So, 16/09/2017 - 11:36
15

Věnování: 
Věnuji Danče :)

S menší nechutí si na sebe vezmu svůj starý, černý oblek. Ty jsi odletěl bůhví kam a nechal si mě tady. Samotného a zničeného. Kráčím dlouhou chodbou a cestou mě zastavují náhodní lidé.

"Je mi líto, co se mu stalo." 

Nevěnuji jim takovou pozornost, jakou by oni chtěli, ale já prostě nemohu. Nakonec to ale stejně pochopí a usednou na jednu z židlí v sále. Když konečně dorazím k mikrofonu a všichni už sedí na svém místě, tak začnu.

"Alex.."

Zastavím se. Lidé na mě začnou udiveně koukat a jeden muž se zvedne ze židle a utíká ke mně. Potom i má matka. Poté všichni, co znám. 

 

Ležíme spolu na louce a přemýšlíme o životě. Ty si měl po dlouhé době obnovit tvou pěveckou kariéru. Já, ten modrooký kluk, jsem vypadal jako slabý člověk, ale byl ochotný sdílet své názory, které někdo mohl pokládat za divné, či nevhodné. A to je podle mě odvaha. Říct někomu svůj názor a přiznat se s něčím..

Poté jsme ale odešli. Říkal jsem přeci, ať zachováš klid! 

"Chápeš Felixi, že tohle jen tak přiznat nemůžu? Sakra!"

Váza od mé babičky byla rozbitá na několik set kusů, ale já nic neřekl. Docela jsem se tě bál, víš?

"Odcházím. Když tak mě hledej tam, jako vždy."

Vím, myslel jsi Svatý Kopeček. Nahoře fouká dost vítr, hlavně teď na podzim. Vždy když Alex zvedl ruce, tak jako kdyby létal. Létal v oblacích a byl osvobozen od všech strastí, starostí a problémů.

Když jsem nahoru konečně dorazil, tak tam Alex už byl. 

"Neřekl jsem ti vše, Felixi. Mívám často deprese z toho..co se poslední dobou děje."

"Můžeme to snadno vyřešit Alexi, jen to potřebuje čas."

Alex ale jen zvedl ruce a na pár vteřin se na mě otočil. Zdálo se mi, že se na mě dívá hodiny a hodiny. 

"Snad se ještě někdy uvidíme. No nic, musím letět."

A skočil. A dopravdy létal.

"Alexi ne!!" Vykřikl jsem a snažil se ho chytit. On jen zavřel oči a padal dolů...

 

"Felixi, jste v pořádku?"

"Feli! Probuď se!"

Otevřel jsem oči. Byl jsem stále na tom stejném místě.

"Otevřel oči!"

"Jsi v pořádku, zlato?"

Já jen přikývl a poprvé v životě jsem začal brečet kvůli němu. Alexovi, kterého jsem neobyčejně miloval a Alexovi, který mě před třemi dny navždy opustil.

 

"Chceš také umět létat?"

 

Hodnocení: 
4.1875
Průměrné hodnocení: 4.2 (hlasů: 16)
Štítky: 
Detailní hodnocení není k dispozici.
Hodnocení:
4.8/5
- Komentářů: 11
Vzbudí mě hlasitý zvuk. Rezonuje celým mým tělem, bez přestávky. TRRR...
Hodnocení:
4.7/5
- Komentářů: 12
Obraz Tallantridy - Prolog Setkání        ...
Hodnocení:
5/5
- Komentářů: 10
Od chvíle, co odešel od toho uzlíčku nervů, nepřestával mít pocit, že to...
Hodnocení:
4.5/5
- Komentářů: 16
Diamant   Odpolední slunce v zahradách ohřívalo střechu bílého...