Ne, 05/01/2020 - 17:03
3

Amitiel s Yuukim dojdou k obrovským zlatým dveřím zdobeným různými ornamenty, které se táhnou téměř přes celou zeď. U nich stojí anděl s kudrnatými zlatými vlasy a pomněnkově modrýma očima si je prohlíží. Je to A´albiel, anděl ve službách archanděla Michaela.

„Jsme očekáváni u archandělů,“ promluví Amitiel.

A´albiel je přejede pohledem.

„Mám rozkaz vpustit pouze tebe, Amitieli. Tvůj andílek má zatím počkat zde než bude předvolán,“ řekne klidně.

„Rozumím,“ přikývne nenadšeně Amitiel.

Není rád, že zde musí Yuukiho nechat. A to i přes to, že A´albiel je laskavý a čestný anděl a dá na Yuukiho pozor. A´albiel ho přejede pohledem a pokyne rukou, načež se obrovské dveře pomalu otevřou. Amitiel naposledy pohlédne na Yuukiho, věnuje mu uklidňující úsměv a vstoupí dovnitř. Dveře se za ním zavřou a Amitiel se ocitne v obrovské světlé kruhové místnosti s několika sloupy. U protější strany na vyvýšeném podiu se nachází zlaté trůny rozestavěné do půlkruhu. Na trůnech sedí 15 archandělů se zlatými křídly, světlými či zlatými vlasy a očima v různých odstínech modré sledují nově příchozího. Před trůny je volné prostranství, kde stojí Ishim a vítězně se na Amitiela šklebí.

„Přistup Amitieli,“ ozve se klidný sametový hlas archanděla Michaela.

Amitiel se dá do pohybu až stane vedle Ishima.

„Zdravím vás archandělé!“ pozdraví je uctivě a klesne na jedno koleno, zatímco hlavu i zrak sklopí.

„Vstaň!“ ozve se autoritativní hlas archanděla Uriela., ze kterého oběma andělům přeběhne mráz po zádech, ne nadarmo má pověst nepřekonatelné síly a autority.

Amitiel se postaví a pohlédne do očí archanděla Gabriela, který sedí na prostředním trůnu, což znamená, že dnes bude on hlavním soudcem. Docela se mu uleví. Gabriel bude spravedlivý a vyslechne je. Navíc před ním není možné lhát, protože archanděl Gabriel není jen andělem porodů a naděje, ale také pomocníkem pravdy, upřímnosti a dokonce i intuice a vnitřního hlasu. U ostatních by měl celkem obavy. Snad jen u archanděla Raguela by byl stejně klidný, protože i on by byl dobrý soudce, přeci jen Raguel odpovídá za harmonii, podporuje přátelství a pomáhá řešit konflikty.

„Víš, proč jsme si tě zavolali Amitieli?“ zeptá se Gabriel.

„Předpokládám, že proto, že mě Ishim obvinil z porušení pravidel,“ odpoví Amitiel vyrovnaně.

„Přesně tak. Anděl Ishim tě obviňuje, že jsi ukradl jeho andílka. Co nám k tomu řekneš?“ zahledí se na něj Gabriel pozorně, aby mu neunikl ani sebemenší pohyb.

I ostatní archandělé Amitiela sledují.

„To je lež. Yuuki, andílek o kterém je zde řeč, byl nezadaný, když jsem si ho přivlastnil,“ odpoví Gabrielovi.

„Ishim tvrdí něco jiného,“ poznamená Michael.

„Prosím, řekni nám ten příběh ze svého pohledu,“ požádá ho Raguel a lehce se na něj usměje, aby ho podpořil a dodal mu odvahu.

„Jistě. V ten den, kdy to všechno začalo, jsem byl pomáhat na Zemi. Snažil jsem se s pomocí několika dalších andělů zabránit muži, aby podlehl jednomu démonovi a zabil tak svou ženu a tři malé děti. Tento úkol mi svěřil sám archanděl Michael,“ pohlédne Amitiel na Michaela.

„Pravda. Tento úkol jsem andělu Amitielovi skutečně svěřil. A nejen jemu i několika dalším andělům a musím podotknout, že svůj úkol splnili výtečně,“ potvrdí Michael Amitielovu výpověď.

Gabriel přikývne a pokyne Amitielovi, aby pokračoval.

„Když jsem splnil úkol, vracel jsem se do svých komnat. Ovšem při cestě do nich do mě vrazil Yuuki. Neudělal to schválně. Jen nedával pozor na cestu a v očích měl tolik slz, že jsem se divil, že vůbec něco vidí. Přinutil jsem ho, aby se mi svěřil se svým trápením. Řekl mi, že ho v zahradě zastihl Ishim a že mu oznámil svůj úmysl přivlastnit si ho. Jenže Yuuki něco takového nechtěl. Byl z toho velmi zoufalý a plný bezmoci a beznaděje. Bylo mi ho líto. Tak jsem mu dal na výběr. Buď se stane Ishimovým nebo půjde se mnou a stane se mým. Yuuki se rozhodl být se mnou,“ vypoví Amitiel, co se v ten den událo.

„Přivlastnil sis ho i přesto, že jsi věděl, že o něj má zájem jiný anděl? To není zrovna moc přátelské nebo kolegiální,“ zamračí se Uriel.

„Vím a uznávám to, ale myslím, že kdybyste Yuukiho v té chvíli viděli, tak byste se nezachovali jinak,“ pohlédne Amitiel na Uriela.

„Naneštěstí pro tebe je toto skutečně porušení pravidel. Porušil jsi pravidlo, které říká, že pokud anděl projeví zájem o andílka a vysloví své úmysly, ostatní jsou povinni mu tohoto andílka přenechat. Sice to není jedno z nejdůležitějších, ale i tak je to jedno z pravidel,“ poznamená archanděl Jofiel.

V Amitielovi hrkne. Toto pravidlo opravdu je jedno z těch méně důležitých, takže na něj snadno zapomněl.

„Ač si myslím, že rozsudek je víceméně jasný, přece jen bude lepší vyslechnout i andílka, kterého se toto týká a pak teprve rozhodneme,“ rozhodne Gabriel.

V té chvíli se otevřou dveře a dovnitř vejde Yuuki celý roztřesený nervozitou. Dveře se za ním zavřou.

„Přistup Yuuki,“ vyzve ho tiše a klidně Raguel, aby chlapce ještě více nevyděsil.

Yuuki nervózně přejde do prostoru mezi Ishimem a Amitielem, na kterého vystrašeně pohlédne.

„Pokloň se,“ naznačí mu Amitiel rty.

Yuuki neznatelně přikývne a klesne na jedno koleno, přičemž sklopí oči i hlavu.

„Můžeš vstát,“ řekne tiše Gabriel, který na chlapci jasně vidí strach a nervozitu.

Yuuki se postaví a nervózně přejede všechny archanděli pohledem.

„Pověz nám o tom dni, kdy ses dostal k Amitielovi, prosím!“ vyzve ho tiše Gabriel.

„Dobře. Ehm, všechno začalo tím, že jsem zjistil, k čemu tu andílci jsou a snažil jsem se najít cestu odtud. Ovšem nic jsem nenašel a toho osudného dne jsem se rozhodl si trochu odpočinout a šel jsem do zahrady. Tam jsem potkal anděla Ishima, který mi řekl, že jediná možnost, jak se vyhnout tomu osbluhovat v posteli každého, kdo si na mě ukáže, je nechat jednoho anděla, aby si mě přivlastnil, že ostatní pak už nebudou mít žádné právo se mě dotknout a pak mi oznámil, že má v plánu si mě přivlastnit a že si pro mě večer nechá poslat a druhý den už budu jeho. Vyděsilo mě to,“ přizná Yuuki a sklopí hlavu.

„Proč tě to vyděsilo?“ zeptá se archanděl Jeremiel, což je archanděl, který uzdravuje a léčí duši, učí lásce, pokoře a umění odpouštět.

„Já...omlouvám se, ale tohle bych si raději nechal pro sebe. Nechci být neuctivý,“ odmítne odpovědět Yuuki.

„Protentokrát ti to odpustíme. Prosím, odpověz na dotaz,“ vybídne ho Gabriel.

„Protože anděl Ishim je mi krajně nesympatický a odporný a představa, že by se mě měl dotýkat mě znechucovala a hnusila se mi. Byl jsem zoufalý a nevěděl jsem, co mám dělat. Odmítnout jsem nemohl, kdybych to udělal, byl bych potrestán a on by stejně dosáhl svého. Neměl jsem jak uniknout. Běžel jsem do svého pokoje, když jsem na jedné chodbě vrazil do Amitiela. Ten mě zadržel a přinutil mě mu říct, co mě trápí a pak mi dal nabídku. Buď se stanu Ishimovým nebo půjdu s ním a stanu se jeho. Vybral jsem si Amitiela. On mi byl mnohem sympatičtější a navíc představoval jedinou možnost, jak se vyhnout tomu, že bych patřil andělu Ishimovi,“ dopoví svoji výpověď Yuuki.

„Jsi si vědom, že tím činem ale Amitiel porušil jedno z pravidel?“ zeptá se Michael.

„Co? Ne, to jsem netušil. Kdybych to věděl, tak bych s jeho návrhem nikdy nesouhlasil. Vždyť ještě před příchodem sem mě ujišťoval, že k žádnému porušení nedošlo,“ otočí se Yuuki na Amitiela.

„Je to jedno z méně důležitých, takže jsem na ně zapomněl. Omlouvám se, že jsem ti nevědomky lhal!“ řekne tiše Amitiel.

„V pořádku. Neudělal jsi to schválně,“ pousměje se Yuuki.

„Rozhodneme! Amitieli, Ishime, Yuuki, žádám vás, abyste z této místnosti odešli a na chodbě vyčkali na naše rozhodnutí,“ promluví Gabriel.

Tři oslovení se pokloní a vyjdou z místnosti.

„Co se teď stane?“ zeptá se Yuuki, jakmile se ocitnou na chodbě a bez ohledu na ostříží zrak A´albiela a Ishima se k Amitielovi přitulí.

„To nevím,“ povzdychne si Amitiel a omotá kolem Yuukiho paže.

A´albiel je smutně pozoruje, je mu Amitiela líto. Ví, že je to dobrý a hodný anděl, ale rozhodnutí archandělů, ať je jakkékoliv zvrátit nedokáže. Zato Ishim je sleduje s vítězným pohledem a ušklíbá se u toho.

Mezitím u archandělů

„Je to velmi zajímavý případ. Ať zde bylo řečeno cokoliv, byla to pravda,“ poznamená Gabriel, když se oběma anděli a Yuukim zavřou dveře.

„Vskutku. Což je ovšem velmi zapeklité,“ přikývne Raguel.

„Odpusť, ale já v tom nic zapeklitého nevidím. Amitiel porušil pravidlo. Musí za to být potrestán a andílek by měl být předán Ishimovi,“ zamračí se Michael.

„Ne, Amitiel vše dělal s dobrými úmysly a je na něm vidět, že mu na tom andílkovi záleží. Měli bychom mu odpustit,“ zastane se Amitiela Zadkiel, archanděl odpuštění, který také pomáhá s řešením karmických záležistostí, se sebepoznáním a připouštěním změn v životě.

Ostatní archandělé se po sobě podívají. Jsou na vážkách a neví jak rozhodnout.

„Každý by měl vyslovit svůj názor a říct, zda by Amitiel měl být potrestán a Yuuki předán Ishimovi, či zda bychom mu měli odpustit,“ rozhodne se Gabriel a pokyne archandělovi na konci řady na pravé straně, což je shodou okolností Zadkiel.

„Můj názor již znáš. Amitiel sice pochybil, ale pouze ze soucitu, lítostí a z dobrých úmyslů. Je na něm a na Yuukim vidět, že oběma na tom druhém záleží. Jsem pro odpuštění,“ vysloví svůj názor Zadkiel a předá slovo archandělovi vedle sebe, což je Sandalphon, dvojče Metatrona, který pomáhá ve spojení mužských a ženských protikladů, pomáhá s odpuštěním a je patronem hudby.

„Jsem stejného názoru jako Zadkiel. Jsem pro to, abychom těm dvěma odpustili,“ řekne zpěvavým hlasem.

„Amitiel by měl být potrestán. Vše se musí řídit pravidly. Bez toho by byly životy všech plné chaosu,“ převezme si slovo Raziel.

Takto to jde až do doby, kdy konečně mají vyslovit svůj názor poslední dva archandělové. A to Michael a Rafael.

„A jaký je tvůj názor Michaeli?“ zeptá se Gabriel nejbojovnějšího ze všech archandělů.

„V porušování pravidel a zákonitostí mají oblibu démoni. Díky tomu vytváří chaos. Pokud teď jednomu z andělů odpustíme porušení pravidel, co se stane pak? Ostatní začnou pravidla porušovat také a žádat nás, abychom jim to odpustili. Takže jsem pro to, abychom Amitiela potrestali a Yuukiho předali Ishimovi,“ podívá se na Gabriela plamenným pohledem vůdce nebeské armády.

„Nesouhlasím. Měli bychom jim odpustit. Vždyť Amitiel jednal ze soucitu a milosrdenství. Kde bychom byli, kdyby milosrdenství neexistovalo nebo bychom jeho projev trestali? Měli bychom mu odpustit a ponechat vše tak jak je,“ přimluví se za Amitiela Rafael, anděl léčení a vědění.

„Pak myslím, že je rozhodnuto. Ostatně i já sám jsem pro to, abychom těm dvěma odpustili. Ostatně proč bychom měli zničit lásku? Ať už se jedná o ustálenou lásku nebo lásku, která se teprve rozvíjí jako v tomto případě,“ usměje se Gabriel.

Natáhne ruku a nechá otevřít dveře. Tři osoby za nimi vkročí do místnosti. Yuuki a Amitiel vypadají nervózně a je vidět, že mají z rozsudku strach. Oba se drží za ruce a vzájemně si je tisknou na znamení podpory a dodání odvahy. Zato Ishim vypadá spokojeně. Je si jistý svým vítězstvím.

Amitiel se zhluboka nadechne, vystoupí před Yuukiho i Ishima a padne na kolena.

„Drazí archandělé, než vynesete rozsudek, chci vás o něco požádat. Prosím vás a žádám, abyste za mé pochybení a porušení pravidla potrestali pouze mne nikoliv Yuukiho. On si jeho porušení nebyl vědom a proto beru veškerou vinu na sebe,“ promluví Amitiel.

„Co? To ne! Archandělé, prosím, vůbec Amitiela neposlouchejte. Na porušení pravidla mám stejný podíl viny jako on a má-li být potrestán, ať jsem tedy potrestán i já,“ začne odporovat Yuuki, když to uslyší.

„Yuuki, mlč! Ty si trest nezasloužíš!“ otočí se na něj Amitiel.

„O tom rozhodneme my!“ zvolá Uriel, čímž Amitielovi i Yuukimu zavře ústa.

„Vstaň Amitieli!“ pobídne ho Michael.

„Slyšte rozsudek!“ vstane Gabriel a ostatní archandělé ho napodobí. Yuuki si nervózně skousne spodní ret a chytí se Amitielovi ruky jako poslední záchrany.

Amitiel jeho ruku stiskne a s nervozitou a strachem v očích se rozhlédne po archandělech. Jejich štěstí a budoucnost teď leží v rukou archandělů.

4.666665
Vaše hodnocení: Žádné Průměrné hodnocení: 4.7 (hlasů: 3)
Detailní hodnocení není k dispozici.
Hodnocení:
4.9/5
- Komentářů: 18
  Je naozaj dokonalý, dokonalý zločinec. „No, tak to je naozaj úžasné...
Hodnocení:
5/5
- Komentářů: 23
„Sakra, René, seš už schopný si pamatovat začátek? Na pátou dobu! Zpíváš až na...
Hodnocení:
5/5
- Komentářů: 2
Probudil se. Po studeném těle stékal horký pot. Srdce vyskakovalo z ...
Hodnocení:
5/5
- Komentářů: 2
         Čekal jsem na svoji chvíli. Seděl jsem na...