St, 11/01/2017 - 17:10
11

výcvik
stavba
držet
šatnářka
smalt

Proč tuhle práci vlastně dělám? Pomyslel jsem si zoufale a mávl na Honzu držícího výtyčku, aby se posunul doprava. Následně jsem vydal zvuk, který pravděpodobně dělá akorát umírající veverka, a vytáhl náčrt.
Že jsem se raději nestal záchranářem. Posteskl jsem si. I výcvik bych na to měl.
Ale já ne, proč bych někde v mínus deseti hledal neopatrný lyžaře, že?
Proto tu teď stojím po kolena v bahně a obnovuju bod sítě, který se bagristovi podařilo zničit. Potřetí během tejdne. Idiot!
Jestli šéf příště zavolá, že mám jet na stavbu, půjdu za ním do kanclu, a tou odpornou smaltovanou vázou, co dostal od manželky, mu rozbiju hlavu.
Ježiši! Uvědomil jsem si vzápětí. Šatnářka mě zase seřve, že se producíruju v zablácenejch botech po budově.
„Zlato, pohni si, nebo mi tu umrzne zadek a nebudeš mít kam zasunout.“ nadával hlasitě Honza.
„No jo, však už to bude. A pak tě zahřeju takovým způsobem, že budeš plakat, jak jsem horký.“
„O tom pochybuju. Vždycky se tě musím ptát, jestli už tam seš.“
„Chlapy, vykašlete se na to, nebo to Karel zase pos-“ ozval se stavbyvedoucí ve vysílačce, ale přerušil ho divný zvuk.
„Co to bylo?“
„Eh… najel do podrobnýho bodu…“
Zasranej bagrista.

Dodatek autora: 
Drabble, které se do sta slov prostě nevešlo.