Čt, 02/07/2020 - 16:37
4

   Abych svou minulost pohřbil zaživa, bylo potřeba udělat ještě pár věc. Ještě tady bylo pár věcí, které mi nedávaly spát. Například mí rodiče. S mamkou jsem ráno volal, přijede v pátek, k večeru. Prý se mám ozývat častěji, než když se mi to hodí. No co byste chtěli – jsem pracující dospělý a nemám tolik času (spíš nálady) se nechávat peskovat od matky. Když ovšem slyšela, že si na ni syn konečně udělal čas, neváhala a jistě to volala všem svým kamarádkám, jak šílená. Nemám jí to za zlé. Vždyť je to žena, která mě celou tu dobu sama vychovávala. V mých očích nemá nedostatky.

   Další na řadě byl on, sobec, který se příliš bál být mým otcem.

   Zpozorním, když slyším kroky šoupající se po podlaze za mnou. Netrvá dlouho a na moje nahá záda se natiskne on. Oba jen ve spodním prádle, sotva po koupeli. Celkem žhavé koupeli. Protože tomu nadrženci za mnou, co se na mě lepí, jak neviňátko, jedno kolo ani zdaleka nestačilo.

   „Tak co mám překládat?“ zeptá se konečně, když si opře bradu o moje temeno.

   „Jaké máš znalosti němčiny?“ odpovím otázkou.

   „Celkem solidní,“ uzná, než mě obejde a na zbytek volného gauče si lehne, s nohami v mém klíně. „Asi tak před rokem jsem pendloval mezi Libercem a Německem,“ svěří se.

   „Jo, pamatuju si,“ uznám, když si pročítám papír před sebou, kde je mnoho vět poškrtaných.

   „Proč?“ nechápe. Nohami se nepohodlně zavrtí v mém klíně, ale ignoruji ho.

   „Chci, abys tohle přeložil,“ podám mu nakonec papír.

   Zmateně zamrká, než se pro něj natáhne. Přečte si ho, zatímco pořád hýbe nohami v mém klíně. Povzdychnu si a pevně mu je sevřu.

   „Au! Jemněji, sakra! Masáž nemá tak bolet!“ podívá se na mě nehezky.

   „Sklapni.“

   „Tak si to hoď do překladače a já se klidím.“

   Jednou rukou ho hravě znovu uzemním na gauči. Se sebezapřením mu začnu masírovat nohy, zatímco on se spokojeně usmívá a čte si, co jsem napsal.

   „Mám celkem hlad, co ta sekaná?“ prohodí jakoby nic.

   „Kdyby někdo nechtěl hned vlítnout na-…“ začnu sarkasticky.

   „Jasně, chápu, chápu, nestrčils ji do trouby.“

   „Ty máš snad hlad?“

   „Jíst se má pravidelně. A když mě někdo zřídí, jako ty, tak ano, mám pak hlad.“

   Protočím nad ním očima.

   „Podstatný věci jsem pochytil, zbytek jsou kecy, co mají působit na city,“ zhodnotí, když mi vrací papír. Pevně mu stisknu chodidlo, až zaúpí bolestí. „Fajn, fajn, řeknu to všechno, sakra!“ dušuje se a po chvíli si oddychne od nepříjemné bolesti. „Když umí česky, proč mu to neřekneš sám?“

   Na jeho otázku nereaguju. A on ji dál už nekomentuje. Je mu jasné, že když oba máme problém mluvit s vlastními otci, konverzace je na bodě mrazu na obou stranách. Takže si zkusíme navzájem vypomoct tímto způsobem.

   „Gutten Tag, Herr,“ ozve se po chvíli vedle mě a já s masáží přestanu. Chvíli potom jsem však nehezky kopnut do dlaně, abych pokračoval. „Ja, ja,“ pokračuje s úsměvem. „Und ich habe eine Frage, Herr. Können Sie englisch sprechen? Und tschechisch?

   Div ho neskopnu z gauče. Jasně mu naznačím, aby mlčel.

   On ale vesele pokračuje, když mi našpulenými rty naznačuje, že mi posílá pusu. Debil. „Výborně, takže s touhle šaškárnou mohu přestat!“ zaraduje se, zatímco mě vesele kope, aby se mě zbavil. „Tak poslouchej, zmrde-…“

   Ale to už vypojím telefon ze zásuvky.

   „Ty vole!“ zasměje se a vstane do sedu. „Už jsem ho skoro měl!“

   „Tohle jsme si nedomluvili!“ soptím a přitom se klepu od vzteku. A strachu.

   On však bez váhání zapojí telefon zpátky a vytočí číslo znovu. „Hele, zmrde, to jsem zase já,“ pozdraví mého otce a vesele se přitom tlemí. „Mám tu tvého syna. Toho, o kterýho ses ty už přes dvacet let nestaral, a mám ti od něj vyřídit vzkaz.“ Snažím se ho zastavit, ale on mě od sebe hravě odsune. „Jednoduše řečeno: Jsi kretén, zničils mojí mámě i mně život a nejraději bych ti jednu vrazil. A tenhle dodatek je ode mě: Doufám, že tě vyrazí, bečko sádla, a ty pak budeš škemrat a všichni tě pošlou do pi-…“

   To už mu ale ústa zacpu sám a rychle sluchátko položím. Zhluboka si oddychnu. „Zbláznil ses?“ vyjedu na něj. On se však rozesměje.

   „Co? V podstatě jsi mu tohle chtěl říct od samotného počátku, ne?“

   Ano, má pravdu, ale sakra! Ne takhle! Nebo možná ano… Sám najednou nevím.

   „Hele, udělal jsem něco, co by udělal každý, věř mi. Ty i tvoje mamka si to zasloužíte. A třeba si ten trotl uvědomí, že udělal sakra velkou chybu, když se na vás vykašlal.“

   Když nikdo nevolá zpátky, oddychnu si. „Dobře, teď jsi na řadě ty.“

   „Já mám svou minulost kompletně utříděnou,“ ujistil mě. „Zbývals jen ty,“ šťouchne mě do hrudi.

   „Takže nemáš výčitky z minulosti? Trable, co bys rád vyřešil?“

   „Ne.“

   Zase do mě šťouchne a přiměje mě udělat krok dozadu. „Taky máš problémy s otcem.“

   „Moje problémy jsou prťavý,“ ujistí mě, když do mě znovu šťouchne. Netrvá dlouho a skončím na gauči. A on se pohodlně usadí na můj klín.

   „Ale pro mě ne.“

   „Dohoda zněla jasně – zavoláme tvýmu fotříkovi, ty si s ním promluvíš a uzavřeme to. A to se stalo.“

   „Ne tak, jak jsem si představoval.“

   Škodolibě se usměje a nahne se ke mně. „Rád měním tvoje představy, to sis ještě nevšiml?“ zašeptá mi do ucha. Nic na to neřeknu, protože má pravdu.

   Přitisknu ho blíž k sobě. „Tvoje výdrž je ohromující,“ zhodnotím.

   „Hm, když mě někdo svádí jen tím, jak vypadá, co se dá dělat,“ ušklíbne se.

   „A co ty?“ zeptám se ho najednou. Zmateně se ode mě odtáhne.

   „Co já?“

   „Nemáš skutečně žádné výčitky?“

   „Ne. Minulost jsem zahodil za hlavu. Soustředím se na přítomnost a budoucnost.“

   „Tak proč jsi zůstal? Neměnil jsi předtím práce jako na běžícím páse?“

   „Pravdu?“ zeptá se po chvíli ticha. Přikývnu. „Jednak – tahle práce mě baví,“ začne a ovine si ruce kolem mého krku. „A jednak bych neměl tak sexy nadřízenýho. Plus bys jistě žárlil, kdyby ti mě někdo přebral.“

   Nad jeho slovy jen protočím očima. „Jsi vážně pako.“

   Spokojeně se usměje. „A víš, že mi to nevadí?“

   Rukami spočinu na jeho stehnech. Opře se o moje čelo tím svým a na tváři má nefalšovaný úsměv, do kterého by se mohl zamilovat kdokoliv. Dokonce i vy.

   „Proč nám to takovou dobu trvalo?“ zeptá se po chvíli.

   „Jsme oba praštění.“

   „Ty možná.“

   Plesknu ho po stehně. To byla ovšem chyba. Jako bych spíše zmáčkl jeho spouštěč na nadrženost. Doslova.

   „Ta tvoje výdrž mě brzo zabije,“ zasměju se po chvíli, když cítím, jak se záměrně vrtí na mém klíně.

   „To abys začal zase sportovat. Kondičku se mnou budeš muset mít,“ sevře mi bradu mezi prsty. „Protože teď už se mě nezbavíš.“

   „Jsi klíště?“

   „Velké.“

   „A nadržené.“

   Pokrčí nevinně rameny. „Kus chlapa přede mnou a já bych se nevzrušil?“ zeptá se a potom nahodí dotčený výraz. „To bys mi přece neodpustil.“

   „To tedy ne,“ souhlasím. S úšklebkem se ke mně sehne, abych ho mohl políbit.

   A vím, že zítra toho bude litovat, až se nebude moci postavit, až s ním skončím.

 

   Asi čekáte na nějaké moudro nakonec, že? Moc velké ode mě nedostanete. Snad jen jedno. Nechte minulost plavat. Za ty nervy vám to nestojí.

   Jak to vypadá se mnou a s Milanem? Věřte nebo ne, dobrovolně jsem se vzdal cigaret po pár měsících, kdy jsme spolu oficiálně začali chodit. Ne jen proto, že by mě furt peskoval a předhazoval mou kondičku (a že mu to náramně šlo). Ale taky kvůli sobě samotnému. Nerad bych předčasně zemřel, když mám po boku chlapa, který je kus (a nebojí se mou náklonost k němu použít proti mně samotnému). Ke sportu se pořád pomalu vracím. Při posledním běhu s tím šaškem jsem si vyvrtl kotník. Má to své výhody – moje osobní sestra je tak sexy, že ani neprotestuje, když místo ležení a odpočinku se věnuju jiným věcem. Sám mě v tom dokonce i podporuje.

   Mamka byla překvapená, když jsme jí řekli těch pár novinek. Třeba to, že ten chlap za mnou je Milan. A to, že za mě vyřešil moje pokusy o spojení se s otcem – tedy spíš se s ním vypořádal za mě… za nás za oba. A že teď spolu tak trochu chodíme. Byla ráda, že jsem nedopadl tak, jak se obávala – jedna noc, jeden chlap. Nebo že se neudřu k smrti. Nebo že nebudu sám. A spousta dalších nebo. Však to znáte, starostlivé maminky. Čekal jsem, že se bude vyptávat, ale v duchu jsem jí děkoval, že se na Milana moc neptala. Ani na nás společný život, který je i prozatím pořád otázkou ve vzduchu.

   Vyhovuje nám to, co máme. Každý máme svou vlastní svobodu a volnost, vlastní byt a jisté místo v práci. Ale přesto mám pocit, že to je drobnou propastí mezi námi. A byl bych nerad, kdyby to bylo i důvodem, aby se Milan sbalil a zase zmizel z mého života. Chcete znát můj plán na dnešní večer? Až přijde ke mně z práce, konečně se dokopu k tomu, že mu dám svůj rezervní klíč k bytu. Ať si to vyloží, jak chce.

   Někde se začít musí.

   Ať si ty city skryté v kouři vyloží, jak chce - já už mám jasno. A myslím, že on taky. Jen k tomu oba potřebujeme pošťouchnout.

   Ne, vzít si toho zmetka opravdu nehodlám. Zatím. Pokud mě nepřestane provokovat a svádět při každé příležitosti, tak mu ten klíč nakonec ani nikdy nedám! Na druhou stranu – asi budu ještě chvíli hrát nemocného s kotníkem. Výhled, když mi uklízí v bytě, je totiž zatraceně sexy a obávám se, že bych o něj mohl přijít. Takhle mě nemůže peskovat, že mu nepomáhám. A já ho mohu skrytě okukovat.

   A vy mu to taky neřeknete.

Dodatek autora: 

Bonus berte s nadhledem, je čistě pro zasmátí :D Milan i Jirka mi budou chybět, oni to beztak cítili, a proto se konci bránili zuby nehty... nemám jim to za zlé, ale i oni si zaslouží trochu toho soukromí (kecám, pořád je budu navštěvovat, tajně pozorovat a hlavně otravovat :D)

Všem čtenářům, kteří vydrželi až do zdárného konce, vřelé díky. Taky jedno velké díky za vaše komentáře, které mě motivovaly aspoň k návratu k povídce, když mi ti dva věčně někam utíkali.

5
Vaše hodnocení: Žádné Průměrné hodnocení: 5 (hlasů: 4)
Detailní hodnocení není k dispozici.
Hodnocení:
5/5
- Komentářů: 2
Nějaká žena pohoršeně vykřikla. Jiná zase omdlela. Jeremy přihlížel události,...
Hodnocení:
4.2/5
- Komentářů: 4
Neexistuje nic, co bych si přál víc než strávit vánoční čas se svou milovanou....
Hodnocení:
5/5
- Komentářů: 4
Král Ludrun sedí ve své pracovně a probírá s rádcem věci ohledně vlády a...
Hodnocení:
5/5
- Komentářů: 9
Petr nerozhodně přešlapoval na kraji parketu, kam následoval Jira s Kenem...