St, 08/11/2017 - 17:26
2

spolknout
saze
ošetřovatel
místopředseda
bublat

,,Nechci žádného ošetřovatele!" Zase křičel jako poslední dobou pořád.

,,To se chceš o matku starat do smrti?" Zapomněl jsem ale zmínit čí, její nebo mojí?

,,Miluju mámu a nikdy bych jí v tom nenechal." Proč to při každé hádce vypadá, že já jsem ten nejhorší?

,,Staráš se víc o ní, než o našeho syna. S takovou nám ho vezmou!" Je to šikovný kluk, který se stal dokonce místopředsedou třídy. Ale většinou mu s úkoly musím pomáhat já, když se vrátím z práce.

,,Tak ať. Narozdíl od něj je matka mé krve!" Vzal mi tím všechna slova. Fakt by dopustil, aby nám chlapce vzali?

Zamířil jsem ke dveřím. Raději budu od sazí, než abych se koukal na tu slintající babu. Možná jsem opravdu necitelný hajzl?

,,Počkej? Já to tak nemyslel." Chytil mě za rukáv a přitlačil ke stěně. ,,Neutíkej pořád." Promluvil mnohem láskyplněji.

,,Já už nemůžu," zašeptal jsem a neskrýval slzy, které jsem se do teď snažil spolknout.

,,Zlato, nevěděl jsem, že je to tak zlé." Setřel mé mokré tváře.

,,Nedávám to." Hlas se mi chvěl. Ty emoce, žalu, strachu a méněcennosti ve mně tak dlouho bublaly, že nešly zastavit.

,,Nějak to vyřešíme." Políbil mě.

,,Ne. Měly bychom si dát pauzu."