So, 07/07/2018 - 21:46
3

  1. kapitola

„Tak spusť! rozkáže táta,“ když se já, máma a on, po večeři usadíme v obýváku.

Jasper a Jeffrey jsou na zahradě. Povzdechnu si a převyprávím svým rodičům celý příběh. Když skončím, táta hledí zamračeně z okna a máma jen stěží zadržuje slzy.

„Ach bože, zlatíčko, představa že sis nechal tak moc ubližovat, mi trhá srdce. A navíc, jak někdo může ublížit takovému andílkovi jako je Jasper? Ten chlap je tak zlý a zvrácený a ..a....“ rozvlyká se máma.

„Jestli se tady ten zmetek někdy zkusí objevit, tak přísahám, že vytáhnu tu flintu, co mám nahoře v ložnici ve skříni a nadělám z něj cedník!“ zavrčí táta.

Překvapeně na ně pohlédnu. Tohle jsem vážně nečekal.

„Jak si vůbec mohl dovolit sáhnout na moji rodinu?“ vybuchne táta, vstane a přechází z jedné strany na druhou.

Přikrčím se. Takhle naštvaného ho vidím podruhé ve svém životě. Poprvé to bylo, když jsem oznámil, že jsem gay. Tehdy jsem od táty dostal takový výprask, že ještě týden na to jsem při každém pohybu syčel bolestí a pak mě vyhodil z domu. Nebýt mých přátel, zůstal bych na ulici. Ale teď je jiná situace. Teď se nezlobí na mě.

„Takže můžeme zůstat? Já a Jasper?“ špitnu a nejistě se na tátu zahledím.

„Co je to za otázku? Samozřejmě, že můžete, že ano Georgi?“ zahledí se máma výhružně na tátu.

Otřesu se. Máma je děsivá, když je rozzlobená. Táta se zastaví a překvapeně na mámu zírá. Jeho překvapení se vůbec nedivím, vždyť u nás to bylo vždy tak, že to on byl ten děsivý, ten přísný, ta autorita, kterou je třeba poslouchat. A teď moje křehká, jemná máma, která mu dosahuje sotva po prsa, vypadá děsivěji než on. Za jiných okolností bych se tomu zasmál.

„Jistě,“ řekne táta, když se po chvíli vzpamatuje.

Usměju se. Táta vyndá lahev bílého vína, 3 skleničky a naleje nám. Přiťukneme si a já trošku usrknu. Je sladké. Znovu upiju. Posuvné dveře vedoucí na terasu se otevřou a Jeffrey s Jasperem vejdou do obýváku. Položím sklenici na stůl a posadím si Jaspera na klín. Ten zívne a přitulí se ke mně. Jeffrey si také naleje víno a sedne si do křesla.

„Chce se ti spinkat, broučku?“ zeptám se Jaspera.

Jasper pouze přikývne a zaboří svůj obličej do mého trička.

„Uložím ho,“ řeknu a s Jasperem v náruči vstanu.

„Dej ho do pokoje vedle tvého. Ode dneška patří Jasperovi,“ usměje se máma.

Přikývnu. Vyjdu z obýváku, vyšlapu schody a vejdu do určeného pokoje. Posadím Jaspera na postel a z cestovky, stojící u postele, vyndám pyžamo. Jasper se převleče. Převlečeného ho zavedu do koupelny a dohlédnu na to, aby si vyčistil zuby.

„Ještě musím dát doblou noc stlejdovi, babičce a dědečkovi!“ řekne Jasper po vyčištění zubů a běží zpátky do obýváku.

Sám pro sebe se usměju. Vejdu do pokoje a čekám na Jaspera. Ten po chvilce přijde a zalehne do postele. Podám mu Joea a přikreju ho. Vezmu si pohádkovou knížku a posadím se na kraj postele.

„Bylo nebylo...“ začnu předčítat.

Jsem v polovině pohádky, když zjistím, že Jasper usnul. Zavřu knihu, položím ji na noční stolek a potichu opustím pokoj. Při odchodu zhasnu světlo a zavřu dveře. Vrátím se ještě do obýváku, kde ještě dlouho do noci všichni probíráme co se za ty roky, co jsme se neviděli, událo.

Ráno mě probudí plný močový měchýř. Vstanu a dojdu do koupelny, kde vykonám potřebu. Po návratu do pokoje, zjistím že už je po deváté ráno. Vezmu si čisté oblečení a jdu se vysprchovat. Po vysprchování si v pokoji ustelu postel a otevřu okno, aby se pokoj vyvětral. Nakouknu do Jasperova pokoje, který je prázdný. S úsměvem sejdu schody a vejdu do kuchyně.

„Dobré ráno!“ pozdravím a usednu ke stolu.

„Dobré ráno!“ odpoví máma, sedící po mé levici a držící v rukách hrnek čaje.

Táta, sedící naproti mně, jen něco zabručí zpoza novin. Jeffrey, sedící vedle mě z pravé strany, mi mávne na pozdrav, jelikož má plnou pusu.

„Doblé láno, tatínku!“ řekne Jasper, sedící mezi mámou a tátou.

Krátce na to se sesune ze židle, s toustem v ruce ke mně přejde a vyšplhá se mi na klín. Jednou rukou ho obejmu, aby nespadl. Volnou rukou si podám poslední hrnek čaje a napiju se. Máma přede mě dá talíř s několika tousty. Poděkuju a pustím se do jídla.

„Půjdu s babičkou nakupovat,“ oznámí mi Jasper.

„A co budete kupovat?“ zeptám se.

„Musíme doplnit zásoby. Hodně věcí nám tady už dochází,“ odpoví mi máma.

„Tak co kdybych vás do vesnice hodil autem? Alespoň se s tím nebudete muset tahat,“ nabídne Jeffrey.

„Díky, ale my se projdeme,“ odmítne máma.

Potutelně se usměju. Je mi to jasné. Máma se chce pochlubit vnoučkem. Jeffrey do mě nenápadně šťouchne. Podívám se na něj a oba máme co dělat, abychom se nerozesmáli.

„Máš dost?“ otočí se máma na Jaspera.

„Jo,“ řekne Jasper a chce slézt.

„Ještě dopij to mléko,“ řekne táta a přesune k Jasperovi sklenici s mlékem.

Jasper mléko vypije. Sesune se dolů, popadne Joea a běží do, aby se obul a oblékl si bundu. Máma si vezme kabelku a jde za Jasperem. Po chvilce uslyšíme bouchnutí dveří. Dopiju čaj a začnu sklízet ze stolu. Jeffrey mi vstane a začne mi pomáhat. To je pro mě nezvyk. Za ty roky jsem si odvykl jakékoli pomoci. Společně naskládáme nádobí do myčky, Jeffrey vloží gelovou kapsli s prostředkem na nádobí, zavře myčku a já ji zapnu.

„Musím vyřídit několik hovorů a e-mailů, takže budu u sebe,“ oznámí Jeffrey a odejde.

Pohlédnu na tátu, který si ještě čte noviny. Odpíchnu se od kuchyňské linky a jdu na terasu. Stoupnu si na okraj a zahledím do dálky. Ani nevím, jak dlouho tady tak stojím. Leknu se, když na ramenou ucítím dotek. Ale je to jen táta, který mi přes ramena přehodil bundu.

„Měl by ses víc oblékat, už je zima,“ řekne a postaví se vedle mě.

Přikývnu na znamení díků a bundu si obléknu. Je mi o něco tepleji, vůbec jsem si nevšiml, že už je taková zima.

„Mrzí mě, jak jsem se k tobě tenkrát zachoval, Jessie,“ řekne zničehonic táta.

Udiveně na něj pohlédnu.

„Když jsi nám řekl o své orientaci, měl jsem zareagovat jinak. Mrzí mě, že jsem ti tak moc ublížil. Vynadal ti, urážel tě, zbil tě a nakonec tě vyhodil. Kdybych se mohl vrátit v čase, tak bych spráskal sám sebe a nikam tě nepustil. Pak bys nepotkal toho bastarda a nebylo by ti ublíženo,“ řekne.

„A taky bych neměl Jaspera,“ řeknu.

„Pravda. A to by byla velká škoda. Jasper je totiž úžasný. Opravdu se ti povedl,“ usměje se táta.

Usměju se. Jasper je opravdu úžasný.

„Víš, chtěl jsem se ti omluvit už hodně dlouho. Několikrát jsem kvůli tomu jel i do Washingtonu. Stál jsem před tvým zlatnictvím a snažil se přesvědčit, abych zašel dovnitř a omluvil se. Nikdy jsem ale nenašel odvahu a tak jsem zase na konci dne odjel. Při poslední návštěvě jsem zjistil, že tvůj obchod je zavřený. Tak moc jsem se bál, že se ti něco stalo, že jsem zašel i za tvým domácím a zeptal se ho na tebe. Jediné co mi řekl bylo, že ses odstěhoval. Kam to ale nevěděl. Od té doby jsem se každý den modlil, abys byl v pořádku, živý a zdravý a abys ses jednoho dne ozval,“ řekne táta.

Vhrknou mi slzy do očí. Něco takového jsem nečekal, ale přesto mě to dojalo. Neváhám ani chviličku a vrhnu se tátovi kolem krku. Tvář mu zabořím do hrudi. Výš bohužel nedosáhnu a pevně se ho držím. Táta mi objetí opětuje.

„No, to by stačilo,“ pustí mě po chvíli a poplácá mě po rameni.

Pustím ho a usmívám se. Tohle mi tak chybělo.

„Uvažoval jsi už také o budoucnosti?“ převede táta řeč na jiné téma.

„Zatím ne, ale budu si muset něco najít. Nemůžu na vás být závislý,“ řeknu.

„Mám pro tebe návrh. Co kdybys dělal u mě v hospodě? Potřebuju číšníka. Alespoň než se zase postavíš na vlastní nohy. Co ty na to?“ navrhne táta.

„Souhlasím. Děkuju tati!“ řeknu.

„Výborně. Zítra ti připravím smlouvu,“ řekne táta.

Zhluboka se nadechnu. Chce se mi skákat a výskat radostí. Najednou se kolem mě zezadu omotají něčí ruce a na rameni se mi objeví Jeffreyho hlava. Jemně ho poplácám po tváři. Jeffrey mě na oplátku nadzvedne a roztočí se se mnou. Oba se rozesmějeme. Táta se opře o zeď, založí si ruce a pobaveně nás sleduje. Po chvíli mě Jeffrey pustí a oba se, celý rozesmátí, sesuneme do židlí a snažíme se zbavit točení hlavy. Cítím se jako malý kluk. Šťastný, spokojený, bezstarostný. Nemusím se bát, že mi někdo ublíží, nejsem pod tlakem. Najednou mi do náruče vletí kulový blesk jménem Jasper.

„Tatínku, byli jsme nakupovat v takovém malém obchodě a paní plodavačka byla moc hodná. Dala mi lízátko a dovolila mi pohladit si koťátka její kočky. A pak jsme potkali plno dalších paní a babička žíkala, že jsou to její kamaládky. A všechny byly moc milé. A jedna paní nám dala ovoce. Tžešně, lybíz, bolůvky, jahody, maliny a ostlužiny. A žíkala, že je můžu všechny sníst,“ vypráví Jasper.

S úsměvem poslouchám nadšené vyprávění mého syna. Pohlédnu na usmívající se mámu, která stojí ve dveřích. No jo, hrdá babička.

„To ses tedy měl. Co kdybychom teď šli spolu vyrobit budku pro ptáčky?“ zeptá se táta.

„Jo,“ vyhrkne Jasper.

Táta se zasměje, vezme ho jemně za ruku a spolu odejdou do garáže. Já a máma zamíříme do kuchyně kde poklidíme nákup a začneme vařit oběd. Dnes to bude hráškový krém, makaróny se sýrem a jako dezert creme brulée. Jeffrey se mezitím usadí u televize a kouká na nějakou komedii. Rodinná idylka.

5
Vaše hodnocení: Žádné Průměrné hodnocení: 5 (hlasů: 12)
Detailní hodnocení není k dispozici.
Hodnocení:
4.9/5
- Komentářů: 25
Když na to přijde, snesu v podstatě cokoliv. Nejen to, dřív jsem patřil i k těm...
Hodnocení:
4.8/5
- Komentářů: 2
Ryuzaki: Byl jsem doma a nevěděl jsem, co budu dělat, byla tu taková nuda a byl...
Hodnocení:
5/5
- Komentářů: 18
Rýchlym pohybom ma oprel o dvere šopy a dychtivo pobozkal. Skôr, než som sa...
Hodnocení:
4.8/5
- Komentářů: 6
„Polib mě.“ „Ne.“ „Zabiju tě.“ „Udělej to, prosím, všechno bude...