St, 27/09/2017 - 23:31
6

žloutnout
notář
setkat
samota
panenka

Zírám do zrcadla jako oškubaná husa do trouby.

Mně normálně zežloutly vlasy!

Ten idiot!

„Radime! Nepřej si mě!“ začnu křičet a vyběhnu z koupelny.

Dnes se mám poprvé setkat se svým novým objevem.

Rozrazím dveře jeho pokoje tak silně, až z protější stěny spadne porcelánová panenka.

Rozbije se.

Dobře jí tak, nesnášel jsem tu zrůdnost. Děsila mě ve snech jako Chucky.

„To mi zaplatíš!“ vyletí Radim z postele a div se nerozbrečí.

„Tak to ani omylem! Kvůli těm tvým stupidním vtípkům mám vlasy, jak kdyby mě pochcalo hejno slepic!“ nadávám.

„No a? Já kvůli tobě měl minule modrý zuby!“ oboří se na mě.

„Jo? A proč asi? Nebyl si to náhodou ty, kdo mi dal číslo na svého notáře místo na Tadeáše? Víš, jak to bylo trapný?! Ten chudák vůbec netušil o čem je řeč, a dokonce jsem to musel vysvětlovat i jeho ženě! Nechal jsem totiž vzkaz v hlasové schránce. Idiote!“ ulevím si.

„Cože? Tos neříkal!“ otočí se na mě a vyprskne smíchy.

„Jo přesně kvůli téhle reakci,“ odfrknu si.

„Dnes s ním máš rande, viď?“ zeptá se.

„Jo, díky tobě ho musím zrušit!“ osopím se na něho.

„Tak to tě Páťo… zase čeká samota,“ vyplázne na mě jazyk.