St, 19/12/2018 - 13:03
4

Doma jsem se nestihla moc rozkoukat a zasedli jsme ke stolu. Div se neprohýbal pod vonícím telecím, třemi různými přílohami, salátem, kompotem, ale teta Julie nikde. Babička spokojeně usrkávala víno. Táta se s Laurou dohadovali o tloušťce podkožního tuku u tučňáků a já pozorovala mámu. Její vlasy nebyly upravené, seděla shrbeně na židli a působila roztržitě. Pohrávala si s vidličkou a netrpělivě vyhlížela do haly.

,, Teta prý bude učit Kristiána, mami, je to pravda?“ začala jsem trochu šťourat otázkami. Máma si ušklíbla. ,,To bude něco dočasného, pochybuji, že se Julie přistěhuje k nám do Popelek.“

,,A z jakého důvodu to tedy může být?“ vyptávala jsem se nevšímajíc si tátova varovného pohledu.

,, Co já vím, Anno, ona si odjakživa dělala, co chtěla bez ohledu na ostatní.  A všichni to zkrátka museli snášet!“ třískla vidličkou o stůl a zvedla se od stolu. Zazvonil zvonek, Agnes otevřela.

,, Všechny zdravím!“ vtrhla dovnitř krásná, vysoká tmavovláska v krátkém kožešinovém kabátku. Položila svoji větší tašku od Louis Vuittona a klapala podpatky přes halu k nám do jídelny.

,, Teta Julie!“ vypískla Laura a běžela k tetě do náruče. S tátou jsme se také  zvedli a šli se  přivítat.

,, Zdravím tě a vítám u nás, Julie,“ přivítal ji táta. Julie se k němu otočila a nastavila mu svoji tvář k políbení.  ,, Taky tě ráda vidím, Roberte. Koukám jsi stále bez šedin,“ projela mu rukou vlasy a společně se tomu oba zasmáli.

,, Jsme tady i my, pokud vás to neruší,“ podotkla jízlivě máma a přišla k nám. Její tyrkysový obláček se začal měnit do tmavé zelené barvy. Většinou to značilo závist, žárlivost. Mezi nimi to bylo běžné, když byli spolu.

,, Ahoj, Ester,“ udělala první krok teta a podala mámě ruku, ,, jak se máš?“  Teta měla jasnou červenou barvu, jako lidé, co si jdou tvrdě za svým cílem a dosahují ho. Zkrátka sestry. Jedna je vůdčí, druhá ctižádostivá. Nevím, jaké to měly mezi sebou v dětství, ale já je nezažila jinak, než rozhádané.

Tetiny aura se z jasné červené stala zakalená červená, jak si se svojí sestrou podávaly ruce.

,, Ahoj, teto,“ ozvala jsem se i já. Měla jsem ji moc ráda, vybočovala z daných pravidel rodiny, byla nevyzpytatelná, což bylo osvěžující. Navíc upřímná. Otočila se ke mně a celá se rozzářila. ,,Ahoj, Anno!“ popadla mne do náruče a stiskla. ,, Jsem ráda, že vás zase vidím,“ otřela si náhle vlhké koutky očí do kapesníku, dala si pozor na řasenku. To mě pobavilo. ,,Omlouvám se vám za zpoždění, měli jsme v autě problém s Bobem,“ ukázala ke dveřím, kam vcházel ještě řidič. Mezi další kufry postavil velkou klec na zem. No, překvapení.

,,Jupí! To je Psittacus erithacus. Můj oblíbenec!“ vyskakovala nadšeně Laura.

,, Co to říkáš, Laurinko?“ ptala se babička, kterou nejspíš do haly nalákal nezvyklý ptačí řev. Přivítala se vřele se svojí druhou dcerou, se kterou si často telefonovaly, pak se znovu podívala na Lauru.

,, To je žako. Je hrozně inteligentní, dokáže spojovat slova do vět, přičemž vědci říkají, že dokonce chápe význam některých slov. Jsou zkrátka úžasní,“ vzdychala obdivně a snažila se papouška pohladit skrz klec. Já bych to tedy nezkoušela, Bob měl velký zobák. Teta poprosila řidiče, aby klec přesunul na stolek. Bez zájmu sundala ručně dělanou vázu z Afriky, dala jí pod schody a Bob už trůnil na stolku. 

,, No Julie! To snad nemyslíš vážně, že tu budeš bydlet a k tomu s ptákem! A moje váza, no okamžitě- “ začala máma, ale táta zavelel :,, Je čas jíst, ohřívané telecí není dobré,“ a už odváděl mámu ke stolu. Všichni jsme ho následovali a nechali papouška v hale.

Po hlasité večeři, kdy teta popisovala svoji představu života u nás, máma nesouhlasně vykřikovala a Bob krákoral ,,Křič víc, křič víc, bejby!“ jsem si konečně zalezla do postele. Pozorovala jsem ve tmě své svítivé hvězdičky na stropě, vzpomínala na Adamův polibek. Na jeho oči plné prosby. Na vztah, co bychom mohli mít. Možná. Na druhou stranu už bych už teď nemohla být pouze kamarádka. Ne po ochutnání jeho rtů. Už nebudu moct ignorovat své pocity. Možná bychom nám měli dát šanci. S poslední myšlenkou na něj jsem nejspíš usnula.

Ráno jsem se probudila dost časně, něco o půl šesté. Ale nijak mi to nevadilo, těšila jsem se, až si promluvím s Adamem. Byla jsem v tak dobré náladě, že jsem se rozhodla udělat snídani ze své vlastní vůle. O půl hodiny déle jsem již smažila palačinky za zpěvu Christiny Aquilery. Zrovna jsem lila těsto na pánev, snažila se přitom kroutit bokem jako sama Christina, když jsem zahlédla pohyb vedle sebe.

,,Dobré ráno, dobře zpíváš,“ poznamenala Julie s úsměvem. Vypnula jsem si hudbu a odložila telefon na barový stolek. Teta se o něj opírala.

,, Hm, dík. Dej si kafe, máme buď hotové v konvici  nebo si můžeš udělat espresso,“ nabídla jsem jí. Vypadala dokonale upraveně, měla na sobě upnutý korzet, většinu tedy zakrývalo tmavé sako, černé džíny, vysoké podpatky. Vlasy si ještě stihla natočit.

,, Koukám, že ses na žáky ve škole docela připravila,“ sundala jsem hotovou palačinku z pánve a nalila nové těsto, ,, ale víš, že někteří ještě nejsou plnoletí, že jo? Moderní Xena s nimi zamává.“ Teta se usmála, dala si ruku v bok a předvedla přesně ten výkrut bokem, o který jsem se já pokoušela. U ní ale vypadal opravdu sexy. ,, Ano vím, ale to nemusí být na škodu,“ mrkla na mě a potom se zasmála mému vyděšenému výrazu. ,, Samozřejmě, nejsem hloupá, Anno. S žákem bych si nikdy nezačala. Jen se ráda oblékám výrazně, mám ráda pěkné věci. Většina jsou dary od mých…no řekněme milenců. Neříkám si o ně. Oni mi zkrátka chtějí dělat radost. Ze svého platu si vystačím na věci, které jsou třeba. Na zbytek jsem mívala muže,“ pokrčila rameny a šla si udělat espresso.

,, Jako že už muže nemáš?“ zeptala jsem se jí a přitom dávala talíře na stůl. Julie čekala, až jí stroj připraví kávu, pak si malý hrneček vzala do ruky a šla do haly. Otevřela dvířka Bobovo klece a on jí rovnou vlezl na prst. Překvapilo mne, že jí nevadilo, jak jí šplhal po luxusním saku. Usídlil se jí na rameni, mezi jejími vlasy, začal jí je pročesávat. A já mohla pozorovat jeho bílý obláček, který se spojil s její červenou. Jejich barvy se vzájemně propojily a vytvořily příjemnou růžovou. Jejich pouto bylo silné. Sedla si s ním ke stolu a podala mu kousek jahody. To se mámě líbit nebude. Upila ze své kávy a  potom mi odpověděla.

,, Nemám muže. Nehledám muže a chci jít životem jinak. Už mám jiné priority. Proto jsem přijela,“ řekla rozhodným hlasem a dlouze se na mne zadívala. Divně mě zamrazilo. Možná se chtěla udobřit s mámou. Neměly snadné dětství, co mi babička povídala. Jejich otec byl alkoholik, rodina na to často doplácela, jak finančně, tak v rodinných vztazích. Máma se potom odtud odstěhovala, když začala učit na škole a začala svůj život. Potom se někdy potkala s tátou, pak se vzali a měli mě. Julie byla doma déle, bylo jí kolem šestnácti a jednou mi babi řekla, že to řešila po svém. Když jí otec zbil v ožralosti, utekla někdy i na několik dní. Muselo to být hrozné pro všechny. A pak se prý Julie změnila, říkala babička. Začala se opravdu věnovat škole a chtěla se věnovat dětem s problémy. Z myšlenek mne vytrhl dupot po schodech.

,, Cítim skořici!! To budou palačinky!“ jásala hlasitě Laura.

,,Jasně, dej si,“ pobídla jsem jí a srolovala palačinku na její talíř. Laura než zasedla pohladila Boba po hlavě a dala mu další kousek jahody. Nadělal s ní velký nepořádek, všude tetu poplival kousky jahod. Teta ale v klidu jedla snídani. Táta dnes přišel včas, ale šel rovnou do obývacího pokoje, vedle krbu byl šachetní stolek. Laura s tátou spolu měli rozehranou hru, nepotřebovali u ní sedět, zrovna hráli už několik dní. Pozorovala jsem tátu, jak stojí nad hrou a přemýšlí. Potom se usmál a udělal tah koníkem. Při odchodu si mě všiml a lekl se.

,, Jej, pozoruješ, jak hraju?“ ptal se a pohladil mě po vlasech.

,, Jasně, ale zatím zase vyhrává Laura, ne? Takže ti budu víc fandit,“ škádlila jsem ho.

,,No jo, ale zkus si sestru porazit sama, dá zabrat. Musím víc taktizovat,“ odpověděl šeptem, když jsme došli ke stolu.

,, Ani náhodou ten pták nebude u našeho stolu!! U jídla!“ křičela máma na Julii. Babička už seděla vedle ní a tiše jí domlouvala.

,, Ne mami, nezastávej se jí! Nebudu tolerovat takový bordel!!“ ukazovala máma na Boba. Upadl mu zbytek jahody a začal povykovat, až přešel do slov ,,Do bordelu v sobotu, v sobotůůů!!“ A bylo ticho. Pracně jsem ukrývala své cukající koutky. Sedla jsem si vedle tety a naložila si palačinky. Po chvíli se Laura zeptala:,, Teto, ty jsi chodila v sobotu do bordelu?“

Při cestě k lavičce, kde jsem obyčejně čekala na Adama mi přišla zpráva, že dnes do školy vůbec nedorazí. Odepsala jsem mu, co se stalo. Když mne míjelo tetiny vypůjčené auto, zamávala jsem na ní a když zastavila, přistoupila jsem k ní. 

,, Adam dnes nejede, tak se s tebou svezu, jo?“ říkala jsem jí a ona kývla. Vybrala si za auto toho malého brouka, jak se mu říká. Pochválila jsem jí ho a zapnula pás. Skvěle jsme se bavily, vyprávěla mi o svém životě, potom jsem jí říkala o Adamovi.

,, Stojí o tebe. A pokud cítíš víc, měla bys do toho jít naplno,“ radila mi.

,, Děkuju,“ odpověděla jsem jí vděčně. Při parkování u školy mě hlodala myšlenka. Julie byla vnímavá.

,,Chceš se na něco zeptat Anno?“ zeptala se mě, vypnula motor a sundala si ještě malý zbytek jahody ze své paže. Seděly jsme dál.

,, Ty a máma. Jste tak rozdílné. Ty jsi otevřená, milá, vtipná. V rozhovoru se mnou nevypadáš, jako by tě něco bolelo. Proč mě nemá ráda? Byly jste vychovávány stejnými rodiči, copak neumí dát lásku oběma dětem? Ty mě ráda máš a přitom mě ani moc neznáš.“

Teta chvíli mlčela. Pak odpověděla: ,, Má tě ráda. Ester je jiná, než já a není to výchovou. Některé věci prožívala jinak, než se třeba zdá.“ Trochu jsem nad tím přemýšlela. Obě jsme vystoupily a v tichosti pokračovaly po betonové stezce k hlavnímu vchodu.

,, Četla jsi mé dopisy?“ zaskočila mne otázkou.

,, Dopisy? Ne. Jaké? Proč jsi mi psala? Všichni máme mobil,“ nechápala jsem. Zastavila se a s kyselým úšklebkem si odfrkla. ,, Že se divím. Věděla jsem, že chceš dál studovat v Praze, navrhovala jsem ti v nich, kromě jiného, že bys mohla bydlet u mě. Víc bychom se poznaly, mám velký byt v centru. A já…bych byla šťastná, kdybys s tím souhlasila.“  Dívala jsem se na ní a přemýšlela, proč prostě nezavolala. K čemu dopisy.

,, Proč jsi mi nezavolala, na co dopisování? V dnešní době…mám i email, skype…přijde mi to divný a obzvlášť, když se ke mně ani jeden dopis nedostal,“ pochybovala jsem nahlas. Teta se trochu ošila, než mi odpověděla.

,, Myslela jsem si, že zájem nemáš a nechtěla jsem to slyšet naživo,“ přiznala mi tiše.

,, O co jde? Proč tak moc stojíš o společné bydlení se mnou?“ dožadovala jsem se a ztrácela trpělivost s jejím mlžením.

,, Protože věci jsou jinak, než –“

,,Tady jste! Jdete pozdě, slečno Pokrová,“ rozčilovala se paní Gosmenová, která naposledy vyučovala. Kris to zvládal, ale zatím s Julií ještě nebyl. Teta se omluvila, pak na mne mávla a obě odešly do hlavní budovy. 

O několik hodin déle při hodině matematiky jsem stále byla myšlenkami u rozhovoru s tetou. Když pominu všechny zvláštnosti v chování – byla to skvělá nabídka. Žádné pravidla bydlení, placení nájmu, dělení pokojů. Ale možná věci budou ještě jinak, věděla jsem, že Adam bude také studovat v Praze. Pokud bychom byli spolu, třeba budou jiné možnosti. V tom mi došlo, že mi neodepsal.

,,Jsi nemocný?“ napsala jsem mu znovu na mobil. Snažila jsem se  spočítat zadání příkladu, když mi zavibrovala Adamova odpověď: ,, Ne tak docela…“ Hm, to tedy znělo dost neurčitě. Odepsala jsem mu, že se po škole stavím a odložila telefon.

Po příchodu domů jsem rovnou zamířila do kuchyně.

,, Ahoj Agnes,“ pozdravila jsem kuchařku a z ledničky si vyndala párek.

,, Ahoj Anno. Copak jsi neobědvala?“ usmála se na mě Agnes a dala péct do trouby kuře.

,, Ano, ale to mam jen na chuť. Ještě si zaběhnu k Adamovi,“ řekla jsem jí a přitom rovnala písmenka do slova parek.  

,, Nechápu, proč to pořád máte na lednici, Laura už si s tím dávno nehraje,“ poznamenala Agnes k mému hraní s písmenky.

,, Mě to baví, ničemu to tu nepřekáží, tak co,“ pokrčila jsem rameny a šla do svého pokoje. Převlékla jsem se do sportovního oblečku, zrzavou hřívu stáhla do gumičky. Mrkla jsem na sebe do zrcadla a s mikinou v ruce seběhla do haly.  Bob si držel mango mezi drápky.

,, Čau Bobe,“ pozdravila jsem ho a prošla kolem. Překvapil mne svým křikem : ,, Sexy kozy! Sexy kozy!“ Rozesmála jsem se a vyšla ven. Už se začalo stmívat, blížila se pátá hodina. Běžela jsem ve svém rytmu přes náš oblíbený kopec, který jsem zase nevyběhla. Zanedlouho jsem se ocitla u Adamova domu. Měli krásný velký dům, podobný našemu. Byl světlý, ještě o patro vyšší, než náš, myslím, že zbytečně, ani naše větší rodina by tři patra nevyužila. Dům měl prostorné pokoje, rozlehlou terasu za domem, kde se pořádaly večírky a slavnosti pro spoustu lidí z města. Adamovo maminka nikdy nevynechala příležitost slavit, ať to byl Silvestr nebo narozeniny. Po její smrti se již neslavilo nic. I dům působil nezabydleně. Pan Brumen byl často na cestách, kluci si vystačili  sami. Nyní však jeho jaguár stál před domem. Jak jsem tak stála u domu, v dálce jsem viděla světlo. Vzadu asi tak po sto metrech měl Adam kůlnu.  Moc zahradního nářadí tam ale nebylo, spíš několik různých motorových pil. Na jeho vyřezávání z pařezů. No, myslela jsem, že je nemocný, tak třeba tam je teď Kristián. Chtěla jsem to zjistit. Jak jsem se blížila, byl slyšet zvuk motorové pily. To asi nebude Kristián.  Spatřila jsem Ricka před dveřmi, jak mě uviděl, rozběhl se ke mně. Přidřepla jsem si k němu a drbala na hlavě a nechala se obklopit jeho radostí, klidem. Byl to nádherný pes, vždy vyrovnaný. Už před dvěma lety jako štěně měl hnědou auru klidu. Pak si lehl vedle dveří a já se podívala do svítícího okna. Adam stál zády ke mně, bez trička. Rozhodně nebyl nemocný. Naopak působil velmi zdravě, silně. Pozorovala jsem jeho svaly v pohybu, jak obřezával pařez. Na levé lopatce se mu pohybovalo orlí oko, jeho tetování. Od dětství jsme oba rádi pozorovali dravce, jeho fascinoval orel, já zase obdivovala sovy, i když někdo už říká, že mezi typické dravce nepatří. Vešla jsem do malé kůlny. Dýchla na mne vůně dřeva. Byla to jedna místnost, v rohu stolek s rohovou lavičkou. A v dalším rohu malá pohovka, kde občas Kris nebo Adam přespali, když to doma bylo špatný. Naproti velká skříň plná pil.  Pod oknem skříňka nějakého alkoholu, ta tu byla vždycky. A uprostřed byl pařez, z půlky obřezaný, do neurčitého tvaru.  Adam ke mně zdvihl hlavu, vypnul a odložil pilu na stůl. A já si všimla jeho natrženého rtu, podlitiny pod okem a nateklé tváře.

,,Co se ti to stalo?“ přiběhla jsem k němu a dotkla se jeho rtu. Pak jsem si uvědomila jeho blízkost, vnímala zpocené tělo pokryté pilinami. Poodstoupila jsem.

,, Ahoj, Anno. Přišla jsi,“ řekl trochu překvapeně.

,,No jistě, psala jsem to. Co se ti stalo teda?“ zajímala jsem se znovu a trochu si prohlížela jeho ret. I natržený ve mně probouzel zvědavost, zda by byl polibek jako předtím.  Povzdychl si a začal ze sebe stírat piliny. Zjistil, že marně, tak si oblékl triko, ale nějak namáhavě.

,, Měl jsem včera rozhovor s tátou. Rozdílnej,“ utrousil a třel si žebra. ,, Myslím, že mám jen naražené žebro. A nechtěl jsem jít do školy s porouchanym obličejem.“

,, A opravdu jsi v pořádku? Chceš o tom mluvit?“

,,Ne,“ zavrtěl hlavou a již oblečený mě chytl za zápěstí, ,, chci mluvit o nás,“ řekl a zadíval se mi dlouze do očí. Všimla jsem si jeho aury, která trochu zablikala. Možná se poddává emocím víc kvůli mně, než obyčejně. Ten pocit mne zahřál u srdce a dodal odvahu.

,, Chci nám dát šanci. Měl si pravdu, popírala jsem svoje pocity. Ale na svoji obhajobu musím říct, že ty jsi nikdy nedal najevo, že bys ke mně cítil něco víc, než pouze přátelství. Nic. Nemluvě celkově o tvých pocitech, které nedáváš znát. A to jsem nezmínila ještě nespočet holek v tvé náruči,“ říkala jsem už trochu popuzeně.  A vnímala teplo z jeho dlaně na svém zápěstí. Adam se zamračil a trochu mě přitáhl k sobě.

,, No ano, pravda. Ale ty holky, všechny byly jiné, než ty. Nikdy bych s nimi nemohl navázat hlubší vztah. S tebou bych o to stál. Tvůj bývalý přítel Filip, ten blbec mi konečně otevřel oči a já už nechci marnit čas,“ řekl a políbil mne. Drsně, žádná něžnost. Líbilo se mi to. Vyšla jsem mu vstříc, jen jsem to prožívala. Vytrhla jsem mu svoji ruku a začala zkoumat pevná ramena, chytila jsem se ho kolem krku. Zapomněla jsem na jeho natržený ret nebo nateklou tvář. On očividně také, chytil mne pod zadkem a vyzdvihl. Po pár krocích jsme leželi na pohovce. Nelehl si na mne úplně. Odtáhl se a trochu zkroutil obličej bolestí.

,, Bolí tě to žebro?“ lekla jsem se a dotkla se ho na boku. Lehce kývl. Chtěla jsem namítnout, že přestaneme, ale nenechal mě.

Lehl si on a přitáhl si mne na sebe. Byla jsem celým tělem na jeho. Usmála jsem se a sama políbila na krk. Tiše mi zabručel do ucha a zatáhl za mikinu.

,, Sundej si ji,“ poprosil a já mu vyhověla. A šla jsem ještě dál. Chtěla jsem víc. Najednou jsem byla odvážnější, než kdy jindy. Sundala jsem si i celý oblek, byl v jednom kuse. Seděla jsem na něm jen ve spodním prádle. Pomohla jsem mu z trika a pohladila ho po hladké, pevné pokožce pokryté  pilinou. Zasmála jsem se tomu.

,, Co je ti tak k smíchu? Práší se tu,“ vysvětloval. Znovu jsem na něj nalehla a políbila ho. Doufala jsem, že vášnivě. Pohlédla jsem mu do očí a trochu se sebou škubla, protože jeho hlavu ozařovala bublající červeň. Oh, takže byl fakt vzrušený. Ne že bych necítila jeho penis v pozoru. Zarazila jsem se. Bylo to moc rychlé? No ano, měla bych se tak cítit. Tolik let nic a teď ze dne na den…ale chtěla jsem ho. On si všiml mého váhání. Pohladil mne po bocích a vřele se usmál.

,, Nemusíme vůbec nic dělat. Klidně se zase obleču a pujdeme. Opravdu,“ sliboval mi. Byl milý a tak přitažlivý. A po této větě jsem ho chtěla ještě víc.

,, Ne. Chci to. Pokud i ty mě chceš…,“ řekla jsem, trochu zbytečně.

,, Ale…nemám tu kondom,“ uvědomil si zkroušeně. Pokrčila jsem rameny a odpověděla: ,, Nevadí, beru prášky.“ Adam mě pohladil po stehně a ještě se zeptal:,, A tobě to nevadí? Víš, měl jsem spoustu holek…občas bez ochrany,“ říkal opatrně. Věděla jsem, že to není správný, ale nedokázala jsem to ukončit.

,,Nevadí,“ řekla jsem a políbila jsem ho na krk, přičemž jemně skousla zuby. Trochu zavrčel a na nic nečekal. Ucítila jsem špičku penisu a jemný vsunutí do sebe. Na chvilku se opět projevil nádech paniky. Adam. Je to můj Adam. Uvolnila jsem se. Nebylo to nepříjemné, naopak. Začínala jsem cítit vzrušení. Hlasitě jsem zavzdychala. Chtěla jsem se začít pohybovat, došlo mi ale, že on ustal. Otevřela jsem oči a zjistila, že se na mě vážně díval. A jeho aura z bublající červené se ustálila jen do červeně.

,, Něco se stalo? Nic mě nebolí, dobrý,“ ujistila jsem ho. Zdálo se, že mu to stačilo. Opřela jsem se mu o jeho prsní svaly a on mne chytil za zadek.  Pohybovali jsme se v pravidelném rytmu až dokud jsem nepocítila onu hranici. V tu chvíli mě přitáhl na sebe a tvrdě přirazil, až jsem vyvrcholila zároveň s ním.  Bylo to krásné. Takové rychlé.

,,Jsi v pořádku?“ staral se Adam. Kývla jsem a chtěla si lehnout  na něj, ale on se začal ihned zvedat. Přišlo mi to zvláštní. Možná ho bolí tvář nebo žebro.

,, Bolí tě to? Měli jsme být opatrnější,“ říkala jsem a šla k němu. On se očistil a začal oblékat, podal mi kalhotky. Chtěla jsem ještě něco říct, ale dveře se rozlétly a stál v nich pan Brumen. Za dveřmi Rick zuřivě štěkal. Vysoký, hnědovlasý muž v rozepnuté košili pohlédl na syna a potom stočil pohled na mě.  Byla jsem stále úplně nahá, vypískla jsem a otočila se zády. Pan Brumen si odfrkl: ,, Tak proto jsi nechtěl kůlnu zrušit?? Abys sem tahal své děvky?“ Adam v kalhotách předstoupil před otce a zastínil mě svým tělem. Strnulost jeho postoje vypovídalo o těžce zadržovaném vzteku. Ledovým klidem promluvil :,, Odejdi. Dnes už toho bylo dost,“ sehnul se do skříňky s alkoholem a podal tátovi ještě whisky. ,, Vem si to a jdi, pro tohle jsi přeci přišel.“ Pan Brumen si od Adama láhev vzal, ale pak se rozmáchl a udeřil Adama do obličeje. Ten se zapotácel a upadl na zem. Vykřikla jsem a poklekla k němu, krev mu tekla již z poraněného rtu. Adam se držel za bok a snažil se vstát. Jeho otec se ušklíbl a přibližoval se k nám. Jeho aura se měnila z různých tmavších odstínů, do mdlé šedivé a zase zpět, ukazovalo se, že byl opilý.

,, Tak co, jakej byl? Vždycky jsem věděl, že za ním přilezeš,“ říkal mi a otevřel si whisky, ,, už jako haranti jste se spolu tahali. Vstaň a bojuj jako chlap, sakra!“ zařval na Adama, ale ten jen křivil obličej bolestí. Zaostřila jsem na pana Brumena zrak, vnímala jeho sžíravý vztek. Začala jsem v sobě shromažďovat klid. Vůlí jsem ho poslala na něj. Zastavil se a z jeho tváře zmizel úšklebek. Dívali jsme se na sebe v tichu. Po několika vteřinách zhluboka vydechl a odešel. Já jsem si oddechla. Otočila jsem se na Adama, ten stále ležel a pozoroval mě. Tvář mu začala otékat ještě víc, než předtím. Pohladila jsem ho po břiše a rozhodla :,, Tak myslím, že dnes s Krisem večeříte u nás.“

5
Vaše hodnocení: Žádné Průměrné hodnocení: 5 (hlasů: 4)
Detailní hodnocení není k dispozici.
Hodnocení:
4.7/5
- Komentářů: 8
  „Mary, potřebuju nějaké nové šaty. Ve všech mě už lord Lucas viděl,"...
Hodnocení:
4.9/5
- Komentářů: 5
S ERICOVA POHLEDU Byl jsem jak na trní, při čekání na ní a její...
Hodnocení:
4.1/5
- Komentářů: 8
„…. Rozumí tomu všichni? Tak, nezapomeňte být minimálně ve dvojicích. Kdyby se...
Hodnocení:
4.9/5
- Komentářů: 10
Report z prvního úkolu mu Alice následující týden ohodnotila jako průměrný. To...