Út, 06/06/2017 - 18:49
6

protest
chudokrevnost
zápor
říjen
házet

Zase jednou všechny moje protesty jednoduše hodil za hlavu a moje námitky ho ani nezpomalily, uvědomil jsem si pobaveně. Ještě pořád jsem tomu nemohl uvěřit. Dnes dopoledne prostě zazvonil u dveří s tím, že dnes nemá kde přespat. To mu bylo tak podobné… Přesně takhle jsem si ho pamatoval, a stejně živelně mě před půl rokem opustil. Nutno dodat, že to nebylo poprvé. Vždycky mi vtrhl do života jako říjnová bouře, s divokým a nespoutaným burácivým smíchem smetl ze stolu všechny mé obavy a racionální argumenty.

Stejně jako teď. Místo oběda vášnivý sex, místo nějakého mazlení po akci prostě vyskočil a prohlásil, že udělá hovězí steaky. Když jsem zmínil plnou ledničku, trval na hovězím a než bouchly dveře, zaslechl jsem něco o jeho chudokrevnosti a správné stravě. Zdravý jídelníček? S jeho povahou? To jistě.

Pohled mi sklouzl k oknu, za kterým se honily nepříjemně černé mraky. „Vzal sis deštník, při té rychlosti?“ zašeptal jsem, a rovnou kroutil záporně hlavou. Jistě že ne, byl zázrak, že si stihl nazout boty.

Sundal jsem svůj deštník z věšáku a vydal se mu naproti. Mohl bych mu pomoci s taškou, a třeba z něj tentokrát vymámím, kde vlastně byl. Ještě nikdy mi to neřekl.