St, 01/03/2017 - 17:20
5

vychodit
výhrůžka
pytel
shledaná
přežít​

Vlk se tyčil před bílým králíčkem a výhružně vrčel. Pomalu se začal přibližovat k menšímu savci připraven kdykoli vyskočit. Kořist sklopila ouška, sevřela víčka k sobě a s třepotem se přitiskla k zemi. Čekal poslední ránu, smrtelné zakousnutí. Ale toho se nedočkal. Na své hlavě ucítil teplou lidskou dlaň. Spatřil před sebou člověka.

Usmíval se líným úsměvem, modré vlasy zakrývaly oči a nahé tělo zářilo pod paprsky slunce. Králík se přitiskl víc k zemi.

,,Já vím, že jste to vy. Jestli se mnou nepůjdete dobrovolně, odnesu vás v pytli na brambory." Králík zastříhal ouškama a pozvedl hlavičku. Začal se proměňovat, až bílé zůstaly jen vlasy, dlouhé uši a ocásek. Dlouhá hříva zakrývala pouze hrudník.

,,Jak jsi mě poznal?" Našpulil uraženě rty. Úsměv jeho sluhy se rozšířil.

,,Nevychodil jsem školou svého otce pro nic za nic. A mimo to.. Nikdo jiný nemá tak vzrušující vůni, jako vy," králík ho chvíli pozoroval a pak uraženě otočil hlavu. ,,Ale pane, pročpak jste utekl tentokrát? Nelíbily se vám snad moje služby?" Pootočil nejistě hlavou a sledoval růž v tváři pána.

,,Štveš mě. Jak jsi mohl všem nakukat, že je ta kuchařka tvá dívka?" Hodil po svém sluhovi kamenem. Ten se od něj pouze odrazil, aniž by mu ublížil.

,,Můj pane, to bylo nutně. Kdyby nás spolu vaši rodiče spatřili, byť o nás jen slyšeli, tak přežití by byl můj největší problém," I přesto, že to věděl, se v něm hněv přelíval.

,,Dobře, jelikož je to po měsíci naše první shledání, tak ti to odpustím. Když si to ovšem zasloužíš," bledá pokožka nasáklá červenou, působila zajímavou směs růžové. Sluha se opřel o své ruce, přiblížil se ke svému pánovi a políbil ho na rty.

,,Myslíte takhle?" Oddálil se. Jeho pán se na něj šibalsky podíval a přitiskl se k němu.

,,Skoro," a králík polibek prohloubil.