Ne, 02/04/2017 - 01:22
2

Mám ráda spolky - pokud možno izolované.

Příkladem v Gothic III klášter - strávila jsem měsíc (!) jenom plněním opakujících se úkolů v klášteře a nechtělo se mi ven. Nakonec jsem musela. 

Co se takových spolků týká nikdy jsem nevolila jinak, pokud byla možnost být paladin (v případě toho Gothic III jsem udělala výjimku), tak jsem byla paladin.

Tak jsem zapřemýšlela nad tím, jestli mám tyhle sklony i v reálu a ne jen ve hrách...

Když si vybavím prastarou Ultimu Online (český shard - momentálně v posledním tažení), tak ano. Mám tyto sklony i v reálu. 

Lidi, co hráli UO si jednou nebo dvakrát do roka udělali non-internet tábor se zábavou a hrami (kromě chlastání, takže se zůčastnil jen ten kdo neměl tak velkej zbytkáč a byl při smyslech).

Musím to trochu osvětlit, takže hurá do toho:

I tam jsme se dělili na tábory podle hry - cechy

Náš cech lovců s heslem "prostě lovci" (dlouhá historie)

a jejich úhlavní nepřátelé frakční (lidi) Praetorie,

potom cech Garsadie(měli jen 15 členů a další nebrali, proto když postupně končili, tak se těch posledních pět nazývalo *poslední z Garsadie* a jeden z nich chytil titul Lorda - myslím),

frakce (elfů) Menel Sanga,

řád stříbrného vlka,

cech řemeslníků

a frakční (barbaři) Kulgur...

Nesmím zapomenout na cech templářů, kde byl *otec* oddávající moji Nethien (elfskou princeznu) za Yaga Walldezze (elfského nekromanta :-D )

a taky nemůžu opomenout cech Husitů (zmetci hnusní mimochodem) a zlodějský cech - ten existoval vždycky, jenom rychle zanikaly a zase rychle vznikaly. 

Hra byla RP - Role play - tedy (jistě většina z vás ví velmi dobře) jste se vžili do svého vytvořeného charakteru.

Zatímco s Nethi jsem lítala do všech koutů světa (hraničářka) a vylepšovala její skilly - postupem času jsem se s ní stáhla do cechu a raději z něj nevytáhla paty. Starala jsem se o pole a zvířátka (jako hraničář jsem k tomu měla výhodný skill, navíc jako elf...)

Tak jsem pak stvořila Samaela Naeriuse (necro) - přesný opak hodné, milé a přívětivé Netky. Kromě toho, že byl Sam informátor (cech zlodějů) byl taky pěkně slizká zmyje. A pak stejně skončil jako Netka. V cechu, za hradbama a míchal lektvary. (mimochodem - o Samovi se dozvíte ještě mnohem víc... už brzy!)

Z toho jsem usoudila, že mám ráda izolované společnosti. Po nějakém čase se nerada do něčeho pouštím a raději mám klid a co víc - samotu - a jenom palčivé okolnosti mě zase nakopnou a lítám jako zběsilý vlk, co si ráno zalil kafe monsterem :-D

Pro někoho možná nuda, ale i v takových spolcích, skupinách, cechu se stává spousta věcí. A mnohdy jsou to historky k ohni k zasmání (jako hláška *já bych neřekla sprostý slovo ani za pytel sraček*) a tak :-)

Tyhle výlety *Na Bory* jsem měla ráda. Hlavně proto, že jsme mohli vidět ty xichty, který sedí za tím počítačem. Kterej xicht vás tuhle okradl a nebo vám v něčem pomohli. Samozřejmě nezůstalo jenom u pomáhání si ve hře. Mnohdy jsme si pomáhali (spíš v rámci cechu) i mimo ni (viz srazy u Ričáka - letos vol. X).

A tyhle retardovaný a střelený blbečky mám ještě pořád ráda a těším se na další cechovní srázek - i když už tu (skoro)potopenou loď nehrajeme.

V tomhle cechu zůstanu navždycky - sice už neobdělám pole a nenamnožím koně na prodej, ale čert to vem. 

Ten pocit, když o něčem debatujeme a rozumíme tomu jenom MY...

A přesně proto mám ráda tyhle izolovaný skupiny...

Díky za pozornos při tomhle výlevu, kterýmu asi nebudete moc rozumět...

 

PS: se můžete kouknout semhle (ti žlutí jsme MY!!!): https://www.youtube.com/watch?v=6Pj50HJU_uA