So, 16/07/2016 - 14:55
34

Život prostě není fér. Jo, já vím. Nevypadám jako někdo, kdo by měl právě tohle říkat. Ať se na mě podíváte jak chcete, uvidíte chlapa, co má všechno.

Jsem ředitel vlastní firmy, která je úspěšná. Hodně. Dokonce tolik, že se naše zisky oproti loňsku zvedly o 115%. Což je sakra velká spousta peněz. Nedávno se firma dokonce objevila na žebříčku TOP5 firem působících po celé Evropě. A to už něco znamená.

Jsem 185cm vysokej chlap, kterej i ve svejch dvaatřiceti letech má kondici, kterou by mi mohli mladší kluci závidět. I když… Viděli jste, jak vypadají dnešní mladí kluci? Takový chcípáci by mezi náma tenkrát měli strašný peklo…

Já jsem se celej život rval. Napřed na ulici, když měl někdo blbý kecy na mou mámu, která občas krom roznášení piva v hospodě, zmizela ve skladu s některým zákazníkem, aby bylo doma co jíst. Pak jsem se začal rvát v ringu, prošel několik klubů od klasickýho boxu, kickboxu, karate a podobných legrácek, až jsem zakotvil u MMA. To mi konečně vyhovovalo. Legální způsob, jak někomu pořádně rozbít hubu. A já v tom byl tak dobrej, že jsem nasbíral nepřeberně titulů. Moje jméno je dodnes v tomhle světě celkem pojem.

Když mi bylo patnáct, pořídil jsem si první malou kérku na rameno.

Když mi bylo dvacet, nechal jsem si ji předělat tak, aby tvořila celej rukáv, od lokte až na klíční kost.

Když mi bylo pětadvacet, mohl jsem si konečně dovolit špičkovýho tatéra, kterej se mohl věnovat mojí kůži tak, jak jsem si přál. Takže když se dneska svlíknu, můžu hrdě ukázat potetované bicepsy, široká ramena, přes která se tetování kroutí až na mou páteř, odkud se přes pravou stranu žeber vine až k lemu boxerek na mém břiše.

Obecně se o mě říká, že jsem svině. A já to nepopírám. Jak jsem říkal, vždycky jsem se rval, tak proč bych se nerval o to, co chci? Platí to i v práci. Nebudu přece brát ohledy na nějakýho blbečka jen proto, že je v byznysu novej! Udělal chybu? Udělal. Tak proč bych ji nepoužil proti němu, abych ho připravil o všechno? Na mě taky nikdo nikdy ohledy nebral, krucinál!

Bojí se mě nejen moje konkurence, která ví, že čekám na sebemenší projev slabosti, ale i moji podřízení. Nedávno jsem šel kolem kuřárny, když jsem slyšel rozhovor dvou žen – překvapivě o mě. Zůstal jsem stát vedle dveří a poslouchal.

„Ráno si mě zavolal šéf.“ „A kruci… Co ti chtěl?“ „Co myslíš? Seřval mě za něco, co zavinili na prodejním.“ „Pfff… Je to magor, fakt. Kdyby ta práce nebyla tak dobře placená…“ „Jo, to mi povídej. Občas si říkám, že by si chlapec potřeboval trochu zaskotačit, aby upustil páru!“

Výbuch smíchu.

„Ne, to si nechci představovat! Umíš si představit, jakej bude v posteli?“ „Co to děláte?! Ležte pořádně! Nohy výš! Ruce na polštář! A teď nehýbat! Jste úplně nemožná, na příště si nastudujte, jak se to správně dělá,“ snaží se jedna z žen napodobit můj hlas, zatímco druhá se dusí smíchy.


„To by myslím stačilo, dámy. Řekl bych, že vaše cigaretová pauza již skončila,“ objevím se jim v zorném úhlu. Mladé blondýnce, která se celou dobu smála, vyprchá barva z obličeje a po smíchu už není ani stopy. Vypravěčka se mě tak lekla, že spadla ze židle ne které se houpala, a vyděšeně na mě hledí, aniž by se starala o to, že je jí pod vyhrnutou sukní vidět na zaprané kalhotky. V obou poznám řadové úřednice. Nikdo nenahraditelný.

„Až se dáte obě dohromady, sbalte si osobní věci a stavte se na personálním. Vaše služby již nebudeme nadále potřebovat,“ oznámím jim chladně. Od té doby panovalo na chodbách firmy hrobové ticho.

Kdyby věděly, co mě tak vytočilo, nejspíš by se ty dvě nány tlemily měsíc v kuse. Měly totiž pravdu.

Vážně bych si potřeboval uvolnit přetlak.

Jsem totiž gay. Jo, jasný, v dnešní době žádná převratná informace. Ale kruci, podívejte se na mě. Copak chlap jako já může prostě padnout na všechny čtyři a kňučet, aby mu ho někdo narval do zadku?!

S tím jakej jsem a jak působím, je to fakt peklo. Když jdu do baru, plazí se po mě buď zmalovaný zoufalý grácie za zenitem, nebo naopak mladý čubky, který doufaj, že si našly novýho sponzora. A to jak čubky s kozama, tak čubky s pérem. Jak už jsem řekl, z mladíků dnešní doby se mi trochu obrací žaludek. Vyhublý nicky v křiklavým oblečení, který se snaží mluvit otravně vysokým hláskem. Ne, díky. To jsem zkusil jednou.

Ten kluk byl jinej než ostatní. Nepodbízel se, měl svou hrdost. Fakt jsem doufal, že to klapne. Když konečně pochopil, co po něm chci, začal vyděšeně kroutit hlavou a zdrhnul z hotelového pokoje. Umíte si představit ten pocit? Ne? Tak to zkuste, já počkám.

Je jedno, jak moc silná je moje frustrace. Gigola si prostě neobjednám! Tak hluboko klesnout prostě odmítám!

A bývalo by mi to vyšlo, kdybych neměl ty podělaný narozeniny.

Jako každým rokem, událost až trapných rozměrů. Stovky hostů. Kapely. Modelky. Herečky. Podnikatelé. Sportovci. Všichni přijeli slavit, že jsem zase o rok starší. Paráda. Jako kdyby jim na tom někomu záleželo. Jako kdyby mě někdo z nich znal. Jako kdyby…

Letos to na mě dopadlo nějak silněji než obvykle. Od začátku párty jsem se nepustil skleničky s alkoholem, kterou mi snaživé servírky pravidelně dolévaly. Některá se o mě občas otřela boky nebo poprsím a vrhla na mě smyslný pohled zpod umělých řas. Zapomeň, můro, ani Popelka nebyla skutečná.

Všechno je to tak únavné. Každý ten falešný úsměv, předstíraná pusa na tvář, chtělo se mi z nich ze všech zvracet. Jenže to nejde. Jsem tady velkej šéf, musím se chovat, jak se ode mě očekává.

Nad ránem většina hostů opustila hotelovou zahradu, kde se párty pořádala. Jo, pozvat si je domů, to určitě. Měl jsem nahoře zamluvený pokoj. Stavil jsem se na recepci pro klíč. Recepční mě sjela pohledem.

„Ehm, omlouvám se, pokud budu netaktní, ale… Vypadáte, že byste uvítal společnost. Mohu Vám nabídnout…“ nechala větu vyznít do ztracena a podávala mi černé anonymní desky. Otevřel jsem je a překvapeně se po ní podíval. Byly plné vizitek na noční kluby a přímých kontaktů na některé známé a velmi drahé prostitutky. I prostituty.

Slečna na recepci se začervenala a natahovala ruku, aby mi desky zase vzala. Nevrátil jsem jí je. Posadil jsem se s nimi na sedačku v hale a začal v nich se zájmem listovat. Divoká Líza. Kozatá Berta. Neukojitelné školačky. Jako vážně? Ah, a taky máme pánskou část. Velká Kláda Pete. Nabíječ Pavlos. Klacek José.  Zajda Luky. Bože, můj žaludek udělal kotrmelec. Přišlo mi to tak… Jo, prostě nechutný. Jako že otevřu dveře od pokoje, za nima bude stát Pepík nadupanej viagrou a požádá mě, abych mu říkal Klacek José? Tyyy vole… Prohodil bych ho oknem!

Moji pozornost upoutá nenápadná, černá vizitka se zlatým písmem. Klub Splněných Snů – zavolejte, a pošleme Vám společnost přímo na míru. Žádný kýč, žádná slizká jména. Ano, nebýt ve mně tolik alkoholu, nevytáhl bych mobil a číslo bych si nezapsal. Nehodil bych desky zpět na recepční pul a nezašel za nejbližší roh, kde mě nikdo nemohl vidět. A to číslo bych nevytočil. Jenže ten alkohol tam byl a mě se v telefonu ozval příjemný mužský hlas.

„Dobrý večer, Klub Splněných Snů, jak Vám mohu pomoci?“

„Ehm, já… Dobrý večer. Měl bych zájem o společnost na dnešek.“

„Jistě, jaké jsou vaše preference?“

„Preference,“ zopakoval jsem nechápavě.

„Začněme pohlavím,“ upřesní hlas až překvapivě chápavě.

„Muž.“

„A zájem máte o…?“

„Muže.“

„Výborně. Nějaké další podmínky?“

Podmínky… Copak já vím?!

„No, rozhodně by měl mít koule,“ odfrknu si.

V telefonu to zaškrundá, jako kdyby se někdo vážně snažil nesmát.

„Jistě, beru v potaz, ale z našich mužských zaměstnanců tuto podmínku splňuje většina,“ zní pobavený hlas sametově.

„Sakra, tak jsem to nemyslel! Jen že nemám zájem o žádnou mrňavou nagelovanou ustrašenou parodii na chlapa, která se mě bude bát,“ vysvětlil jsem.

„Rozumím, takže dominantní typ mužného vzhledu, žádný gel ve vlasech a nic podobného. Je to všechno?“

„Ne! Jestli přijde s nějakým debilním uměleckým jménem, tak ho pošlu zpátky bez předních zubů, tak ať s tím počítá.“

Tentokrát se v telefonu opravdu ozve výbuch smíchu.

„Já… Já se moc omlouvám, ale takovýhle požadavek slyším poprvé. Prosím, nadiktujte mi Vaše jméno a adresu, kam jej mám poslat. Jaký čas by vyhovoval?“

Zarazím se. Vážně do toho jdu?

„Opravdu tam někoho takového máte?“ „Ano pane,“ ozve se okamžitá odpověď.

Nadiktuji mu adresu hotelu a své jméno. Asi není nijak bystrý, protože mě ho přinutí třikrát zopakovat. Domluvíme se, že vyhovující společnost dorazí během hodiny.

Nevěřícně se zadívám na telefon. Já jsem to fakt, kurva, udělal?! No, o moc hlouběji už vážně klesnout nemůžu…

Zpoza rohu vyjde jeden z místních barmanů, který se staral o hosty na akci. Přeměří si mě pohledem.

„Šéfíku, jestli jste chtěl společnost, stačilo říct… Takovej kus chlapa za to přece nebude platit…“ skřehotá a blíží se ke mně. Jsem tak v šoku z toho že mě někdo slyšel, že se ani nebráním, když mi přejede rukou po hrudníku. Když se mi pokusí sáhnout na poklopec, proberu se.

„Ty,“ zavrčím vztekle, „chceš umřít?!“ Narovnám se, přičemž mi drobný barman dosahuje hlavou asi ke klíční kosti. Upřu na něj naštvaný pohled, který už rozklepal nejednoho politika a všimnu si, že má v uchu náušnici ve tvaru králíčka a pod uchem na krku vytetovanou fialovou kopretinu. Kopretinu, do prdele! Okamžitě ho surově odstrčím, až narazí do protější zdi a bez jediného slova odcházím na svůj pokoj.

Zhruba po půl hodině se ozve diskrétní zaklepání. Zrovna jsem vylezl ze sprchy, a tak přes mokré tělo přehodím jen župan. Z nakrátko ostříhaných vlasů mi stéká voda po krku a vpíjí se do měkkého materiálu hotelového županu. Otevřu dveře a zůstanu zaraženě hledět do oříškově hnědých očí, které jsou dokonce ještě o několik centimetrů výš, než ty mé.

„Ahoj. Jsem Maty a předpokládám, že máme na dnešek smluvenou schůzku…?“ Překvapeně zamžikám. Nestává se mi často, abych potkal někoho, kdo je vyšší a má stejně široká ramena jako já. Podle tvaru jeho nosu hádám, že už přes něj taky mockrát dostal, ať už v ringu nebo mimo něj.

„Patrik,“ odpovím a ustoupím mu z cesty, aby mohl vejít. Usměje se a jeho oči hltají mé tělo v místě, kde se mi župan na hrudníku rozevírá.

„Rád bych jen upřesnil, že Maty není umělecké jméno, ale zkratka od Matyáš, to jen pro pořádek,“ řekne s úsměvem. A mě dojde, že ten kluk na telefonu se opravdu řídil mou žádostí. Pašák.

Maty si svlékne bundu, kterou přehodí přes křeslo a pátravě se mě podívá.

„Děje se něco? Nejste snad se mnou spokojen…?“ zeptá se a já v jeho očích zaznamenám známky paniky.

„Ne, to jen, já… Nemůžu uvěřit, že jsem to fakt udělal,“ přiznám neochotně. Maty se na mě povzbudivě usměje.
„První placená společnost?“

„Jo, tak nějak,“ připustím. Sakra, přece mu neřeknu, že jsem to s chlapem ještě nedělal! S tím co mám nastudovaný z porna a internetu by to nemusel vůbec zjistit… Musím se dát dohromady.

„Navrhuji vyřešit finanční stránku, ať se pohneme z místa,“ nadhodím. Jo, peníze, tam se orientuju, to by mě mělo trochu uklidnit. Maty vysloví částku a já jen kývnu a vydám se ke stolku, kam jsem si uložil peněženku.

„Bavíme se o ceně za klasiku, nedělám BDSM, piss ani nic podobně zaměřeného, ok?“ ujišťuje se ještě. Znovu kývnu a odpočítám správné množství bankovek. Položím je tiše na konferenční stolek.

„Myslím, že bychom se měli odebrat do ložnice,“ promluvím po chvíli, když se přinutím konečně na něj podívat, a ukážu na otevřené dveře. Kývne a vydá se tím směrem, já se v duchu napomenu, abych se sakra choval jako chlap a jdu hned za ním. U postele se na mě otočí.

Je vážně pěknej. Tipuji mu tak pětadvacet. Hnědé oči zdobí ostře řezanou tvář, charakteristický nos mu rozhodně neubírá na atraktivitě. Zarazím se při pohledu na jeho rty. Jak asi budou chutnat, napadne mě, a nedočkavě se olíznu. Maty prudce vydechne a přitáhne si mě do náruče.

Nepatrně zaváhám, ale pak mu vyjdu vstříc a naše rty se spojí. Napřed mi jemně přejede jazykem po spodním rtu, vtáhne jej mezi své a mírně saje, dokonce ucítím i jeho zuby, což mi vyšle mrazení z úst až do nohou, přičemž to má značný efekt i v mém rozkroku. Můj jazyk se sám od sebe rozhodne nezůstávat pozadu a zapojí se do opatrného prozkoumávání a smyslného tance. Obejmu ho kolem krku a on si mě přitáhne těsněji k sobě, až ucítím, jak mě tlačí jeho vzrušení. A jestli já cítím jeho, pak on rozhodně cítí to mé. Zasténám mu do úst.

Pomalu se se mnou otočí, až ucítím, jak mě do zadní strany kolen tlačí pelest postele.  Mírně na mě přesune svou váhu a já se sesunu na postel. Klekne si nade mne a rozevře mi župan. Chvíli mě jen tiše pozoruje, až mám nutkání se zakrýt před jeho hladovým pohledem. Pak chytne spodní lem svého černého trika a přetáhne si ho přes hlavu. Triko letí na podlahu. Znovu se ke mně skloní, ale tentokrát jeho ústa nehledají mé rty, ale bloudí mi po krku. Jeho jazyk, dech, zuby,…

Zasténám a vjedu mu rukama do vlasů. Jen se však hrdelně zasměje a pokračuje ve zkoumání mého těla. Přes klíční kost se dostane až na hrudník, kde se zarazí u bradavek. Zatímco jednu mučí svými rty, druhé se věnuje rukou a já si vážně nejsem jistej, co mě dráždí víc. Když už mám pocit, že to moje nebohé bradavky zákonitě musí vzdát a prostě odpadnou, přesune svou pozornost ještě o kousek dál.

O jednu ruku je opřený, aby na mě neležel plnou vahou, druhou rukou mě hladí po žebrech a břiše, zatímco jeho rty si razí cestu níž, kde se jako indiánský totem tyčí důkaz mého vzrušení.

Podívá se mi do očí a jemně jej políbí. Já zalapám po dechu a pokusím se mu vykroutit. Chytí mě však za boky a nedovolí mi uniknout. Jeho ústa si se mnou pohrávají, a já se téměř okamžitě ocitnu na hranici únosného. Když vidí, že se nebudu pokoušet vysmeknout, pokračuje jeho ruka v putování po mém těle, dokud nenajde vstup do mého těla. To už ve mně trochu zatrne.

Můžu mít nastudováno cokoliv, ale vzhledem k tomu, že jedny zdroje uvádí, že to napoprvé bolí jako kráva a druhé to jen mírně vyvrací s tím, že na to má vliv i partner… Jo, znervózním. Sice si pořád opakuju, že když jsem zvládl tolik zlomenin většiny kostí v mém těle, tak tohle prostě nemůže bejt nic hroznýho, ale stejně…

Je to pořád můj zadek, kruci...

Najednou jeho ruka zmizí, aniž by se o cokoliv pokusila. Zarazím se. Jestli uteče i chlap, kterýmu za to platím, co mi zbývá dál?!

Během chviličky však ucítím ovocnou vůni a jeho ruka je zpět, mírně přitlačí na mou dírku, která se nesouhlasně stáhne. Jeho rty se těsněji stáhnou kolem mého údu a on se přisaje silněji, na což moje tělo zareaguje křečí, která nemá daleko k orgasmu. Když křeč pomine stejně rychle jako přišla, uvědomím si, že jeho prst již proklouzl do mě. Pomalu jím krouží, pohybuje dovnitř a ven – a kdybych řekl, že to není příjemné, hanebně bych lhal. Pak prstem narazí na místo, o kterém jsem sice věděl, že tam někde je, ale nikdy by mě nenapadlo, jaký pocit jeho tření vyvolá. Prohnu se v zádech, v rukou sevřu jeho vlasy a bouřlivě mu vyvrcholím do úst.

Nevypadá, že by mu to vadilo a jazykem setře těch několik kapek, které se mu nepovedlo zachytit napoprvé.

Co bude teď, probleskne mi hlavou. Mám mu říct, že dostane dvakrát tolik, když dodělá, co začal? Mám se zvednout a jít mu dát další obnos?

Nenechá mě nad tím uvažovat dlouho, ucítím, jak do mě vsunul druhý prst. Ten pocit je… Nezvyklý. Připadám si plný a přitom podivně prázdný… Můj penis se však znovu hlásí o slovo.

Maty se na mě vědoucně usměje a přidá třetí prst. To už trochu zabolí a já syknu. Nakloní se znovu nade mě a vášnivě mě políbí, aniž by přestal hýbat rukou. Znovu ucítím, jak mnou zmítá rozkoš.

Jeho prsty ze mě vyklouznou a on zašátrá v kapse kalhot. Vyndá z nich krabičku s prezervativy a rozepne si kalhoty. Až děsivě rychle se vysvlékne a tyčí se nade mnou v celé své kráse. Nyní tak můžu spatřit, že má v pravé slabině tetování.

Jestli tam má taky nějakou kytku, tak končím, napadne mě.

Zaostřím a v kresbě poznám zmenšeninu draka, velmi podobného tomu, kterého mám já na zádech. Jo, s tím můžu žít.

Nasadí si ochranu a znovu mě políbí. Odtáhne mi nohy dál od sebe a rukou mi masíruje už takhle bolestivě naběhlý úd. Pomalu do mě začne pronikat. Nebolí to. Tlačí, to ano, ale bolest v tom není. Úlevně vydechnu a on se na mě pobaveně usměje.

„Já to věděl. Jsem první,“ zašeptá spokojeně a nedá mi šanci nic namítnout, jak se jeho rty naléhavě znovu spojí s mými. Zanoří se do mě až po kořen a na chvilku se přestane hýbat. Moje boky mu dobrovolně vyjdou vstříc. Zasténá a začne se pomalu a opatrně hýbat.

To pomalé tření je k nevydržení. Zatínám mu ruce do svalnatých ramen, až mám pocit, že zešílím.

„Chci… Víc…“ zasténám a zakousnu se mu do krku. Na to Maty reaguje nejen vlastním stenem, ale především prudkým přírazem, až se mi zajiskří před očima. Jeho pohyby jsou mnohem živočišnější a intenzivnější, sténám nahlas, když se s každým přírazem noří hlouběji a hlouběji do mého těla.

Ucítím znovu jeho ruku na mém vztyčeném mužství a vím, že tohle je můj konec. Stačí mu po něm párkrát přejet a se mnou se svět roztočí děsivou rychlostí. Znovu vrcholím a vím, že křičím, stejně tak slyším, jak on volá mé jméno, zatímco vrcholí uvnitř mě.

Vyklouzne z mého těla a svalí se vedle mě. Stulím se k němu a celé mé tělo se ještě stále třese v dozvucích orgasmu. Políbím ho, on mi polibek něžně oplácí, a zatímco mě hladí po zpoceném těle, propadám se do hlubokého spánku.

 

 

 

Ráno se probudím překvapivě brzy, ještě před devátou, ale zato v prázdné posteli. Jistě, svou práci odvedl, není přece důvod, aby se tady zdržoval. Tak proč jsem tak vzteklej? Nespokojeně se převaluji po posteli, až usoudím, že je to ztráta času a rozhodnu se vstát. No, čekal jsem to horší. Myslel jsem, že nebudu moct chodit, ale je to spíš jen jako kdybych si narazil kostrč a trochu pomlátil bederní páteř… S tím se dá normálně fungovat.

Dám si sprchu a obléknu se. Když už se chystám opustit pokoj, všimnu si na stolku balíčku bankovek. Nevěřícně na ně zírám. Ten pitomec je tu fakt nechal? To je mi teda profík, panečku, pomyslím si pobaveně. Ale… Když je tu nechal, znamená to, že bych ho mohl ještě vidět? Sakra, je to gigolo, vždycky stačí zavolat a přijde, ne? Tak proč mám teď takovou radost, že mám důvod tam zavolat?

Než stihnu sám sebe zastavit, už mám v ruce mobil, který na druhém konci vyzvání.

„Dobrý den, Klub Splněných Snů, jak Vám mohu pomoci?“

„Dobrý den. Včera jsem si od vás objednával společnost, ale on si zde při odchodu zapomněl vyzvednout peníze.“

Na druhé straně je chvíli ticho.

„Jistě, eh… Můžete mi říct adresu a čas, kam byl objednán?“

Odpovím bez zaváhání.

„Jste si jist, že to bylo přes naši kancelář? Nemám tu vedenou žádnou objednávku… Mohu poprosit o Vaše jméno a jméno společníka?“

„Jistě. Jsem Patrik Gruber a on se představil jako Maty. V třísle měl tetování malého draka.“

Na druhé straně se ozve zalapání po dechu.

„Říkal jste… Maty? A má vytetovaného draka…?“ nechápu čemu se ta ženská na druhém konci spojení tak diví.

„A… vy jste říkal, že jste Patrik Gruber, že?“

„Máte s tím snad nějaký problém,“ přejdu už do svého běžného tónu. Sakra, kdybych si chtěl povídat, tak nevolám zrovna tobě, ty kačeno…

„Ne, to jen… Tohle je… Ehm… Myslíte, že byste tu platbu mohl odnést přímo jemu? Momentálně má po práci, dala bych Vám adresu, kde Máťu… Tedy Matyho najdete…?“

Svolím a ona mi nadiktuje adresu nedaleko hotelu. Venku si vezmu taxík a adresu mu sdělím. Během pěti minut jsme na místě. Překvapí mě běžný panelák uprostřed sídliště. Ve vchodových dveřích se málem srazím se starší ženou, která mě s úsměvem pustí do domu. Pak se nemaj lidem ztrácet věci, když jsou babky takhle důvěřivé jen proto, že vidí někoho v obleku… Podle ženy na telefonu je to sedmé patro, zelené dveře bez jména na zvonku. Vyjedu tedy nahoru a skutečně, přede mnou jsou zelené dveře a zvonek bez jména. Zazvoním.

Chvíli se nic neděje, a tak zazvoním znovu, tentokrát intenzivněji.

„No jo, vždyť už letím,“ ozve se z nitra bytu a dveře se s trhnutím otevřou.

Stojí přímo přede mnou. Na sobě jen volné tepláky, bosý a s rozespalým výrazem v obličeji. Nevěřícně na mě zírá.

„Jak jsi…“ „Nechal sis u mě peníze,“ pronesu jedovatě.

„To vím, o ty nejde, ale … Jak jsi věděl, kde mě najít?“

„Zavolal jsem k tobě do práce,“ řeknu jednoduše, Maty se však zamračí ještě víc.

„Jak bys mohl vědět, kde pra-“ v očích se mu rozsvítí pochopení a on zbledne.

„Já ji zabiju! Tohle udělala schválně! Ségra nebo ne, tímhle jsem s ní hotovej!“

Teď je řada na mě, abych nechápavě zíral. Jeho sestra pracuje na ústředně podniku, který ho posílá k zákazníkům? To je trochu… Jo, to je prostě trošku ujetý.

Nadávající Maty zmizí v místnosti a já se vydám za ním. Ještě pořád jsem mu nedal ty peníze. Zůstanu však stát, jako kdyby mě někdo přikoval mezi dveře. Dívám se přímo na svou zkrvavenou tvář. Na svou usmívající se tvář. Na svou tvář, ze které po úderu odletuje sprška krve, potu a slin. Vše v nadživotní velikosti. Moje plakáty zdobí celou místnost, kterou identifikuji jako Matyho pokoj.

„Co to kurva je?“ vyletí ze mě a pohledem ho přišpendlím k posteli, na kterou prudce dosedne.

„Co bys řekl? Od malička jsem byl tvůj fanda. I to tetování jsem si nechal udělat podle tebe,“ usměje se nejistě a najednou mi přijde strašně mladý.

Věci začnou zapadat do sebe.

„Takže to včera…“

„Ségra mi v noci volala, že nechala doma nabíječku na notebook, abych jí to dovezl, bez ní by byla v háji. A když už jsem tam byl, odskočila si na záchod. A v tom jsi zavolal. Takovou šanci jsem si nemohl nechat ujít. Jaká je pravděpodobnost, že se něco takovýho stane?“

Sáhnu do kapsy a hodím po něm peníze. Rozlétnou se po celém pokoji, já se však otočím a odcházím. Na chodbě mě dostihne a obejme zezadu kolem pasu.

„Nechoď… Já… Nemůžeš tu chvíli zůstat?“ šeptá horečnatě, až se mi sevřou útroby.

„Pro příště,“ zavrčím, „když chceš s někým zůstat, nenechávej ho samotnýho v posteli, zatímco si zmizíš neznámo kam, pitomče,“ dodám a opřu se o jeho silnou hruď. Měl pravdu, jaká je pravděpodobnost, že bych znovu našel někoho takového?

Hodnocení: 
4.872725
Průměrné hodnocení: 4.9 (hlasů: 110)
Detailní hodnocení není k dispozici.
Hodnocení:
4.8/5
- Komentářů: 9
>> Vyučuji tělesnou výchovu na střední sportovní škole a to již...
Hodnocení:
4.7/5
- Komentářů: 5
Měl jsem co dělat, abych na něj hned nehodil stůl. Dělá si za mě prdel, anebo...
Hodnocení:
4.7/5
- Komentářů: 13
‚Makoto?‘ pomyslel si Hiroki, pozorujíc svého manžela, jak běsní....
Hodnocení:
4.8/5
- Komentářů: 10
Takano se probudil se slzami v očích a se strachem ve tváři. „...