Ne, 18/06/2017 - 09:20
2

protest
chudokrevnost
zápor
říjen
házet

Jeden říjnový večer jsem nic netušíc vstoupil do obchodu. U pokladny stál chlápek s bouchačkou. Pak už jsem vnímal jen bolest, jak po mě asi jeho komplic něčím hodil.

Po probuzení se mi točila hlava a asi hlavně proto, že trpím chudokrevností. Po čele mi něco teklo, oči zavázané, ruce spoutané. Protest by byl marný. Největší zápor byl v poloze, v které jsem ležel.

Sotva jsem se probral, zaznělo odemykání. Někdo vešel do místnosti a přibližoval se. Srdce mi tlouklo až v krku.

Hned přitlačen ke zdi jsem pocítil studený kov hlavně zbraně na čele. V mysli se promítali vzpomínky na rodinu, přátelé, partnera, kterého jsem nechal v posteli s tím, že se brzy vrátím.

,,Vezmeš si mě?” Zazněl povědomý hlas a srdce vynechalo několik úderů. Ze strachu a překvapení zároveň.

,,Ty idiote,” zachraptěl jsem, když mi sundal šátek z očí i provazy. V místnosti stály tiše všechny osoby z obchodu s úsměvy na rtech. Objal jsem ho a vášnivě políbil. Výhled na něj mi ale zabránila krev v oku. Zašeptal jsem mu do ucha a tím mu i odpovědě. ,,Jak vidím, podmínku tvého otce, že do rodiny se přižení pouze ti, co krvácí, splňuji už i já.” Zasmál se.