St, 06/12/2017 - 01:55
14

„Tohle není žádnej zapráskanej odpolední seriál pro těhotný a kojící, sakra! Tohle se přece v reálným životě nestává!“ nadával polohlasně mohutný muž, zatímco ne zrovna citlivě nakládal balíky do bílé dodávky s modrým označením PPL. V jednom to podezřele zařinčelo, to ho probralo. Nechtěl mít problémy v práci.

Jako řidič pracoval už skoro pět let. Vyhovovala mu pracovní doba, samota během dne i peníze. A fyzická náročnost byla pro bývalého sportovce a rváče spíš bonus, než problém.

Ale ani takový sedmadvacetiletý kus chlapa, kterému se na ulici kvůli neustále naštvanému výrazu vyhýbají i cizí lidé, nemá šanci, když jeho maminka začne větu „Tadeášku, prosím tě,“.

Kdyby chtěla vymalovat jídelnu, nebo třeba složit uhlí, s radostí by poslechl. Nakonec, svého času si s ním užila své. Ale to ne. Ona vymyslela něco mnohem ďábelštějšího.

Dohlídnout na Dominika.
Dělat chůvu o deset let mladšímu klukovi.

Kolik už tomu princátku mohlo být? Sedmnáct? Tadeáš by se vsadil, že není z dohledu o deset let staršího bratrance o nic nadšenější, než on sám. Jasně, když byl Dom ještě děcko, Tadeáš ho hlídával dost často. Tetička mu vždycky podstrčila nějakou tu bankovku a Dom byl sice trochu zhýčkaný, ale jinak celkem fajn kluk.

Vymodlené dítě staršího páru si žilo jako ve vatičce. Obývák jim dodnes zdobily fotky překrásného tmavookého miminka v háčkovaném kostýmu slona, motýla, medvěda i opičky. Tadeáš znovu poděkoval nebesům, že v době, kdy byl mimino on, nic takového nebylo. Jeho maminka by se na něm jinak určitě dopustila podobně ponižujících zvěrstev, měly s tetičkou dost podobný vkus. Nebo tedy nevkus, přesněji.

Zabouchl dveře dodávky a vydal se k přednímu sedadlu. Nad obzorem už se začínalo rozednívat, a podle barev, které rozsvěcovaly ještě před okamžikem noční oblohu, ho čekal další horký letní den.

Kdy vlastně viděl Dominika naposledy? To muselo být někdy v době, kdy ještě neměl řidičák na auto, takže… Deset let? Tolik? Tetička se strýčkem se pak nějak nepohodli, odstěhovali se kamsi do Ameriky nebo co. Tadeáš měl v té době dost starostí sám se sebou, takže ho to zase tolik nezajímalo.

Nicméně, podle jeho maminky Dominiček vyslovil přání, že by chtěl dostudovat gymnázium v Čechách. A tak se, kvůli malému princátku, celá jejich rodina loni stěhovala. Dominik zvládl zkoušky a do třeťáku nastupoval už tady. Bohužel se ukázalo, že tady strýčkovy zkušenosti se zahraničním podnikáním nikdo neocení, a že tetiččin butik se bez ní také neobejde. Chtěli se tedy vrátit, ale Dominiček si postavil tu svou rozkošnou tmavovlasou hlavinku. A ano, přesně v té chvíli si tetinka vzpomněla na Tadeáše. Rozumíme, ne že by Dominičkovi nevěřila, to chraň Bůh, ale on je takový malý, drobný… Co kdyby mu někdo chtěl ubližovat? Tadeáš oproti němu měl přes 180cm, byl od pohledu silný a delší husté vlasy mu dodnes dodávaly vzhled výtržníka.

Navíc, jak maminka tetičce zjevně neopomněla zmínit, žil v tom svém velkém 2+1 úplně sám, od doby, co se předloni pohádal se spolubydlícím.

 

 

Jenže on Martin nebyl ani tak spolubydlící, jako milenec.

A Tadeáš se s ním nepohádal, Tadeáš ho prohodil prosklenou přepážkou, oddělující kuchyňský kout s jídelnou od obývací části. Neudělal to úmyslně, jen prostě když přišel domů a viděl svého přítele rajtovat na cizím chlapovi, tak ho jednou rukou vzal a…

A bylo po vztahu. Taky po skleněné přepážce.

Ten den zmizely nejen všechny Martinovy věci, ale také prosklené dveře z celého bytu. Zbyly jen vstupní a ty do koupelny.

 

 

Kdyby na něj maminka nepoužila své nejsilnější zbraně, mohl by ten volný pokoj dál sloužit jako šatna a skladiště, kde na věci v klidu a míru sedá prach. Místo toho tam už třetí večer v řadě gruntoval, aby se princátko Dominiček třeba neušpinilo, nebo tak něco.

Měl dorazit dnes večer, spolu s první várkou svých věcí. Tadeáš zrovna přemýšlel, jak moc se ta porcelánová panenka asi za ty roky změnila, když mu v křižovatce nedal přednost idiot v bavoráku. Sotva sundal nohu z brzdového pedálu a viděl frajírka mizet v zatáčce, jakoby procitl. Jen na něj zatroubil a hledal nejbližší místo, kde by se mohl otočit s dodávkou.

Už totiž přejel tři adresy, kde se měl zastavit.

 

***

 

Tadeáš pospíchal domů jako už hodně dlouho ne. Slíbil, že bude na místě nejpozději ve tři, aby mohl nasměrovat stěhováky. Bylo půl páté a on si nechtěl ani představovat, jak dlouho mu tohle bude maminka připomínat. No, alespoň bylo teplo, a tak nehrozilo, že princátko Dominiček nastydne. To už by si to snad fakt raději hodil.

Nechtěl se zdržovat čekáním na výtah a tak schody do třetího patra vydusal v rekordním čase. Jen se podíval na prázdnou chodbu a neskutečně si oddechl. Ještě tu nikdo nebyl. Vytáhl z kapsy mobil, který se jako na potvoru právě dnes rozhodl stávkovat. Umínil si, že hned jak bude mít volno, zajde si koupit nový. Tohle bylo tenhle měsíc už počtvrté, kdy mu přístroj zamrzl. V práci samozřejmě používal služební a soukromých hovorů zase tolik neměl, ale hádal, že kvůli Dominikovi by měl být alespoň na telefonu, když už nic jiného.

Setřel si z čela kapky potu. Zadoufal, že se nestalo nic vážného a prostě se jen někde zdrželi. Ne že by mu na tom zase tolik záleželo, ale vážně hodně toužil po sprše.

Vyšel z koupelny jen v čistých boxerkách, s ručníkem kolem ramen, aby mu kapky vody z vlasů nepadaly na holou kůži.

„Teddy?“ ozvalo se nejisté, tiché vydechnutí. Překvapeně se za tím zvukem otočil.

„Teddy!“ zavřískl vetřelec a jako dělová koule se mihnul místností, aby mu přistál v náruči.

„Do- Dominiku?“ vyhekl Tadeáš překvapeně, zatímco pohledem sjel dolů k lesklé černé kštici, která se mu důvěrně tiskla ke klíční kosti, zatímco útlé prstíky vískaly světlý porost na jeho hrudi.

„Hm?“ zavrněl o dobrých deset čísel menší chlapec jako spokojené kotě.

„Dominiku,“ oslovil ho znovu, tentokrát příkřeji, aby si získal jeho pozornost.

„Ano, Teddy?“ zdvihl k němu mladík obrovské tmavé oči. Hned po nich upoutaly Tadeášovu pozornost jeho rty. Nebyly klasicky chlapecky úzké, ani nijak svůdně plné. Byly nádherně vykrojené a měly tu nejlákavější barvu, jakou kdy viděl.

„Jak ses dostal dovnitř?“ odtrhl pohled od tváře, jakou by nezvládl vytvořit ani ten nejšikovnější plastický chirurg.

„No, když jsme přijeli s těmi stěhováky, nikdo tu nebyl. Nemohli čekat a tys nebral telefon. Na tetu číslo nemám, tak jsme se dohodli, že přijedou znovu ráno a já zatím zajel za ní domů, aby mi dala náhradní klíč,“ vysvětloval, zatímco se znovu tulil k Tadeášově obnažené hrudi.

„Jo, za to se omlouvám. Kleknul mi mobil a neměl jsem ti jak dát vědět, že jsem se zdržel v práci. Hádám, že si za to ještě od mamky vyslechnu svoje,“ bručel Tadeáš.

„To nevadí, Teddy. Hlavní je, že už jsem tady,“ vrkalo to mládě.

„Mohl bys toho nechat s tou debilní přezdívkou?“ napomenul chlapce a snažil se vyprostit z jeho sevření. Až příliš dobře si najednou vybavoval, jak k ní přišel. Vlastně to byla dost podobná situace. Vyšel ze sprchy a tomu děcku přišlo strašně vtipné, kde všude staršímu bratranci rostou chlupy. A bohužel, už v té době chodil na lekce angličtiny. Od té doby mu jinak neřekl.

„Ne. My dearest Teddy Bear,“ zašeptal hoch zasněně, až Tadeáš cítil, jak se mu ježí chloupky v zátylku.

„To určitě,“ zasykl a silou od sebe mladíka odtrhl. „Takže ty tady s sebou nic nemáš?“ odstoupil pro jistotu o dva kroky a začal si sušit vlasy ručníkem, aby hovor navedl patřičným směrem.

„Kartáček a čistý trenky,“ usmál se na něj Dominik zářivě a Tadeáše napadlo, jestli by ho neměl praštit.

„Myslel jsem, že bych mohl spát tu jednu noc na gauči, ale… Nějak jsem nepočítal s tím, že gauč nemáš,“ přejel mladík překvapeným pohledem místnost, kde byla u televize jen dvě široká křesla.

„Přespíš v mojí posteli, já se vyspím na zemi,“ vyhrkl Tadeáš a ukázal ke své ložnici. Ani za nic nehodlal tomu klukovi vyprávět, jak si udělal za městem jednomužnou párty s whisky, podpalovačem a gaučem, na který se nesnesl ani podívat.

„Fíha, tomu říkám postel,“ zatvářil se obdivně Dominik při pohledu na letiště, které zabíralo většinu místnosti. „Ale tam se v pohodě vejdeme oba, je nesmysl, aby sis ničil záda, když jdeš ráno do práce. Já zase tolik místa nezaberu,“ mrknul na něj rozverně.

„To je v pohodě, jedna noc na tvrdým mě nezabije. Zase tak starej ještě nejsem,“ usmál se Tadeáš.

„Já bych ale mohl říct totéž,“ zamrkal nevinně Dominik a Tadeáše napadlo hned několik věcí a výjevů, za které by mu někdo – ideálně Dominikův otec – měl rozbít ciferník.

„Navíc, vždycky jsme spali společně, tak kde je problém?“ naklonil Dominik hlavu ke straně jako zvědavé štěně.

Jo, kde je problém? zopakoval si Tadeáš v duchu otráveně. Nikdy by ho nenapadlo, že ho to nedochůdče může přitahovat, sakra. No co, holt v koupelně upustí páru a vyžene si z hlavy tyhle nemožný myšlenky.

 

 

„Děláš si srandu,“ vydechl Tadeáš nevěřícně, když Dominik vyšel z koupelny.

„Proč?“ podivil se mladík.

„Nic. Vůbec nic. Na který straně chceš ležet?“ zkusil to Tadeáš zamluvit. Dost pochyboval, že by našel slova, kterými by popsal štíhlé tělo tmavovlasého mladíka, na kterém viselo jeho až příliš velké tričko. Tedy, ne že by mu to někdy hodlal říct.

Dominik ukázal na bližší stranu postele a rovnou k ní zamířil. Tadeáš si vlezl na druhou stranu a hodil přes sebe náhradní deku, co vydoloval kdesi na dně skříně.

Mladíček původně proti brzké večerce protestoval, ale stačilo, aby Tadeáš zmínil, v kolik mu ráno zazvoní budík. Nechtěl si s tím klukem povídat do noci o čase, který je dělil a už vůbec ne o tom, který je spojoval. Raději mu trošku zalhal a vymluvil se na únavu. Z otevřeného okna do místnosti vál pomalu chladnoucí vzduch srpnového večera, a i přes zatažené závěsy bylo vidět, že slunce, skryté za sousedními domy sídliště, teprve nyní padá za obzor.

Tadeáš si uvědomil, že nahnat Dominka takhle brzy do postele nebyl úplně ten nejšťastnější nápad. Ani jeden z nich ještě ve skutečnosti nebyl ospalý a místnost tak naplnilo napjaté ticho, rušené jen občasným zašustěním těla, hledajícího pohodlnější polohu.

„Teddy?“ ozval se tichý hlásek. „Spíš?“

„Hmm.“

„Můžu… Můžu jít k tobě blíž?“ skoro šeptal chlapec. Tadeáš si vybavil, jak ho takhle často prosíval, když byl ještě prcek. Stýskalo se mu po rodičích a tak trochu se bál tmy. Tehdy usnul jedině v Tadeášově náruči.

„Copak ses vůbec nezměnil?“ zabručel, ale překulil se na záda a zvedl ruku tak, aby se k němu mohl štíhlý mladík přitulit. Krátké černé kadeře ho zašimraly na holé kůži. Neodolal, otřel si o jejich hebkost tvář. Dominik se k němu přitiskl těsněji a přehodil štíhlou nohu přes jeho, aby se k němu mohl ještě více natisknout.

„I´ve missed you so badly,“ zahuhlal mu do hrudi nakřáplým hlasem Dominik.

„Hele, já myslel, že už jsi z tý tramtárie zpátky rok, ne? Nemůžeš mluvit normálně?“ napomenul ho Tadeáš vyčítavě.

Dominik se zachichotal.

„Promiň, vím, že angličtina ti nikdy nešla. Byl jsem tam asi moc dlouho. Nevšímej si toho a spi, ráno vstáváš příšerně brzy, ne?“

Tadeáš si nebyl jistý, ale měl dojem, že ucítil rychlý dotek rtů na prsou. Čím si ale jistý byl, že mu rozhodně nepřizná, že za ty roky z angličtiny zvládl i odmaturovat. A věděl tak naprosto přesně, co to zamumlal.

Zítra byl pátek, Dominik si měl nastěhovat věci a pak být poslední víkend s rodiči. Od pondělí už tu na něj bude čekat každý večer. Celý příští rok.

Tadeáše napadlo, jestli měl matčiným prosbám opravdu podlehnout tak snadno.

 

***

 

Tadeáš se vracel v pondělí odpoledne poměrně brzy domů a nemohl se zbavit dojmu, že včera udělal strašnou chybu.

Dominik se vrátil z víkendu s rodiči celkem brzy, a tak mu navrhl, že by mohli jejich odjezd zapít. Nikdy by ho nenapadlo, že to pískle snese víc, než on. Nebyl nijak na šrot, moc dobře věděl, že si ráno bude sedat za volant, ale jazyk se mu už motal. Hlavně díky tomu, když se ho Dom zeptal, jestli si ho může vyfotit, přišlo mu to jako fajn nápad.

Nakonec mu dokonce pózoval, zatímco nadšený Dominik kolem něj skákal s mobilem a vyžadoval jeden nesmysl za druhým. Říkal, že tuhle fotku ukáže těm, co by si na něj chtěli dovolovat, a tak mu Tadeáš v kraťasech a tílku dělal cvičenou opičku. Když se nad tím zamyslel střízlivý, přišlo mu to tak trochu podezřelé.

 

Pomalu stoupal po schodech, v duchu si připravoval, jak Doma požádá, aby mu fotky minimálně ukázal, případně je rovnou smazal. Tiché hlasy, které se nepochybně hádaly, ho přimrazily na místě. Dominikův poznal okamžitě, i když se snažil mluvit tiše.

„Nemám ti co k tomu víc říct! Vůbec jsi sem neměl chodit!“

„Už rok přede mnou utíkáš a teď, když bydlíš jen kousek, čekáš, že se vzdám?!“ oponoval cizí hlas. Tadeáš se zamračil.

„Od začátku jsem ti říkal, že někoho mám. Mezi námi nikdy nic nebylo a nebude!“ zněl Dominik zoufale.

„Kluka, co miluješ někdy od plenek? Kdo by tomu věřil?! Navíc, neříkal jsi sám, že on tě takhle prostě nevidí? Tenhle tvůj bájnej Teddy… Zajímalo by mě, jestli vůbec existuje…“ zněl cizí hlas výhružně. Ozvala se ráda a Tadeáš nevydržel čekat v úkrytu. Viděl, jak vysoký mladík narazil drobného Dominika na dveře jeho bytu. V tu chvíli jako by mu celý okolní svět překryl tmavý závoj. Vyrazil směrem k nim.

„Ne… Nech-… Já nechci, Davide!“ bránil se drobný tmavovlásek, když tu náhle útočník zmizel. Dominik nevěřícně zamžikal.

„Teddy?“ hlesl.

Tadeáš držel výrostka za tričko pod krkem ve výšce, kdy mu špičky bot jen těsně dosahovaly na podlahu.

„Stačí ti tohle jako důkaz mojí existence,“ zavrčel do tváře vyděšeného chlapce, který mohl být tak v Dominikově věku, i když byl o pořádný kus větší než hoch, choulící se za Tadeášovými zády.

„Možná bych ti měl něco zlomit, abych ti připadal reálnější,“ pokračoval výhružně. Na okamžik chlapce oddálil od zdi, aby ho na ni mohl znovu přirazit.

Ozvalo se zašramocení klíče v zámku.

„Teddy! Teddy, pusť ho! Nic mi neudělal, vážně,“ pověsil se mu Dominik celou svou muší vahou na ruku, která dál svírala vetřelce. Chlapec vyděšeně třeštil oči, rázem si velmi dobře vědom maléru, v jakém se ocitl.

„Teddy, někdo jde! David už to nikdy neudělá, že ne?“ Zrudlý hoch pracně zavrtěl hlavou. Tadeáš však nejevil sebemenší známky toho, že by ho hodlal pustit.

„No tak, Teddy, pojď domů…“ kňučel Dominik prosebně. Bez úspěchu.

„Fajn, Teddy. Jestli ho chceš zabít, pomůžu ti zbavit se těla, ale proboha tě prosím, alespoň ho vezmi dovnitř, než nás tu někdo uvidí!“

Tadeáš se nevěřícně podíval na to tintítko, které na něj upíralo pichlavé černé oči, ruce založené na hrudi a nedočkavě podupávalo nohou.

„Tak co bude?“ zeptal se Tadeáše stejným tónem, jako se ho ptávala maminka, jestli si už konečně uklidil pokoj. S potutelným úsměvem vetřelce pomalu spustil na zem.

Ve stejnou chvíli, kdy se hoch ocitl chodidly na zemi, otevřely se dveře jednoho z bytů. Starší dáma si je zvědavě přeměřila pohledem, než zahučela své „Dobrej“, na které jí Dominik odpověděl milým úsměvem a Tadeáš kývnutím hlavy. David, stále ještě lapající po dechu, se neodvážil odtrhnout pohled od Tadeáše. Celá trojice zůstala bez hnutí, dokud výtah neodvezl sousedku z doslechu.

Tadeáš se znovu podíval na mladíka, který se pokusil Dominikovi nacpat jazyk do krku.

„Myslím, že je nejvyšší čas, abys odešel. A taky bych řekl, že už se k Dominikovi víckrát nepřiblížíš na víc, jak deset metrů.“ Hoch nejistě sjel pohledem na Dominika.

„To… To nepůjde,“ ošil se. Tadeáš jen pozdvihl obočí.

„Já… Já chci říct, že… Domí a já… Totiž… s Domem…“

„Sedíme ve stejný lavici,“ vysvětlil Dominik. „Deset metrů není úplně splnitelnej požadavek.“ Tadeáš si napřed prohlédl jednoho a pak druhého. Oni to fakt mysleli vážně? Kruci… Dnešní děcka vůbec nemají fantazii.

„Ok, tak se ho prostě víckrát nedotkneš. A o tohle varování se podělíš i s dalšíma, co by mohli mít podobně debilní nápady jako ty, rozumíme si?“ upřesnil svůj požadavek Tadeáš, než se otočil zády a odemkl dveře od bytu. Najednou toho měl dost. Vůbec nechtěl řešit spory dvou puberťáků a už vůbec nechtěl, aby se kvůli nim přestal ovládat, kruci.

Tlumený rozhovor z chodby mu taky na náladě nepřidal.

„Tohle je Teddy? Tohle?! Taková chlupatá hromada svalů je tvůj sladkej Teddy?“ prskal David. Tadeáš se kriticky podíval na své tílko, v jehož výstřihu mu byl vidět světlý porost a musel dát Davidovi za pravdu. Věděl, že dnešní trend jsou štíhlá holátka, ale on byl prostě od přírody mohutnější a s oholeným hrudníkem vypadal jako kuře co má čmelíky. Rozhodně nevypadal jako gorila, ale chloupky tam prostě byly.

„Davide, ještě jedno křivý slovo na jeho adresu, a já ti garantuju, že si zuby poneseš domů v kapse,“ varoval ho Dominik chladnokrevným tónem. Davidovu reakci už Tadeáš neslyšel, protože Dom vešel do bytu a zavřel za sebou dveře.

„Tos nemusel,“ houknul po něm Tadeáš. „Zuby bych mu nevyrazil. Z toho by byly opletačky s fízlama.“

„Však kdo mluvil o tobě?“ odpověděl pobaveně Dom přes rameno, než se za ním zavřely dveře do koupelny.

Tadeáš si tu scénu zkusil představit, ale byla tak nepravděpodobná, že to nešlo.

„Na to bych si snad zaplatil i vstupný,“ ušklíbl se pro sebe.

 

Ještě nebylo ani deset večer, když si uvědomil v místě, kde měly být dveře, tmavou siluetu.

„Dome?“ oslovil postavu, která sebou přistiženě trhla. „Potřebuješ něco?“

„Já… Nemůžu spát,“ přiznal se mladík.

„Jak nemůžeš? Však postel už máš, ne? A jestli ti vadí ten otevřenej prostor, tak koupím dveře a …“

„Nemůžu spát, protože jsem tam sám,“ kuňknul stín a Tadeáš si byl jistý, že je Dom rudý až k pasu.

„Děláš si legraci? V sedmnácti?!“ sedl si na posteli, ve tváři nevěřícný výraz. Jak ten kluk dokázal v reálným světě přežít? „To s tebou doteď spala máma nebo co?“

„Promiň, že jsem rušil,“ odsekl ublíženě Dominik a tichounce zmizel za rohem.

„Dominiku? Dome?“ volal ho Tadeáš zpátky. Chlapec však neodpovídal.

„To si děláš…“ ulevil si odfrknutím a vstal z postele. Vešel do Dominikova pokoje, kde si sedl na kraj jeho postele s kovaným čelem. Mladík se choulil pod dekou, ani nos mu nebylo vidět. I když byl začátek září, ještě pořád bylo celkem vedro a tak první co Tadeáše napadlo, byla myšlenka, že tam takhle stejně moc dlouho nevydrží. Pak se v něm ale probudilo jeho lepší já a pohladil schoulenou postavu po zádech.

„No tak, Domí, já to nemyslel zle… Jen mě to překvapilo. Nedělej drahoty a vylez odtamtud…“ přemlouval mladíka.

„Já jsem si neplánoval, že ze mě bude taková bábovka, víš,“ zahuhlal Dom pod dekou.

„Jasně že vím,“ souhlasil Tadeáš. „Při péči tvejch rodičů je zázrak, že se na slunci nerozpustíš,“ broukl s úsměvem. Na tohle téma spolu kdysi hodně žertovali.

„Nevadí ti, že mi děláš chůvu? Že se o mě musíš starat?“ překvapil ho Dom otázkou, při které zpod deky vykoukl jeho zachmuřený obličej.

„Jaký starání,“ usmál se na něj Tadeáš upřímně. „Už ti není pět, postaráš se sám. Jestli něco, tak jsem spíš tvůj spolubydlící, než chůva.“ Dominikovi se rozzářily oči.

„A vůbec, pojď si lehnout, sem se oba nevejdeme,“ pocuchal mu Tadeáš tmavé vlasy, jak to kdysi míval ve zvyku. Dom poslušně vyskočil a následoval ho do jeho pokoje, kde se k němu ihned v posteli přitulil.

„Vážně ti to nevadí, že jsem taková osina?“ zjišťoval Dominik, hlavu podepřenou předloktím, aby mu neunikla ani sebemenší reakce v Tadeášově tváři.

„Ne. Jestli nemůžeš spát sám, tak prostě spi tady a hotovo,“ chlácholil ho starší. Dom si spokojeně znovu lehl.

„Víš, měl jsi říct, že nejsem osina,“ zamumlal.

„Ale ty jsi osina,“ zašklebil se Tadeáš pobaveně. Hned potom musel mladíkovo tělo pevně chytit a přimáčknout do matrace, jinak hrozilo, že by ho opravdu praštil při své vehementní snaze dostat se mu z postele. Když jeho úsilí opadlo, Tadeáš se nad něj naklonil.

„Dobře, možná teda nejsi osina,“ zubil se na hocha, bezmocně supícího pod ním.

„Dokaž to,“ upřel na něj Dominik pevný pohled.

„Jak?“

„Pusu.“

„Cože?“ užasl Tadeáš a bezděky povolil sevření. Chybu si však uvědomil včas a tak se Dominikovi nepovedlo uniknout.

„Dej mi pusu,“ zopakoval tedy mladík svůj požadavek. Tadeáš zakroutil hlavou a vtiskl mu otcovskou pusu na čelo.

„Spokojenej?“

„Ani náhodou. Sám jsi to řekl, není mi pět. Chci pořádnou pusu,“ bojoval Dominik dál bitvu, kterou Tadeáš odmítal prohrát.

„Dominiku, jsem chlap. O deset let starší. Nebudu tě tady líbat, aby sis pohonil ego,“ pronesl odtažitě.

„Vím, že jsi chlap a vím, kolik ti je. A o tom, co jsem nad tou představou už mockrát honil, bych ti taky asi mohl vyprávět. Já přece už dávno vím, že jsi na kluky. Po dnešní scéně s Davidem to víš i ty o mně. Takže co je jeden polibek v dějinách lidstva?“ tlačil Dominik dál na pilu.

Tadeáš se zarazil. Takhle Dominika neznal. Jako by to ani nebyl on. Musel být vážně zoufalý. Bylo na čase si přestat hrát na schovávanou.

„Tady sám vidíš, jaký seš ještě děcko. Jak můžeš něco takovýho říct? Jeden polibek v dějinách lidstva? To může znamenat taky strašně moc, Dome. Jo, kdybychom hráli flašku a nikdo od toho nic víc nečekal, bylo by to jiný. Ale ty… Ty od toho chceš hrozně moc, víš. Vůbec nepřemýšlíš nad důsledkama. Uvědomuješ si vůbec, že krom věkovýho rozdílu a stejnýho pohlaví jsi taky můj bratranec?!“ rozhořčený tím, že i jemu to znělo jako výmluvy, pustil Dominikova zápěstí a odtáhl se od něj.

„Kdybych to udělal, kdybych si s tebou fakt něco začal, jak bych se podíval mámě do očí? Jak bych se podíval tvojí mámě do očí?“ apeloval na Dominikův zdravý rozum.

„Nejsme pokrevní příbuzní,“ hlesl Dom se slzami v očích.

„Cože?“ užasl Tadeáš. Rozhodně si pamatoval tetu těhotnou. Navíc je teta sestrou jeho matky, takže i kdyby byla strýčkovi nevěrná, tak…

„Umělé oplodnění. Tak dlouho čekali, tak dlouho doufali… Až si zaplatili darovaná vajíčka. Oplodněná neznámým dárcem. Máma mě jen donosila a porodila,“ vysvětloval tiše.

„Jak můžeš říct JEN? Dominiku, neštvi mě! Pořád jsou to tvoji rodiče a sám nejlíp víš, jak moc tě milují!“ zvýšil na něj Tadeáš nevědomky hlas.

„A k čemu je mi to dobrý?“ zakřičel Dominik, slzy se mu řinuly po tvářích. „No řekni, k čemu? Vychovali ze mě skleníkovou květinku, co je ve skutečným světě nepoužitelná! A ten jedinej, o koho jsem kdy stál, mě právě kvůli nim odmítá!“

Než si uvědomil, co vlastně dělá, vlepil mu Tadeáš facku jen to mlasklo.

„Takhle o nich nemluv, už nikdy,“ napomenul ho tiše. Veškerá zlost na Doma ho přešla ve chvíli, kdy viděl jak si tiskne drobnou ruku na tvář, kam ho udeřil. Chtěl se mu omluvit, poprosit o odpuštění, ale slova ne a ne vyjít z jeho úst.

„Ale to nejsem já, kdo se na ně vymlouvá,“ hlesl Dominik tiše. „Jestli mě nechceš, odmítni mě, protože tě nepřitahuju, protože ke mně nic necítíš. Nevymlouvej se na blbou konstalaci hvězd a strach, že když jsme příbuzní, budeme mít postižený děti,“ řekl klidně a pomalu opustil místnost.

Tadeáš si najednou vůbec nebyl jistý, kdo z nich je dospělý a kdo sedmnáctiletý fracek.

Tu noc neusnul ani jeden z nich.

 

***

 

Týden kolem sebe chodili jako dva cizinci. Veškerá komunikace byla na minimu. Dominik měl na tváři podlitinu sice nenápadnou, ale viditelnou. Pokaždé, když ji Tadeáš zahlédl, nejraději by si nafackoval sám. Moc dobře věděl, že takhle to dál nepůjde, ale netušil, co pro to udělat.

Dominik možná myslel na totéž, protože v pátek přišel bez varování domů až večer a sotva motal nohama.

„Čus,“ houkl ode dveří. Tadeáš nevěřícně otočil hlavu od televize a jednou rukou nenápadně schovával mobil, který co minutu kontroloval.

„No nazdar,“ pozdravil vrávorajícího Dominika. „Kde ses takhle zřídil?“

„Do toho je ti, bratránku, hovno,“ usadil ho Dom příkře. Tadeáš zalapal po dechu.

„Cos to řekl?“

„Slyšels, ne,“ odpověděl Dominik opile. Tadeáš několika ráznými kroky překonal vzdálenost, která je dělila. Už se ho chystal seřvat, když Dominik zavrávoral a plnou vahou dopadl na zeď.

„Ty se mi snad zdáš,“ vydechl, podepřel ho a vedl do koupelny. Moc dobře z vlastní zkušenosti věděl, že v tomhle stavu by kázání nemělo smysl.

Pomáhal mu se svlékáním a vážně se poctivě snažil mladíka neokukovat. Samozřejmě selhal, díky čemuž si opravdu připadal jako starý zvrhlík. Dom z něj měl srandu a kdykoliv mohl, otřel se o něj nahým tělem.

„Zapadni do sprchy, ožralo,“ odstrkoval tu chobotnici Tadeáš.

„Bratránku, to nepude. Upřímně, tak dlouho stát nevydržim. Leda bys šel se mnou,“ zkusil na něj svůdně zamrkat, což v jeho aktuálním stavu vypadalo spíš jako škleb hororové postavy.

„Ty seš fakt poděs,“ vzdychl Tadeáš a začal se svlékat. Rázem jako by Dominik vrávoral o trochu méně.

„Tak pojď, příšerko,“ vyzval ho a táhl do sprchového koutu za sebou. Pustil vodu a nastavil přijatelnou teplotu.

„Nějak… Nějak je mi horko,“ vypadlo z Dominika a Tadeáš musel uznat, že je opravdu nějak červený.

„Jestli mě pobliješ, tak si mě nepřej,“ varoval ho Tadeáš a pro jistotu o kousek ucouvl.

„To nebude ten problém,“ zamumlal Dom s pohledem ke svým slabinám. Tadeáš jeho pohled následoval.

„To si děláš… Jako fakt? Teď?“

„Možná jsem opilej,“ zapíchl mu Dominik vyčítavě ukazováček do prsou, „ale taky jsem zdravej sexuálně nevybouřenej sedmnáctiletej kluk, co je nahej ve sprše se s objektem svých masturbačních fantazií.“ Tadeášovi se nepovedlo skrýt pobavený úsměv.

„Takže to jsem, hm? Objekt masturbačních fantazií?“ Provokovat tohohle jedovatého Dominika byla překvapivě opravdu zábava.

„Já tě miluju, ty kreténe. Už odmalička. Takže tady nedělej chytráka a jdi do prdele, jestli se chceš hádat,“ upřel na něj sebevědomý pohled štíhlý mladík. Tadeáš věděl, že by neměl. Bylo mu jasné, že toho bude litovat, ale…

Neodolal. Přistoupil až těsně k Dominikovi a objal ho.

„Myslíš někam sem?“ zašeptal mu do ucha, zatímco mu pravačkou zajel mezi půlky. Prostředníčkem neomylně nahmatal stažený otvor a mírně na něj zatlačil.

„Híííí!“ vykvikl Dominik, a kdyby ho Tadeáš nedržel, nejspíš by se válel na zemi.

Upřel na Tadeáše vyčítavý pohled, v očích se mu hromadily slzy.

„Proč? Baví tě mě mučit? Pusu mi nedáš, ale tohle ano? Jak to mám chápat? Snažíš se mi tím říct, že když to bude bez citů, tak se mnou budeš šukat? O tohle ti jde?“

Na Tadeáše dopadlo kladivo viny drtivou silou. Ne, tohle nechtěl. I s Dominikem v náruči se sesunul na zem tak opatrně, jak jim to jen nevelké prostory sprchového koutu dovolily.

„Promiň,“ šeptal stále dokola a zasypával ublíženou tvář něžnými polibky. Když jeden chtěl umístit nad koutek úst, Dominik si ho přitáhl a přitiskl na něj své horké rty. Tadeáš okamžitě ucouvl.

Dominik mu věnoval tak zlomený pohled, až by přísahal, že mu někdo v hrudi otáčí nožem.

„Teddy,“ zašeptal tichounce a Tadeáš se vzdal.

Sevřel chlapcovu tvář v dlaních a políbil ho, jazykem proklouzl mezi ty perfektně tvarované rty. Ucítil chuť mentolu a napadlo ho, že ten kluk nemá vůbec ponětí o tom, co je to dobré pití.

Dominik zasténal a přitiskl se na Tadeáše co nejvíc to šlo. Voda skrápěla jejich těla, zatímco si oba užívali nekonečně dlouhý polibek.

Tadeáš doufal, že polibkem Dominika uchlácholí, ale co naprosto nečekal, byl efekt, jaký na něj Dominikův polibek měl. Líbal ho s narůstající vášní a teprve ve chvíli, kdy ucítil jeho prsty putovat vzhůru po svém stehně si uvědomil vlastní erekci. Jako v mrákotách se postavil, přičemž do stoje vytáhl i mladíka. Jednou rukou vypnul vodu. Dominika, připraveného protestovat, zvedl do vzduchu a vyrazil do svého pokoje, kde ho položil na postel.

Dominik jen překvapeně valil oči, až se Tadeáš musel usmát.

„Domí, už jsi někdy…“ chtěl se ujistit.

Dominik zamítavě zakroutil hlavou. Tadeáš mu věnoval něžný úsměv a sklonil se k jeho slabinám, které nedočkavě tepaly.

Sevřel ho v horké dlani a párkrát po něm zkusmo přejel. Dominikova reakce ho naprosto odzbrojila. Mladík zatínal prsty do matrace a v zádech se propínal jako luk. Tadeáš mu penis lačně olízl a Dom spokojeně zasténal. Tadeáše napadlo, za jak dlouho by takhle toho svůdného andílka dokázal asi připravit o hlas. Nikdy se nepovažoval za sadistu, ale tohle mláďátko si o trochu toho slastného mučení vyloženě říkalo.

Vzal jeho úd do úst a důkladně se přisál. Dominik vytřeštil oči a s hlasitým výkřikem mu vybuchl do pusy. Tadeáš měl co dělat, aby se nezačal spokojeně smát, zatímco polykal štědrou dávku spermatu.

„Teddy, teď já… Nech mě-“ pokusil se mu unavený Dom službičku oplatit, ale Tadeáš ho zastavil.

„Příště, ano? Teď zkusíme něco jiného,“ mrknul na tu vyčerpanou panenku na své posteli. Zalovil v nočním stolku a vytáhl tubu s lubrikačním gelem.

Mírným tlakem otočil Dominika na břicho a štědrou dávkou gelu si potřel vlastní chloubu, která byla v očích drobného hocha vyloženě impozantních rozměrů.

Dominik zbledl.

„Neboj,“ kousl ho Tadeáš něžně do ušního lalůčku. „Jen drž nohy u sebe,“ nabádal ho.

Překvapený Dominik poslechl a natočil se zadečkem ke zkušenějšímu muži. Ten ho chytil za boky a přitáhl si ho tak, aby mu penisem zapadl přesně mezi stehna.

Dominik udiveně vydechl, když se Tadeáš začal pohybovat. Cítil, jak se Teddyho pevný, horký a kluzký úd otírá o jeho citlivá místa a než se stihl rozkoukat, už přirážel proti němu. Tadeáš se spokojeně usmál a sevřel mladíkův znovu nabuzený penis v dlani. Dráždil ho a masíroval mu žalud palcem, pevným sevřením mu však bránil ve vyvrcholení.

S Dominikem se točil svět. Netušil kde je nahoře a kde dole, věděl jen jedno: je to Teddyho zásluha. Volal jeho jméno, sténal a prosil o uvolnění, kterého se posléze také dočkal, když mu Teddy do ucha zavzdychal své „Bože, Dome!“ a potřísnil prostěradlo pod nimi.

Dominik ho následoval jen o pár vteřin později.

 

 

 

Tadeáš se probudil do velmi ulepeného rána. Automaticky se poškrábal v místech, kde to svědilo nejvíce. Nemohl uvěřit, že to vážně udělal. Stačil však jeden pohled na spokojenou tvář mladíka po jeho boku a věděl, že toho nemůže litovat, i kdyby chtěl.

„Neplánuješ předstírat, že se nic nestalo, že ne?“ zamumlal ještě napůl spící Dominik.

„Ty si to pamatuješ?“ pousmál se Tadeáš.

„Měl jsem tři panáky zelený, to ti paměť nevymaže ani v sedmnácti,“ zašklebil se na něj tmavovlasý chlapec.

„Tři zelený tě takhle- Tak moment. Tys to hrál?!“ zvedl prudce hlavu Tadeáš s nevěřícným výrazem.

„Hmm… Možná trošičku,“ usmíval se Dominik jako kočka, která právě spořádala všechnu smetanu v okolí. Tadeáš dopadl zpět na matraci. Takhle se nechat napálit!

„Teddy?“ ozvalo se nejistě.

„Mám se bát, s čím přijdeš tentokrát?“ zamumlal Tadeáš do matrace.

„Jasně že ne. Já jen… Ne že bych si stěžoval, ale… Kdy to dotáhneme do konce? Víš jak, myslím tím kdy-“

„Až ti bude osmnáct, ani o minutu dřív,“ vyhrkl Tadeáš bez rozmyslu. Při pohledu na spokojený úsměv, co se rozlil po Dominikově tváři, mu přejel mráz po zádech.

„Domí?“ zkusil opatrně.

„Ano miláčku?“ zubil se ten pekelník.

„Kdy přesně máš ty narozeniny?“

„Pozítří, miláčku,“ zabroukal Dominik spokojeně.

 

 

Hodnocení: 
4.930235
Průměrné hodnocení: 4.9 (hlasů: 43)
Detailní hodnocení není k dispozici.
Hodnocení:
4.7/5
- Komentářů: 29
¨(Piata Kapitola je prepísaná!!!)-tak mrk      ...
Hodnocení:
4.8/5
- Komentářů: 14
Nahol som sa cez roh budovy, aby som zistil, kto presne tam je. To jediné, čo...
Hodnocení:
4.9/5
- Komentářů: 14
Zazvonil budík a začal ďalší deň. Len zamručím a mám chuť...
Hodnocení:
4.3/5
- Komentářů: 9
,,Ayato, jdeš ven? Nechci celý odpoledne prosedět u tebe v pokoji. Zajdeme...