Pá, 06/11/2020 - 00:03
2

   Theo se zeširoka usmál, když se Matějovi hrabal ve vlasech. Na jeho otázku, zda ho to baví, mu zacpal pusu rukou a přikývl s nevinným úsměvem.

   Matěj nad ním zakroutil hlavou, ale pohodlně zavrtěl hlavou v jeho klíně. Bylo to příjemné. „Nemělo by to být naopak?“ ozval se provokativně.

   „Kušuj a užívej si mou dobrotu,“ ušklíbl se Theo trošku.

   Seděli na prázdném nádraží. Bylo pět hodin ráno. „Většinou nejsem takhle ospalý, když brzo vstávám.“

   „Pravda, fakt by to mělo být naopak.“

   Když se Theodor rozhlédl po nádraží, sklonil se k Matějovi pro jednu skrytou pusu. „To je pokus mě probudit?“ smál se Matěj.

   „Funguje?“

   „Můžeš to zkusit ještě párkrát, třeba to zabere.“

   Theodor se usmál od ucha k uchu. Tomuhle povolení nemohl odolat. S radostí se k němu snížil a probouzel ho mnoha polibky, přestože už dávno vzhůru byl.

   Jen velmi těžko přestávali, když už se blížil vlak.

 

   Matěj věděl, že se Theodor snažil, jak mohl, aby ho rozptýlil. Když spolu včera večer volali, Matěj se netvářil příliš nadšeně z návštěvy vlastních rodičů. Byl proto moc rád za Theodora a jeho hravou náladu. Ve vlaku měli štěstí. V brzkém spoji bylo lidí pomálu, takže měli celý vagón pro sebe. Aby ho Theo trochu probudil, lechtal ho, vykládal mu vtipy, nabídl mu v termosce uvařenou kávu (tedy spíš mléko, ke kávě to jenom čuchlo, aby to nabralo barvu) a potom ho přiměl aspoň k nějakému pohybu přes celý vagón v podobě ospalého poloběhu. Odměnou Theovi bylo několik pus a slíbené mazlení po zbytek cesty.

   „Vezmu si tě jako budíček na intr,“ smál se Matěj, když si pro změnu hrál s Theodorovými vlasy.

   „Čím mě budeš nabíjet nebo platit?“ zazubil se plavovlasý ďábel.

   „Něco vymyslím.“

   Theodor uraženě našpulil pusu.

   „Co?“

   Theodor se netrpělivě zavrtěl, než se posadil. Matěj ani tak nechápal. Až potom pochopil, když ho Theodor popadl za triko a přitáhl k sobě, aby ho políbil. Když se odtáhl, musel si rukou smýt úsměv, který mu vykouzlil pohled na Matěje a jeho zarudlé uši. Schytal ránu do ramene.

   „Pako!“ huboval ho Matěj. A zatímco ho kluk, kterého miloval, mlátil do ramene, Theo myslel na jediné; že si nemohl vybrat lepší osobu, do které se zamiloval až o uši.

 

   „Pořád se zlobíš, Maty?“ zeptal se Theo stydlivě, když seděli vedle sebe a Theo si uvědomoval, že jeho ruce byly náhle tak prázdné a nesvé. Matěj se díval uraženě z okna a nereagoval na jeho slova. „Maty?“ oslovil ho Theo znovu a šťouchl ho do tváře. Matěj mu uraženě ruku stáhl. Theo se pousmál a šťouchl ho znovu a znovu, dokud v něm nevyprovokoval stejně rýpavou náladu. Když ho potom dlaněmi mlátil po rukách, už se oba smáli.

   „Snad se nezlobíš, že tě biju,“ zazubil se Matěj, když mu ramena tlačil do sedačky. Theodor měl blízko ke smíchu.

   „Asi jsem masochista,“ svěřil se hrdě a schytal pohlavek.

 

   Když dorazili na nádraží, Theo byl rád, že jeho plán fungoval perfektně a do písmene přesně. Matěje už vůbec netrápilo, že je doma, soustředil se jen na Thea. Počasí jim přálo. Nebylo ani vedro ani zima. Theo mu nedal na výběr - majetnicky si hned chňapl po jeho ruce a uvěznil ji v té své a snad všem hrdě dokazoval, že Maty je jen jeho a pokud někdo v minulosti měl na něj zálusk, má smůlu.

   „Budeš se hodně zlobit?“ zeptal se Theodor najednou. Matěj k němu zmateně vzhlédl.

   „Za co?“ nechápal.

   Theo se ušklíbl, natlačil ho něžně pod strom a pevně sevřel v náručí. „Za únos?“ zazubil se. Matěj se krátce zasmál.

   „Tak to jsi měl vybrat lepší místo na únos.“

   Nebránil se, když ho Theo objal pevněji. „Mám chuť tě označkovat,“ zazubil se vesele.

   „Moje mamka tě zabije žárlivostí,“ zasmál se Matěj.

   „Snad to přežiju,“ usmál se Theo a bez váhání Matějovi udělal cucflek na krku. Matěj hraně zavzdychal.

   „Únosce se přece nepodepisuje.“

   „Tenhle ano.“

   Theodor rozhodně nečekal, že za něžný, letmý cucflek na krku si vyslouží kousanec.

   „To bylo podlý,“ stěžoval si, když si rukou přejížděl po své nové značce, za kterou byl ale rád.

   „To bylo oprávněný,“ usmál se Matěj nevinně.

   Oba se rozesmáli na celé kolo, když šli ruku v ruce.

 

   „Jsem tu a nikam nejdu, jenom s tebou,“ usmál se Theodor, zatímco držel Matěje za ruku. „A když budou mít řeči, unesu tě. Na to je připrav.“

   Matěj se široce usmál. „Nevím, jestli s tím budou souhlasit, ale jak tě znám, ptát se jich nebudeš, co?“

   „Únosce se nikdy neptá,“ ušklíbl se Theo hravě. Matěj do něj šťouchl loktem, než se zhluboka nadechl, aby si dodal odvahy. „Mám se chovat ukázkově?“

   „Raději se chovej normálně.“

   „Majetnicky?“

   Schytal šťouchnutí loktem. „Když se budeš chovat slušně, dostaneš hromadu pus,“ začal Matěj šeptem smlouvat. Theův úšklebek se jenom zvětšil.

   „A co k tomu?“

   S radostí sledoval, jak Matějovi zase rudly uši. Schytal další šťouchnutí loktem jako napomenutí nejspíš.

 

   Otevřela jim přísně vypadající žena s mobilem u ucha. „Ne, Sáro, tu schůzku na zítřek zruš. Určitě do Londýna nepojedu jenom proto, že si to ten šašek rozmyslel na poslední chvíli. A ne, nepojedu tam hlavně proto, že na tento víkend už něco mám. Ano, s rodinou. To je to tak překvapující? Aha, dobře. Tak to zařiď nějak sama,“ řekla s ironickým úsměvem a zavěsila. „Nána blbá,“ ulevila si a převrátila oči v sloup. Rázem ožila, stala se z ní úplně jiná žena, zeširoka se mile usmála a zvolala: „Ahoj! To už jste tady? Neměli jste tu být až za hoďku? Pojďte dál, pojďte.“

   Matěj zaváhal, zatímco Theodor se hned chtěl vydat ke dveřím, ale bylo by neslušné, aby tam šel dřív, než ten, kdo je tady doma. Tentokrát do něj musel trochu šťouchnout on, aby se vzpamatoval.

   Theodor věděl, že ne všichni mají tak šílené rodiče, spíš bohaté, aby si mohli pořídit všechno. Proto nikdy neposuzoval lidi podle toho, co měli či neměli. A v duchu se přistihl, že se mu dům jeho přítele hodně líbil, hlavně pro onu skromnost.

   „A… ty jsi… Matějův kamarád, že ano?“ usmála se Matějova matka, která si nevybavovala, že by si její syn někdy do domu přivedl kamarády nebo že by se o nich předtím sám zmiňoval. Snad jenom občas mluvil o nějakém Igorovi nebo o kom. Neznala jména jeho dětských přátel, protože ta přátelství málokdy vydrží. Vztahy vydrží pouze v dospělosti a jen mezi obchodními partnery.

   „Ano, Theodor, těší mě,“ usmál se Theodor vlídně a nastavil ruku.

   „Tereza, nápodobně,“ úsměv mu opětovala, v hlavě si poznamenala, že aspoň má vychování, a na ženu měla silný stisk.

   „Nechceš se ho rovnou zeptat na datum narození, abys věděla, jak moc si nebudete rozumět?“ zeptal se Matěj podrážděně.

   „Ne každý musí být tvrdohlavý beran jako ty, Maty,“ usmála se o to víc a oči se jí rozzářily. „Ale pravda - co jsi za znamení?“

   „Je ujetá do astronomie,“ informoval Thea šeptem jeho přítel.

   „Astrologie, zlatíčko. Astrologie,“ opravila ho Tereza s úsměvem ještě větším.

   „Ale nemusíš se každého hned po jménu ptát na znamení zvěrokruhu.“

   „O mnohých to ledacos vypoví. Jen ty máš pouze tvrdohlavost beranů.“

   „Mami!“

   Theodor se musel smát do dlaně. Očekával to nejhorší, dle Matyho nejistoty, ale mámu šílenou do astrologie opravdu ne. A otec bude farář nebo náboženský či historický fanatik?

   „Jsem mírumilovný Kozoroh.“

   „No, tak to hodně štěstí s Matym.“

   „Náhodou si spolu rozumíme perfektně,“ nesouhlasil Matěj.

   „Nyní ano, po letech už třeba možná ne.“

   „Mami!“

   „Jen říkám, že obě znamení mají v popisu tvrdou palici.“

   „Nebudu si vybírat partnera na základě jeho znamení jako ty!“

   Theodor to už nevydržel a rozesmál se. „Omlouvám se, ale takhle to skutečně nefunguje, paní Terezo. Kdyby to tak fungovalo, moji rodiče by spolu určitě nebyli takovou dobu,“ smál se.

   „Nejsou snad úplně protichůdná znamení, že ne?“

   Theodor se rozesmál na novo. „Ne, mamka je taky Kozoroh, taťka Panna.“

   „Tak ti se skvěle doplňují!“

   Matěj si jen v duchu postěžoval, že mu scházelo, aby si ti dva zrovna v tomhle museli tak dobře rozumět. Naštěstí si jeho zoufání Theo všiml v čas a konverzaci stočil na něco jiného.

 

   „Maty je spíš zakřiknutější povahy, proto jsem se divila, že si chtěl přivést domů kamaráda,“ svěřila se Tereza se smíchem, když jim chystala čerstvě udělaný pomerančový džus.

   „Kamaráda?“ podíval se Theo na Matěje se vševědoucím pohledem. Matěj pohlédl stranou a doufal, že mu zase nezčervenaly uši. Zneužil chvíle, kdy k nim Tereza byla zády, a Matěje pevně objal. „Hele, vydržel jsi moje rodiče, a tvoje mamka je super, tak buď v klidu. Jestli se jí nelíbím už teď, vyhraju její srdce hrou na klavír. A kdyby ne, důležité je, že jsem dávno ukořistil to tvoje.“

   Matěj zadržel smích, ale lenivě ho objal taky. Bradu mu opřel o rameno. „Mamka tě zbožňuje už teď, protože jsi projevil zájem se s ní bavit o astrologii, které sama stejně nerozumí a dámské časopisy opravdu nejsou nejlepší příručkou.“

   „Tak to jsem rád. Plusové body před svatbou se vždycky hodí!“

   Theodor hravě zavzdychal leknutím, když schytal ránu do ramene.

 

   „Takže - chci se ujistit, že jsem to pochopila správně. Theo, ty nejsi jen tak obyčejný kamarád pro Matyho, že ne?“ zeptala se Tereza přímo.

   Matěj měl co dělat, aby se rázem nezadusil džusem. Theodor nevěděl, zda se jedná o chyták, Maty své mámě vše řekl a nyní jen na oko zkouší, zda jsou jeho pocity pravé. Ale proč by měl lhát? Pousmál se. Zvolil cestu drobnou oklikou.

   „Nemůžu neříct, že nejsem jeho nejlepší přítel, kterého kdy měl,“ řekl s trochou pýchy. „A asi jsem jediný, který má určité povolení na občasné škádlení se s ním. Takže ano, hrdě se hlásím, jako Matyho přítel.“

   Matěj se chtěl propadnout do země.

   „Páni… tak upřímný hoch. Tohle bych nečekala. Zvlášť, když Maty přede mnou skoro všechno tají,“ usmála se mile.

   „Proč asi?“ nadhodil Matěj šeptem.

   „Protože jsem šílená do astrologie?“

   „Protože bys mi nejraději předhodila někoho narozeného ve znamení Panny nebo Váh, zarecitoval.

   „To jsem žertovala,“ lhala Tereza spěšně.

   „Aha, takže jsem úplně mimo dokonalý rozhled do budoucna?“ zhrozil se Theodor, ale pak se opět rozesmál. Matěj si jen povzdychl pro sebe. „O důvod víc, proč se snažit ti lépe ukrást srdce,“ zašeptal mu dodatkem do ucha. Schytal šťuchnutí do ramene, už několikáté za tuto hodinu. „Budu mít modřiny,“ postěžoval si.

   Matěj nevěděl, jak reagovat na jeho slova, přestože ho velmi těšila. A ať mu už nahlas nadával z nejistoty, nic z toho nemyslel doopravdy. A Theodor to věděl. Proto s úsměvem přijal jeho bouchání do ramene. A modřiny? Proč ne. Někdo má cucfleky, on bude mít modřiny. Však si to vybere u něj večer jinak!

 

   „Kdy přijede?“ zeptal se Matěj najednou, když dopili džus. Theodor ho pod stolem chytil za ruku. Věděl, na koho tím naráží nejspíš.

   „Okolo čtyř odpoledne. Mám pro nás naplánovaný zbytek dne,“ pochlubila se Tereza.

   „To asi nevyjde, když se jako vždycky zpozdí,“ prohodil Matěj. Theodor se pousmál a nenápadně začal Matěje lechtat. Rozhodně se nezamiloval do takového morouse, no ne?

   „Nepřijeli jsme tu, aby ses tvářil takhle kysele,“ zašeptal mu plavovlasý ďábel do ucha s úšklebkem. „Koukej nasadit úsměv, nebo tě nemilosrdně zlechtám. A za to rameno večer dostaneš trest.“

   Matěj měl co dělat, aby nevyprskl nosem džus, ze kterého se snažil něco upít, a křečovitě svíral rty u sebe, aby zabránil smíchu.

   „Abys ten trest neměl ty,“ zašeptal se smíchem, když konečně polkl.

   „Tak to abych se na něj těšil,“ zazubil se Theo a sotva Tereza zmizela z dohledu, ukořistil si pusu. Matěj to očekával a s radostí ji přijal. Nečekal ale, že ji dostane hned tolik.

   „Neblbni,“ zasmál se Matěj tiše.

   „Proč? Mám tě konečně jenom pro sebe,“ usmál se Theo nevinně. „Toho musím zneužít.“

   Po chvíli se ale nafoukl. Dostat pusu na čelo bylo přece odjakživa výsměch! Narostly mu růžky, když se k Matějovi přiblížil a kousl ho do krku. A pořádně!

   „Jsi snad pes?“ rozesmál se Matěj. Theodor se nevinně usmál, z rukou udělal packy, vyplázl jazyk a roztomile jednou štěkl. Za ten výbuch smíchu mu to stálo za to.

 

   „Budete si chtít zahrát hru nebo se mám klidit?“ zeptala se Tereza mile. Dřív, než mohl Matěj něco navrhnout, jí naštěstí zazvonil mobil. Z módu rodina ihned přepnula na mód práce. A s rozkazovačným tonem se klidila z pokoje.

   Theodor pohlédl na Matěje, který si nepřítomně hrál s polštářem. Zakabonil se, když mu ho Theodor sebral. Místo toho zaměstnal jeho ruce těmi svými. Záměrně zamotal jejich prsty dohromady a mával s nimi.

   „Kolik že ti je?“ zeptal se Matěj po chvíli s úsměvem.

   „Já ti nevím,“ zanotoval Theo. Dloubl mu do ramene, než se hlavou uvelebil v jeho klínu. Roztomile se usmál a zespod mu i zamával. „Ahoj.“

   „Ahoj,“ pousmál se Matěj a dloubl ho do čela. Theo zaculil a zvedl ruku.

   „Chytni mě za ruku,“ zazpíval téměř neslyšně. Matěj nad ním zakroutil hlavou, ale pevně mu ruku stiskl. „Au!“ zasmál se po chvíli, když ho Matěj kousl do kloubu na ruce. „Pak kdo z nás je pes!“

 

   „Jak dlouho většinou telefonuje?“ zeptal se Theo šeptem, když nosem přejížděl Matějovi po krku.

   „Klidně i hodinu,“ usmál se Matěj a tentokrát se jeho dotekům nebránil ani ho neznervózňovaly.

   „Takže tohle nevadí, když jsme sami?“ pozvedl obočí.

   „No… sám jsem přece přiznal, že mi to chybělo… předtím…“

   „Jo, to mě celkem dostalo. Stejně tak to tvoje rychlé následné zavěšení. Ani si mi jednal možnost na to nějak reagovat!“

   Matěj se ušklíbl. „Řekl jsem dost trapnou věc a chtěl z toho vycouvat…“

   „Trapnou, ale upřímnou,“ zašeptal mu Theo do ucha a jednu z jeho rukou pustil. Cítil, jak se napnul, když mu ji položil na koleno. Sledoval, jak nejdříve uhnul pohledem, ale po chvíli se k němu očima zase vrátil. „Vadí ti to?“ zeptal se Theo opatrně. Matěj chvíli váhal, než zakroutil hlavou do stran. „Maty… Kdyby ti cokoliv, co dělám, vadilo, řekni mi to. Dobře?“

   Matěj se pousmál a přikývl. „Vadí mi, když mě lechtáš.“

   „Lechtání je něco jiného, to je povolené.“

   „Není!“

   Theo se usmál. „Dobře, už tě nebudu lechtat. Jen když budeme sami dva.“

   „Ani tehdy ne.“

   „Můžeš mě taky lechtat, když budeme o samotě.“

   Když se Theova ruka pomalu pohnula vzhůru, Matěj znejistěl. Sám ji zastavil, když v půlce jeho stehna. „Promiň,“ podíval se provinile stranou. Theodor se nezlobil, spíš se mu úsměv rozšířil, a políbil ho na krk.

   „Jsem rád, že jsi mě zastavil… protože nyní vím, že ti to je nepříjemné. A mohu se tomu vyvarovat.“

   „Ale to-…“

   Matěj k němu stočil tvář, ale když byli náhle tak blízko toho druhého, už netušil, co chtěl říct. Stejně tak Theo se přistihl, že se ztrácel v jeho očích a toužil ho políbit víc, než kdy jindy. V tu chvíli zapomněl na hrozbu jménem Tereza a políbil ho. A Matěj se vůbec nebránil.

 

   Jen chvilička je dělila od trapasu, kdy je Tereza málem skutečně přistihla. Na otázku, zda Theovi nebude vadit pikantní omáčka, s hrdostí odvětil, že má plechovou hubu. Omáčka nakonec nebyla snad ani trochu pikantní, ale když se pod stolem navzájem provokujete skrytými dotyky, je jednodušší to svést na pikantnost omáčky… Tereza se cítila provinile. Věděla, že Matěj moc na chilli papričky není, ale že by mu vadila jedna malá tak moc? Sama sotva něco cítila… Za onu zarudlost spíš mohly doteky a vzájemné svírání stehna pod stolem. Byla to jejich nová hra, ve které ani jeden nechtěl prohrát. A Tereza se cítila vinná, že jim její jídlo nechutnalo. A ani chválení Theodora ji nepřesvědčilo, že to jídlo bylo opravdu k jídlu. Oba puberťáci se cítili po jídle špatně, ale ve hře skrytě pokračovali, kdykoliv měli příležitost. A snažili se ignorovat jiný problém, který tato skromná, nevinná hra přinášela.

5
Vaše hodnocení: Žádné Průměrné hodnocení: 5 (hlasů: 3)
Detailní hodnocení není k dispozici.
Hodnocení:
4.9/5
- Komentářů: 2
Rozevřu dveře do nového bytu a z těžkých oddechem položím dva cestovní...
Hodnocení:
5/5
- Komentářů: 4
Vysoká hra 25. KAPITOLA 1 21. den doby větru, čtvrtletí větru, rok...
Hodnocení:
4.9/5
- Komentářů: 2
Kapitola 5 Vběhnu do ložnice do obýváku. Otevřu komodu s důležitými...
Hodnocení:
4.8/5
- Komentářů: 4
Dragon seděl v trávě a v náručí mu spal zrzavý chlapec se šrámem na...