Ne, 19/06/2016 - 14:53
6

Hned druhý den jsem byl docela mile překvapen. Logan udělal snídani, měl připrvený věci a v pokji uklizeno. Třeba nebude nakonec tak špatný jako ti před ním. Ale nechci to nijak zakřiknout.

,,Já si říkal kdy se vzbudíš." řekl najednou. V tu chvíli jsem se zamyslel. Vždyť on mi celou dobu tyká. Nepamatuju si, že mi by aspoň jedinkrát řekl třeba "pane" nebo tak, jak by správně měl.

,,Vzbudíš?" zeptal jsem se.

,,Eh..pardon...nějak mi to všechno nedochází..."

,,Všiml jsem si." řekl jsem mu v klidu a sedl si ke stolu. K snídani zapečený tousty, no, to už jsem dlouho neměl. I kafe mi udělal. Jako služka slouží dobře, uvidíme, jak mu to půjde se zbraní.

,,Připraven na dnešek?" zeptal jsem se a on rychle zvedl hlavu.

,,No, docela dost nervózní...nevím co mám ode všeho čekat.."

,,Radši nikdy nečekej nic nebo se zklameš. A v tomhle mi věř."

Nasadil zmatený výraz. Je tu jen jeden den a já už do něj hustím ať ničemu nevěří. Skvělý no. Má se na co těšit. Ale kdo ví, třeba se ani do fronty nedostane a nebude muset odjet do Afghánistánu. Dobře pro něj.

,,Všiml jsem si, že tu máte hodně věcí co mívají teroristé. Smím se zeptat proč?" no ne ne, on už vyká. Tak super, to by bylo, jestli mu to vydrží, jenom dobře. Nebude mít zbytečný problémy, i když je pravda, že v jeho věku a na jeho místě a postavení, by měl vědět komu tykat a komu ne.

,,Řekněme že jsou to laciný "suvenýry". Před několika lety jsme tam byli, a když nám řekli, ať vezmeme co můžem, tak to někteří pochopili tak, že bude lepší vzít i zbraně. A jelikož jim se to už do skladu nevešlo, tak to šoupli ke mně. Teda dočastně. Než zas bude místo." těžko se mi o tom mluví. To, co sem tam stalo, bych neprál nikomu.

,,Aha, takže od tý doby co jste tam byli máte ty zbraně u sebe?"

,, No, vlastně jo."

,,Jak dlouho je to?"

,,Asi 5 let."

,,Za tu dobu se ten sklad vůbec neuvolnil?"

,,Což o to, uvolnil, ale kde kdo si něco přiveze a dá se to tam. Ve skladu najdeš spoustu věcí, kolikrát i to, co nechceš. Snad nikdo o to pořádně nepečuje. Co je důležitý jde na velitelství a co ne, tak to si každý nechá u sebe nebo to prostě vyhodí. Takže když by se někd stalo, že někam budeš muset jet i ty, tak neber všechno co uvidíš. Stejně ti pak časem dojde, že to je k ničemu. Ale v tom já ti už nebudu moc bránit. To už bude jen na tobě."

Ty slova mu nejspíš ležela v hlavě. Nevím jestli třeba počítal s tím, že nebude muset někam jezdit nebo tak, ale dost se zamyslel.

,,A víš ty co?" řekl jsem potichu. Škubl hlavou a podíval se na mě. ,,Klidně mi tykej. Když už tu spolu musíme žít, tak od tebe nebudu vyžadovat to, abys mi říkal "pane". Na základně ale vykat budeš." rychle jsem ho upozornil. Dost by mi tím podrýval autoritu. A to zapotřebí nemám. Hodně dlouho jsem makal, abych se dostal tam, kde teď jsem. Nenechám si to pokazit.

Je to neuvěřitelný, ještě včera mi přišel jako nesnesitelný spratek, co mi sem nakráčel jen proto, že ho donutil táta a dneska...dneska už mi přijde, jiný...lepší...no, uvidím jak se dnešek vyvrbí.

,,Vážně? Skvělý. Tak, moc děkuju." pousmál se. Úšklebek jsem mu vrátil.

,,Než jsi přišel k SEALs, kde jsi byl?" docela zajímavá otázka. Ale co už.

,,USMC."

,,Taky sniper?"

,,Jak víš že..." pak mi to došlo. Vůbec to totiž nejde poznat, když tu mám odstřelovací pušky a prakticky vybanení, co používají odstřelovači. ,,Nikdy jsem nedělal nic jiného než snipera. Už od malička mě táta učil střílet z odstřelovaček. Nedokážu si představit jinou pozici."

Zase se trošku pousmál. Ten má na to usmívání nějakou úchylku. Ale musím nechat, že mu ten úsměv slušel. Nedokážu si ho představit jako nevrlého a tichého chlapa jako jsem já. Ale kdo ví, třeba taky takový časem bude. Hodně bude dělat to, co zažije.

,,Měli by jsme vyrazit." řekl jsem mu a podíval se na hodinky. Příkývl a zvednul se. Tak snad se mi teď ukáže v dobrém světle.

 

8:30am

,,Kde jste tak dlouho? Toho kluka bych pochopil, ale ty? Divoká noc nebo co?" první věta co uslyším. Nikdo jiný než Alex "Ajax" Johnson. Prakticky jsme spolu vyrůstali. Ví o mně snad všechno. Někdy je to výhoda, někdy ne. Spíš to druhý.

,,No nejvíc. Tohle je Logan Walker. Logane, Alex." když to nedokáže Ajax, tak je musím představit já. Proběhlo normální seznámení ala Johnson. Podání rukou, vyptávání se na nejoblíbenější věci, holky a tak. U něj úplně normální. Ale je fajn mít tu někoho, kdo dokáže rozveselit svoje lidi a nepřátelé skvěle sundat k zemi. Jako parťáka bych ho za nikoho nevyměnil. Za tu chvíli co tu jsme, se Alex dozvěděl o dost víc věcí od Logana než já.

,,Poslouchej. Já na tebe moc tvrdej být nechci, ale tady pán má jiný názor a jelikož tě přiřadili k němu, tak musíš poslouchat jeho. Takže plán bude takový: Napřed tě naučí základní věci, jako je střelba, boj zblízka a tak. Odpoledne se bude běhat, míle dvě. A navečer zase střelba. V deset je večerka a v šest budíček a už bez rozdílu. Thomas říkal, že se prý může zítra zahrát airsoft, aby sis nějakou tu "akci" vyzkoušel nanečisto. Podle tvých výkonů co tady budeš se rozhodne, kam tě přiřadí. Ať už sniper, technik, pěšák a tak dál. Být tebou se snažím. A to dost. Ale když tě má na starosti tenhle, tak bych nemě strach o to, že zklameš. Od toho jsou tu jiní. Tak držím palce. Jo a neměj z něj strach nebo tak, sice někdy zakřičí, ale věř mi, že je to jednou za 100 let. Většinou když je naštvanej, tak sedí, mlčí a hází vražedný pohledy. Pak už se boj, to už je zlý. Tak teda zatím."

,,Buď v klidu, on lže." to ticho už mi lezlo na nervy.

,,V tom že budeš naštvanej?"

,,Ne, v tom že nic nepokazíš." řekl jsem a pomalu jsem se vydal ke střelnici.

Logan šel vlastně hned vedle mě. Nevypadá to, že by se chtěl bavit ještě s někým jiným.

,,Proč myslíte že něco pokazím?" zeptal se najednou.

,, Jsi tu novej. V něčem tu chybu určitě uděláš. To se s tebou klidně vsadím. Chceš začít tady na střelnici nebo zkusit boj zblízka?"

,,To nechám na vás."

,,Fajn, tak ať už to máma za sebou. Vem si tamhle tu odstřelovačku a tady si lehni, uvidíme kolikrát se trefíš."

Udělal co jsem mu řekl. Když si lehal a pečlivě si tu pušku připravoval, tak to na mě udělalo značný dojem, ale ne dost velký na to, abych před něj padl na kolena.

,,Tak, připraveno? Trefuj se výhradně do hlavy, tam máš 100% jistotu, že oběť se už nezvedne. Tady si to natrénuješ nejlíp, v reálu si nemůžeš dovolit minout. Jedna jediná chyba a všechno může být v háji."

Vidět ho takhle v uniformě a s puškou bylo úplně něco jinýho než ho vidět jen v teplákách a tričku na spaní. Slušelo mu to víc a upřímně, začal jsem cíti těsno v kalhotech. Zase. Je to divný co se to se mnou děje. Za celých 18 let u námořnictva se mi nikdy nic takovýho nestalo, pak ke mně přijde tenhle kluk a já nevím kde mi hlava stojí.

,,Jste v pořádku?" trhl jsem sebou. Logan už dostřílel. Ani jedna trefa mimo. Že by opravdu byl tak dobrý a tu chybu nikde neudělal? No, to asi ne. Jsme teprve u střelnice a teprve první den.

,,Jasně že jsem. Neměl bych snad být?"

,,Přijdete mi rozrušen a..." nedořekl. Už jsem mu chtěl říct ať dokončí větu, ale pak jsem si uvědomil, že se mi dívá na poklopec. Erekce mi ještě nezmizela. Fakt super. Teď budu mít co vysvětlovat.

,,Přírodní rekce, chlapče....to poznáš až budeš starší."

Nad tou připomínkou se zase jen pousmál. Pomalu se zvedl a šel ke mně. Vůbec netuším, co si mám myslet. Tak jsem jen seděl a čekal co udělá. Co mi zbylo. Opatrně si přede mnou klekl a mně bylo hned jasný co chce udělat.

,,Woah, neblbni. Někdo to ještě uvidí." snažil jsem se ho odstrčit.

,,Nebojte, neuvidí." s těmi slovy už rozepínal zip. Proč ho vůbec nechávám, aby tohle dělal? Možná proto, že to je on. Být to někdo jiný, tak už letí. Ale v tu chvíli jsem mu nemohl říct ne. A ani jsem nechtěl. Pomalu mi ho vyndával z kalhot, když ho dostal ven, tak první co jsem viděl, byl zase jeho úsměv a pak už jen, jak si ho bere do pusy. Musím uznat, že tohle mi fakt chybělo a navíc to dělal perfektně. Byli jsme tam o dost dýl než jsme měli. Začínal jsem se i bát, že někdo přijde a uvidí nás. Moje obavy se naštěstí nevyplnily a moje konečný "ach" se neslo jen do ticha.

Nevěděl jsem, co si o tom mám myslet. Co si mám myslet o sobě. Však ho ani neznám. Včera se choval jak bez vychování a dneska si od něj nechám kouřit? To se prostě nemělo stát. Zatímco já jsem přemýšlel, proč jsem ho to vůbec nechal udělat, on se pořád jen culil. Zajímalo by mě, jestli se takhle bude culit i na teroristy s RPG. To, že mě ten jeho úsměv vytáčí, byl aspoň příznak toho, že zase všechno vnímám.

,,Jestli tu nic nepotřebuješ, tak můžeme vyrazit do tělocvičny na ten boj zblízka."

Podíval se na mě koutnem oka a přikývl. Já se jen tiše modlil, ať už mám dnešek za sebou.

 

4.125
Vaše hodnocení: Žádné Průměrné hodnocení: 4.1 (hlasů: 24)
Detailní hodnocení není k dispozici.
Hodnocení:
4.7/5
- Komentářů: 4
Stan: Skončila sa mi hodina a ja som stále rozmýšľal nad tým, čo sa tam...
Hodnocení:
5/5
- Komentářů: 2
   Angelina vyšla z hostince a toužebně vydechla. Objala se...
Hodnocení:
4.9/5
- Komentářů: 6
Mého problému v kalhotách si naštěstí Jay nevšiml a já jen stěží přemlouval...
Hodnocení:
4.8/5
- Komentářů: 16
Miluji jednoho muže. Je krásný jako bůh. „Alexi! Okamžitě pojď sem!“ zahřmí...