Den za dnem - Kapitola 8

Posledních pár dní, jako bych to nebyl já. Bavil jsem se a užíval života. Radost naplňovala mou mysl a spoustu uvolňujících endorfinů ve mně vyvolává pocity, které se mi v posledních letech nedostávali. Čas, který jsem trávil s Jamesem se pro mě stával vším, pomalu jsem mu propadal, i přes ty částečné obavy, že po mě nevyjíždí jen jako. S přibývajícími dny jsem si zvykal na všechno to, co jsem dosud neznal.  Cesta vlakem ubíhala pomalu, stále jsem se vracel k předešlým událostem a nemohl je dostat z hlavy.
Po půlroce jsem ze slušnosti zajel za rodiči, s kterými jsme si dál než jsem si doteď myslel. Vydržel jsem tam přesně 3 hodiny 14 minut než jsem prásk vchodovými dveřmi a vyšel pěšky na zpáteční vlak. Mě jsem v plánu tam strávit celý víkend, ale osudu prostě neporučím.

Krasavec a zvířátko - Kapitola 7.

Divoká bouře v mé hlavě se rozjela na plné obrátky, až se dostala do celého mého těla. Blesky, které házela po celou dobu, mi způsobovaly zástavy srdce a hromy mi zaplnily ušní bubínky. Takže jsem vůbec netušil, že obraz na mě dál mluvil tím svým sexy podmanivým hlasem. Nechtěl jsem věřit tomu, že jsem až tolik mimo z jeho přítomnosti. Vždyť je to jenom obraz sakra! Co mě má co nějaký debil ze staletého plátna takhle rozrušovat! Jasně, lezl mi do snů a dělal z nich drsné pornofilmy, ale to neznamená, že se mi z něj jen tak prostě, vždycky když ho uvidím, postaví! Snažil jsem se zuby nehty zahnat rudou nervózní tvář a utřídit si myšlenky. Mě tak snadno nedostaneš, hajzle! Ani s tímhle ksichtem!

Stinná zákoutí tisového háje – Kapitola 17

         „Jaký byl tvůj nejlepší polibek?“ vyzvídal Larnš.

         „Můžeme řešit něco jiného?!“ ptal se Irdwald obranně.

Káva, koláčik a - Kapitola 6

Ešte chvíľu mi venujú svoju pozornosť a potom sa začnú baviť medzi sebou. Cítim sa akoby som sedel v autobuse so siedmymi bratmi a nie popovou skupinou. Podpichujú sa, hádajú, smejú, vtipkujú… trvá trištvrte hodiny než si uvedomím, že na nich vlastne úplne civým.