Ne, 23/12/2018 - 19:38
2

Kolem 16h jsem dorazila do svého domu, Adam šel také domů. Později přijde k nám, musíme spolu probrat češtinu. Šla jsem si do lednice pro oblíbenou svačinu, totiž párek. Hmm, Agnes koupila dokonce sýrový. Zavřela jsem dvířka a mrkla na písmenka, když jsem přečetla již složené slovo tma. To není moc trefný, co se jídla týče. Zrušila jsem to a složila slovo syr  bez interpunkce. Vyndala jsem odvážně Boba z klece. Docela jsme si rozuměli. Drbala jsem ho na hlavě a viděla svoji fialovou, jak obalila jeho bílý obláček. Barvy se nám nemísily, nebyl mezi námi pevnější vztah. Potom jsem navštívila mámu. Zdálo se, že nemoc neustupuje, její barva byla stále šedá, ani se nechtěla mýt, nechodila ani jíst, bylo to divný. Táta si dělal starosti. Třeba byla nešťastná kvůli Julii. I když jí bylo špatně už v pátek. S Adamem jsme prošli češtinu, nasvačili se, pomazlili a před večeří se ještě nádherně pomilovali. Ležela jsem mu v náruči, přemýšlela o tetě.

,, Co myslíš, kde má auto? Měli by ho vystopovat a pak najdou i jí ne? Proč nejdou po nějakém seznamu jmen jejích chlapů? Má určitě seznam, ženy ve filmech ho mají, když střídají chlapi. Nebo myslíš, že se jí fakt něco stalo? Viděls Krise? Je smutný, měl jí moc rád. A kdyby se chtěla odstěhovat, nenechala by tu Boba.“ Mé myšlenky jely a jely. Adam mě zmáčkl nahý zadek dlaní a políbil do vlasů.

,, Myslím, že bys měla říct otci o Filipovi. Asi bychom si pak měli promluvit s Nikolou, kterou chtěl hned po tobě, zda jí neublížil. Měla by ho usvědčit i další holka. Ty nebudeš možná stačit,“ hladil mne. Na to jsem ale nechtěla teď myslet.

,,Pojď, bude večeře. Kris je doma sám?“

,, Ano, kouká se na celou řadu Hvězdných válek. Zabaví se, objednal jsem mu i pizzu.“

U večeře jsme se sešli bez mámy, opět. Laura neustále něco povídala, tak to nebylo tak divný. Potom se táta zmínil, že její tah věží nebyl promyšlený, ona se hádala, že naposledy táhla královnou. S Adamem jsme stůl opustili a šli se dívat ke mně na film. Poslední dobou už tady spával často, nikomu to nevadilo, byl to můj přítel se vším všudy. Procházeli jsme kolem máminy ložnice, když jsme slyšeli z nedovřených dveří nezvyklou hádku.

,, Ne, nechápu, proč bych to teď měla vytahovat, mami. Anna to nevěděla celý život, k čemu teď? Julie zmizí a stále mi ničí život dál!“ křičela máma na babičku. Podívali jsme se na sebe s Adamem, já ho zarazila rukou. Chtěla jsem slyšet d, jemu se to moc nelíbilo, ale stál se mnou na místě.

,, Ale ano, má právo vědět o své pravé matce, zlato. Ty jsi byla dobrá máma, ale měli jste jí to říct.“

,, A proč? S náma jí bylo líp, než by bylo s feťačkou! Co na tom, že byla její biologickou matkou!!“ křičela zase máma. Moje máma…nebyla mojí mámou? Začala se mi lehce točit hlava. A kdo je tedy má máma? Feťačka.

,, Julie už není feťačka, nedotkla se drog od porodu, tedy od svých sedmnácti let. Vyléčila se jednou provždy. A Anny se vzdala dobrovolně, už tehdy věděla, že jí bude s tebou a se svým tátou lépe. Nekřivdi jí.“ Bylo mi opravdu hůř. Máma něco říkala dál, ale já chtěla k sobě. Vnímala jsem za sebou Adama. Vběhli jsme ke mně a já padla na postel. Takže Julie je má máma? A otec je můj otec…takže můj táta spal s mou tetou. Jakože podvedli mojí mámu…no to je bordel.

,,Anno, jsi v pořádku? To bude dobrý,“ ptal se Adam a obejmul mě. Nechala jsem se.

,,Mám v hlavě zmatek. Moje máma má být Julie? Takže proto se obě nenávidí? Ester je doopravdy moje teta,“ začala jsem trochu nabírat. Slzy se tlačily ven. Nedokázala jsem si představit Julii se stříkačkou v ruce. Babička říkala, že tlak v rodině řešila po svém. Když moje máma odešla a vdala se za mého tátu. Takže Julie otěhotněla a někdy v sedmnácti letech porodila a jen tak mě věnovala své sestře. Proto teď přijela? Proto se mnou chtěla bydlet. Měla jsem vztek. Na ní i na mámu. Nebo tetu, to je jedno. A i na tátu. Sakra.

,, Pojď si zaběhat,“ poprosila jsem ho.

,, Je tma..“ namítl, ale mě to bylo fuk.

,, Tak jen pujdeme k tobě,“ řekla jsem a on kývnul.  Nechtěla jsem být tady. Někdo zaklepal na dveře a vešla babička. Adam se na mě podíval a pak odešel do koupelny. S povzbudivým pohledem na mě mrkl a zavřel za sebou dveře. Skvělý, teď bude ještě přednáška. Popuzeně jsem se začala převlíkat do termotrička. Babička si sedla na chlupatou lenošku a jemně ji pohladila.

,,Velmi jemná. Krásné.“  Na její pochvalu jsem si jen odfrkla.

,,No, proto jsem nepřišla. Myslím, že jsme s tvojí maminkou byly hlasité, všimla jsem si Adama u dveří. Slyšela jsi náš rozhovor, viď,“ řekla bez otázky. Byla jsem opravdu naštvaná, ale její aura svítila nadále klidnou zelenou.

,, Takže jak teda, řekni mi to rovnou. Julie byla na drogách, skvělý, porodila mě, dala mě své sestře, kterou nenávidí. Můj táta podvedl svoji ženu a stvořil mě s Julií. Takže chápu, proč mě moje máma neměla ráda. Nebyla mojí mámou. Co nechápu je, proč mě tu vůbec chtěla? Proč mě nevrátili k Julii, když už se z toho potom dostala?“

Babička tiše seděla a odpověděla, až když jsem už měla mikinu i boty.

,, Stále milovala Roberta, ten miloval i Ester, s Julií mu to zkrátka ujelo. A Julie nebyla dlouho schopna se starat o někoho jiného, než o sebe. Byla to adopce, jako jiná. Chtěli tě oba. Ester je vedená, jako tvá matka. Jen nevím, zda se někdy srovnala s jejich zradou.  Od plnoletosti už máš ty v rukou, kde chceš být. A moje holky…mezi nimi není nenávist. Nikdy nebyla. Alespoň si to myslím. Věřím, že se Julie najde. Policie pátrá v Praze, měla tam spoustu známých.“

,, Musím jít ven, chci na vzduch. Potom někdy si promluvím i s mámou. Nebo teda tetou? Ani sakra nevim, jak jí mam nazývat!“ zakřičela jsem.

,, Byla bych ráda tvojí matkou dál, Anno,“ přišourala se máma v noční košili, kterou si neměnila několik dní, vlasy neupravené, oči uplakané, ,, vím, že nemůžeš za to, co mezi námi je, to já. Já ti nebyla schopna dát vše, co sis zasloužila, za to se ti omlouvám. Teď…teď bude všechno jinak,“ otřela si znovu vlhké oči do rukávu a odcházela. Až mi jí bylo líto.

,, Počkej, proč si mi nedala dopisy od Julie? Psala tam o tom, že je mojí matkou?“

Otočila se zpět a odpověděla: ,, To nevím, nečetla jsem je. Ale nechtěla jsem dovolit, aby mi zbořila rodinu. Celý život jsem jí ustupovala, dokonce i když mě oba podvedli! Znovu jsem to nehodlala dělat! Chci, aby taky bylo něco po mém!“

Práskla s dveřmi a bylo ticho. Podívala jsem se na babičku. ,, Opravdu si myslíš, že se jako sestry mají rády?“ Babička pokrčila rameny, ztěžka se zvedla z lenošky a také odešla.

,, Adame, pojď, jdeme k vám. Na tátu už sílu fakt nemam, abych s ním probírala Filipa“, zavolala jsem na něj a oba jsme odešli.

Šli jsme pomalu vedle sebe, Adam mě držel za ruku. Plánovala jsem u něj přespat. Všude kolem nás byla tma, nebýt úplňku, který nám svítil na cestu, nebylo by vidět ani metr před sebe. Lampy svítily pouze u hlavní silnice. Jezero za domem bylo krásné. Zastavila jsem se a pozorovala, jak lehký vánek čechral osvícenou hladinu. Cítila jsem za sebou Adamovo teplo, opřela jsem se o něj a vdechovala studený, zimní vzduch.

,, Chci jí najít, Adame. Musim najít svojí mámu,“ vzlykla jsem. Po mém malém breku u jezera jsem s chutí dorazila k domovu u Brumenů. Kris v pokoji stále sledoval televizi, v domě nás přivítal Rick. Opět mě srazil k zemi. Myslím, že mu to dělalo radost. Smála jsem se a nechala si dát pár psích polibků.

,, Pojď rovnou ke mně, mám tam pro tebe dárek,“ tahal mě Adam ze země.

,, Dárek? Už teď, tři týdny před Vánoci?“, zvolala jsem překvapeně, ale těšilo mě to. Já pro něj měla knihu s našimi fotkami od společného dětství.

,, Myslím, že si ho zasloužíš už teď,“ odpověděl v posledním patře. Otevřel dveře do svého pokoje, rozsvítil tam a dal mi přednost. Vešla jsem do světle hnědého, jednoduše zařízeného pokoje. Málo nábytku vynahradil vkus. Tmavé masivní dřevo bylo všude. Některé kusy si Adam vyřezal sám. Tahle práce ho naplňovala. Vyřezaný stůl před televizí jsem měla ráda, byl přesně jako z italského katalogu nábytku.

,, Tady stůj, přitáhnu to,“ řekl Adam a zmizel do svého kumbálu, kde má také pár malých pil a různé malé nástroje na drobné úpravy. Pak se vynořil a nesl velkou krabici. Vzala jsem jí od něj s dětskou nedočkavostí. Vytáhla jsem asi půl metru vysokou vyřezanou sovu. Moji oblíbenkyni. Byli na ní krásné detaily, peří, velké oči, zobák. Seděla na kusu pařezu. Byla úžasná. Dojal mě. Vzal mě za bradu a natočil obličej, aby mě políbil.

,,Ať spolu prožijeme krásný vánoční čas, miláčku,“ řekl mi. Toto oslovení jsem od něj ještě neslyšela.

,, Děkuju ti. Já ti dám dárek později. Je nádherná,“ pohladila jsem sovu a položila ji na stůl. Sedla jsem si na jeho postel a nasávala  tu dřevnatou vůni jeho ložnice. Vždycky to tady bylo cítit přírodou. Stejně voní i on. Lehl si ke mně a začal hladit přes mikinu na prsou. Políbila jsem ho a potom mu rukou vjela do kalhot. Trochu se sebou škubl.

,, Nono, počkej.“ Ale já nechtěla čekat, chtěla jsem ho potěšit. Sevřela jsem jeho penis a začala si s ním pohrávat. Usmála jsem se nad tím, jak ztuhl a snažil se nepoddat příjemným pocitům. Stáhla jsem mu kalhoty a rovnou bez okolků vzala penis do úst. Když jsem jeho žalud objížděla svým jazykem, zmáčkl mi zadek. Přitvrdila jsem a snažila se víc rozevřít krk, abych jeho délku zvládla pojmout celou. To ho dost rozrušilo, začal se jemně chvět. Líbilo se mi to.

,, Sakra, Anno!“ Pokračovala jsem dle jeho chování, poznávala, co je mu příjemnější, vedla ho až k jeho vrcholu. V ten moment se mě pokusil odtáhnout, ale rozhodla jsem se to dotáhnout do konce. Prudce jsem ho vsála a poté začala polykat onu tekutinu.

,, Teda…v tomhle nejspíš nejsi nezkušená…řekl bych,“ řekl mi zadýchaně, když jsem si k němu opět lehla.

,, Naopak, jsem. Jen se s tebou rychle učím. Jediný, co jsem zjistila bylo, jak použít svůj krk. Eva mi říkala, jak se dá uvolnit, aby se oddálil dávicí reflex,“ pochlubila jsem se potěšeně. Usmíval se.

,, Jsem rád, že sis našla konečně kamarádku. Proč už ne dřív? Eva s náma chodila od sedmé třídy.“  Zamyslela jsem se nad tím.

,, Hm já ani nevím. Zkrátka jsem se s ní zdravila, to jo, občas jsme prohodily něco o škole nebo v jídelně, ale nikdy mi nebyla blízká. Až s tebou zjišťuju, že nejsem tak divná a že můžu mít i jiné kamarády. Řekla jsem Evě všechno o barvách, které vidím a ona se nijak extra nedivila. Možná jsem si nikdy nevěřila natolik, abych se chovala normálně a otevřeně k druhým. Máma mi tedy moc nepomohla, často jsem měla pocit, že je se mnou něco špatně. A teď vím, že ve mně viděla svoji sestru, která jí svedla muže. Je fakt, že nejsem podobná ani mámě, ani babičce, nesnáším ten jejich řád.  Stejně jsem si to nezasloužila. Neměla dovolit, abych jako dítě byla trestaná za chyby rodičů. Má máma…teda vlastně má teta…“ Adam mě obejmul a ještě jsme si dál povídali.

Probudil mě hlas. Otevřela jsem oči a posadila se ve tmě na posteli, Adam spal vedle mě. Zdál se mi asi sen…

,,Anno…“. Sakra to není sen, co to je? Hlavně odkud to je?!

,, Je tu někdo? Krisi?“, zvolala jsem jemně, ale i tak se Adam probudil.

,,Co je?“ ptal se rozespale, ,,je půl jedný v noci, co děláš?“

,, No nevím, měla jsem pocit, že mě někdo volal,“ odpověděla jsem a vůbec se necítila dobře. Byl to tedy sen? Kris určitě spal. A kde je Rick? Ten by nikoho nenechal vstoupit do baráku.

,, Spi dál, něco se ti zdálo. Pojď, lehni si ke mně,“ roztáhl náruč a já se k němu vděčně stulila. Než jsem zavřela oči, zdálo se mi, jako kdybych zahlédla nějaké světlo za oknem. Ale to byl asi měsíc.

Ráno jsme vstali brzy, musela jsem ještě domů pro tašku s věcmi do školy. Kris seděl u stolu a jedl vajíčka, které připravil Adam. Byli zvyklí se starat o sebe, bez táty. Babička je občas přijela navštívit, ale jinak žila sama v Jičíně.  Pila jsem velký hrnek kafe a moc nemluvila. Krisovi vypadl z pusy kousek slaniny, Rick ho hbitě sebral ze země. Ani jsem se nepodivovala nad Krisovou barvou, stále šedou. Takový zvláštní, neměla by být trvalá. Dopila jsem kafe, snědla pár lžiček vajíček a chtěla už jít.  

Doma jsme se potkali s tátou. Jen jsem se na něj podívala, řekla, že o ničem teď mluvit nebudeme a zaběhla pro tašku. Když jsem šla zpět kolem kuchyně, zašla jsem ještě pro párek do lednice.

,, Dobré ráno Agnes, spěchám, kluci na mě venku čekají v autě,“ pozdravila jsem kuchařku, ta na mě jen kývla a sbírala omeletu ze země.  Všimla jsem si zase dalšího slova na lednici, tentokrát zima.No co to je, Laura si se mnou takhle nehrávala. I tak jsem to ve spěchu zrušila a složila mliko.

Přiběhla jsem zpět do auta, zamávala Lauře, kterou táta vezl do školy, když máma nemohla. Nebo nechtěla, co já vím.  Ve škole byl běžný shon, Julie stále nikde, Petr také ne, začali ho z něčeho podezřívat, ale nikdo nevěděl z čeho. Ale byl poslední člověk s Julií o samotě. Potom odjela a zmizela. Nick nám dnes řekl, že se našlo tety půjčené auto. Čekala jsem Prahu, ale prý bylo normálně v Popelkách.

,, Našli ho už v neděli, kdy po ní začali pátrat. Od pátku dávali čas, zda se neobjeví sama. Bylo normálně v centru, u obchoďáku. Takže to začíná bejt divný, kam by šla, bez auta?“ informoval nás Nick o tom, co se vědělo. Seděli jsme všichni čtyři na chodbě před třídou. Začalo mě být těžko od žaludku. Měla jsem už špatný pocit. Adam to poznal, sevřel ruce kolem mého těla a posadil si mě mezi nohy. Opřela jsem se o něj a bylo mi líp. Vypadalo to, že teta neodjela. Ale kde tedy byla? Eva náhle zbledla, vstala a utíkala na toaletu. Nick se za ní díval se svraštělým obličejem.

,, Tohle dělá celý víkend, ani se mnou moc nemluví. Řikala, že to byla viróza, ale nejsem si jistej, teda,“ říkal nám sklesle a pohrával si se svou tkaničkou u boty. Tak mu to asi neřekla.

,, To bude dobrý hele, nemocí je teď všude spoustu,“ uklidňoval ho Adam. No, nechala jsem Evu být, tohle už musí vyřešit ona. Za chvilku se k nám vrátila, viděla jsem její krásnou zeleň a zároveň stále čistě zářící stříbrnou. Byla to krásná podívaná. I když Eva byla pořád bledá. Významně jsem se na ní podívala a ona kývla. Byla to jejich věc.

Po vyučování  chtěl Adam navštívit svoji babičku v Jičíně. Vyjeli jsme brzy, abychom stihli večeři a ještě procházku s Rickem, zasloužil si ji. Uvítala nás stará paní ve svém malém bytě. Šedivé vlasy jí spadaly na ramena, barvu měla  fialovou. Jako jsem měla já. Zajímavé, ještě jsem se s jinou fialovou nesetkala. Její chůze byla pomalá, ale v obličeji se jí zračil úsměv. Objala se se svým vnukem a mě podala ruku.

,,Ahoj Anno, ráda tě opět vidím,“ řekla mi a zadívala se na mě pohledem, ze kterého se mi trochu převrátil žaludek. Uchechtla se. Lehce jsem se podivila a sedla jsem si s Adamem na pohovku, na kterou nám pokynula.

,,Právě jsem uvařila čaj, dáte si se mnou?“, nabídla nám a my neodmítli. Chvíli jsme probírali školu  jejich otce, Kristiána a pak se babička podívala na mne.

,,Tak, myslím, že bychom si mohli promluvit i o jiných věcech.“ Cítila jsem, jak mi Adam povzbudivě stiskl ruku, tak jsem kývla a odpověděla jí. ,,No ano, víte, já vidím barvy kolem lidí a napadlo mě, že mi třeba pomůžete zjistit o tomto víc. Prý je taky vidíte, říkal Adam.“

Babička se usmála. Vzala si sušenku a zakousla se do ní.

,, Máš dar. Cítila jsem ho, již při podávání ruky. Už když jsi byla malinká, viděla jsem ve tvé barvě nadání. Ne, já nemluvím jen o auře, Anno. Ty umíš mnohem víc. Umíš přesměrovat svou mysl do někoho jiného.“ Odfrkla jsem si. Právě proto tohle nemám ráda.

,,Poslouchej mě. Copak o tom nevíš? Nezměnila si nikdy někomu chování?“ Dívala se na mě s vědoucím pohledem a já přestala oponovat. To jsem přeci uměla.

,,A to není vše. Můžeš vnímat to, co jiní ne.“

,, To myslíte to těhotenství? Viděla jsem u kamarádky, auru miminka,“ řekla jsem, přičemž se na mě Adam podíval s otázkou v očích.

,,No jo, Eva je těhotná,“ odpověděla jsem mu a on otevřel pusu údivem. Babička však zavrtěla hlavou.

,,Ne, já myslím to, že můžeš někomu vlézt do jeho barvy a vidět jeho minulost, jeho myšlenky v daných chvílích, můžeš se v dané mysli vrátit do jakéhokoliv času jeho života.“ Seděla jsem ztuhle a jen vnímala, co říká. Bylo to možné? Adam se zavrtěl a stiskl mi ruku víc.

,,Zkus to se mnou! Uvidíš.“ Váhala jsem, babička přikývla. Pokrčila jsem rameny.

,,Já ale nevím jak,“ řekla jsem a hleděla na babičku. Ta si vzala další sušenku a namočila ji do čaje.

,, Zadívej se do jeho barvy, představ si, jak jdeš hloubš a hloubš, že se jí necháš pohltit. Měla bys potom spatřit obrazy nebo pocity z nějaké chvíle v jeho životě. Měla bys i dokázat určovat, kam chceš jít. Ty tam samozřejmě opravdu nebudeš, ale budeš cítit to, co dotyčný. A nejspíš uvidíš v hlavě danou chvíli.“ Zhluboka jsem vydechla a začala se soustředit na Adamovo modrou. Trochu jsem rozostřila zrak a představila si, že jdu do jeho barvy. Náhle jsem stála před jejich domem. Opravdu jsem cítila, že tam stojím, viděla jsem, že je noc. Letní noc, pořádali večírek. Na terase zářila světýlka, v rohu hrál smyčcový kvartet, lidé tancovali kolem a já viděla kousek od sebe stát sebe samu. V černých upnutých šatech. Mluvila jsem s krásnou ženou, Adamovo maminkou. Byla to scéna před dvěma lety. Pak jsem viděla Adama, jak se na mě dívá. Pocítila jsem vlnu lásky a vzrušení. Lítost. Strach z odmítnutí. Co to bylo? Jeho pocity? Tak…silné. Pak jsem pocítila velkou sílu, odhodlání vše schovat. Udělalo se mi špatně. Něco mě vtáhlo. Seděla jsem na pohovce, vedle mě byl Adam. Držel mě stále za ruku, pozorně se mi díval do tváře.

5
Vaše hodnocení: Žádné Průměrné hodnocení: 5 (hlasů: 3)
Detailní hodnocení není k dispozici.
Hodnocení:
4.8/5
- Komentářů: 16
Přece jen, než jsem odjel, stala se jedna zvláštní věc, která mi dlouho nedala...
Hodnocení:
5/5
- Komentářů: 6
Noc z 29. srpna 1666 na 30. srpna 1666    Lidé povstali z ...
Hodnocení:
5/5
- Komentářů: 2
Cítil jsem ho hluboko v sobě. Dotýkal se zcela jistě několika mých orgánů...
Hodnocení:
5/5
- Komentářů: 4
Sledoval jsem lidi kolem mě, jak se připravují na poslední, rozhodující bitvu....