Čt, 07/01/2016 - 17:35
13

Probudila mě vůně ranní kávy. Protřel jsem si oči, pořádně se protáhl a šel do kuchyně.

„Dobré ráno.“ řekl mi Kaito.

Je ještě v pyžamu a soudě dle jeho vlasů a výrazu, není dlouho vzhůru. „Bré…“ řekl jsem mu ještě ospale.

„Chceš kafe?“

„Ano, prosím.“ Hlasitě jsem zívl a posadil se k jídelnímu stolu.

„Jak ses vyspal?“ zeptal se mě.

„Um… dobře… a co ty?“

„Taky, taky.“

„Á mimochodem… Nevíš, kde jsou holky?“

„Šly nakoupit.“ odvětil s úsměvem a podával mi hrnek s kávou. „Proč se ptáš?“

„Aha. Díky… No, chtěly ještě něco probrat ohledně té svatby.“

„Za málo... Měly by se do hoďky vrátit.“

Když jsem dopil kávu, vrátil jsem se zpátky do pokoje a převlékl se. Poté jsem si zalezl do obýváku a zapnul televizi. Nic zajímavého tam nedávali, ale i přesto jsem se díval. Přidal se ke mně i Kaito. Lehl si na pohovku a položil na mě nohy.

„Dej je pryč!“ okřikl jsem ho.

„Ale já chci ležet!“

„To mě nezajímá! Běž si ležet do postele!“

Odfrkl si a stáhl nohy k sobě. Jedním rychlým pohybem se otočil o sto osmdesát stupňů a než jsem se nadál, jeho hlava spočívala v mém klíně.

„Co si jako myslíš, že děláš?“ zeptal jsem se ho překvapeně.

„Vidíš, ne?“ odpověděl mi a otočil hlavu směrem k televizi.

Zatnul jsem pěsti. Copak si pořád nedáš pokoj? Dny, které jsme spolu trávili, jako milenci, jsou už dávno pryč! „Slez ze mě!“

„Ani mě nehne.“

„Dělej!“ zkusil jsem to znovu.

Podíval se na mě. „A co za to?“ zeptal se se šibalským úsměvem.

„Hele, myslel jsem, že už je to dávno za tebou… Tys byl ten, který mě odkopnul a našel si ženskou, ne já. Takže, mi už dej pokoj –“

„Jen jsem experimentoval! A ani ve snu mě nenapadlo, že si něco začneš s její nejlepší kamarádkou!“

„No co. Zjistil jsem, že nejsem gay. Holky se mi líbí mnohem více. Jejich krásná, pevná ňadra –“

„Poslintáš mě.“ přerušil mě a rukou zakryl pusu.

Odlepil jsem ji od sebe a pokračoval: „A ten jejich zadeček… Tak hezký a na dotek příjemný… Ten my chlapi nemáme… A jejich slastné sténání lahodí mým uším…“ začal jsem se rozplývat ve svých vzpomínkách na svou poslední přítelkyni, která mě bohužel odkopla, kvůli tomu, že ji údajně jen využívám na sex. Při pohledu na ní by byl každý nonstop nadržený.

„Užíval sis to, když jsi byl konečně ty ten nahoře, viď?“ posmíval se mi Kaito.

Šáhl jsem rukou za záda a vytáhl polštář, který jsem následně přitiskl na jeho tvář. Začal kopat a rukama se ho snažil odstrčit.

„To… máš… ponaučení… do příště!“ cedil jsem zuřivě mezi zuby.

„Ch-Ch-Chápu!“

Odtáhl jsem polštář pryč a vítězoslavně se usmál. Jeho oči mě probodly. Než stačil kdokoliv cokoliv říct, vchodové dveře se s vrzáním otevřely. Konečně jsou tu! Zaradoval jsem se. Kaito si sedl na pohovku, využil jsem situace, vstal jsem a šel je přivítat.

„Ahojte holky!“

„Ahooj.“ pozdravila Moriko.

„Ahooj, už nespíš?“ zeptala se mě Kimi.

„Vždyť je skoro poledne.“ Zasmál jsem se.

„Však už jdeme vařit oběd… Ale hoši, až budeme na líbánkách, budete si muset vařit sami.“ poznamenala Moriko s úsměvem a zamířila do kuchyně.

„Už se těšíš, až se nás zbavíš, že?“ zeptal jsem se, i když byla odpověď už předem známá.

„Po ničem jiném celý život netoužím.“

„Hej vy dva. Klidněte se… Nebo půjdete do kouta!“ křikla na nás Kimi. Objala mě rukou kolem pasu a táhla do kuchyně.

„Vždyť my to nemyslíme vážně. Jen si chci užít to rýpání, dokaď ještě můžu, když mi zítra odlítáte…“

„Ale di bobku, budeme ti chybět?“ zeptala se mě Kimi.

„Jo… Bez vás tady umřu…“

„Neboj, to nebude tak hrozné…“

„…hlady.“ dokončil jsem větu tiše a doufal, že mě ani jedna neslyšela.

„Já to slyšel.“ pošeptal mi do ucha Kaito. Hrozně jsem se lekl. Kdy tu přišel?!

„Já něco uvařím. Babička mě naučila jednu dobrou polévku, neboj.“ ujišťoval mě.

„Vezměte mě s sebou holky! Slibuji, že ani nepoznáte, že tam jsem!“

„To od tebe teď nebylo hezké, Shijo. Omluv se!“ pokárala mě Moriko.

„Vždyť si to zaslouží…“ řekl jsem naštvaně a odešel do pokoje. Zaslechl jsem, jak se tam o mě baví, ale bylo mi to jedno. Ach jo… od zítřka už to nebude jako dřív… Holky se vezmou, odjedou na líbánky, vrátí se, sbalí se a odjedou do svého nového domu… Já tu ztvrdnu sám s Kaitem… Kdybychom spolu alespoň vycházeli… Musím si najít nějakou ženskou a oženit se s ní, aby mi dal už konečně klid! Nebaví mě furt po něm řvát… Je to zbytečné, stejně mě nikdy neposlechne… Dělá si, co chce… Ostatně jako vždycky… Nikdy mu nezáleželo na tom, co ostatní chtějí či nechtějí… Jak to nebylo po jeho, nebylo to vůbec…

Uslyšel jsem klepání na dveře. „Můžu dál?“

„Jo…“ odpověděl jsem otráveně.

Dveře se otevřely a v nich stála Kimi. „Jsi v pořádku?“ zeptala se.

„V naprostém.“ Usmál jsem se, trošku nuceně.

„To ti tak vadí, že se vezmeme?“ V jejím tónu hlasu byl poznat smutek a zklamání.

„Ale ne! Co blbneš? Já jsem rád. Jsem nadšený, že vám to tak klape. Jen… je mi líto, že už se tolik nebude vídat…“

„O to se neboj, budete k nám jezdit povinně alespoň jednou týdně. A my k vám.“ Zasmála se a pevně mě objala kolem ramen.

„Dobře.“ Pohladil jsem ji po ruce a lehce políbil na čelo.

„Tak pojď zase za námi, dopilujeme časový rozvrh na zítřek, mohl bys nám pomoct.“ Ani nečekala na moji odpověď a táhla mě za sebou.

Kaito seděl u jídelního stolu s tužkou v ruce a papírem před sebou, Moriko stála u plotny a míchala vařečkou něco v hrnci. Já s Kimi jsme si sedli naproti Kaitovi, který hned na to spustil: „Takže, zítra se bude vstávat v………..“

 

Po obědě a naplánování časového harmonogramu jsme se všichni odebrali do obývacího pokoje a pustili si na televizi naše společné fotky. U některých jsme brečeli smíchy, u jiných studem. Dělali jsme si sami ze sebe srandu, u některých jsme si říkali historky, jak vůbec vznikly…

Postupem času nám došly a tak jsme si pustili videa. Nanosili jsme si nějaké brambůrky a popcorn a dívali se.

Bylo to skvěle strávené odpoledne, na které nikdy nezapomenu. A jelikož zítřejší velký den začínal časně ráno, všichni jsme se odebrali do svých pokojů.

 

Nemohl jsem usnout… Vstal jsem a odešel do kuchyně, kde jsem našel flašku nějakého alkoholu. Chtěl jsem být slušňák a nalít si to do sklenice, ale byl jsem moc líný, tak jsem to pil rovnou z flašky. Stejně mě nikdo neuvidí, všichni spí…

Když jsem začal cítit, že mám dost, vrátil jsem flašku zpět na své místo a zamířil do svého pokoje. Hrozně se mi motala hlava a nevěděl jsem, kam jdu. Nakonec jsem narazil na dveře, nahmatal kliku a vpadnul dovnitř. Svalil jsem se na postel a hlasitě povzdechl. Někdo přese mě přehodil ruku. Myslel jsem si, z mě neznámého důvodu, že je to Kimi. Políbil jsem tu ruku a jel po ní až nahoru. Nahmatal jsem tvář. Poté rty a políbil je.

„Myslel jsem, že mě nesnášíš…“

„Proč bych tě měl nesnášet, Kimi?“ zeptal jsem se nechápavě.

„To protože nejsem Kimi…“

Co? Vyděsil jsem se a posadil se. Jelikož to bylo rychle, myslel jsem si, že hodím šavli.

„Kdo-Kdo jsi?“ vypadlo ze mě po chvíli.

„K-A-I-T-O.“

„Co-Co děláš u mě v pokoji?“

„Já? To ty jsi u mě!“

Okamžitě jsem se vydal ke dveřím. Chytil mě za ruku. „Když jsi to načal, tak to i dokončíš.“

Zůstal jsem stát jak přikovaný. Slyšel jsem, jak se zvedá z postele, jeho kroky a nakonec cvaknutí zámku u dveří. A jsem… v pěkné… rejži… Pomyslel jsem si.

Pevně mě objal a poté hodil zpátky do postele. Hlavou se mi honily vše možné otázky… Nebyl jsem schopný ani na jedinou najít odpověď.

„Ty ji máš pořád rád, viď?“

Pohladil mě po tváři a začal líbat. Jeho obratné pohyby jazykem mi byly příjemné… stejně jako kdysi… Jeho chuť mě… tak nějak uklidňovala… Přidal jsem se tedy k němu a společně jsme si pohrávali s jazyky. Cítil jsem, jak mi rudnou tváře, ale z toho alkoholu to nebylo…

Rukou jsem mu zajel pod tričko a začal zkoumat jeho tělo. Čekal jsem, že bude nijaké, od jeho lenosti… ale právě naopak. Bylo krásně vypracované. Dlouho neotálel a i on zajel rukou pod to mé. Projela mnou husí kůže. Začal mi ho svlékat. Chvilku jsem protestoval, ale pak se nechal. Myslel jsem, že mi to tričko sundá celé, ale nechal mi ho přetažené na rukách. Nemohl jsem s nimi hýbat. Dostal mě…

Jezdil mi rukou po hrudi a přitom mě nepřestával líbat. Bylo mi skvěle. Asi to bylo způsobené tím alkoholem, ale bylo mi s ním dobře… Volnou rukou mi zajel na rozkrok. Cítil jsem, jak mi pod jeho doteky tvrdne. Chci… Tě!

Pomalu mi odepl a stáhl kalhoty i s trenkami a hladil mi můj úd. Hezky pomalu… Dával si fakt záležet. Nakonec se zvedl a sehnul se k mému klínu. Vzal si můj penis do ruky a lehce olízl špičku. Polilo mě horko. Kroužil jazykem po celé jeho délce. Zanedlouho si ho vzal do pusy. Pevně ho stisk rty a začal pohybovat hlavou nahoru a dolů. Mezitím po něm stále jezdil jazykem. Ví… co je mi příjemné…

Cítil jsem, jak mi v něm tepe a následně velký tlak… tam dole. To už mi ho tam… strčil? Myslel jsem, že mě to bude bolet, ale bylo to v naprosté pohodě.

Začal mě zase líbat a pomalu pohybovat pánví.

Kousl mě do jazyku a přesunul své polibky na můj krk. Jeho pohyby začaly být prudší. „Je-Ještě…“ vypadlo ze mě. Byl jsem neuvěřitelně vzrušený. Užíval jsem si jeho přírazy.

Pokaždé, když jsem začal sténat, mě políbil. Bylo mi jedno, jestli nás někdo uslyší…

Po chvíli jsem to už nevydržel… a udělal se.

On ale nepřestával. Pořád do mě zajížděl a v nepravidelných intervalech vydechoval. Cítil jsem jeho teplý dech na mém krku a zamrazilo mě. Jeho pot zkapával na mé tělo a míchal se s tím mým.

Vystoupil ze mě a jedním rychlým a prudkým pohybem mě obrátil na břicho. Chytil mě za půlky a opět do mě vnikl. Přirážel. Hlavu jsem zabořil do polštáře, abych utlumil své, již hodně hlasité, sténání. Zajímalo by mě… jestli tohle dělá poprvé… Cítil jsem tlak ve svém penisu, a bylo mi jasně, že se zase udělám. V návalu rozkoše, jsem se prohnul v zádech jako ještě nikdy předtím.

O chvilku později ho Kaito vyndal, párkrát mě s ním plácl po zadku a i on se udělal. Potřísnil mi zadek a část zad. Poté mě k sobě zase otočil. Dlouze a vášnivě políbil. Pevně mě objal a zašeptal do ucha: „Děkuji.“

Zatímco jsem vstřebával jeho slova, on mě utíral do deky.

Když jsem se konečně vzpamatoval, chytil mě za ruce a pomohl mi vstát.

„Promiň, ale dneska spíme na zemi.“ oznámil mi a políbil mě na čelo.

„To nevadí.“ odvětil jsem mu a už se těšil, až si lehnu a usnu.

Klekl jsem si na koberec a poté nechal své tělo spadnout. Hlava mi dopadla přímo doprostřed polštáře.

„Hele! Na něm chci spát i já!“ okřikl mě Kaito a odstrkoval mě.

Oba jsem leželi čelem k sobě a pod jednou dekou. Těsně před tím, než jsem usnul, jsem přes něj přehodil svou ruku a přitiskl si ho k sobě. Neprotestoval. Zabořil si hlavu do mě hrudi. Cítil jsem jeho teplo a bylo mi… skvěle.

Jak to ale ráno vysvětlíme?

Hodnocení: 
4.52778
Průměrné hodnocení: 4.5 (hlasů: 36)
Žánr: 
Detailní hodnocení není k dispozici.
Hodnocení:
4.8/5
- Komentářů: 14
V minulé kapitole jsme se s naší doktorskou dvojicí překvapivě setkali v...
Hodnocení:
4.2/5
- Komentářů: 10
"Je kousek od propasti Elodea," oznámil mi Jacob při běhu na místo, o...
Hodnocení:
4.9/5
- Komentářů: 32
Nahodil úsměv od ucha k uchu a podal zákaznici v norkovém kožichu až...
Hodnocení:
4.4/5
- Komentářů: 5
John: Veľmi neochotne som sa od neho odtiahol a zahľadel som sa mu do očí...