So, 01/09/2018 - 21:49
2

Kapitola 15

Konečně víkend. Se zavřenýma očima se protáhnu v posteli, načež se znovu zachumlám do peřiny. Jsem nějaký unavený, možná bych si dneska mohl přispat. Jakmile ale uslyším zvuk otevíraných dveří, je mi jasné, že mé plány na lenošení padly.

„Tatínku,“ ucítím malé ručky, jak do mě šťouchnou.

Se zavřenýma očima nadzvednu peřinu. Jasper vleze do mé postele a přitulí se ke mně. Přikreju ho a obejmu ho.

„Ještě spinkej,“ šeptnu lehce ochraptělým hlasem.

Jasper nijak neprotestuje, jen se lépe uvelebí a za chvíli oba opět usneme. Po nějaké době mě probudí vyzvánějící mobil. Poslepu po něm zašátrám a jakmile ho najdu, přijmu hovor a přiložím si ho k uchu.

„Haló?“ řeknu.

„Ahoj! Ty jsi ještě v posteli?“ ozve se z telefonu Jeffreyho pobavený hlas.

„No jo. Proč voláš tak brzo?“ zívnu.

„Brzo? Brácha je 11:45,“ zasměje se Jeffrey.

„Co? To není možné,“ vyletím do sedu a pohledem vyhledám hodiny.

„Ale je. Ale proč volám, mám pro tebe dvě zprávy. Jednu lepší a druhou horší. Podal jsem u soudu tvým jménem žádost o rozvod. Po přezkoumání žádosti soud ustanovil první stání za měsíc. To je ta lepší zpráva a teď ta horší. Hned po přezkoumání soudní zástupce odeslal rozvodové papíry Marcusovi. Myslím, že si asi dokážeš představit jak řádil,“ řekne Jeffrey.

„Jo, nedivil bych se, kdyby nakráčel k tobě do kanceláře a udělal ti z ní kulničku na dříví,“ řeknu.

„Odhadls ho,“ zasměje se Jeffrey.

„To si děláš srandu? Neublížil ti?“ zeptám se vvyděšeně.

„Nedělám a ne neublížil. Vlítnul ke mně, dožadoval se vysvětlení, pak začal urážet mě i tebe, křičet a pak mi začal ničit kancl. Rozbil mi stůl, židle a notebook, víc toho nestihl, protože moje sekretářka zavolala policii a ta si ho odvedla. Takže nyní má na krku žalobu za ničení cizího majetku, vandalismus a napadení veřejného činitele, protože zaútočil na jednoho z těch policistů,“ vypráví Jeffrey.

„Panebože! Je ve vazbě?“ zeptám se.

„Byl. Soud mu povolil propuštění na kauci 200 000 dolarů, kterou za něj vyplatil jeho právník. Teď ho vyšetřují na svobodě. Ale nedělej si žádné naděje. Dostane tak maximálně podmínku a tučnou pokutu, protože nikoho vážně nezranil. Tomu policistovi stihl udělat jen monokl, než ho zpacifikovali. Jediné co musel udělat, bylo zaplatit odškodné mě i tomu policistovi plus léčebné výdaje zraněného policisty,“ dovypráví Jeffrey.

„To zaplacení odškodného a léčebných výdajů muselo nesmírně zranit jeho ego. Teď bude ještě rozzuřenější než kdykoli předtím,“ zapřemýšlím nahlas.

„A o to nebezpečnější. Jessie, prosím, dávej na sebe pozor! A na Jaspera. Nikdy nevíš, co se takovému hajzlovi honí hlavou a co udělá,“ zaprosí Jeffrey.

„Neboj, dám. A nejenom já ale i moje parta. Jen je budu muset varovat, že teď hrozí ještě větší nebezpečí,“ povzdychnu si.

„To udělej. A varuj nejenom partu ale i naše,“ řekne Jeffrey.

„Ne že by se mi to líbilo, ale udělám to,“ přikývnu.

„Fajn. No nic, musím končit. Mám ještě nějakou práci,“ řekne Jeffrey.

„Jo. Tak ahoj!“ rozloučím se.

„Ahoj! A pozdravuj Jaspera,“ rozloučí se Jeffrey a položí hovor.

Odložím mobil a schovám obličej do dlaní. Panebože, teď jde opravdu do tuhého. Marcus zaútočil na mého bratra a napadl policistu. Takhle ovládat se nikdy nepřestal. Na veřejnosti vždy nosil masku důstojného, distingovaného a úspěšného muže. To, že jsem se odhodlal dostat se z jeho spárů, ho muselo opravdu velmi rozzuřit. Nedivil bych se, kdyby vzteky zešílel.

„Tatínku?“ ozve se vedle mě.

Jasper. Úplně jsem zapomněl, že spí vedle mě. Sundám ruce a pohlédnu na něj.

„S kým jsi to mluvil?“ zeptá se mě.

„Se strejdou Jeffreym. Řeší teď složitý případ, tak mi o něm povídal. A pozdravuje tě,“ usměju se na něj.

„Aha,“ řekne jen.

„Tak pojď. Musíme vstát, už je pozdě,“ pohladím ho po vláskách a sám se vyhrabu z postele.

Jasper vyleze z pokoje a odejde do svého pokoje se převléct. Také se převléknu a jdu si do koupelny vyčistit zuby. Po chvilce přijde Jasper a také si vyčistí zuby. Oba zamíříme dolů do obýváku, kde najdeme moje rodiče. Jasper se ihned rozběhne za mámou, vyleze si k ní na klín a mazlí se s ní.

„Dneska jste vstali poněkud pozdě,“ usměje se máma.

„No jo, ani nevím jak je to možné,“ zakroutím hlavou.

„Opakovat se to doufám nebude,“ pohlédne na mě táta.

„Ne, nebude. Byl to ojedinělý případ,“ řeknu.

„Měli byste se najíst. K obědu je nudlová polévka a rybí filé s vařenými bramborami,“ řekne máma a vstane.

„Dej zatím oběd pouze Jasperovi, já si musím nutně promluvit s tátou,“ řeknu.

„Dobře,“ přikývne máma a zaraženě na mě pohlédne.

Ona a Jasper odejdou do kuchyně. Zavřu za nimi dveře a posadím se co nejblíže k tátovi. Ten se natáhne po ovladači a vypne televizi, na kterou se doteď díval.

„Tak, o čem jsi se mnou chtěl mluvit?“ podívá se na mě.

„Jeffrey už mým jménem podal žádost o rozvod,“ řeknu.

„To je dobře,“ přikývne táta.

„Ano, jenže Marcus začal dělat potíže,“ skousnu si ret.

„Jaké potíže?“ zamračí se táta.

Nadechnu se a převyprávím tátovi vše, co mi řekl Jeffrey. Jakmile skončím, táta vstane a začne přecházet z jedné strany obýváku na druhou. Jen ho tiše sleduji.

„Myslíš, že by mohl být nebezpečný?“ zastaví se po chvíli a podívá se na mě.

„Myslím, že ano. Ale nejsem si jistý, co udělá. Nejsem si jistý už ničím,“ obejmu se rukama.

„No, budeme si muset dávat pozor,“ povzdechne si táta.

„Je tu ještě něco,“ skousnu si ret.

„Ano?“ povytáhne táta oboči.

„Před několika dny tu byl jeden muž. Byl dost divný a měl divné řeči. Rodger a Frederick si myslí, že ho poslal Marcus,“ přiznám.

„Proč jsi mi tak závažnou věc neřekl hned?“ zeptá se mě táta.

„Nechtěl jsem tobě a mámě přidělávat starosti. A navíc, myslel jsem, že o nic nejde,“ přikrčím se.

„O nic nejde? Nechtěl přidělávat starosti? Řekni mi, Jessie, jak naivní ještě dokážeš být?“ vyjede na mě táta.

„Já...“ nevím co říct.

„Ví o tom ještě někdo?“ zeptá se mě táta.

„O tom chlápkovi ví Rodger, ostatně byl u toho. A potom o něm řekl Frederickovi, když mě přišel vyzvednout. A ten o tom zpravil celou partu a všichni slíbili, že budou mě a Jaspera chránit,“ řeknu.

„Alespoň, že tví kamarádi mají rozum,“ poznamená táta.

„Tatínku, babička žíkala, že je ve vedlejším městě zítla pouť a že tam půjdeme,“ vběhne do obýváku Jasper.

„Jaspere, běž si na chvíli hrát do pokoje,“ řekne táta.

„Ale táta slíbil, že budeme vylábět záložky,“ namítne Jasper.

„To budeme, ale teď si běž na chvilku hrát do pokoje, ano?“ řeknu.

„Tak jo,“ zamručí a odběhne do svého pokoje. Přijde máma.

„Neměla bys tomu klukovi slibovat něco, co možná nesplníme,“ zamračí se na ni táta.

„To mluvíš o té pouti? Proč bychom to nemohli splnit?“ podiví se máma.

Táta mámě všechno řekne.

„Aha, už chápu. Ale na té pouti bychom byli pořád s Jasperem a ani na okamžik bychom ho přece nespustili z očí. A navíc, opravdu si myslíš, že by Marcus Jasperovi ublížil?“ otočí se na mě máma.

„Už mu ublížil. A i kdyby mu neublížil, tak ho může unést a využít ho proti mně jako nátlakový prostředek, aby mě donutil stáhnout žádost a vrátit se k němu,“ odpovím.

„To je pravda,“ přikývne táta.

„Tak budeme muset Jaspera zklamat. Ale jeho bezpečí je důležitější,“ řekne máma.

„No možná bychom tam jet mohli. Ale v dopoledne nebo odpoledne a Jasper bude neustále u nás a nespustíme ho z očí. Za bílého dne a mezi lidmi si Marcus a ani jeho lidé nic netroufnou,“ zamylí se táta.

                                                                                                                                            ***

„Užijte si to a šťastně dojeďte,“ rozloučím se s rodiči a Jasperem.

„Užijeme a něco ti dovezu, tatínku,“ vzhlédne ke mně Jasper.

Jen se usměju a pohladím ho po vláskách. Hned poté on i moji rodiče nasednou do auta, táta nastartuje a vyrazí na pouť. Zavřu garáž a odejdu do obýváku, kde sebou plácnu na pohovku a pustím si televizi. Možná bych měl zavolat Frederickovi nebo někomu z party, aby neměli strach. Vytáhnu z kapsy mobil a vytočím Frederickovo číslo.

„Ahoj! Ne, nic se neděje. Jen moji rodiče vzali Jaspera na pouť do vedlejšího města. Jo, jsem doma sám. Ano, jsem zamčený. Fredericku, uklidni se. Nikdo mě tady nevraždí,“ zasměju se, když se ozve zvonek.

„Jo, někdo zvoní. Nejspíš to bude kurýr, máma si objednala totiž nějaké knihy z e-shopu. Jo, nechám zapnutý hovor,“ mluvím s Frederickem, zatímco jdu ke dveřím.

Mobil se zapnutým hovorem, položím na botník a odemknu dveře.

„Dobrý d... dál se nedostanu,“ protože šokem oněmím.

„Ahoj Jessie! Užil sis dovolenou?“ ušklíbne se na mě Marcus.

To stačí, abych se vzpamatoval a zkusím zase zabouchnout dveře. Jenže Marcus je rychlejší a strčí mezi ně nohu, takže se mi nepodaří je zavřít. Vzápětí je rozrazí takovou silou, že mě to kousek odhodí. Jen taktak se udržím na nohou.

„Co tady děláš?“ dostanu ze sebe.

„Co myslíš? Přišel jsem si pro tebe, samozřejmě. A pro Jaspera,“ usměje se na mě.

Z toho úsměvu mě zamrazí.

„Ale musím uznat, žes to měl docela dobře vymyšlené. Využít mé nepřítomnosti a utéct. Pak se schovávat u bratříčka. Mimochodem, ten mě taky dobře oblafnul. Předstírat odlet na Havai a pak se nenápadně vrátit a odvézt tě k vašim rodičům, dokonalé,“ přibližuje se ke mně.

Vystrašeně před ním couvám až se ocitneme v obýváku. Veranda, bleskne mi hlavou. Ke dveřím to nemám daleko a potom bych se mohl schovat v lese.

„Ani na to nemysli,“ vyjede na mě Marcus.

„Na co?“ špitnu.

„Že bys utekl,“ vyštěkne a třemi kroky je u mě.

Popadne mě za paži a hodí mě do křesla. Vyděšeně k němu vzhlédnu.

„Marcusi, prosím, já...“ honem uvažuju, co říct.

„Ty co? Kam jsi chtěl utéct, co? Za ním?“ chytí se opěrek křesla a nakloní se ke mně.

„Za...za kým?“ zakoktám se.

„Za tvým milencem,“ vyštěkne, vyndá z kapsy obálku a hodí mi ji do klína.

Roztřesenými prsty ji otevřu a vyndám její obsah. Jsou to fotografie. Přesněji řečeno, fotografie mě a Fredericka. Jak vycházíme z hospody, jak se loučíme před domem našich, jak jsme spolu venku, jak jsme s partou. Nasucho polknu.

„No co mi k tomu řekneš?“ zasyčí Marcus.

„O nic nešlo,“ řeknu.

„Ach tak. O nic nešlo. Řekni mi jedno, měl tě?“ přimhouří oči.

„Kde jsi ty fotky vůbec vzal?“ zeptám se.

„Najal jsem si na tebe soukromého detektiva. Myslím, že ses s ním setkal,“ ušklíbne se.

Roztřesu se ještě víc. Ten divný muž z hospody.

„Ale teď mi odpověz na moji otázku! Byl jsi jeho kurva?“ vyštěkne na mě Marcus a chytí mě pod krkem.

„Ne,“ zachroptím.

„Ale líbal tě. A objímal,“ řekne Marcus a povolí stisk.

„Ano, ale nic víc. Jen pár polibků a objetí,“ řeknu.

„Dobře,“ řekne Marcus, pustí mě a napřímí se.

Promnu si krk a hrdlo.

„Řeknu ti co teď uděláš. Sbalíš věci sobě i Jasperovi a vrátíte se domů. Rodičům, bratrovi i kamarádům, řekneš, že sis to všechno vymyslel. Že jsme se pohádali a ty ses chtěl pomstít,“ řekne Marcus.

„Marcusi, prosím. Vždyť mezi námi to už nějakou dobu nefungovalo. Tak mě nech jít. Můžeš si najít někoho jiného,“ odvážím se oponovat.

Marcus je vmžiku zpátky u křesla.

„Ne. Uděláš, co jsem ti řekl. Nebo tě zabiju a tentokrát to myslím vážně,“ zasyčí na mě a vzápětí ucítím na krku studený kov.

Strnu a málem přestanu i dýchat, když si uvědomím, co to je. Pistole. S vyvalenýma očima vzhlížím do Marcusova obličeje. V očích má šílený téměř maniakální výraz.

„Tak? Co si vybereš?“ zeptá se.

„U-udělám, c-co ch-ch-chc-cheš,“ vykoktám.

„Výborně,“ mlaskne Marcus a sundá pistoli z mého krku.

Mířit na mě ale nepřestane.

„Běž pro Jaspera a sbal vám věci,“ řekne.

„To nemůžu,“ šeptnu.

„Proč bys nemohl?“ zeptá se.

„Protože Jasper tady není. Mí rodiče ho vzali na pouť do vedlejšího města. Vrátí se až večer,“ vysvětlím.

„Dobrá. Tak běž sbalit věci a odjedeme až se vrátí,“ naznačí pistolí směr ke schodům.

„Jessie nikam nepojede. Ani Jasper,“ ozve se za Marcusovými zády.

Marcus se otočí a já se nakloním, abych viděl. Frederick, Cletus a Ray.

„Ale ano. Pojede. Pokud tedy nechcete, aby byl jeho mozek rozstříknutý po celý podlaze,“ ušklíbne se a znovu na mě namíří.

Jenže to už Ray začne jednat. Vrhne se na Marcuse a rukou mu vyrazí zbraň z ruky. Následně mu ruku zkroutí za záda. To už se k němu přidá i Frederick a oba srazí Marcuse na kolena a drží ho tak. Za nimi uvidím Cletuse, který s někým hovoří po telefonu. Po chvilce hovor ukončí a přejde ke mně.

„Jsi v pořádku?“ zeptá se.

Všimnu si, jak Frederick zpozorní.

„Jo, jsem,“ přikývnu.

„Fajn, policie už je na cestě,“ řekne Cletus.

V tu chvíli se ale Marcusovi podaří vytrhnout se Rayovi a Frederickovi ze sevření a skočí po zbrani.

„MÁM JÍT DO LOCHU? FAJN!TAK AŤ TO ALESPOŇ ZA NĚCO STOJÍ! NENÍ MŮJ, NEBUDE NIKOHO!“ zařve a namíří na mě zbraní.

Uslyším odjištění pojistky.

„NE!“ zakřičí Frederick, skočí před něj a začne se s ním o zbraň přetahovat.

Strachy ani nedutám. I Ray a Cletus jsou ztuhlí šokem a nevěřícně sledují, co se před nimi odehrává.

Padne výstřel.

4.923075
Vaše hodnocení: Žádné Průměrné hodnocení: 4.9 (hlasů: 13)
Detailní hodnocení není k dispozici.
Hodnocení:
4.7/5
- Komentářů: 5
Bol som unavený po dlhom dni. Vliekol som sa k autu a v hlave si...
Hodnocení:
4.9/5
- Komentářů: 19
Otevřel jsem oči a radši jsem je zase urychleně zavřel. Ostré světlo vůbec...
Hodnocení:
4.9/5
- Komentářů: 15
Nikko Michihara Probudilo mě naléhavé vyzvánění mého vlastního telefonu....
Hodnocení:
5/5
- Komentářů: 13
Tristan „Doktore Haley, tady jsou konečné soupisy. V deskách pod tím Vás...