Út, 16/12/2014 - 15:42
18

„Puma je tady,“ ozvalo se hospodou a všichni okamžitě zmlkli; jen sledovali, jak si drobná žena sedá ke stolu. Lusknutím prstu si objednala pivo. Ani nepromluvila. Hospoda se pomalu rozmluvila, ale nebyla hlasitá, tak jako předtím.

„Hej, proč se jí ta hospoda tak bojí? A proč puma?“  vyzvídal chlápek s hnědými vlasy. Ta rezatá jej zaujala. Její vlasy byly tak dlouhé. Chtěl ji poznat více.

„Novej, že?“ zeptal se hospodský.

„A-ano,“ přikývl překvapeně.

„K pumě se nepřibližujte. Pro vaše dobro,“ zahuhlal hospodský a šel se věnovat zákazníkovi.

„Pro mé dobro?“ zamumlal si potichu hnědovlasý muž a ohlédl se na rezavou ženu. „Proč?“ zeptal se, když se k němu zase hospodský přiblížil.

„Říká se, že zabila,“ špitl mu hospodský, jako by to bylo zakázané téma.

„Huh,“ ohlédl se na ženu, která už popíjela pivo. Seděla v rohu hospody, sama u stolu a kolem ní nikdo. Upoutalo ho to ještě více. Trhl sebou, když se na něj ta žena podívala. Měla pískové oči… oči šelmy, bez slitování, bez citů. Tak chladné. Trochu se otřásl. Na té ženě, bylo něco špatně, ale netušil co. Nemohl na to přijít. Měl by k ní jít? Po chvilce se přeci jen odhodlal. Vzal svou whisky a pomalu přešel k ženě. Hospoda opět utichla. Muž znejistěl. Co by měl udělat? Cítil na sobě pohled každého v hospodě. A ještě ty pískové oči. Polkl. Zalitoval svého činu. Přemýšlel, co by měl teď udělat.

Žena však vstala, na stůl dala peníze, zaplatila by tím 3 piva a 3 whisky. Chtěl něco říci, ale ona ho čapla za zápěstí a táhla ven.

Hnědovlásek slyšel nedobré mumlání v hospodě a vzpomněl si na větu hospodského: ‚Říká se, že zabila.‘ Nervózně polkl, nelíbilo se mu to. Ani trochu. A už vůbec, když s ním žena zastavila v temné uličce a opřela ho o zeď. I když byla menší, sahala mu sotva k ramenům, zjistil, že má mnohem větší sílu, jak on. K neuvěření. Byl nervózní. Dost.

„Ty sis ke mně sedl?“ promluvila žena.

„Ty jsi chlap?“ vyjekl muž a sledoval ty pískové oči. Vypadal jako drobná žena… takže …. Jak to? Kde se stala chyba? Nechápal. Strach byl ta tam.

„Nepovídej,“ odfrkl si rezavý mladík.

„Jak?“ zeptal se naprosto nepřítomně.

„Tak. Co jsi chtěl? Co jsi po MĚ chtěl?“ mladík se na něj nalípl.

„Nic… jen… jsi mě zaujal,“ špitl sotva slyšitelně muž. Pak si všiml zeleného pramenu, byl schovaný, ale on ho viděl. „Green killer,“ špitl sotva slyšitelně.

„Co po MĚ chceš?“ zopakoval muž nepříjemně.

„Nic… opravdu nic,“ vyhrkl muž. On ho vážně našel? Nemohl tomu uvěřit. Po tolika letech… se mu to povedlo. Green Killer byl znám jen svým zeleným melírem a rezatými vlasy. A teď tu před ním stál. Musí ho … zatknout.

„Vážně?“ zeptal se mladík, oči zvláštně zastřené.

Hnědovlásek naprosto nevěděl, co se bude dít, ale když uctil, jak mu mladík zabrousil k rozkroku, několikrát polkl. „Hej,“ špitl a snažil se mu uhnout.

„Sklapni, Maxmiliáne,“ zavrčel mladík a rozepl mu kalhoty.

„Hej,“ zkusil se mu bránit, ale způsobil tím jen to, že spadl na zem a mladík ho zalehl. A jak to, že zná jeho jméno? Nechápal to.

„Myslíš si, že jsem si nezjistil, kdo mě hledá?“ rychlým pohybem mu kalhoty sundal a přiložil nůž ke krku. „Ani se nehni,“ špitl mu do ucha.

Maxmilián jen strnul. On bude… znásilněn… takovou drobotinou? Ne, to nemůže. Rychlým pohybem se dostal nad mladíka a nůž zahodil. Byl rád, že se Puma zrovna věnoval jeho trenkám, jinak by neměl šanci. Bylo mu jedno, že je jen v trenýrkách. „Puma?“ zeptal se.

Green killer, alias Puma, mlčel, jen odvrátil pohled. „Tak mě zab!“ obořil se na něj. „Zatkni nebo zab. Budeš hvězda,“ odfrkl si, využil Maxmiliánova rozhození a dostal se nad něj.

„Počkat,“ snažil se vzpamatovat Maxmilián. Už byl zase vespodu. To ne, a jestli se s ním má vyspat, aby ho dostal, bude ten nahoře. Po pěti letech ho dostane, a to si teď vzal dovolenou, aby si mohl odpočinout, má tu rodiče, přestěhovali se sem před nedávnem. Jaké to štěstí!

„Ne,“ Puma mu rychle sundal trenky a začal rozepínat košili.

„Nemáš to nějak prohozené?“ přimhouřil oči a využil momentu, kdy se zdálo, že se Puma nemůže soustředit. A byl zase nahoře.

„Co?“ Nechápal Puma a prostě z něj košili strhl. On sám byl ještě ustrojený.

„Ale nic, nic,“ zamumlal si spokojeně Maxmilián a i z něho strhal oblečení. „Mám tě,“ zasmál se. Byl větší, měl šanci ho teď dostat. Kvůli němu se naučil i několik bojových umění, jen aby ho dostal.

„Oh tak. Co to dokončit u mě?“ přimhouřil oči Puma a ukázal na dveře, které vypadaly, že jsou spíše do nějakého skladu.

Maxmiliána to nepřekvapovalo, jen si rychle sebral trenky a kalhoty. S oblíkáním se neobtěžoval. A jak si všiml, Puma taky ne.

 

Nedostali se dál, než na měkký koberec před krbem.

„Hodláš mě po sexu zabít?“ Maxmilián byl teď sice ve spodu, ale velmi rychle se dostal zase nahoru.

„Chtěl jsem si tě nechat jako hračku,“ zavrčí Puma a pozice se opět otočí. Oba již byli nazí, spíše se dohadovali, kdo bude kdo. Beze zbraní, jen tak, jak je matka příroda stvořila.

Dokonce se i Maxmiliánovi přestala hatit představa, že to bude dělat s chlapem, přeci jen Green killer vypadal jako holka. A to jeho drobounké tělíčko. Hlavou mu prolétaly myšlenky, jak by si ho měl vzít. Bohužel pro něj se do svých myšlenek zamotal natolik, že si až zpětně uvědomil, že si ho už Puma připravuje. Chtěl se mu vzepřít, ale náhle ho opustil zdravý rozum a on se jen pod doteky Pumy svíjel.

Nedokázal své tělo ovládat. Bylo to tak jiné, divné, ale dobré. Moc dobré.

„Ah,“ zaslechl vzdychnout Pumu. Byl v něm. Měl tak drobné tělo, ale výbavu dost … velkou. Cítil ho. Tak moc. A když ho k tomu začal ještě spravovávat rukou, mohl se rozplynout. Své steny slyšel jakoby zdálky. Ta tam byla touha, zatknout Green Killera.

 

Ani si to neuvědomil, ale při vyvrcholení do okolí zakřičel ‚Pumo‘. Bylo to tak … dobré.

Sledoval, jak se Green killer vedle něj natáhl.

„Tak a máš mě,“ zavrněl Green Killer a svinul se Maxmiliánovi v náručí.

„Omyl… to tys dostal mě, Pumo,“ políbil ho do vlasů. Co to udělal? Proč? A hlavně, proč se mu být policistou začalo hatit a proč se viděl s modrým melírem v práci, kterou dělal Green Killer?

Rozhodl se … nezatkne ho. Přidá se k němu…

Hodnocení: 
4.773585
Průměrné hodnocení: 4.8 (hlasů: 53)
Žánr: 
Detailní hodnocení není k dispozici.
Hodnocení:
4.8/5
- Komentářů: 10
Kdo by tohle čekal   Bylo ráno jako každé jiné, ale přeci jen byl...
Hodnocení:
4.7/5
- Komentářů: 6
Nevedel som čo som mal robiť. Jeho pohľad ma hypnotizoval. Nemohol som sa...
Hodnocení:
4.3/5
- Komentářů: 5
V mé mysli víří jediné a pro mě nejdůležitější poznání… Něco tady po mně...
Hodnocení:
5/5
- Komentářů: 2
Jeremy za sebou zavřel dveře a zabalil se do půjčeného, na jeho tělo příliš...