Po, 27/02/2017 - 21:48
6

vychodit
výhrůžka
pytel
shledaná
přežít​

Vychodil jsem ty nejprestižnější školy, ale žádná mě nemohla připravit na den, co nastal 18. 9. 2016 v Londýnské čtvrti.

 8:00 AM

 Šel jsem do metra a vrazil do mě vysoký chlápek s bradkou v černém obleku s mafiánským kloboukem na hlavě. Do kapsy mi strčil otrhaný lístek z vlaku, na jehož líci byl výhružný vzkaz. Nebral jsem to vážně…

 10:00 AM

 Vystoupil jsem, nasedl na taxi a nechal se zavést k bance. Jakmile má noha šlápla na chodník, bylo zle. Ten chlápek z rána stál před vchodem a já se uklidňoval slovy: „Je to jen náhoda, nic se neděje tak v klidu …“ Jenže mi šel naproti. Já se rychle otočil a šel pryč. Zahnul jsem do slepé uličky, což nebyl nejlepší nápad. Namířil si to přímo ke mně a chňapl.

 1:00 PM

 Probral jsem se a měl na hlavě nějaký starý smradlavý pytel. Strach je fakt strašná věc. V ten moment jsem se bál o své přežití.

 2:00 PM

 Vůbec nevím, kde jsem. Snažil jsem se uklidnit myšlením na něco hezkého, ale nic mě nenapadalo. Jedině slovíčka z latiny…

 3:00 PM

 Nevím, co ti únosci dělají, ale začínám se nudit. Bylo by fajn teď sedět v knihovně a číst nějakou encyklopedii. Asi to zní blbě, co?

 5:00 PM

 Konečně někdo otevřel dveře a sundal mi pytel z hlavy a já viděl svého únosce. Modrooký, tmavovlasý muž v obleku s drzým pošklebkem. Ten jsem dobře znal a doslova mě vytáčel na 180°.

 „Můžeš mi říct, proč si mě nechal unést, Ale?“ Jo, byl to nejobávanější gangster Londýna a můj… jak to nazvat… milenec?

 „Je to tvoje vina, kdybys nebyl tak zažraný do učení a neodmítl tu dnešní večeři…“

„Tys mě unesl kvůli večeři?“ Kvůli našemu shledání mě nechal unést?

„Jo…“ Pořád je na uškrcení, ale občas je k sežrání.