Út, 25/06/2019 - 17:21
2

rozumět
plod
výčitka
napnout
šlehnout

„Vyndej to ze mě…“ celé tělo se mi otřásá ve vibracích, které Hatori bez výčitek ovládá stisknutím jediného tlačítka.

„Pravidla jsou pravidla,“ hodí poslední kartu na hromádku, „UNO, další výhra pro mě,“ zašklebí se.

Nevěřím tomu, tohle je už tak desátá hra a já ani jednou nevyhrál. Nalákal mě na vábivou nabídku, že jedna výhra rovná se jeden příkaz tomu druhému. A dopadlo to tak, že mu nahý, s kočičíma ušima na hlavě sedím na klíně a on mě dovádí na pokraj mých sil vibrační hračkou, kterou do mě strčil.

„Ty určitě podvádíš!“

„To je od tebe kruté, chceš mé šťavnaté plody vítězství nařknout z toho, že jsou kradené?“ jeho hraný, smutný ton do mě šlehne jako bič. Parchant, zkouší to na city!

„Tak jsem to nemyslel!“ hájím se, „ale není fér, že jenom moje svaly se napínají pod tvýma rukama.“

Věnuje mi pobavený úsměv: „A jak víš, že moje se taky nenapínají?“ chytne mi ruku a sjede s ní do jeho rozkroku, „myslím, že jsme napjatí stejně.“

Nenechám si ujít příležitost a vklouznu pod jeho oblečení, kde se ho zmocním: „Kdo udělá toho druhého první, vyhrává a může si dělat, co chce! Srozuměno?“

Vyzývavě si mě prohlédne: „S potěšením.“