So, 11/01/2020 - 21:07
2

Ishim vejde do svých komnat a hned za dveřmi se málem srazí se sluhou, který odchází z jeho komnat a v rukou nese tác s jídlem.

„Opět nejedl?“ zeptá se Ishim.

„Ne, nejedl,“ zakroutí sluha hlavou a s úklonou vyjde z Ishimových komnat.

Ishim si povzdechne, přejde obývací část a sledován svými andílky se rozejde chodbou s jednotlivými pokoji, až dojde na konec. Je u posledního pokoje, zastaví se u jeho prahu a přejede ho pohledem. Zakotví v nejvzdálenějším rohu, kde je ve stínu na zemi schoulená postavička. Ishim si povzdechne a rozejde se k ní.

„Yuuki,“ osloví postavičku a dřepne si před ni.

Yuuki na Ishimovu přítomnost a oslovení nijak nereaguje. Ishim si ho prohlédne a srdcem mu projede bolest, když si všimne zplihlých mastných vlasů, bledé téměř průhledné kůže, vyhublosti a špinavého oblečení. Je to už téměř měsíc, co Yuukiho získal a od té doby se o sebe Yuuki přestal starat, jíst, komunikovat, jen sedí v rohu a na nic nereaguje. Ishim vloží dva prsty pod Yuukiho bradu a přinutí ho zvednout sklopenou hlavu. Zatne čelist, když uvidí okoralé rty a černé kruhy pod očima. Ovšem nejhorší je pohled je do Yuukiho očí, které jsou prázdné, vyhaslé a jakoby hleděly skrz něj.

„Co kdyby ses šel umýt a převlékl se do čistého oblečení? A pak se najedl? Co ty na to? Nechám ti donést něco dobrého. Cokoliv co bys chtěl,“ i do jeho hlasu prosákne starost, kterou o Yuukiho má.

Yuuki neodpoví, jen znovu sklopí hlavu.

„No tak pojď. Nemůžeš tady takhle sedět navždy,“ vstane Ishim a vytáhne Yuukiho na nohy.

Hned nato ho začne táhnout do koupelny. Tam ho svlékne, napustí vanu a usadí do ní Yuukiho. Yuuki se nijak nebrání a nechá sebou manipulovat jako s hadrovou panenkou.

„Tu máš. Umyj se,“ strčí Yuukimu do ruky houbičku se sprchovým gelem.

Yuuki ovšem nevyvine žádnou aktivitu, ruka i s houbičku mu padne do vody, kde houbičku pustí. Ishim si povzdechne, vyloví houbičku, nalije na ni novou dávku gelu a sám se pustí do Yuukiho očisty. Celého ho vydrhne a umyje mu vlasy. Pak ho vytáhne z vany a zabalí do osušky. Odvede ho zpět do pokoje, kde mu najde ve skříni čisté oblečení, do kterého Yuukiho obleče a pak ho usadí u toaletního stolku a vyfouká a učeše mu vlasy.

„A teď něco k jídlu. Co bys řekl horké polévce?“ zeptá se Yuukiho.

Yuuki má ale znovu sklopenou hlavu a neodpoví. Ishim s povzdechem pošle mentální zprávu nejbližšímu sluhovi a odvede Yuukiho do obývacího pokoje, kde ho usadí do křesla. Ostatní andílci je pozorují a neví, co si mají myslet. Nechápou, proč Yuuki upadl do tohoto stavu. Nic špatného nebo zlého se mu přeci nestalo, oni se s ním chtěli spřátelit a Ishim se k němu choval pěkně, nikdo z nich ani Ishim mu neublížil. Ishim se postaví k oknu, zahledí se ven a přemýšlí, jak do Yuukiho vrátit alespoň malou jiskřičku života. Po chvíli se ozve zaklepání na dveře a dovnitř vejde služebná, držíc v rukou tác na kterém je talíř horké polévky. Položí ho na stolek a s úklonou odejde. Ishim přejde k Yuukimu a sedne si na židli vedle něj.

„Budeš jíst sám?“ zeptá se.

Jeho otázka ovšem zůstane nezodpovězená. Ishim vezme talíř, nabere na lžíci trochu polévky, trochu ji vyfouká, aby se Yuuki nespálil a přiloží mu ji ke rtům. Yuuki ale nechá rty zavřené a tím znemožňuje Ishimovu snahu nakrmit ho. Ishim si položí talíř na klín, uvolněnou rukou sevře Yuukiho čelist a přinutí ho otevřít ústa. Poté mu do nich strčí lžíci s polévkou a začne masírovat jeho krk, aby ho přinutil polknout.

„Výborně,“ zašeptá si pro sebe a znovu nabere na lžíci polévku.

Nějakou dobu to trvá, ale nakonec se mu podaří dostat do Yuukiho všechnu polévku, co byla v talíři.

„Vemte ho na procházku. Ať se trochu projde a nadýchá se čerstvého vzduchu,“ otočí se k ostatním andílkům.

„Jistě,“ přikývne Lara a vstane z pohovky.

K ní se přidají čtyři chlapci, společnými silami zvednou Yuukiho z křesla a vedou ho do zahrady. Mluví na něj a snaží se ho zaujmout. Zbytečně. Yuuki na něj nereaguje a jen se se sklopenou hlavou šourá za ostatními. Dokonce si ani nevšimne tří zahradníků, které míjejí.

„Ano, ano, také jsem to slyšel. Chudák anděl Amitiel,“ říká zrovna jeden.

Yuuki se zastaví a otočí se k zahradníkům. Amitielovo jméno ho zaujalo a probudilo z letargie.

„Přesně. Je příšerné, co se mu stalo. Snad ho archanděl Rafael a lékaři dají do pořádku,“ povzdechne si druhý.

„Promiňte, ale co se stalo s andělem Amitielem?“ otočí se k nim Yuuki a srdce mu divoce buší strachem.

Zahradníci se na něj zahledí.

„Ty jsi andílek anděla Ishima, že?“ zeptá se jeden.

„Ano, ale to je vedlejší. Co je s Amitielem?“ začne naléhat Yuuki.

Zahradníci se po sobě podívají.

„Šel na jednu misi a byl zraněn. Hlavně na křídlech. Prý je to vážné,“ odpoví mu třetí zahradník.

„Cože? Má zraněná křídla? To ne!“ zhrozí se Yuuki a rozběhne se zpět do domu.

Andílci, kteří ho doprovázeli, si teprve v této chvíli uvědomí, že je Yuuki nenásleduje, rozběhnou se za ním a volají na něj. Yuuki je ale ignoruje a doběhne až k ošetřovně, rozrazí dveře a vpadne dovnitř. Strne, když na lůžku zahlédne Amitiela, který je zřejmě v bezvědomí.

„Okamžitě ho odsud odveďte!“ zahřmí hlas.

V té chvíli Yuukimu dojde, že na sebe upoutal pozornost všech lékařů a také archanděla Rafaela, kteří se točí kolem Amitiela a ošetřují ho a že to byl právě Rafael, kdo vydal rozkaz ho odsud vyvést. Okamžitě k němu přejdou dva lékaři, kteří ho chytí za paže a odvádějí pryč.

„Ne, počkejte! Chci ho vidět a pomoct mu!“ vzpouzí se Yuuki.

„Vidět ho můžeš, až ho ošetříme. Teď nás nech pracovat, tím mu pomůžeš nejvíc,“ řekne jeden z lékařů.

Yuuki se přestane bránit a nechá se dovést na chodbu. Lékaři se vrátí na ošetřovnu a zavřou za sebou dveře.

„Amitieli,“ zašeptá Yuuki a sesune se podél zdi na zem.

„Tedy, co to do tebe najednou vjelo?“ doběhnou ho andílci, se kterými byl na procházce a udýchaně lapou po dechu.

„Amitiel je zraněný,“ zašeptá Yuuki a do očí se mu nahrnou slzy.

„Och, aha. No to je nepříjemné. Měli bychom se vrátit, Ishim o tom jistě bude vědět víc,“ řekne Lara.

„Nikam nejdu. Zůstanu tady. Až bude Amitiel ošetřený, tak ho chci vidět!“ vrátí se Yuukimu bojovnost a vzdorovitost.

„Jak myslíš. Ale my se vrátíme,“ odfrkne si další andílek a všichni se na podpatku otočí a odejdou.

Yuuki se zhluboka nadechne a pohledem začne hypnotizovat dveře od ošetřovny až do doby, než se dveře otevřou a vykoukne z nich jeden z lékařů.

„Jestli chceš anděla Amitiela vidět, tak pojď,“ pobídne Yuukiho.

Yuuki se rychle postaví a vběhne na ošetřovnu. Tam se zarazí a už pomalým tempem dojde ke speciálně upravenému lůžku pro anděli. Při pohledu na Amitiela a na jeho křídla zvlášť se mu udělá nevolno. Z Amitielových krásných bělostných křídel nezbylo nic jiného než cáry. I různě po těle má šrámy a hluboké rány, které už jsou naštěstí ošetřené. Amitiel sám je v bezvědomí a že žije, prozrazuje jen pravidelný pohyb jeho hrudě, jak dýchá. Yuuki k němu strnule přejde a lehounce konečky prstů přejede po kousku křídla, které vypadá nezraněně.

„Budeš v pořádku. Oni tě vyléčí,“ zašeptá, snažíc se přesvědčit sám sebe.

„Yuuki nemýlím-li se,“ ozve se za ním.

Yuuki se otočí a střetne se s pohledem archanděla Rafaela.

„Ano, pane,“ přikývne Yuuki.

„Co tu vlastně děláš? Patříš přece jinému andělu,“ přeměří si ho Rafael pohledem.

„Možná že patřím, ale musel jsem Amitiela vidět. Prosím, že bude v pořádku?“ vhrknou Yuukimu do očí slzy.

„To nevím. Jeho zranění jsou příliš vážná a já nemohu použít svou moc, abych mu křídla okamžitě zhojil, protože by to mohlo napáchat víc škody než užitku,“ vysvětlí věcně Rafael.

„Ale Amitiel mi říkal, že křídla andělů se hojí velmi rychle. A vy jste přeci anděl léčení, s těmito kombinacemi ho přece musíte uzdravit,“ podívá se na něj Yuuki zoufale.

Rafael si povzdechne, přejde k Amitielovi a pohlédne do klidné tváře.

„Je pravda, že andělská křídla mají vysokou schopnost regenerace, ale tato zranění jsou příliš vážná. A i když jsem anděl léčení, tak tomuhle nemohu moc pomoci a musím tomu nechat přirozený průběh. Je možné, že Amitiel o svá křídla přijde. Jeho svaly, blány křídel, nervy, cévy a dokonce i pera byly těžce poničené. Takže je několik možností. Buď se nezregenují a zůstanou v tomto stavu, nebo se mohou obnovit, ale svaly zůstanou navždy oslabené, či mohou narůst pouze blány a svaly, ale nikoliv peří. Každá z těchto možností by znamenala, že Amitiel o svá křídla přijde a tím pádem i možnost létat. I když by stále zůstal andělem,“ stanoví Rafael neradostnou prognózu a se smutkem v očích pohlédne na Yuukiho, který zbledne.

„To není žádná možnost, že se jeho křídla zhojí a budou taková jako předtím?“ zeptá se Yuuki tiše.

„Tato naděje je velmi mizivá, téměř nulová,“ zašeptá Rafael s bolestí a smutkem v hlase i očích.

„Ale i kdyby o svá křídla přišel, tak by se s tím přeci dalo smířit, ne? Je to stejné jako když, člověk přijde o nohy, smíří se s tím a žije dál,“ řekne nadějně Yuuki.

„Naneštěstí nemáš pravdu. Andělé se se ztrátou křídel nikdy nesmíří. Většinou z té ztráty zešílí a my jsme nuceni je pak nechat padnout, aby neohrožovali ostatní a neničili svou i jejich práci a poslání,“ zakroutí smutně hlavou Rafael.

„Už se něco takového stalo? Mluvíte o tom tak jistě,“ nechce si Yuuki připustit možnost, že by se z Amitiela stalo něco takového.

„Ano, stalo. Bylo to před několika tisíci lety. Onen anděl, kterého se to týkalo měl pověst toho nejlaskavějšího, nejhodnějšího a nejštědřejšího ze všech andělů. Když jsi ho potkal, tak pokaždé měl na sobě úsměv, každému pomohl a nikdy jsem neslyšel ani jsem nebyl svědkem toho, že by třeba jen zvýšil hlas, rozzlobit ho bylo zhola nemožné. Ovšem jednou na Zemi vypukl požár v jednom lese. Andělé, včetně tohoto, se tam vydali, aby zachránili a chránili lidi. Svůj úkol splnili a letěli zpět, když tento anděl zaslechl slabé volání o pomoc. V lese uvízlo malé dítě, holčička, a neměla se odtud jak dostat. Bez ohledu na možné riziko se vřitil mezi hořící stromy, ignorujíc volání svých druhů, aby to nedělal, že pomohou tuto část lesa uhasit a tím holčičku zachránit. Naneštěstí po jeho příletu se plameny staly tak hustými a vysokými, že nemohl odletět. Takže popadl holčičku do náručí, uspal ji a poté běžel lesem, aby ji z něj vynesl. Podařilo se mu to, ale na okraji lesa na něj spadla velká hořící větev a jeho křídla vzplála. Ostatní andělé ho sice po chvíli našli a plameny uhasili, ale jeho zranění a poškození křídel bylo nevratné. Když ho dopravili na ošetřovnu a on se to dozvěděl, byl zničený. A úplně se změnil. Uzavřel se do sebe, přestal s ostatními komunikovat, dokonce i se svým nejlepším přítelem, což byl shodou okolností Amitiel. Zavřel se ve svých komnatách a nikoho nepouštěl dovnitř. Tak to bylo asi rok, poté z komnat vyšel, našel ostatní anděli a s klidem jim řekl, že když on přišel o možnost létat, tak tu možnost nebude mít nikdo. Poté na anděli zaútočil nožem. Šel hlavně po jejich křídlech. Bojovníci archanděla Michaela ho sice zpacifikovali a odvedli na ošetřovnu, ale bylo pozdě. Jeho mysl pohltilo šílenství a jeho srdce temnota. Tak ho Michael se svými bojovníky ukryl a uvěznil. Mělo to být jen dočasné, do chvíle, než bychom našli způsob jak šílenství i temnotu odstranit,“ zavzpomíná Rafael.

„A povedlo se to?“ zeptá se Yuuki.

„Ne, nepovedlo. On navíc utekl a spolčil se s démony. Vystavěl si vlastní říši a začal démonům vládnout. Navíc přišel na to, jak svou vlastní moc zvýšit a nyní je nebezpečný pro nás i pro lidi. Také našel způsob, jak vyléčit svá křídla, ale temnota a zlo už navždy zůstala v jeho srdci. Nyní je naším největším nepřítelem,“ odpoví Rafael.

„Chcete říct, že anděl, o kterém tu mluvíte, je sám … Ďábel?“ zašeptá Yuuki zděšeně.

„Ano, to je on. A bojím se, že s Amitielem se stane to samé, pokud se nestane zázrak a jeho křídla se nezhojí,“ svěsí Rafael bezmocně ramena.

Yuuki se vyděšeně podívá na Amitiela. Tohle se nesmí stát! Musí najít způsob, jak jeho křídla zhojit, pokud se tak nestane přirozeně.

4.75
Vaše hodnocení: Žádné Průměrné hodnocení: 4.8 (hlasů: 4)
Detailní hodnocení není k dispozici.
Hodnocení:
4.8/5
- Komentářů: 21
  „Mám chuť na kávu,“ozval sa, hodil na zem plášť a usmial sa na mňa, „...
Hodnocení:
5/5
- Komentářů: 13
Jakmile moje běhací trasa překonala desítku, přestal jsem počítat. To byla...
Hodnocení:
4.8/5
- Komentářů: 20
Usmial som sa a ruku som mu pomaly posúval hore po stehne. „O čokoľvek chceš,“...
Hodnocení:
4.9/5
- Komentářů: 9
Problémy sa začali dávno. Vlastne veľmi dávno. Mal by som sa nad tým skutočne...