Po, 27/11/2017 - 20:49
3

svézt
úmrtnost
řasa
tesat
orloj

Každý den v mém životě je pouhé přežívání. Čas plyne a já si našel pouze jedinou činnost, která mě vnitřně i tělesně uspokojí.

Jako vždy sednu do auta a mířím za Prahu. Dám si kafé a jedu zpátky.

V tom konečně nějakého vidím.

Krásný, mladý stopař, jenom pro mě. Podle jeho cedule mířící do centra.

Zastavím a on s díky nastoupí a já už cítím, že se mi chvějí řasy na víčkách vzrušením a celé mé tělo pokryje ledový pot plný očekávání.

Pořád něco brebentí, ale já si ho vůbec nevšímám.

Po chvíli vedle mě začne tiše podřimovat.

Za chvíli se blížíme k mému místu. Zastavím na opuštěné silnici na kraji lesa.

S nadšeným úšklebkem jdu do kufru pro lano a ostatní pomůcky.

Chudák vůbec neví, že dnes večer zvýší úmrtnost o jednoho obyvatele a to jen proto, že se nechal svézt mnou. Potichu ho svážu a ústa mu zalepím páskou.

Pak ho chytnu za krk a prudce ho shodím ze sedadla spolujezdce do prašné cesty.

Z hrdla se mi začne drát nadšený smích. A já v ten moment žiju.

Miluji, když se na mě dívají s tím šokem ve tváři.

Jeho vyděšené hnědé oči zoufale těkají ze strany na stranu a zpod roubíku slyším tlumené prosby.

Konečně zase cítím to vzrušení.

Strhnu mu kalhoty i se spodky.

Jeho svázané tělo přetočím na břicho a prudce do něj strčím svého ptáka.

Celým tělem mi prostopuje vzrušení a já se po tak dlouhé době konečně uvolním.

Ach. Ano.

V momentu vyvrcholení ho chytnu za vlasy a hlavu strhnu prudce dozadu.

Slyším, jak mu křupne vaz a v té chvíli všechno mé sperma zaplní jeho zadek.

Když z něj vystoupím, odhodím to ubohé tělo a zopakuji svou rutinu s úklidem.

Pak už jen zamířím vytesat další nenápadnou čáru na náš slavný orloj..