St, 04/04/2018 - 13:57
8

Věnování: 
for Armiger

Ren

Každý jeho dotek jsem vnímal desetinásobně. Tím chci naznačit, že vzrušení mnou prostupovalo stále a to v krátkých intervalech epicentra zemětřesení. Velkého hloubkového fatálního zemětřesení. Dýchat jsem skoro zapomínal při intenzitě jeho polibků a našich společných jazykových soubojů. Ty trvaly neuvěřitelně dlouho a pomalu se vyvíjely od jemnosti k bojovnosti a zpět. Dokola a dokola, jako podnebí v Druhohorách. Jen déšť a období sucha. Jak zastavit náhlou žízeň a pak přežít ten pád do hluboké vody. Pohltí vás to a nepustí. Sakra. Zůstal bych takhle navždy.

A to beze srandy či nadsázky. Sahat mu takhle lehce pod to strašný žlutý tričko s nějakou anime postavou a dotýkat se jeho rozpálené kůže nad tou sexy prdelkou. Jo stoprocentně bych to dokázal navždy, škoda že nejsem opravdový upír. Dlouhověkost bych teď uvítal. Jen kvůli němu. Být jako klíště přisáté k lahodné a věčně dostupné krvi. Nemůžu se od něj odpoutat a ani nechci. Teď nechci. Je to jako zvířecí pud, který celým tvým tělem křičí, vem si ho, poddej se tomu chtíči teď a naplno bez zábran! Měl jsem v plánu se tomu hlasu chvilku bránit, ale k mé smůle jsem to vydržel jen pár sekund a pak se ochotně přidal do tance plného žáru a žhavých uhlíků. Tohle nevypadá jen na jednu noc sakra. Už jen to, jak moc moje tělo vnímá to jeho, bylo znakem dlouhodobosti a nemožnosti vzdálit se byť jen na metr od něj. Můj protějšek zřejmě prožíval něco podobného, jelikož se chvěl stejně hodně jako já v silném očekávání. Lehké vzájemné pohledy předurčovaly vážnou a vzrušující noc. Zároveň mě přimrazovaly na místě i s mými slovy, které se bohužel draly na povrch bez vzduchu. V místnosti tak nezaznělo nahlas nic. Ticho lemovalo okolí a zamezovalo přístup cizích vjemů a jiných narušitelů.

 

Moje ruce brouzdaly po celém jeho těle a snažily se o kontakt s veškerou holou pokožkou, která se vzrušeně otřásla pokaždé, co jsem ji přejel. Teplota stoupala u nás obou a to do nebeských výšin. Škoda, že Olymp sídlil na jiném kontinentu, tohle by si ti sexuální úchylní maniaci stoprocentně užili, a ještě by je to navnadilo pro další novodobou výrobu polobohů, jako byl Perseus. Po takovém zážitku dlouho neusnu ani já, to vím stoprocentně. Můj sladkej blbec očividně myslel na podobné prasárny a podobné postelové polohy, protože mě sem tam nezapomněl lehce nakousnout do spodního rtu. Šílel jsem z něj i z toho, co mi prováděl,… a to záměrně, bylo to všechno plánované sexuální provokování. Jeho modrý pohled plný chtíče a vítězství to dokazoval. Nechal jsem se ale do té jeho hry zatáhnout, protože se mi zamlouvala a protože jsem byl podobně nastavený.

Chtěl jsem vyvádět nepravosti a chtěl jsem je dělat s ním. Dokola a celé hodiny. Vyčetl to z mých polibků a sundal mi pomalu z ramen to rudé sako, přičemž s lehkým bum dopadlo na parketovou podlahu. Nezůstal jsem pozadu a začal mu ve stejném rytmu po větších kouskách sundávat žluté triko, které zakrývalo jeho tolik citlivé bradavky (neptejte se mě, jak to vím) žadonící o mou pozornost a připravených na moje chtivá úst…

 

„Kdyby to bylo možné…“ Oba jsme sebou škubli a celý rudí se podívali do míst, odkud vyšel známý a v tuhle chvíli zapomenutý nespokojený hlas. „Rád bych zbytek gay porna shlédl jindy.“

 

Ani v nejmenším nemáte páru o tom, jak moc jsem se v tu dlouhou sekundu styděl sám za sebe. Ale ne za to, co jsem tu s mým blonďákem prováděl za sexistické pózy. Ale za to, co tomu předcházelo, tedy za ten dojemný melodramatický a skoro monologický proslov, při kterém jsem poprvé v životě musel ukázat své pravé city někomu jinému. Co hůř, musel jsem je ukázat dvěma živým osobám.

Mám chuť skočit z Mont Blanku.

Hezky z jeho nejvyšší špičky a to bez padáku.

Tohle přiznání se mi jistě někdy někde vymstí. Od jednoho z nich určitě.

 

„Ty seš ještě tady bože?!“ Ozval se z šoku první Jeremy a chtěl se jemným vykroucením dostat z mého objetí, což jsem mu nemínil dovolit ani za mák. Takže když zjistil, že ho nepustím, podíval se s nafouklou rudou tváří uraženě po mně. Já se ale pouze mírně pousmál a zachoval navzdory svým myšlenkám a situaci svůj ledový poker face. A tak se bránit přestal a dál se nechal držet v blízkosti mého tolik pře-nadrženého těla. Náš pozorovatel na to celé divadlo nic neřekl ani se nijak jinak nevyjádřil svými obličejovými grimasy. Zůstal jako zamyšlená sfinga.

„Byl jsem tu dřív než Casanova, pokud ti to vypadlo.“

„Možná… trochu,“ přiznal blonďák nervózně, ale přeci se úplně nedal odbít. „To ale neznamená, že si nepřečetl situaci. Vždyť ti to jde.“

„Nikdy jsem neřekl, že jsem jí nepřečetl,“ oponoval mu klidně Aki. Já se distancoval od jakéhokoliv dalšího projevu ve slovech, jelikož jsem měl v hlavě stále ty poslední sladce zamilované, které bych nejraději vymazal ze záznamu téhle trojčlenné sešlosti. Blonďák plně zastoupil nás oba.

„A proč tě nenapadlo vyklidit pole?“

„Chtěl jsem zmizet už, když začalo působit po-rozhovorové magnetické pole,“ řekl a naznačil naše poslední dvě až moc vyzývané romantické věty. Ach jo, nesmím zrudnout. Nesmím.

„Tak proč si už nezmizel?“

„Blokujete dveře, ty idiote,“ poznamenal a rázně ukázal prstem za nás. Tím Jeremyho dostal a on napůl ohromeně a napůl omluvně pohlédl pomalu na dveře za naší magneticky spojenou dvojicí a pak pomalu zpět na Akiho. Tomu už nabíhala žilka na spánku, jelikož opravdu nebyl připraven na muchlující se scénku ze Zkrocené hory. Jako, že Asiaté nejsou a nebyli nikdy tak předpojatí vůči mužskému sexu. Láska byla věcí jinou. V našem případě však zcela reálnou. Neměl jsem mu ale za zlé, že chce svoje hnědé oči ušetřit. Dívat se na dvě osoby, jak se cicmají, není příjemné ani mě. A to jsem stoprocentně úchylnější než on nebo kdokoliv jiný v jejich blízkosti.  

Když to nedělám sám, nepovažuju to za žádoucí. Tak to je.

Jeremy poraženě vzdychl a omluvně sklonil hlavu ke svému příteli. Udělal i se mnou dva kroky do strany a uvolnil tak přístupové a jediné únikové dveře v bytě. Nic jsem na to neřekl, jen následoval.

„Tak promiň, si osvobozen.“

„Už bylo na čase,“ řekl Aki už zase klidněji a obezřetně pomalu nás obešel. Vzal za kliku a otevřel dveře dokořán, přičemž se nezapomněl naposledy podívat po blonďákovi. „Zatím.“

„Divím se, že si nic neřekl,“ nedalo mi to a nakonec jsem na něj promluvil, což ho překvapilo. I ta ovečka v mém náručí se na mě překvapeně podívala a snažila se odhadnout, co tím sleduju.

„Jako na co?“ Otázal se Aki. Já pokračoval.

„Na mě a můj vpád.“

„Záleží a záleželo vždy jen na jeho rozhodnutí. Ať už by zvolil cokoliv, přijal bych to a dál stál na jeho straně chaotické barikády.“

„Pochopitelně. Ani jsem nečekal, že bys zvolil mě,“ řekl jsem pravdivě a raději se na blonďáka nepodíval. Bylo jasný, že je teď nejspíš rudý jako ruská vlajka a potěšený na té největší úrovni.

Přesto se po chvilce ozval jeho pobavený hlas z mého objetí.

„Budeš se divit, ale není to ani deset minut, co mi radil, abych za tebou zašel a promluvil si s tebou,“ řekl a zakřenil se pobaveně na svého trochu zrudlého kolegu, který nebyl spokojen s tím, že prozradil něco, co mělo zůstat jen mezi nimi. Bylo zábavné pozorovat jeho naivitu v akci.

„K tomu došel kvůli tobě, blbe.“

„Pochopitelně,“ přitakal Aki a nespokojeně se podíval na mě. Jeremyho to popudilo.

„Sakra, už mazej. Začínáte si nebezpečně notovat.“

„To máš asi mlhu v očích,“ řekl Aki a zapálil si dlouho žmoulanou cigaretu. Popotáhnul kouř plný nikotinu a pak ho lehce a dlouze vyfouknul na chodbu. „No, klacek stále přebývá. Já mizím.“

„Jo a… díky,“ poznamenal nervózně blonďák a upřímně se na něj usmál. On mu to oplatil.

„Máš rozhodně zač.“

 

****

 

Jak se zavřeli dveře, zdřevěněly mi nohy. Začalo mě mrazit v zádech při pomyšlení, že jsme tu teď sami, a že budu muset zase něco říct nahlas. Sakra, budu se muset pohnout dál, dopředu, co nejblíže k němu. Smazat navždy tu mezeru mezi námi. Tu malinkou mezírku. Teď tak moc přehlédnutelnou. Jeho dech mi bere vítr z plachet a možná i zbytek vzduchu z plic. Nevěřil jsem, že tam ještě nějaký je. Jak moc podceňuju svoje zmateně chaotické tělo. Všechny smysly jely na sto procent, i když poněkud opilým způsobem. Ale mně to nevadilo, důležité bylo, že dál bez hnutí či nesouhlasu stál v mém náručí. Tváře hořely nám oběma, ale o hasiče jsme nestáli. Tohle musí hořet a to hodně dlouho. Nevěděl jsem jaká slova použít, abych to zase nepodělal nebo ho svým rozpoložením nedonutil odejít z vlastního bytu. To už by bylo moc i na mě. Snad nejsem až tak nepříjemnej, abych to udělal podruhé. Jestli jsem to tedy podělal jenom jednou.

Tak to ani náhodou!

Nebudu se bránit ani v hlavě, prostě jsem sebestřednej idiot, kterej to posral víckrát a někdy jsem si to ani neuvědomoval. No, vlastně skoro pokaždé. Přehoupnul se z nohy na nohu a nervózně se kousnul do spodního rtu, který z téhle vzdálenosti byl jasně vlhká záležitost. To mě donutilo přivřít oči a vydechnout horký oxid uhličitý. Sex zářil z každé mojí buněčné struktury a on to hned poznal. Přesto se nijak neprojevil, nijak mi nedal najevo, že chce, abych na něj skočil a vzal si ho. Stál, prostě jen stál a pozoroval každou mou tvořící se vrásku, která mě čeká z toho neustálého mračení. Taky bych to mohl trochu omezit, jako že v jeho přítomnosti určitě. Jo, teď to omezím a to ve velkým. Nechci o něj přijít, do budoucna určitě ne. Potřebuju ho, pro svůj život a pro to postelové ostatní.

 

„Jdeme teda na to, nebo na mě chceš jenom němě koukat?“ Optal se mě blonďák pobaveně a už se ani nesnažil střežit svůj lehký šťastný úsměv, který mýval jen při času oběda.

„S tím nepočítej.“

„No tak… přeber iniciativu nebo tak něco.“

„Dobrá. Jen…“

„Jen?“

„Naznač hlavou, kde máš postel.“

Málem propadnul podlahou, jak moc se začal smát mému chaotickému pohledu. Trochu mě to naštvalo, jelikož jsem si na nic nehrál. Věděl jsem o tomhle bytě jen ty věci, co byli napsané ve složce. Ale já vážně nevím sakra, kde má pokoj na spaní. Po dvou minutách, co jsem ho propichoval ledovýma očima, se konečně uklidnil, utřel si oči od slz a opravdu kývnul hlavou na druhé dveře za kuchyňskou linkou. Objal mě kolem krku a čekal na to, jak rozhodnu a jaký způsob si v jeho případě zvolím. Už jsem ale nehodlal váhat jako předtím a tak jsem se dostal lehce z jeho stisku a vzal ho za ruku. Odtáhnul jsem ho rychlejšími nedočkavými kroky k jeho rozestlané posteli a ani se neobtěžoval zavírat dveře od pokoje. Sundal jsem si triko, taky vzápětí i jemu a znovu ho uvěznil ve svém pevném objetí, přičemž jsem se zmocnil jeho tolik chtivých úst. Nebránil se ničemu a okamžitě začal tančit s mým tělem. Netrvalo to moc dlouho a už jsem mu svlíkal i kalhoty, takže do peřin se svalil jen v trenkách s medvídkama. Ani nevím, co mě na tom tak vzrušilo, ale ihned jsem skočil za ním a v letu se zbavil vlastních kalhot, které začaly být poněkud těsnější.

Líbat ho takhle tělo na tělo bylo jako dvojitý výbuch Little Boye.

 

 

Jeremy

Dalo by se říct, že mě nachytal nepřipraveného, protože jsem byl mimo ze všeho, co udělal. Ale hlavně z toho, jak ležel celou vahou na mém vařícím těle a líbal mě, jako kdyby jsme se už nikdy neměli vidět. Byl svým způsobem sladkej a samozřejmě sexy. Všechno se zdálo tak neskutečné, jako to jeho nervózní nesrozumitelné vyznání, kdy řekl nahlas a před Akim, že mě miluje, až po tu větu, kdy přiznal, že chce celou noc jenom mě a můj pot. Nebyl jsem schopen ustat s třasem ani se hnout kupředu. Tak úžasné a překvapující to bylo. Alespoň, že hlas mě nezradil a já ho tak mohl pobídnout k nějaké vzrušující akci.

V mojí posteli byl jak vyměněný, najednou věděl, co má dělat a kde se má dotknout, aby si mě získal. Jako, že ty infantilní trenky už jsem měl skoro dole a jeho vztyčený král se nenápadně cpal mezi moje rozevírající se nohy. V hlavě mi zněla jediná věta: No, konečně. Ale vtipný to být nemělo v žádném směru. Čekal jsem na to strašně dlouho a ještě déle byl bolestně opomíjen, takže mě popadla spíš úleva s dojetím, než smích. Musel jsem si utřít obličej, abych se jako debil nerozbrečel.

Když už jsme byli oba na Adama, začal mi zajíždět prsty do napjatého otvůrku, a přitom mi okusoval bradavky. Měl jsem problém udržet svůj hlas na střední čáře únosnosti. Pral jsem se v jednom kuse s vlastním projevem uspokojení. Vadilo mi to, ale zdálo se, že o tenhle můj osobní vnitřní souboj tomu nade mnou přesně šlo. Ten parchant se na mě po pár minutách, toho všeho přemáhání, ušklíbl a druhou rukou mi přejel lehce po naběhlém penisu. Sakra, tohle už potichu nedám! A tak se mi i stalo a já od té chvíle vzdychal jako profesionální děvka, což se mu náramně líbilo.

Sice to bylo jeden na jednoho, ale už teď jsem jasně prohrával. Zatím se mi ani nenaskytla příležitost dostat ho do úzkých v podobě hlasitého projevu z jeho strany hrdla. Musel jsem se ale snažit, nehodlal jsem mu jen tak přenechat všechno vedení. A tak jsem sebral nějakou ušetřenou sílu a násilně ho přetočil bod sebe, přičemž samozřejmě dokázal udržet svoje dva prsty uvnitř mého vlhkého otvoru. Je to snad kouzelník. No, nebudu to zjišťovat, už to, co s nimi dělal, uvnitř bylo samo o sobě kouzelné a blahodárné. Takhle bych mluvit neměl, ale uznat jsem to musel. Byl jsem zvědav, zda bude majetnicky protestovat, ale nezdálo se, že by mu moje změna polohy nějak vadila. Naopak, jeho ruce stále obratně plnily obě profese, kdy jsem vytušil, že už brzo dostanou vytouženou odměnu. To známé napjetí, které mnou otřáslo… jo už skoro budu. Přesto jsem měl pocit, že jeho prsty nejsou nijak hluboko, bylo tam předtím přeci víc místa. Chtěl jsem dál a víc. Proto jsem se vyhoupl do sedu a lehce zmáčknul jeho zápěstí. Pochopil to i bez bublinek s komentářem a jemně ze mě prsty vyndal. K jeho překvapení jsem sáhl pod polštář a vyndal tubu s gelem. Naznačil jsem mu celý rudý, ať se neptá, proč jí tam mám (jako že předminulou noc jsem jel horký individual) takhle připravenou. Trochu mazlavě vlhké tekutiny jsem si vymáčknul do dlaně a přejel s ní po celé délce kapitána Nema. Cítil jsem, jak mu v něm škube a že je na mě víc připravený, než já na něj. V tuhle chvíli mi to ale bylo jedno. Kleknul jsem si a snažil se jeho špičaté ostří nasměrovat ke svému cíly, pak jsem párkrát obkroužil svůj zakázaný vchod a opatrně zajel začátkem žaludu dovnitř.

Bylo to až neskutečně naplňující a omamující, jako bych si zrovna popotáhnul poněkolikáté z kubánského doutníku a přitom jedl teplý nanuk zadkem. Zopakoval jsem to ještě pětkrát, než mi došla trpělivost a soudnost. Hlas se mi skoro zlomil, když jsem ho na jeden zátah narval celého do sebe. Takhle rychle nenasedám ani na koně. Slyšel jsem v pozadí té sladké plnosti splývající vzrušený vzdych nás obou a v hlavě nedokázal najít nic určitého ani známého. Zase mám vymeteno.

Upřímně, myslel jsem si, že se rozplynu jako duch z pohádky. Dokonce jsem i uvnitř svého těla cítil něco podobného. Mokrý rozplývající se pocit, který byl stoprocentně tekutější formy než gel, co jsem použil. Něco mi to připomínalo, nedalo mi to a zapnul jsem zbývající přemýšlivé buňky, které ještě neotupila touha. Tenhle pocit, tak hluboko ve mně. Skoro jako kdyby… podíval jsem se překvapeně do rudnoucí tváře pod sebou, kterou si zakrýval jednou rukou a pousmál se.

 

„Ty… ses udělal…?“ Zeptal jsem se trochu tišeji, než jsem chtěl. Nechtěl jsem znít jako puberťačka, kterou brzo rozesměje fakt, že její tolik silná láska padla za vlast jako první.

„Ne…“ Zašeptal jenom, ale nepodíval se na mě. To, že si zakrývá obličej rukou, byl znak opaku.

„Ale jo, udělal si se hned po…“

„Řekl jsem, že neudělal!“ Bránil se a začal být naštvaný. Já se ale nedal, přeci si nenechám ujít jeho selhání. Taky musím nahnat pár plusových bodů. Měl jsem počítat, že se rafneme.

„Udělal!“

„Neudělal!“

„Ale jo! Cejtím to!“ Řekl jsem a jako důkaz se pohnul proti němu. K jeho smůle to vevnitř trochu zamlaskalo, což jsme mohli slyšet jen mi a on zrudnul ještě víc. Sladký. Ale naštvanej jsem taky.

„Velký hovno, blbče!“

„Tohle nezakecáš, debile!“

„Sklapni!“

„Přiznej to!“

„A co jako?!“ V téhle poloze bylo fakt sexy se hádat. Ani se mě ze sebe nesnažil setřást, znak toho, že jemu se to taky takhle zamlouvá. Hajzl, dostává se do té samé extáze jako já. Bože, pořád jsem ho těsně svíral a hluboko cítil, jak pomalu zase tvrdne. Tak už se přiznej, ať můžeme na druhý kolo.

„Udělal ses!“

„Ne… já…“

„Dělej! Řekni to!“

„Ne!“

„Řekni!“

„Ne…“ řekl už tišeji a já věděl, že zvítězím. Stejně jsem byl vzrušenej a chtěl pokračovat.

„Řekni...!“

„Tak fajn! Udělal jsem se hned na první zásun, stačí!“ Křikl na mě a celý rudý se víc zachumlal do polštáře, kde se jemně kousnul do rtu a nadával si do všech blbců. Polknul jsem a málem z pohledu na něj vystříknul taky. Tohle vážně nebude krátká záležitost.

„Sladký…“ poznamenal jsem sladce a naklonil se nad jeho obličej. Snažil se koukat jinam.

„Buď zticha.“

„Tááák sladký,“ zopakoval jsem u jeho ucha a mírně ho olíznul. To už sopka nevydržela a otočila se na mě s pekelným pohledem zabijácké včely. A že na jeho žihadlo bych nabíhal klidně dobrovolně.

„Bože, drž už hubu…“

„Miluju tě…“ Zašeptal jsem a políbil ho jemně na čelo, dřív než dokončil svou nadávku.

„C-co…?“ Zakoktal překvapeně a zpříma se mi zahleděl do očí. Teď jsem zrudnul já. Ach jo, možná to nebyl dobrý nápad, říkat to takhle okouzleně nahlas. Už to ale nejde zamluvit.

„Slyšel si,“ řekl jsem a trochu dotčeně nafouknul tváře. Malou chvíli si mě uvolněně prohlížel a pak s úsměvem zavřel oči. Potěšeně vzdychnul a i semnou na klíně se posadil. Svou tvář mi položil na hrudník a přejížděl po mých konturách jemně nosem. Zastavil se mezi klíční kostí a krkem, kde nasál vůni mojí zpocené a horké kůže. Neovládl jsem to a zachvěl se.

„Dovol mi to,“ zašeptal, ale hlavu ke mně nezvedl. Ruce měl stále položené na mých bocích, ale o nic nemravného se nepokoušel Zatím tedy ne. Nadzvedl jsem obočí.

„Co přesně?“

„Zůstat ve tvé blízkosti.“

„Ok. Půlka nájmu jde teda na tebe,“ prohlásil jsem, jelikož jsem nás chtěl dostat z dalšího romantického rozhovoru, přičemž by jsme se neposunuli o moc dál. Ach, chci, aby se už ve mně začal rychle pohybovat. Když ke mně zvednul zrak, nevypadal, na to, že má mozek správně spojený. Možná je stále napojen na svou vodní stříkačku a nedokáže uvažovat jasně.

„Nájmu?“

„Hm. To vlastně znamená, že si budeš muset najít práci.“

„Nájmu?“

„To je taková ta věc, co musíš platit, abys mohl někde bydlet, víš.“

„Vím, co je nájem,“ řekl popuzeně a trochu na mě přivřel ledovou tříšť. Pousmál jsem se.

„Tak proč si to zopakoval?“

„Došlo mi, že jsem všechny prachy vyplácal na pokutě.“

„Oho, teď si bezdomovec ty,“ řekl jsem posměšně a fakt mě to pobavilo. Dotčeně zrudnul.

„Říkal si, že můžu zůstat.“

„Zaplať první splátku. Jinak padáš,“ oznámil jsem a teatrálně nastavil dlaň před jeho nos.

„A když ti dám do zástavy pár hodin sexu?“ Bránil se a udělal na mě jeden ze svých nejlepších sexy svůdných obličejů. No jak bych mohl odolat. Jasně, že vůbec nijak. Přikývl jsem.

„Ujednáno.“

 

Takhle napřímo jsem mu to možná odsouhlasit neměl, ale stalo se. A on po tom skočil, jako štika po udici s krvavou návnadou. Převalil mě pod sebe, políbil mě hezky dlouze na ústa a hned potom začal pomalu přirážet, co nejhlouběji do mě. Byl jsem ochromeně odevzdaný a jako na povel jsem dal nohy, co nejdále od sebe. Užíval jsem si tu plnost a hlasitě to dával najevo. Ještě, že tu jsou fakt pevné stěny, z tohohle by sousedi asi radost neměli, ale co je nám do nich že. V tenhle moment jsem se zajímal jen o něj a o jeho tempo přírazů, kterými mě doháněl k divokému proudu šílenství. Zaměřil se jen na rychlé tvrdší zásuny na doraz, aby dohnal tu mezeru a dosáhl našeho vytouženého vrcholu. Byl vážně dobrý, sem tam chvíli zůstal až na konci a jen se zavrtěl do stran, aby mi připomněl svoje rozměry a obratnost. Hrůza, že vážně nekecal v tom, že v sexu je výjimečný. Sakra, že se mi to v hlavě musí zjevovat zrovna teď, když si sám říkám pro sebe, že je úžasnej.

Jak jsem se začal přibližovat tryskající fontáně, začal jsem nevědomky třít volnou rukou svůj vlastní vztyčený kord.  Když si toho všiml ten ďábel nade mnou, ihned mi uvěznil ruce vedle hlavy a nesouhlasně mě jemně nakousnul do spodního rtu. Pochopil jsem celkem rychle, i když nevím, jestli to zvládnu. Udělat se takhle jen z toho že si mě bere. Ale jo, zvládnu to.  I vzhledem k tomu, že hned na to začal zkracovat svoje pohyby a drtit zbývající silou moje útroby. Nevadilo mi to, naopak byl jsem ještě víc nadrženej a poddajně přirážel svojí prdelku proti němu.

Zbýval kousek, cítil jsem to, a on nejspíš taky, protože se při posledních dvou nárazech prohnul a spokojeně vzdychl někam nad naše hlavy. Já svůj dech věnoval zdi za sebou a tlak ze vzrušení mi zaplnil levou i pravou komoru lebeční. Oba jsme tak zůstali a funěli tomu druhému do ucha, hádám že olympici se při objímání nad zlatem dopouštějí něčeho podobného. Dokonce i s tím výkřikem uspokojení na samém finiši. No, v našem případě by nás klidně mohli trestně stíhat za doping.

„Podal jsem si přihlášku na Školu Kanó kousek od centra Yokohami,“ oznámil mi lehce do tříminutového ticha Ren, když se převalil vedle mě a dál nasával čerstvý vzduch. To mě překvapilo. Tak přeci jen se rozhodl udělat něco pro sebe a svůj koníček v malování. Potěšilo mě to dvakrát tolik, když jsem zahlédl jeho uvolněný spokojený úsměv.

„Vážně?! To je super!“

„Zas tak optimisticky to nevidím.“

„Ale no tak. Fakt je to tak hrozný?“ řekl jsem a přisunul si hlavu k jeho rameni, kde jsem nasál jeho zpocenou vůni stále sladké vanilkové zmrzliny. Podíval se na mě krajem oka a klidně pokračoval.

„Berou jednoho ze sedmdesáti pěti.“

„Aha. Co využít protekci jako syn bohaté a vlivné rodiny?“

„Už vidím, jak se pod něco takového můj otec podepisuje,“ prsknul ironicky, ale hned se vrátil ke svému spokojeně ledovému klidu. Tenhle obličej miluju ze všech nejvíc.

„Bylo by to rozhodně vtipný.“

„Tak pro tebe.“

„To stačí ne.“

„Jo stačí,“ řekl jemně a zahleděl se mi dlouze do modrých očí, kdy jasně říkal: Miluju tě. Já mu pohled opětoval a byl spokojený vším, co se tu teď událo i tím, co se ještě stane. Usmál jsem se.

„Pamatuješ si, že si říkal něco o ranních hodinách?“

„Čekal jsem jen na to, až se vydýcháš.“

„Nebo si se jen přecenil.“

„Jak chceš,“ poznamenal arogantně, převalil se zase na mě a zmocnil se mých úst. Pak to jelo rychle a zároveň se to strašně vleklo. Hlavně ta část, kdy do mě přerušovaně zajížděl a zase vyjížděl, aby mi mohl škádlit jinou část citlivého těla. To jsem si teda zvolil nadržené a sexy řešení.

 

Dodatek autora: 

Předposlední díl z pohledů obou protagonysů :-P chtěla jsem sice, aby byl poslední, ale ještě to musím uzavřít :-D

5
Vaše hodnocení: Žádné Průměrné hodnocení: 5 (hlasů: 15)
Detailní hodnocení není k dispozici.
Hodnocení:
4.8/5
- Komentářů: 5
Obraz Tallantridy – Kapitola 30,5 Rekapitulace doposud řečeného Vybrané...
Hodnocení:
4.5/5
- Komentářů: 22
Před několika lety jsem se zamiloval do nádherného kluka. „Radku, tak se...
Hodnocení:
4.9/5
- Komentářů: 8
Ze začátku jsem byl opravdu vyplašený, ale jak se po pár minutách ukázalo,...
Hodnocení:
4.5/5
- Komentářů: 22
  „Probuď se, chlapečku můj, prosím, probuď se už…“ Zoufalství v...