Ne, 19/11/2017 - 16:16
4

zrada
zklamání
nenávist

Tmavá krajina bez známky života jako by odrážela obraz mého nitra. Popadám svou  smrtící společnici. Zapalovačem jí přivádím k životu a vkládám mezi  rty.

Odkládám zapalovač a vydechuji první obláček kouře. Proč se vlastně uchyluji k této společnici když se od nejbližších osob za to dočkám pouze pohrdání? Proč když mám spousty takzvaných přátel se obracím zrovna k ní.

První slza se skutálí po mých lících. Spousty myšlenek víří mou hlavou.

 Černo černá tma venku i v mém srdci se prohlubuje každou další nechtěnou myšlenkou.

Každý kdo by mě potkal přes den by si nemyslel, že až takhle se lze přetvařovat. Horké slzy kanoucí mi z očí a cigareta znovu u úst.

Chladný vítr se otřel o mou tvář jako povzbudivé pohlazení od noci. Jako by sama noc věděla že mé myšlenky mají stejnou barvu jako ona sama.

Ironický úsměv protne mou tvář ve chvíli kdy si uvědomím že zde nesedím poprvé ani naposledy. Tiše típam svého vraha a stírám poslední slzy které se líně valí po tvářích. Vše uklízím a zalehávám do postele. Další den je za mnou. Dalších 24 hodin mého života za chvilku končí. Zase jsem o kousek blíže k smrti.

Zase jsem o kousek blíže temnotě.