Pá, 24/01/2020 - 23:33
3

„Tak nevím. Ta mast zřejmě nezabírá,“ posteskne si Amitiel, když mu Yuuki roztírá mast po křídlech.

„Dej tomu čas,“ odpoví Yuuki a dál se věnuje natírání masti na křídla.

„Je to už týden,“ zamračí se Amitiel.

„Řím také nepostavili za den. A pak Rafael ti přece říkal, že to chvíli potrvá, než ti peří znovu naroste,“ pousměje se Yuuki.

„Máš pravdu. Jsem prostě netrpělivý a nedočkavý. Odpusť!“ pousměje se i Amitiel a pohladí Yuukiho po líčku.

„Nedivím se. A...podívej,“ zpozorní Yuuki a ukáže na spodní část Amitielova pravého křídla.

„Na co?“ otočí hlavu nechápavě Amitiel a podívá se na místo, na které Yuuki ukazuje.

„To je...“ zalape po dechu a roztřeseně se dotkne špičky malého chundelatého peříčka.

„Vidíš, že mast funguje,“ usměje se Yuuki a sleduje Amitiela, který se s dojetím a téměř nábožnou úctou dotýká rostoucího peříčka.

„Už jsem přestával doufat,“ vzhlédne Amitiel k Yuukimu s očima plnýma slz a úsměvem na tváři.

Yuuki se na něj chápavě usměje a pokračuje v roztírání masti. Už mu chybí jen kousek. Amitiel zamrká, aby zahnal slzy a s úsměvem Yuukiho počínání sleduje. To malé pírko posílilo jeho upadající naději. Už brzy bude létat.

„A je to,“ oznámí Yuuki, když dokončí svou práci, uzavře kamennou dózu s mastí a odejde do koupelny umýt si ruce.

Amitiel natáhne ruku, ale neodváží se na svá křídla sáhnout, aby neporušil tenkou vsrtvu masti. Očima hypnotizuje vykukující část rostoucího pírka, jakoby mělo každou chvilku zmizet.

„Nemůžeš tomu uvěřit?“ vrátí se Yuuki z koupelny a opřený o futra do ložnice s úsměvem Amitiela sleduje.

„Ne, nemůžu. Je to zázrak. A vděčím za něj tobě,“ podívá se na něj Amitiel.

Yuuki se zasměje a přejde k němu. Posadí se vedle Amitiela, obejme ho kolem pasu a hlavu si položí na jeho rameno. Amitiel ho obejme a zaboří hlavu do jeho vlasů.

„Nikdy ti nebudu moct dostatečně poděkovat,“ zašeptá.

„Nechci, abys mi děkoval. Ostatně, ty bys pro mě udělal to samé,“ odpoví Yuuki.

Amitiel přikývne a vloží Yuukimu do vlasů polibek, načež se zavrtí.

„Co se děje?“ zvedne Yuuki hlavu.

„Nejspíš nic. Nedělej si starosti,“ odpoví Amitiel.

„Amitieli, nebagatelizuj to, prosím! Co se děje?“ zamračí se lehce Yuuki.

„To nic. Jde o moje křídla,“ pohladí ho Amitiel po tváři a dá mu pramen vlasů z ucho.

„Bolí tě?“ začne si dělat Yuuki starosti.

„Ne, to ne. Jen mě tak zvláštně brní. Dělo se to už dřív, teď je to jen silnější. Nejspíš to je tím, jak se základy mých per obnovují a jak peří roste,“ pokrčí Amitiel rameny.

„Jsi si jistý. Možná bychom měli jít na ošetřovnu, aby se na to Rafael podíval,“ navrhne Yuuki a podívá se na Amitielova křídla.

„Nechci Rafaela otravovat takovou banalitou. Už jsem se ho naobtěžoval víc než dost,“ zavrtí Amitiel hlavou.

„Jsem si jistý, že ho obtěžovat nebudeš. A my alespoň budeme mít jistotu, že to není žádný vedlejší účinek nebo že nemáš alergickou reakci. Můžou mít andělé vůbec nějakou alergii?“ zamyslí se nakonec Yuuki.

„Ne, andělé nemohou mít alergickou reakci. Ale dobře, pojďme,“ zasměje se Amitiel.

Yuuki se na něj usměje, vyplázne jazyk a vyskočí z postele.

„Tak pojď,“ chytí Amitiela za ruku a táhne ho.

„Už jdu. Jsi nějaký hyperaktivní, ne?“ zasměje se Amitiel.

„Mám radost, že se léčíš. A taky chci mít jistotu, že je vše oukej,“ odpoví Yuuki.

„No dobře. Tak jdeme,“ povzdechne si Amitiel a také vstane.

Yuuki se na něj usměje a společně vyjdou z Amitielových komnat. Yuuki se chytí Amitielovy ruky a proplete s ním prsty. Amitiel se na jejich spojené ruce podívá a pak přejede pohledem k Yuukiho obličeji a pozvedne obočí.

„Nevadí?“ opětuje mu Yuuki pohled a skousne si spodní ret.

Amitiel se jen usměje a zakroutí hlavou. Yuuki se rozzáří. Ruku v ruce dojdou na ošetřovnu a zamíří k lékařské místnosti. Amitiel zaklepe na dveře. Ty se téměř okamžitě otevřou a ven vyhlédne lékař.

„Co se děje? Kdo je nemocný nebo raněný?“ zeptá se a rozhlédne se po ošetřovně.

„Nikdo. Ale jde o má křídla. Po aplikaci masti v nich cítím takové zvláštní brnění, tak chci mít jistotu, že o nic nejde,“ vysvětlí Amitiel, proč sem přišli.

„Ach tak. Vydržte, prosím, zkontaktuju archanděla Rafaela. On se na vás podívá,“ řekne lékař a po Amitielově přikývnutí zmizí zase v místnosti.

Amitiel se otočí, dojde k nejbližšímu lůžku a posadí se na něj. Yuuki se posadí vedle něj a stulí se mu do náruče. Po chvíli se dveře od ošetřovny otevřou a dovnitř vejde Rafael.

„Přeji dobrý den! Prý máš něco s křídly,“ přejde k nim.

„I tobě dobrý den! Myslím, že nejde o nic vážného. Jen mě po aplikaci masti tak jako brní, tak chci mít jistotu, že to není žádný vedlejší účinek,“ vysvětlí Amitiel, zatímco Yuuki Rafaelovi zamává na pozdrav.

Už dříve mu archandělé řekli, že se jim nemusí klanět a ani jim vykat. Jeho statečnost je prý předčila a oni by se měli klanět jemu, což ovšem Yuuki odmítl.

„Hmmm, zvláštní,“ zamumlá Rafael a začne si Amitielova křídla prohlížet.

Amitiel je roztáhne, aby k nim měl Rafael lepší přístup a Yuuki vstane a postaví se vedle lůžka, aby Rafaelovi nepřekážel.

„Mohu?“ otočí se Rafael na Amitiela a natáhne před sebe ruce.

Amitiel přikývne. Rafael zavře oči a po chvilce začnou jeho dlaně zářit světle modrým světlem. Rafael lehce přiloží dlaně na jedno Amitielovo křídlo a pomocí svý léčitelských kostí ho zkoumá. Po chvíli se přesune k druhému křídlu a celý proces zopakuje.

„Nic jsem nezjistil. To brnění je sice zvláštní a podle našich výzkumů by ta mast něco takového způsobovat neměla. Ale zase na druhou stranu jsme podobnou mast nikdy nepoužívali, takže to jak působí, je pro nás tak trochu záhadou,“ poškrábe se zamyšleně Rafael na bradě.

„Takže si máme začít dělat starosti?“ zeptá se Yuuki a oba Rafaela zneklidněně pozorují.

„Myslím, že ne. Neviděl jsem tam nic patologického ani abnormálního. Ostatně to brnění nemusí způsobovat přímo mast, ale může to být jeden z projevů regenerace základů per. Podle toho, co jsem teď zjistil, se jako první obnovily základy malých per a teď se obnovují základy větších per. Proto se brnění může zdát větší,“ odpoví Rafael.

„Takže je všechno v pořádku?“ zeptá se pro jistotu Amitiel.

Rafael přikývne.

„Tak my zase půjdeme. Děkujeme za váš čas!“ usměje se na Rafaela Amitiel, sklouzne z lůžka, pokloní se mu a společně s Yuukim odejdou z ošetřovny.

Rafael za nimi zamyšleně hledí. To brnění mu nejde z hlavy. Sice nenašel nic špatného, ale ani nemá pro záhadné brnění vysvětlení. To co řekl Amitielovi, byly pouze jeho domněnky na základě jeho zjištění. Rozhodne se zkontaktovat Raziela a znovu tu mast prověřit.

Amitiel s Yuukim mezitím dojdou do svých komnat, kde se svalí do křesel u krbu.

„Jsem rád, že opravdu o nic nešlo,“ poznamená Yuuki.

„Já nevím, Yuuki. Rafael byl nějaký až moc zamyšlený. To se mi nechce líbit,“ zamračí se Amitiel.

„Nejspíš jen deformace z povolání. Za dobu své existence nejspíš ještě nezažil, že by se andělovi, který o svá křídla přišel, znovu vrátila. I přes své schopnosti je kolikrát nebyl schopen sám vyléčit a musel sledovat, jak poté andělé trpí. A teď je tu lék od Ďábla, který dokáže to, co Rafael ne. Nejspíš je prostě jen zvědavý a možná by tě třeba i rád prozkoumal. Však víš, udělal si z tebe svůj nový projekt,“ uklidňuje ho Yuuki.

„Snad máš pravdu,“ odvětí Amitiel a zatne ruce ve snaze zabránit tomu, aby se poškrábal, protože k brnění se přidalo i svědění a začíná to být velmi nepříjemné.

„Nemysli na to,“ vycítí Yuuki jeho problém, sveze se z křesla, klekne si před Amitiela a vezme jeho ruce do svých.

„To moc nejde,“ ošije se Amitiel.

„Tak to bych tě měl přivést na jiné myšlenky, co říkáš?“ usměje se Yuuki svůdně a olízne si rty.

„Ty chceš...?“ nedokončí Amitiel otázku, protože se Yuuki zvedne a přiloží mu prst přes ústa.

„Mlč,“ zašeptá a usadí se na Amitielově klíně.

Stáhne ze sebe oblečení a dráždivě se pohladí po hrudi a břiše. Amitiel nasucho polkne a prohlíží si Yuukiho nahé tělo. Yuuki se usměje, když pod sebou ucítí tvrdou vybouleninu a vztáhne ruce, aby Amitielovi pomohl z oblečení. Amitiel mezitím začne rukama přejíždět po Yuukiho těle. Ucítí, jak se Yuuki zachvěje a náhle i na svém torzu pocítí nenechavé ruce.

„Amitieli,“ zašeptá Yuuki, když Amitiel přejede přes jeho třísla.

„Jsi nádherný,“ zašeptá Amitiel a přisaje se k Yuukiho krku, kam začne vkládat spalující polibky.

Yuuki se k Amitielovi víc přitiskne, políbí ho na rameno a poté schová svou hlavu v ohbí Amitielova krku, kam také vloží polibek, zatímco ho Amitiel ústy laská po jeho ramenou a šíji. Oba rukama bloudí po těle toho druhého a svými těly si vzájemně vychází vstříc.

„Udělej mi to, prosím!“ zašeptá Yuuki do Amitielova ucha.

Amitiel přikývne a natáhne ruku v níž mu poté přistane lahvička s olejíčkem. Nakape si trošku na prsty a zabloudí jimi k Yuukiho vstupu. Chvíli krouží kolem a dráždí citlivé nervové zakončení, než vjede jedním prstem dovnitř. Yuuki slastně zavzdychá a vybídne se Amitielově prstu vstříc. Amitiel se usměje a začne Yuukiho připravovat. Nikam nespěchá, ví že má čas a chce Yuukimu dopřát co největší rozkoš. Postupně přidá další prsty a dráždí Yuukiho prostatu.

„Kašli už na přípravu. Chci v sobě cítit tvýho ptáka,“ zasténá Yuuki, když cítí, že je uvolněný a připravený přijmout něco většího než Amitielovi prsty.

„Jen když si mě připravíš,“ usměje se Amitiel a strčí Yuukimu do ruky lahvičku s olejíčkem.

Yuukimu zajiskří v očích a naleje si trochu olejíčku do dlaně. Začne ho roztírat po Amitielově chloubě a těší se z jeho vzdychání, značícího, že to dělá dobře. Ještě trošku olejíčku přidá, přeci jen Amitiel není žádný prcek, velikost jeho nádobíčka je nadprůměrná a on by měl nerad natržený zadek.

„Tak pojď,“ vyzve Amitiela.

Amitiel z něj vytáhne prsty a pomůže mu se nadzvednout. Poté přidrží svůj penis u Yuukiho dírky a pomůže mu pomalu dosednout. Oba zasténají blahem. Yuuki přivře slastně oči a užívá si toho pocitu naplnění.

„Dokonalé,“ vzdychne a začne se nadzvedávat a dosedat.

Amitiel jen zabručí a chytí Yuukiho za boky, aby mu pomohl v pohybech. Svou pánví mu vychází vstříc a pokojem se nese dvojí vzdychání a sténání a také mlaskání soulože.

Netrvá dlouho a oba milenci strnou ve slastné křeči. Yuuki postříká svým semenem své a Amitielovo břicho, zatímco Amitiel plní horké nitro svého miláčka. Poté se vyčerpaně opře o opěradlo křesla, Yuuki se zhroutí na jeho hruď a oba zmoženě oddechují.

„To bylo....“ začne Yuuki.

„...úžasné,“ dokončí za něj Amitiel.

„Ano,“ vydechne Yuuki, narovná se a trošku se nadzvihne, díky čemuž z něj vyklouzne Amitielův penis, který pomalu měkne.

Poté si Yuuki přesedne tak, aby se o Amitiela opíral bokem a stulí se mu na klíně. Amitiel kolem něj ochranně obtočí ruce a opře si bradu o jeho temeno. Oba jsou tiše, nemusí mluvit, stačí jim jen vnímat blízkost toho druhého.

4.75
Vaše hodnocení: Žádné Průměrné hodnocení: 4.8 (hlasů: 4)
Detailní hodnocení není k dispozici.
Hodnocení:
5/5
- Komentářů: 13
Víte, já nevím, jestli jsem to říkal. Pokud jo, tak pardon, že to opakuji...
Hodnocení:
4.9/5
- Komentářů: 20
Po dlouhé době jsem zase s kamarády vyrazil na laser game. Oblíbil jsem si...
Hodnocení:
4.8/5
- Komentářů: 20
I Ležím si v bederní roušce na matraci využívané v thajských...
Hodnocení:
4/5
- Komentářů: 16
O 6 let později Dominik Dneska je to 6 let co můj starší bráška zmizel...