Pá, 26/05/2017 - 09:31
4

komedie
připínáček
koupaliště
soustava
specialista

„Jsi potížista Maki,“ zašeptám mu do ucha mezitím, co ho tisknu ke stěně své ředitelny. Chvěje se po celém těle. S každým dotekem se mi poddává víc a víc. Už na první pohled je poznat, že je to specialista na problémy. Blonďaté vlasy s černým melírem, náušnice v pravém uchu a tetování na levé paži.

„Řekni, proč jsi dal svému třídnímu na židli připínáček?“ jazykem mu začnu jezdit po horké kůži na krku.

Přes vzrušení, které v něj vyvolávám, odpoví rázně: „Protože si to ten starej paprika zasloužil.“

Nazvednu mu bradu a donutím ho dívat se mi do očí: „Vážně? Není to stejná výmluva jako na tom koupališti?“  Volnou rukou mu přišpendlím ruce nad hlavu.

„T-to bylo něco jiného,“ zakoktá.

„Opravdu?“ Pustím jeho bradu a zajedu pod bílou košili. Z úst mu vyjde tlumený vzdech. Tuhle záležitost mi vlastně ještě nevysvětlil. Jedině, co vím, bylo, že někomu natáhl. I přes mé přesvědčivé metody mi, ale neřekl proč.

„Tak povídej, o co šlo?“ ruka mi začne klouzat níž. Schová svoje karamelové oči pod víčka. Odmítá mi to říct, ale to neberu jako odpověď. Budu muset trochu přitvrdit.

„Přestaň hrát tuhle komedii,“ řeknu přísně.

Nakloním se k jeho rtům a něžně je olíznu: „Mluv nebo tě takhle pošlu zpět do třídy.“ Sice bych to neudělal, ale to si nejspíš neuvědomuje.

Otevře oči, ale dívá se stranou: „Hitsuga si z tebe tehdy dělal legraci. Naštvalo mě to, tak jsem mu jednu vrazil.“ Hitsuga… To je ten, co neumí ani základní soustavu periodické tabulky. Rozčílil se kvůli mně? Je vážně jen sedmnáctiletý puberťák, ale přesně to na něm zbožňuju. Dělá caviky, jen aby ho učitelé poslali sem a mohl být se mnou.

Váhavě se na mě podívá: „Proč se tlemíš?“  Takhle mluví s ředitelem? Nevychovaný to student.

Věnuju mu krátký polibek: „Nic, jen jsem šťastný.“