So, 06/10/2018 - 08:09
3

husita
průvodce
klusat
vchod
odvázat

Sedmnáctiletý, teplý extrovert. Už to vypovídá o mých životních chybách. Ale vstoupit do strašidelného domu všechno předčilo. Samozřejmě jsme si s kámoši mysleli, že to bude prdel a odvážeme se. Vchod vypadal v pohodě, prostěradla s očima a papírový netopýři. Omyl nám vzápětí předhodili.

U vstupu mi na hlavě přistálo slizké fujtajbl, původ neznámý.

Přehlídka děsu pokračovala půlhodinovým výklusem do schodů, což je peklo samo o sobě. Po deseti minutách na nás vybafl průvodce. Ono by to tak děsivý ani nebylo, kdyby se pod maskou neschovával náš fyzikář, kterého naprosto “zbožňujeme”.

Ani hrůzostrašné obrázky nás nevyděsily tak, jako tmavá místnost plná lavic, na každé písemka z dějepisu a upíří učitel za zády. Jak jste již jistě pochopili, nepatřím mezi nejbystřejší žáky. Jinými slovy jsem svedl pohany nacpat do Ameriky během Kolumbuse, husity k nacistům a Paster ještě před upálením objevil vakcínu na mor. Vysrašenější bude spíš ten, jenž bude opravovat.

Další zastávka v pokoji se spoustou moderních mobilů a počítačů. Prostor cokoliv si zkusit omezovala jedna malá drobnost, wi-fi neexistovala. Ale to nejhorší mělo teprve přijít.

Tmavá chodba bez fyzikáře, nevím jestli jásat nebo fňukat. Chůzi zastavilo tvrdé něco rostoucí ze stěny. Tvar podle části těla na mužském těle, ale pětkrát větší. To spíše vyděsilo jenom kluky, podlézali je, přeskakovali a i jinak se vyhýbali, ale hojné umístění jim možnosti moc nedávalo. Vše se zvládalo, dokud nezazněl křik a penis, který spočíval v mé ruce, upadl. Sám od sebe a něco tekutého a teplého stékalo z mé dlaně.

A tak postupně vypadaly všechny až do posledního a my, trochu bledí, pokračovali dál. V cíli jsme si skoro vydechli, když naše mužství skončila v rukou organizátorek alias našich spolužaček. Jejich fórek nás téměř stál život.

Ponaučení, vždy se připrav na písemku, spolehej výhradně na mobilní data a penis nikdy příliš nemačkej.