Awkward Silence

Haar
Manga
MangaUpdates
4,0
0
Awkward Silence

Bukiyou na Silent
不器用なサイレント

Satoru Tono právě dostal pozvání na rande od jednoho z nejoblíbenějších kluků na škole, Keiga Tamiyi. Ale všechno, na co se Satoru zmůže je nepřítomně na něj zírat bez jediného slova. Uvnitř něj to však vře obrovským štěstím a nadšením. Miloval Keiga od chvíle co ho poprvé potkal, ale ani ve snu by ho nenapadlo, že by jeho city mohly být opětovány. Jeho neschopnost komunikace a vyjádření svých emocí, byť jenom ve výrazu tváře, však všechno komplikuje a způsobuje řadu nedorozumění. Dokáže dát Satoru Keigovi najevo co opravdu cítí? A bude Keigo schopen číst alespoň částečně v jeho bezvýrazné tváři?

Drama Komedie Romance Školní život Sportovní

Awkward Silence recenze

  • Jackie DeckerJackie Decker
    Awkward Silence
    Awkward Silence mě zaujala tím, jak má Tono bezvýraznou tvář. Je to zvláštní prvek, který působí komicky, i smutně zároveň. Samozřejmě, že to vyznívá poněkud nereálně, osobněv tom vidím takovou jemnou alegorii: Když neumíte vyjádřit své pocity, jak milujete?. Celá manga má zvláštní jemný vtip a i když by hlavním postavám člověk někdy nejraději nafackoval, je to na čtení lehká manga o níž bych mohla asi říct, že patří mezi ty roztomilé. Není to psychologicky náročný příběh, není to přeplácané sexem, i když ani o takové scény není čtenář ochuzen. A když už mi začínal příběh připadat takový, že si člověk říká: "No kam tohle chce autorka ještě vygradovat?"; tak se objevil náznak možné potenciální druhé dvojice, která taky vypadá zajímavě. Takže osobně doufám že mě další pokračování nezklame, protože ji mám ráda.
  • HaarHaar
    Awkward Silence
    Když jsem koupila a přečetla první knihu, určitě jsem nelitovala peněz. Hinako Takanaga v ní rozhodně drží svůj standard a já si, po konstatování roztomilosti obou hlavních protagonistů, objednala další díl. I tentokrát se autorka vyhnula profláknutému tématu "yakuza," avšak zabředla lehce v další "ojetině" a tou je školní život. Nic proti němu, má svoje fanoušky, zvláště ty mladší, ale mně osobně se poslední dobou začíná lehce zajídat. Přesto mě autorka dokázala svými hrdiny zaujmout. Tono se svou "parézou" mimických svalů na jedné straně a oblíbený extrovert Keigo na straně druhé dávají dohromady zručně vytvořený mix zábavných situací, které mi často vyvolávaly úsměv na tváři. Nemůžu se ale zbavit pocitu, že původně měl vzniknout pouze první díl. Vysvětlím proč. Jak jsem postupně dokupovala 3. a 4. díl, přišlo mi, že autorka začíná lehce ztrácet dech. To co bylo zábavné v jedničce už nemohlo fungovat v dalších dílech a Tonova postava se samozřejmě musí nějakým směrem vyvíjet. Jeho bezvýrazná tvář, která dala celé sérii jméno začíná nést známky nutných emocí, které možná nerozezná Keigo, ale vy určitě. Jakoby si s původním párem nevěděla rady, přesouvá pozornost na pár další, který je (doufám, že mě teď nebudou fanynky kamenovat) ale naprosto o ničem. Natahování děje způsobuje opakování zajetých klišé a nakonec se jako jedinou zajímavou postavou ukazuje být Tonova maminka, která trpí stejným hendikapem jako její syn. Nechci říct, že jsou knihy úplně špatné, Hinako Takanaga má opravdu líbivou kresbu (chlapecký těla jí fakt jdou) a originální nápady... jenom není podle mě vždycky nutná série o osmi knihách.