Čt, 02/05/2019 - 00:02
2

„Jmenuji se Zarbagos,“ pravil Zarbagos a vřele rozevřel ruce. ‚Správně, získej si je na svou stranu. Nejsi jejich nepřítel, tak jim nedej záminku, aby si to mysleli i tihle dva. Buď nestraníkem až do konce a přežiješ mnohé bitvy, jak vždycky říkal otec,‘ pomyslel si a pokračoval: „Těší mě, Ryuu, neohrožený draku, a Mikaeli.“ Pohlédl na Mikaela a v duchu se pousmál. ‚Jsi zvrácený, Melafore. Nutit tak mladého muže nést břemeno velitele svých vojsk a poslat ho na tak směšnou misi…‘ pomyslel si, než znovu pokračoval: „Nejsem zde jako nepřítel. Přišel jsem si s vámi pouze promluvit. Pokud mě vyslechnete, jistě toho nebudete litovat.“

Ryuu toho muže podezřívavě sledoval, Mikael svraštil obočí. ‚Co tady dělá doopravdy?‘ pomyslel si Mikael nedůvěřivě.

‚Nevěří mu,‘ pomyslel si mladík a polekaně se rozhlédl. Lidé začali vycházet ze stanů a dívali se na dva vetřelce. Jeden rozkaz a…

„Co chceš, jako důkaz, že přicházím v míru?“ zeptal se Zarbagos.

Ryuu mlčel. Mikael pohlédl na Ryua a zamyslel se.

„Sám se rozhodni, zda bude moudré se nás pokusit obalamutit,“ rozhodl Ryuu nakonec. Zarbagos se zeširoka usmál.

„To bych si nedovolil,“ pravil upřímně.

„Dávej si pozor, co říkáš, Ryuu,“ varoval ho Mikael šeptal. „Tenhle muž-…“

„V pořádku, Mikaeli. Nepodezřívej hned každého tolik,“ prohrábl mu Ryuu vlasy a Mikael se za ním zmateně podíval. Copak si neuvědomuje nebezpečí, které tenhle muž představuje? Nejen pro ně, ale i pro lidi kolem? A také pro Mikaela samotného…? Mikael nevraživě sledoval Zarbaga, který prošel kolem něj.

Jen na zlomek vteřiny se u něj zastavil a pravil: „Jak pokračuje mise, kapitáne?“ než pokračoval dál a nechal ochromeného Mikaela stát na místě. Nakonec jen stiskl ruce v pěst a tiše zavrčel.

‚Prokletá ještěrko!‘ pomyslel si vztekle, než zmizel ve stanu.

---

„Smím znát váš pravý důvod této neohlášené návštěvy?“ zeptal se Ryuu konečně, když se dva vetřelci pohodlně usadili na zemi naproti němu a Mikaelovi. „Pochybuji, že je to jen kvůli čaji a rozhovoru do místních novin.“

Zarbagos k němu zaujatě vzhlédl. „Jste bystrý, Ryuu,“ pochválil ho Zarbagos upřímně a napil se medoviny, kterou jim předtím Mei přinesla. „Bystrých vůdců je v poslední době poměrně málo.“

„Neodbíhejte od tématu.“

„To bych si ani nedovolil,“ ujistil ho Zarbagos a sklenici odložil. Jeho oči slabě zazářily zelenou barvou. „Víte, co se většinou dělá těm, kteří příliš mluví?“

Mikael se zamračil. „Vyřízne se jim jazyk,“ pravil téměř okamžitě.

Zarbagos se na něj spokojeně usmál. „Jste dobře informovaný, Mikaeli,“ culil se na něj novinář mile, než se znovu zahleděl do očí Ryua. „Před pár dny byl i mně vyříznut jazyk, protože jsem si dovolil psát něco, co předtím oči krále nebo Melafora neviděly. Ale protože jsem byl obdařen svým démonem, mohu i nadále mluvit.“

‚Obdařen?‘ pomyslel si Ryuu. Zarbagos si jeho drobné změny v pohledu všiml.

„Překvapuje vás, že o svém démonovi mluvím jako o daru, byť je, co se týče boje, naprosto nemožný?“ četl Ryuovy myšlenky a usmál se o to víc, když si všiml, že ho konečně pořádně zaujal. „Kdysi se věřilo, že démoni nejsou určeni k boji. Někteří ovšem nesouhlasili. Proto ty divočejší z démonů, které známe, začali trénovat, aby obstáli v bojích. Po jisté, neblahé

události před několika lety se však zbylí lidé stáhli a tvrdili, že jejich démoni jsou neškodní. Nebo utekli do svatyň…“

„Přišel jste nám tady snad citovat historii?“ přerušil ho Ryuu po chvíli, lehce otráveně.

To bych si nedovolil,“ pravil Zarbagos znovu.

„Tak proč jste skutečně tady?“

Zarbagos se nehezky zašklebil. „Abych viděl Melafora, jak se jeho skvělý plán pomalu rozpadá jemu mezi prsty,“ pravil Zarbagos upřímně. „Vše mu až doposud snadno vycházelo, protože se nikdo proti němu nevzepřel. A pak se objevíte vy, seberete pár chudých lidí a máte rázem armádu. Nyní nad vaší malou krádeží jen mávl rukou…“ Zarbagos otevřel oči dokořán a pokračoval: „Ale tohle je jen začátek, že ano? Jeden ukradený vůz nemůže být konec. Vidím vám to na očích. Vám oběma. Máte úplně jiné plány.“

Mikael i Ryuu mlčeli. Měl pravdu. Jeden vůz měl jen zvednout morálku lidí.

Další útoky na krále a jeho zboží měly teprve přijít.

Zarbagos je upřeně sledoval. Tady už nejde jen o práci. Viděl to - pokud tento jejich plán vyjde, pokud tato revoluce uspěje, zapíší se do dějin. A on s nimi! Dosáhne větší pocty, než jeho otec, větší pocty, než jakou může mít nyní. Zarbagos - ten, který informoval království o průběhu revoluce, ten, který stál při její realizaci! Zůstane nestraníkem a dosáhne informací z obou stran. Bude mít to nejlepší místo ze všech. Bude jen tiše přihlížet, jak se píší dějiny. Stejně jako jeho předci…

Mladý sluha pohlédl na svého pána. Viděl vzrušení v jeho očích. Rozhlédl se opatrně kolem. Neuvědomoval si, že ho tito lidé mohou právě proto zabít. Pro vzrušení v jeho očích, pro jeho schopnost vše vystihnout svými obrazy. Může se stát jejich nepřítelem, byť jeho záměry mohou být správné. Nejistě svého pána oslovil.

Pane Zarbagu,“ oslovil ho znovu a zatahal za jeho rukáv, aby ho upozornil, že i on tady pořád je, „měli bychom se už vrátit.“

Zarbagos na něj pohlédl, ale jen se vysmekl z jeho sevření. „Ještě ne,“ pravil jen a pohlédl na dva mladé vůdce rebelů, „ještě jsme si nevyslechli jejich příběh.“

„Není o čem vyprávět,“ ozval se najednou Mikael. Zarbagos se pousmál a pohlédl mu přímo do očí.

„Opravdu?“ zeptal se jen.

Opravdu,“ odvětil Mikael stroze. Zarbagos ho ještě chvíli sledoval, než zavřel oči a vstal.

„Děkuji vám za pohoštění,“ pravil zdvořile. Pohlédl na dno svého poháru, kde zbylo ještě pár kapek medoviny. „Pokud budete mít zájem o spolupráci, určitě se ozvěte.“

„Řekni, Zarbagosi,“ oslovil ho Ryuu, když už muž odcházel. Zastavil ho těsně před východem ze stanu a všiml si mladíkova polekaného pohledu. „Copak ti král a Melafor dovolí psát, co se ti zachce?“

Zarbagos se pro sebe ušklíbl. Pootočil se k němu a odvětil jen: „Je lepší, když mi vyřízne jazyk, než když mi ho utrhne. Když jazyk vyřízneš, máš stejnou linii buněk zachovaných. Když ti ho vytrhnou, tkáně se o to hůře hojí.“

A poté zmizel za plachtou stanu.

Dál se Ryuu už ptát nemusel. Věděl, tento muž zaplatil za to, co psal. Ale proč? Kdyby to odvolal nebo stáhl, nemusel by takhle trpět. Navíc za lidi, které ani pořádně nezná. Netušil proč, ale měl pocit, že mu mohou důvěřovat.

„Nevěřím mu,“ řekl Mikael tiše. „Je stejně úlisný jako každá jiná ještěrka.“

Ryuu po jeho slovech mlčel. Bylo to poprvé, kdy se jejich názory hned z počátku rozcházely. Ale pokud měl Mikael důvod Zarbagovi nevěřit, jistě mu ho brzy řekne.

Snad

„Pane Zarbagosi?“ vzhlédl mladý sluha ke svému pánovi, který šel před ním a na tváři mu zářil úsměv.

„Posunuli jsme se o krok napřed před osudem. Nesmíme připustit, aby nás znovu doběhl,“ řekl Zarbagos a oči mu jasně zářily. ‚Děkuji, Ryuu. Věděl jsem, že mi toto setkání v mnohém pomůže a zodpoví mé otázky!‘ pomyslel si jen.

---

„Opravdu odcházíte?“

Král se ohlédl přes rameno na zraněného vojáka. Byl to jeden z mnoha, kteří přežili, a jeden z mála, který ho bránil. „Ano,“ řekl jen. „Nejsem král, který umí moudře rozhodovat o strategii na bojišti. Všichni to víte.“

„Tuhle bitvu jsme vyhráli díky vám.“

„Oba víme, že šlo jen o štěstí osudu.“

Voják mlčel. „Chcete jet sám?“

„Melafor je jistě již v půlce cesty. Pokračujte v zabírání území Greciy. Nechť okusí pravou moc Agreviy.“

Muž hrdě zvedl bradu. „Rozkaz, pane!“

Potom jen sledoval, jak se králův kůň vzdaluje a mizí z jeho dohledu. Napadla ho myšlenka, že měl někoho poslat s ním, ale hned ji zapudil. Už tak přišli o mnoho lidí. Kdyby poslal nějaký eskort, nemuseli by splnit králův rozkaz.

---

Melafor se zamračeným pohledem procházel kolem vozů, které se měly opět vydat na frontu. Počítal je. Šestnáct. Předtím posílal jen dvanáct, ale protože se k nim dostaly zprávy o velkém vítězství, které podpořil král, rozhodl se být velkorysý vůči vojákům a krutější vůči lidem této země. Zastavil se u posledního.

„Neodváží se,“ slyšel za sebou hlas a koutkem oka za sebe pohlédl. Gundry stál dva kroky od něj a jeho pohled byl rozhodný. Věděl, že selhal jako hlavní hlídač vozů. Drobná chyba, která mohla ohrozit všechno. Melafor nezuřil. Ani mu nevynadal. Když si svou chybu Gundry uvědomil, očekával trest nebo smrt. Ale nic nepřišlo. Dostal druhou šanci. Žádná další už nebude. Musí zneškodnit parazity, kteří si myslí, že mohou najednou vše, když je jednou napálili. Vysmívají se nejen Melaforovi, ale celému království. „Nedovolím jim to,“ dodal po chvíli, aby dodal svým slovům důraz.

Melafor nic neřekl, jen znovu pohlédl na vůz před sebou.

Před třemi dny se vrátil s králem po boku. Vynadal mu, že byl pošetilý. Ale i kdyby ho zastavit chtěl, stejně by mu nakonec vyhověl.

Spustil plachtu prvního vozu a ostatní vojáci spustili i další plachty.

„Melafore,“ oslovil ho Gundry, když mu jeho velitel doposud nic neřekl. Zastavil ho v chůzi. „Nedovolím jim to,“ zopakoval svá slova znovu. Melafor opět nic neřekl, jen na něj pohlédl zlatavýma očima.

„To bych ti radil,“ zavrčel zle, než se vydal kupředu.

---

Když Zarbagos donesl do tábora rebelů zprávu o dalších vozech, tentokrát šestnácti, rebelové zbystřili.

„Někomu se nelíbí, že si hrajeme na jeho písečku,“ ušklíbla se Mei.

„A budem si hrát víc!“ zasmál se Oogi.

Mikael stál nad mapou a vymýšlel strategii. Zpráva k nim přišla pozdě. Zarbagos ji dle vlastních slov zjistil také na poslední chvíli. Nevěřil mu. Jistě to udělal záměrně. Ryuu byl opět jiného názoru.

„Nemá jediný důvod, proč lhát. Chce nám pomoci,“ řekl mu, když ve stanu osaměli.

„Nedůvěřuješ ostatním a jemu hned věříš?“ zeptal se Mikael zle.

„To jsem neřekl. Ale myslím si, že si moc dobře spočítal, že by ode mě neodešel jen s vytrhnutých jazykem,“ vysvětlil Ryuu upřímně.

Mikael si povzdychl. Takhle rychle vymyslet strategii nemohl. Zarbagos jim udal přesný počet stráží a rozmístění kočárů. Pokud mu budou věřit, mohou využít předešlou strategii, jen ji trochu poupravit.

„Ryuu,“ oslovil ho najednou a Ryuu k němu pohlédl. „Nauč mě, jak ovládat démona.“

Věděl, že se bude za tohle nenávidět ještě víc, ale nemohl už couvnout. Musel se spolehnout na tuhle prokletou moc. Pak ji použije proti jediné osobě, kterou tolik nenávidí. Strategii mohl nechat na brzké ráno. Měl chytré, schopné lidi po boku. Pochopili předešlou strategii během chvíle. Než jim oznámí další plán, může se věnovat tréninku.

Pokud Ryuu bude souhlasit…

Ryuu se této chvíle obával. Bojovat proti stejnému démonovi, jako předtím, když trénoval s Mistrem. Tedy spíše měl trénovat. Nemohl však Mikaelovi upřít jeho zvědavost a chuť učit se. Chvíli váhal, než souhlasil.

---

„Co přesně se chceš naučit?“ zeptal se Ryuu.

„Všechno,“ zněla Mikaelova odpověď.

Ryuu se křivě usmál. „Nejsem dobrým učitelem…“

„To nemůžeš říct, dokud to nezkusíš.“

‚Neměl jsem zrovna ukázkové mistry,‘ pomyslel si Ryuu.

Snad alespoň základy, které mu Mars násilím vtloukl do hlavy. Jak promlouval na svého démona, aby mu odpověděl. Jak použít jeho sílu rozumně. Jak démona v sobě nerozzuřit. Ale vše nasvědčovalo tomu, že sokolí démon v Mikaelovi se opět rozhodl upadnout do hlubokého spánku a z vysoka se na ně vykašlat.

„Vzdávám to,“ povzdychl si Mikael. Ryuu se musel pousmát. Svého Mistra by nikdy tato slova neslyšel říct, ať už by se jednalo o nevyřešitelnou hádanku nebo jeho výcvik. Přešel k němu a prohrábl mu vlasy.

„Nevzdávej to tak snadno. Démona neovládneš přes noc,“ povzbudil ho. Vždyť jemu samotnému to trvalo několik let. Skrz dotek v Mikaelových vlasech opět spatřil hrdého sokolího démona ve svém milenci. Nic však neřekl. Mikael není Uran. A nikdy jím nebude. Na rozdíl od Mistra měl i stydlivou stránku, kterou na něm Ryuu obdivoval. A hlavně chvíle poté, kdy všechno zapíral. A nově u něj objevoval touhu nevzdávat se, byť tvrdí nahlas opak.

„Ještě jednou!“ rozhodl se Mikael najednou.

Ryuu se nuceně usmál, ale nemohl mu odepřít jeho prosbu. Nechal ho, aby útočil. Rozhodl se vyzkoušet stejnou metodu, jako jeho Mistr předtím. Zaútočil doopravdy. Třeba sokolího démona vyprovokuje, aby se ukázal a dovolil tak Mikaelovi, aby ho konečně pořádně ovládl. A jeho nápad se brzy osvědčil.

Rychlejší a hbitější pohyby, ladnost, s jakou Mikael vracel údery, a lehkost, s jakou se skoro nadnášel ve vzduchu, mu připomínaly Mistrovy útoky z jeho dětských let. Skoro až unešeně sledoval osobu, kterou miloval, jak se pohybuje stejně jako osoba, kterou miloval předtím. A cítil uvnitř sebe prapodivné teplo. Něco, co hřálo mnohem lépe než kterákoliv jiná kožešina široko daleko.

Cvičili spolu až do západu slunce.

Poté Ryuu rozhodl, že svolají ostatní, řeknou jim strategii a půjdou spát brzo, aby mohli brzy ráno vyjít a splnit to, co musí.

Tu noc Mikael něco psal do svého deníku. Stránku vytrhl, přeložil a váhavě pohlédl na Ryua. Papír si schoval do svého kabátu, sfoukl svíčku, než se k němu zezadu přitiskl. Rukou mu prohrábl vlasy a pousmál se.

„Děkuji, Ryuu,“ zašeptal mu do temných pramenů vlasů, které nechal spadat na svou tvář. Přivřel své medové oči, prsty jemně projel tmavými vlasy svého milence, než zopakoval: „Děkuji.“

---

Ještě za tmy si zopakovali všichni trasu vozů, kterou pro ně Zarbagos zjistil. Oogi na mapě vyznačil místa, kde by bylo možno se lépe schovat pro příště. Popřípadě trasu pro útěk také zmínil. Povedlo se jim to jednou, protože Melafora překvapili. Co když na ně nyní bude připravený?

Mikael stál nad mapou a sledoval body, kde měly jednotlivé skupinky být. Pokud nad tímto Melafor skutečně jen mávl rukou a nic se nezmění, budou moci klidně pokračovat. Pokud však posílil ochranu, možná budou mít i problémy.

A zatímco rebelové probírali poslední úpravy svého plánu, Melafor dohlížel na vojáky, kteří měli vozy se zásobami doprovodit. Věděl, že Gundry znal cestu dokonale. Rozhodl se, že půjdou stejnou cestou. Záměrně. Pokud narazí na nepřítele, odrazí je. To mu slíbil.

Melafor tu noc dokonce odbyl i krále, který ho vyzval, aby s ním strávil noc. Král postřehl, že jeho partner je v jistém napětí. Bylo to vyhlášení války na dvou frontách. Musel moudře volit, které dá přednost.

Před východem slunce, kdy Melafor oči nezamhouřil, bylo vše připraveno. Nechtěl rebely podcenit, ale zároveň nejlepší vojáky vyslal na bojiště na pláně Greciy. Věřil, že Gundry je schopný voják. Tentokrát ho nezklame. Moc dobře ví, co za trest by ho čekalo.

---

Mohutné brány královského hradu se rozevřely ještě za tmy.

Vojáci na hradbách a dole pod nimi kontrolovali blízké keře a stromy. Když dali znamení, že nikdo není v blízkosti, stráže ještě naposledy kontrolovaly zásoby pro vojáky.

Gundry vzhlédl k Melaforovi na hradbách a přemýšlel, proč to není on, kdo dohlíží na přepravu zboží, kdo není v hlavním boji. Jistě by s ním na bojišti snadno vyhráli. Odpověď však znal. Když Melafor opustí hrad, lidé se přestanou bát. Když půjde na bojiště, vyhrají.

Ale za cenu královy koruny.

„Vpřed!“ rozkázal Gundry vojákům.

Zvuk kopyt a dusot podrážek se rozezněl prostorem podhradí v ranních hodinách. Lidé jim přáli šťastnou cestu a vyvolávali jména těch nejsilnějších. Vznešený Gundry. Mocný Weis. Chrabrý Rei. A mnohá další jména.

Gundry byl mezi prvními vozy.

Nevzhlédl, přestože cítil Melaforův pronikavý pohled. Nesměl. Když by na něj pohlédl, ztratil by jistotu. A byl by potrestán.

Melafor ho zlatavýma očima sledoval.

Dokonce i král si přivstal, aby přihlížel jejich odjezdu. Oděn jen v královský hábit na spaní

stál na balkóně a v duchu jim přál šťastnou a bezpečnou cestu.

---

Gundry šel vepředu, drže pochodeň v levé ruce. Tentokrát jim nenaletí. Měl nejlepší zrak. Pokud budou rebelové někde poblíž, uvidí je.

Ohlédl se a kývl na muže za sebou.

Dva vojáci se oddělili a ve tmě prohledávali prostor lesa.

Gundryho zrak byl úžasný. Přinutil neopatrné rebely, aby vylezli na stromy a schovali se. Byl jeden z mála, ze kterých měli Ryuu a Mikael strach. Když se vojáci vrátili zpátky, už zase kývl na jiné. Drobné pohyby neutečou skvělému zraku levhartího démona.

Oogi v duchu zaklel, když se na poslední chvíli stihl schovat v koruně stromu. Shlédl dolů na vojáka, který prošel pod ním. Ještě nebyl čas. Musel čekat na Meiino znamení.

Mei, s ostatními odvážnými ženami, vše pečlivě sledovala, skryta v příkopech u cesty pod kapradím. Přikrčila se a zatajila dech. Gundry se však zastavil a zahleděl se jejím směrem. Přímo cítila, že se dívá na ni. Gundry zvedl ruku a vozy zastavil. Mei si přiložila ruce na ústa a nos a nehýbala se.

Ryuu se zamračil. Opatrně vzal kámen a hodil ho daleko před sebe. Gundry trhl hlavou za zvukem, ale nikoho neviděl. Po chvíli to samé Ryuu zopakoval, aby se Mei mohla víc přikrčit. Gundry se rozběhl k místu, kde slyšel onen hluk, ale ať už se díval, jak chtěl, nikoho neviděl. Ryuu v tu chvíli dal znamením lidem vzadu.

Na poslední chvíli se rozhodl zariskovat. Když se jim posledně povedlo ukrást jeden vůz bez problému, mohou dnes ukrást dva? Ne, nemohou. Protože dnes je levhartí démon podrážděný. Dřív, než stihli rebelové vyběhnout ze svých skrýší, aby se jen přiblížili k vozům, už se hnal proti nim. Jak je objevil? Pohnuli se. Větve tiše zapraskaly a oni zraku levhartího démona neutekli. Stačil jeden rozkaz.

„Útok!“ vykřikl Gundry a hnal se zpátky.

Ryuu tiše zavrčel. Mikael ho však v protiútoku předběhl. Svéhlavě seskočil z větve, aniž by si svůj plán pořádně rozmyslel. Naštěstí pro něj mu vyšel a on svůj pád na zem ulehčil díky Gundrymu, kterého srazil na zem.

Když si ti dva pohlédli do očí, Gundry pozvedl unavená víčka.

Mikael mu po chvíli stiskl uniformu mezi prsty a zašeptal: „Nehýbej se.“

Poté vstal a rychle se hnal za ostatními rebely.

Gundry se skutečně nehýbal. Jen se posadil a pohlédl na přeložený papír ve své kapse. ‚Stojí ti to za to?‘ pomyslel si jen. ‚Hraješ si na vojáčka a oddaného psa nebo hledáš svobodu, která tady není…?‘

Nemohl splnit rozkaz vydaný rebelem.

Vstal ze země a oči mu slabě zářily. Nesmí zklamat. Melafor mu věří…

Nesmí zklamat

Oogi mával na muže, kteří se snažili obrátit koně, když svázali stráže a kočího, aby raději rychle prchali. Ale proč? Už jsou tak blízko. Lidé jsou chamtiví. Nedbali ani Ryuova rozkazu, aby zanechali druhý kočár být a stáhli se.

Jeden kočár tažený grošákem už prchal skrz les, otěže Mei pevně svírala mezi prsty a křičela, aby koně povzbudila.

„Pryč!“ zakřičel Ryuu na muže, kteří byli tvrdohlaví a snažili se dostat do své moci i další vůz. Moc dobře viděl a cítil vztek levhartího démona. Neviděl Gundryho nikdy v boji, ale cítil z něj chuť zabíjet. Zklamal už jednou. Zklamal nyní podruhé. Jestli ti muži nezmizí, zabije je bez váhání.

„Ve jménu Melafora…“ zašeptal Gundry, než konečně zaútočil.

Ryuu sledoval, jak jeden muž za druhým padají k zemi, jak je hostitel levhartího démona zabijí jedním úderem. Už, už se blížil k Oogimu, aby i jeho připravil o život, když tu náhle jeho ruku zastavila jiná.

Oogi se vystrašeně ohlédl, myslíc si, že už bude jistě mrtvý a setká se s bohem.

Místo toho viděl, jak se nad ním tyčí Ryuu a brání ho před rozzuřeným velitelem královských vojsk.

Gundryho oči jasně modře zářily do tmy a vypadaly chladně, zlověstně.

„Uhni,“ zasyčel tiše, „nebo tě tentokrát zabiju, hostiteli vlčího démona.“

Ryuu přimhouřil oči. Jsou nepřátelé a Ryuu nikdy nepochyboval, že Gundry musí být silný, když je na tak vysokém postě v armádě. Na místě, které je hned pod Melaforem a pod hlavním generálem královských vojsk. Třetí nejvyšší možné místo, které může obyčejný člověk získat. Velitel jedné z královských jednotek. Přesněji řečeno - té druhé. Dohromady jich bylo jenom pět. Pět oddílů skvělých vojáků. Ryuu sledoval Gundryho prsty, které se mu zarývaly do masa. Snažil se ignorovat bolest, kterou mu způsoboval, div mu kůži nerozedřel, jako se skutečnými drápy.

„Nedovolím ti sáhnout na mé lidi,“ zavrčel Ryuu jen.

Gundry se křivě usmál. Ladně vytasil meč, a když řekl: „Pak tedy zemři.“ švihl jím vzduchem.

5
Vaše hodnocení: Žádné Průměrné hodnocení: 5 (hlasů: 3)
Detailní hodnocení není k dispozici.
Hodnocení:
4.8/5
- Komentářů: 4
Melafor stál před krbem a mlčenlivě sledoval jeho poklidný oheň. Moc dobře si...
Hodnocení:
5/5
- Komentářů: 4
Pršelo. Poslední dny pršelo takřka bez přestání. Schovali se v lese, Kopal...
Hodnocení:
4.5/5
- Komentářů: 22
  „Probuď se, chlapečku můj, prosím, probuď se už…“ Zoufalství v...
Hodnocení:
5/5
- Komentářů: 7
   Bylo horko. Matěj ležel na lavici a snažil se zabavit mozek tím,...