Eliza 9. 10. 2015 (14:30) 4

Nemám absolutně ponětí, jak jsem se sem dostal. Hlava mi třeští, jako kdybych vychlastal celej zásobník vody na Omeze, vyměněný za chlast. Ležím připoutaný v Hi-tech místnosti, s Hi-tech věcičkama na Hi-tech posteli.

Takže kámo. Slibuju, že už tě nikdy nezaleju žádným hnusným patokem. Vzpomeň si, alespoň na něco.

---

Fajn.

Byla to jedna z předávek, ale tentokrát v nějakým baru. Zákazník si to asi přál, být mezi lidma.

Jenže bar byl zavřený a sešli se tam dva největší gangy. Ten pro kterej jsem dělal já a ten druhej.

Tihle dva spolu hodně bojovali, protože pomyslné hranice jejich území spolu sousedily. O něčem se bavili a já zíral z okna ven do temného prostoru.

Jo snil jsem. Nedával jsem majzla a představoval si, jak přilétá ta loď a já na ni nastoupím.

A pak mezi nás někdo hodil bio granát. Byl v něm jed, který je všechny na místě zabil. Mě ne, ale měl jsem na mále.

Moje regenerace mě zachránila a ihned eliminovala tu největší horzbu. Byl jsem poleptaný a krvácel jsem. Moje krev leptala nejenom mě, ale i díru do podlahy v baru.

Vím, že na mě hodili nějakou plachtu a na krev něco nasypali a zastavili její účinky. I ty moje. Lidi ve skafandrech. Nepatřili na Omegu 13. Takový vymoženosti se na Omeze rozhodně nedali sehnat. A když, tak za fakt jmění.

Musel jsem utýct. Zvedl jsem se a donutil nohy k chůzi a potom k běhu. Stačil jsem to ke dveřím, než mě zaregistrovali a uspali. Parchanti. Proto mě tak kurevsky bolí hlava. Museli mi dát víc než jenom koňskou dávku sedativ, anebo něčeho silnějšího.

---

Mám důvodný podezření, že si mysleli, že mě ten jed zabil taky. Ale nepovedlo se. Jsem kurva houževnatej. Nenechám se jenom tak zabít…

Ale stejně je to můj konec. Jsem připoutanej k posteli, čistí mi krev a nechutně mě svědí koule.

Tohle nepřežiju. Potřebuju se nutně poškrábat!

POMOC!