Po, 08/01/2018 - 22:09
2

Překvapeně zírám do chodby. Jediný, kdo má klíče je Marcus, ale ještě nikdy se nestalo že by přišel na oběd, přeci jen jako majitel architektonické firmy nemá moc času.

„Překvapení, lásky moje!“ zvolá Marcus rozjařeně.

„Ahoj! Myslel jsem, že přijdeš až večer,“ řeknu.

„Chtěl jsem vás překvapit, tak jsem si vzal v práci volno. Uděláme si rodinný den. Nakoupil jsem nějaké dobroty, takže bude mlsat, hrát hry, koukat na televizi a spoustu dalších věcí,co říkáš prcku?“

mrkne Marcus na mého syna stojícího ve dveřích.

„Jó, to bude super!“ vykřikne a nadšeně poskakuje na místě.

Marcus se zasměje, popadne dvě tašky, kterých jsem si doteď nevšiml a zamíří do kuchyně. Jasper a já jdeme hned za ním.

„Koukám, že jsi akorát dovařil. To je dobře, mám hlad jako vlk,“ usměje se Marcus a uklízí nákup.

„A co sladkosti?“ zamračí se Jasper.

„Po obědě, broučku,“ řeknu.

„A jen když všechno hezky spapáš,“ dodá Marcu.

Jasper začne zběsile kývat hlavou a rozběhne se ke stolu. Potichu se zasměju a začnu připravovat na stůl talíře a příbory. Marcus si mezitím sedne za stůl a baví Jaspera děláním legračních obličejů. Všem nandám jídlo. Posadím se, všichni si popřejeme dobrou chuť a pustíme se do jídla. Stěží zadržuju smích, když vidím jak to v Jasperovi mizí. A to i zeleninový salát, který obvykle nesnáší.

„ A teď si jdeme hrát!“ tleskne Marcus a oba odběhnou do obýváku.

Jen s úsměvem zakroutím hlavou a sklidím ze stolu. Nádobí dám do myčky, kterou zapnu. Co zbylo dám do ledničky. Najdu sladkosti a pamlsky, které nakoupil Marcus a nasypu je do misek. A že jich je požehnaně. Chipsy, křupky, slané tyčinky, preclíky, cibulové kroužky, slaný i sladký popcorn, želé bonbony, marshmallow, čokoláda. Postupně to všechno nanosím do obýváku, kde Jasper a Marcus staví autodráhu.

Sedím v napuštěné vaně a užívám si koupel. Dnešek byl velmi příjemný ale i unavující. Po autodráze totiž přišly lego stavebnice, puzzle, pexeso, Kris kros, Člověče, nezlob se a nakonec videohry. Potom byla večeře. Po večeři už jsme jen koukali na pohádky a jedli zmrzlinový pohár. Jakmile se Jasperovi začínali klížit oči, tak ho Marcus šel uložit a já si mezitím mohu vychutnat tuhle báječně horkou koupel.

„Neusni mi tady,“ ozve se vedle mě.

Polekaně sebou škubnu.

„Copak, snad se mě nebojíš,“ ušklíbne se Marcus, který klečí vedle vany a prsty mě začne hladit po čelisti a krku.

„N-ne, jsem se polekal. Jasper už spí?“ řeknu nervózně.

„Ano, spí. A víš co se říká o leknutí? Že kdo se leká, nemá čisté svědomí,“ usměje se na mě.

Ale není to hezký nebo přívětivý úsměv. Spíš mi připomíná dravce na lovu. Začínám se bát.

„Já mám čisté svědomí,“ špitnu.

„Opravdu?“ řekne a rukou mi sjede na hrudník.

Tam ovšem nezastaví a pokračuje dál na břicho, z břicha na bok, z boku na stehno a přejede po mé noze až ke kotníku. Marcus mi začne kotník jemně mnout a masírovat.

„Víš, jak se ve středověku, zjišťovalo jestli je žena čarodějnice? Přivázala se na židli a poté ji strčili pod vodu. Pokud se utopila byla nevinná, pokud ne, tak ji upálili,“ řekne Marcus.

Nechápu proč mi to říká ale bojím se zeptat. Raději tedy mlčím a vystrašeně ho pozoruju. Marcus se na mě znovu usměje a najednou se ocitnu pod vodou. Rukama se zapřu o dno vany a chci se dostat nad hladinu. Najednou se mi ale něco omotá kolem krku a drží mě to dole. Mlátím sebou, kopu, rukama se snažím uvolnit svůj krk. Panikařím, chci ven, potřebuju ven. V plicích mě pálí, potřebuju se nadechnout. Po chvíli mi pomalu docházejí síly. Svaly mi ochabují, tělo vláční. Z nosu a úst vycházejí poslední bublinky vzduchu. Oči se mi zavírají.V tom se tlak uvolní a něco mě vytáhne nad hladinu. Dostanu ránu do zad, otevřu oči a začnu vykašlávat vodu z plic. Hrudníkem se opírám o okraj vany, rukama se něčeho zoufale držím zatímco vykašlávám vodu a lapu po dechu.

„Nejspíš máš opravdu čisté svědomí,“ ozve se nade mnou, když se trochu zklidním.

Vzhlédnu a uvidím Marcuse s posměšným úsměvem a výsměchem v očích. Teprve teď si uvědomím, že to, čeho se tak zoufale držím, je Marcusova paže. V tu samou chvíli mi dojde, že to co mě drželo pod vodou za krk, byly Marcusovy ruce. Roztřesu se děsem. Vana a voda v ní už mi nepřijdou tak bezpečné a příjemné jako před chvílí. Marcus mě v ní mohl zabít. Panebože, mohl mě zabít!!! S hrůzou se od něj odtáhnu co nejdál. Zasměje se a nakloní se ke mně.

„Líbí se mi ten strach v tvých očích. Pamatuj si jaké to bylo. Protože o tvém životě rozhoduju já. Patříš mi. Mohu si s tebou dělat co se mi zachce a ty proti tomu nic nezmůžeš. Jsi můj. Navždy,“ šeptá mi do ucha.

Z jeho slov mi naskočí husí kůže. Přerývaně dýchám a třesu se. Znovu se zasměje.

„Počkám na tebe v ložnici,“ s těmito slovy se odtáhne a odejde.

Co nejrychleji vylezu z vany. Zvedne se mi žaludek. Taktak to stihnu na záchod. Po chvíli už nemám co zvracet a tak se dopotácím k umyvadlu. Rukama se o ně opřu a zadívám se na sebe do zrcadla. Přijde mi, že odraz v něm ani není můj. Vidím tam malého, vyhublého, bledého muže s vytřeštěnýma očima. Odtrhnu pohled a zavřu oči. Snažím se vzchopit. Po chvíli jsem schopný si vypláchnout ústa a vyčistit si zuby. Nejhorší na tom je, že Marcus má pravdu. Patřím mu a on si se mnou může dělat cokoliv chce. To topení jsem si určitě něčím zasloužil. Nejspíš jsem něco udělal špatně a on mě musel potrestat. To je přece v pořádku, ne?

Nejistým krokem se vydám do ložnice.

4.545455
Vaše hodnocení: Žádné Průměrné hodnocení: 4.5 (hlasů: 11)
Detailní hodnocení není k dispozici.
Hodnocení:
4.7/5
- Komentářů: 21
Stál tam, netušil, co se stane v příští minutě. Nevěděl, jestli se dožije...
Hodnocení:
4.9/5
- Komentářů: 4
(Mé dětství je propleteno mnoha ostrými zážitky. Nejvíce z nich způsobila...
Hodnocení:
4.8/5
- Komentářů: 10
Znáte takové ty momenty, kdy potkáte člověka, u kterého jste doufali, že už ho...
Hodnocení:
5/5
- Komentářů: 4
   Být operní pěvkyní není vůbec jednoduché.   ...