Čt, 29/12/2016 - 21:54
49

Věnování: 
Každému, kdo rád čte

„Ahoj zlato, tak už máš zabaleno?“ z monitoru na Dana s úsměvem mávala starší, ale velmi pěkná, udržovaná dáma. Seděla na prosklené terase a za ní bylo vidět ligotající se moře. Měla na sobě huňatý župan a žlutým ručníkem si vysoušela mokré vlasy.

„Mami, ty ses byla koupat?“ ptal se poněkud vyděšeně Dan.

„Samozřejmě, jako každý den. Pokud tedy není bouřka. Je to velmi osvěžující a zdravé. Jen počkej, až tady budeš. Každé ráno si se mnou zaplaveš a uvidíš, denně omládneš o pět let,“  slibovala se šibalským mrknutím maminka.

„Mami, vždyť tam u vás fouká jako na Sněžce,“ Dan s nedůvěrou sledoval palmy, které se pod poryvy větru v pozadí ohýbaly. „A s tím omládnutím to nepřeháněj, zaraz to prosím někde kolem osmnácti, ano? Ať mi tatínka nezavřou.“

„Podle nápadů jí nikdy nebylo víc než šestnáct,“ ozval se odněkud hluboký mužský hlas. „Lásko, už nám nesu kafe,“ zahlaholil otec a za chvilku se objevil před kamerou i on. Na stolek položil tác s kávovým servisem.

„Počkejte na mě, dám si kafe s vámi,“ poprosil je Dan a běžel si připravit kapučíno. Nedělní ráno s rodiči na Skype si chtěl užít. Doufal, že je svým oznámením o zrušení společných Vánoc moc nezklame. Možná se chystá udělat blbost, ale už není malý usmrkánek. Když tak hold odpíská jedny nepovedené Vánoce. Na světě se dějí horší věci.

„Rodičové, musím vám něco říct,“ začal, když se posadil se svojí kávou zpátky před notebook. Okamžitě měl jejich plnou pozornost. „Moc se omlouvám, ale chtěl bych zůstat na Vánoce v Praze. S někým jsem se seznámil a zkusíme být na Štědrý den spolu,“ rychle ze sebe vysypal novinky a s napětím sledoval, jak to jeho dva starouškové přijmou.

„No výborně, tak bys ho mohl přivést na Velikonoce už sebou, ne?“ zazářila maminka.

„Sakra, já už ti dohodl rande se zahradníkem,“ povzdechl tatínek. „Dělám si legraci,“ volal hned v zápětí, když viděl, jak se jeho nejbližší tváří.

„Tedy tati, já se divím, že jsi s tím tvým smyslem pro humor přežil roky v diplomatických službách bez obvinění z vlastizrady,“ povzdechl si Dan. Následující hodinu trávili sdělováním novinek. Maminka se samozřejmě snažila vyzvědět co nejvíc o jeho objevu, ale Dan s odůvodněním, že nechce nic zakřiknout, slíbil dodat podrobnosti až po svátcích.

Advent byl jako každý rok ve znamení narvaných obchodů, nevrlých a bezohledných lidí, pídících se po dárcích a letos se k tomu přidal i nechutně přeslazený svařák. Dan nesnášel sladké pití. Nechápal, co prodejce vede  k tomu, nalít do varny s vínem ty hnusné sirupy. Co bylo špatného na tom, nechat lidi, ať si nápoj dosladí každý podle svého?

Každý večer trávil chvilkou povídání s Martinem. Potvrdili si, že třiadvacátého večer Martin dorazí na Hlavák, kde si ho Dan vyzvedne. Ač to původně neměl v plánu, zakoupil a dovlek domů metr padesát velkou jedličku. Až pak mu došlo, že bude potřebovat asi i nějaké ozdoby. Částečně to za něj vyřešila hodná paní sousedka, která mu věnovala krabici krásně nazdobených perníčků. Dokoupil k nim ještě pralinky Lindt, hořké a mléčné. Na skleněné ozdoby kašle. Stromek bude jen jedlý.

Dvacátého prosince si uvědomil, že se musí večer Martina zeptat, jestli trvá na kaprovi, nebo mu bude stačit kuřecí řízek. Doufal, že projde kuře, protože kapr mu strašně páchl. Martin kuře odsouhlasil. Rybu prý také nerad. Ten večer byl ale nějaký zamlklý. Neprovokoval, nečastoval Dana ironickými poznámkami.

„Děje se něco?“ zapátral Dan.

„Ne, jen jsem trochu unavený, bolí mě hlava. Ve škole nás drtí, chtějí mít všechno napsané a odzkoušené,“ povzdechl si Martin.

„Jasně, tak to si běž raději lehnout,“ pobídl ho Dan. Chvilku mladíka ještě pozoroval. Něco se mu nezdálo. „Martine, jestli máš nějaký problém, tak tu návštěvu můžeme odložit,“ zkusil klidně mladšímu muži otevřít zadní vrátka, pro případné vycouvání ze společných Vánoc.

„Sakra, dej už s tím pokoj,“ vyjel Martin. „Nic rušit nechci. Jestli s tím máš problém, tak mi to řekni, já se s tím vyrovnám, ale nesvaluj to na mě!“

„Já žádný problém nemám, ale vidím, že ty nejsi ve své kůži. Evidentně se něco děje, tak ti nabízím možnost, řešit to. Na návštěvě se přeci můžeme dohodnout kdykoliv. Neznamená to, že tě nechci vidět, chci a moc,“ přesvědčoval ho Dan.

„Třiadvacátého mě čekej, jak jsme se domluvili. Zatím dobrou,“ odpověděl Martin a zavěsil. Dan chvilku zíral na monitor. Zdá se, že Vánoce budou šťastné a veselé. Další dva dny byl Martin offline a Dan jel v dohodnutý termín na Hlavák s malou dušičkou.

České dráhy mile překvapily čtyřicetiminutovým zpožděním. Dan stál na příslušném nástupišti a v ruce drtil mobil. Vlak konečně dorazil a lidi z něj šťastně skákali ven. Konečně uviděl hubeného kluka s krosnou. Zvedl ruku a zamával.

„Tak jsi tady,“ pronesl takřka s údivem, když se k němu Martin procpal. „Mám nahoře auto, teď už bude provoz v Praze na pohodu. Všichni jsou doma u televize, nebo na chalupách,“ objasňoval návštěvě, jak to chodí v pražské dopravě a směroval ji na parkoviště.

Krosnu umístil do kufru auta a pak počkal, až se Martin usadí. „Tak jaká byla cesta?“ zeptal se. Tichý mladík ho zneklidňoval.

„No dalo se to přežít. Mám v noťasu zásobu filmů. Teď se to hodilo,“ odpověděl mu Martin, opřel se v sedačce a zavřel oči. „Jen tam bylo děsně přetopeno. Buď jsou ty vagóny přehřáté a nebo vymražené. Nikdy nemůže být ideální stav,“ postěžoval si ještě.

„Fajn, tak za chvilku jsme doma a můžeš si dát sprchu,“ slíbil Dan a vyrazil směrem na Butovice. Jak řekl, silnice byly hladce průjezdné. Dokonce měl kliku a podařilo se mu zaparkovat takřka před vchodem jeho paneláku. Když otvíral dveře bytu a dával Martinovi přednost, dostavilo se mravenčení kolem žaludku. Připadalo mu, že je to tisíc let, kdy měl doma chlapa.

V předsíni se vyzuli a Dan dal Martinovu krosnu do pracovny, kterou používal i jako pokoj pro hosty. Ukázal mu pak koupelnu a šel postavit vodu na těstoviny. Doufal, že jeho rychlé boloňské špagety Martin ocení. Když za ním Martin přišel do kuchyně bos, jen ve světle modrém triku a modrých boxerkách, takřka nahlas polkl.

„Večeře bude za chvilku, jen co se začne vařit voda, tak tam hodím špagety. Masovou směs mám připravenou už od včerejška. Co chceš k pití?“ pokynul hostu k lednici. „Vyber si na co máš chuť, já jsem otevřel víno, ale samozřejmě mám pro tebe i colu,“ s úsměvem pokračoval v domácích pracích.

„Já ani moc nemám hlad,“ pronesl Martin. Sedl si na židli ke kuchyňskému stolu a podepřel si hlavu. „Chci tě poprosit, nemáš nějaký prášek na bolest?“ zeptal se v zápětí.

Dan právě nasypal těstoviny do bublající vody. Otočil se od sporáku na Martina. „Copak tě bolí?“ zeptal se.

„Zub. Už asi týden. To vedro ve vlaku mě dodělalo,“ povzdechl si.

„Aha...,“ protáhl skoro s úsměvem Dan. Najednou mu byla jasná ta špatná nálada, která ho poslední dny tak trápila a nutila k přemýšlení, jestli si náhodou Martin nerozmyslel chození se starým páprdou. „A co takhle, zajít k zubaři?“ položil logickou otázku.

Kluk na něj od stolu hodil znechucený pohled. „Nikdy, jsou to sadisti. Mučí tě a pak tě ještě sedřou při placení,“ vyložil Danovi svůj postoj.

„Nepovídej,“ s úsměvem si přitáhl Martin židli blíž k němu. „Tedy vlastně povídej, kdy jsi byl naposledy na prevenci?“

„Asi někdy na základce,“ povzdech Martin. „Tak máš nějaký prášek?“ zkusil se znovu dobrat chemické úlevy.

„Ale to víš, že mám,“ přislíbil Dan. „A teď mi pěkně řekni, copak tě trápí? Nahoře, dole, vlevo, vpravo?“ sondoval klidně.

„Asi osmička vlevo nahoře,“ povzdechl mladík. „Svině jedna, co vylezla, tak to s ní stojí za hovno,“ sdělil už bez cenzury svoje pocity.

„Tak jo, jdi se obléknout a jedeme,“ rázně zavelel Dan, vypnul sporák a také se zvedl. Byl rád, že si ještě nedal nic k pití.

„Já na žádnou pohotovost nechci,“ začal protestovat Martin. „Dej mi něco na bolest, já se vyspím a budu jak rybička,“ přemlouval staršího muže. Doposud byl pánem situace on a doufal, že se na tom nic nezmění.

„Neboj se, myslíš, že bych tě vzal k někomu špatnému?“ snažil se ho uklidnit Dan. Přinesl mu z pokoje džíny a mikinu. Div že mu nepomáhal s oblíkáním. Nakonec mu dal bílou pilulku. Martin jí vděčně polkl a za čtvrt hodiny už seděli znovu v autě a mířili do centra.

„Máš v nějaké nemocnici na pohotovosti známého zubaře?“ sondoval Martin.

„No jasně, ani si nevšimneš, že jsi ho měl v puse,“ ušklíbl se na něj Dan. Martin jen protočil oči, aby je v zápětí zavřel. Lék začínal působit.

Dan zastavil před moderní poliklinikou. Lehce pohladil Martina po rameni. Bylo mu ho líto a v duchu proklínal nezodpovědné rodiče, kteří dokážou u svých dětí vyvolat takový strach ze stomatologů. Nechápal, kde se stále berou ty hororové pověsti o neskutečně bolestivých zákrocích a sadistických zubařích, kteří nosí na krku náhrdelníky ze zubů vyrvaných bez lokálního umrtvení.

„Tak pojď,“ vyzval tichého spolucestujícího.

„Ono už je to skoro dobré,“ ozval se tiše  hrdina.

„Jasně, máš v sobě Codein, tak je ti fajn, ale za pár hodin bys zase kňučel. Jdeme!“ poručil Dan. Odepnul Martinovi pás a šel ho tahat z auta ven.

„To není nemocnice,“ zkonstatoval trpící. „A vypadá to, že mají zavařeno, kam jsi mě to odvezl?“ zeptal se trochu nedůvěřivě.

„Neboj, mám klíče, jen pojď,“ lákal Dan mladíka nahoru po schodech, ke vchodovým dveřím. Na potvrzení svých slov hned začal odemykat. Když oba vstoupili, ihned vchod zamlkl. Rozsvěcet nemusel, dobře to tu znal, takže mu stačilo nouzové osvětlení. Vedl Martina dlouhou chodbou a pak po schodech do patra. Nakonec zastavil u jedněch dveří.

Informační cedule hovořily zcela jasně. Stomatologie. MUDr. Daniel Schwarz. Dan odemkl a odkódoval ordinaci. Tady již rozsvítil a posunkem pozval Martina dál. „Tak prosím pane Kopecký, pojďte dál a posaďte se,“ s úsměvem ukázal na moderní křeslo. Podíval se na svého vánočního pacienta a skoro zalitoval, že za ním hned nezamkl. Martin vypadal, že se chystá na útěk. Dan k němu přistoupil a položil mu ruce na ramena. „Martine, klid!“

Martin se nakonec podvolil. Nechal se dovézt ke křeslu a posadil se. „Takže ty jsi zubař?“ pronesl nakonec. „Ty prevíte, klidně jsi mě nechal při tom saniťákovi.“

„Proč brát lidem iluze, jsou zábavní ve svých předsudcích“ usmál se Dan, který si začal chystat nástroje. „Tak otevři ústa, prosím,“ vyzval nakonec Martina.

Ten zatím nabral barvu kyselého mléka. Semkl rty a vzpurně na Dana zahlížel.

„Podívej, slibuju, že u mě tě nebude vůbec nic bolet. Nikdy. Za to ti ručím,“ vemlouval se nazelenalému pacientovi. „Martínku! Otevři tu pusu a opovaž se mě kousnout,“ zavrčel nakonec.

Martin kupodivu poslechl. Dan mu ukázal zrcátko a vysvětlil, že se podívá, co se vlastně děje. Problém byl zcela evidentní. Dan mu nakonec prstem ještě přejel po patře. „No jo, vyndáme to,“ zkonstatoval nakonec.

„Jak, vyndáme?“ zeptal se podezřívavě Martin.

„Rychle a bezbolestně, tohle bude jednoduchá extrakce,“ odvětil Dan a chystal si do stříkačky anestetikum. Pak se otočil na ztuhlého mladíka. Naklonil se k němu a políbil ho. Na čelo a pak na rty. Jazykem se zlehka dotkl znaménka nad jeho ústy. „Jestli chceš, tak ti ho nejdřív vykouřím,“ nabídl ještě jedno V.I.P. sedativum.

„Až doma,“ odmítl ho Martin. „Ale piš si, že za tyhle překvápka si tě vychutnám!“

Dan byl šťastný, že se jeho pacientovi blýsklo v očích známe ďábelské světélko. Martin otevřel ústa a zavřel oči. Dan aplikoval anestetikum a s uspokojením zaznamenal, že se mladý muž na křesle ani nezašklebil.

Pak vzal Martina za ruku a políbil ho na ni. Stiskl ledovou dlaň ve svých. „Tak jdeme na to,“ prohlásil po chvíli. Uchopil první nástroj a zkušeně jím uvolnil zub od dásně. Pak stačilo jedno rychlé šáhnutí kleštěmi a problém byl venku. Vsunul Martinovi do úst tampon a poručil mu, ať skousne. Když po chvíli tampon vyndal a ověřil, že rána nijak závažně nekrvácí, poplácal mladíka po rameni. „Tak a máš to za sebou. Jak se cítíš?“

„ Dobrý,“ zamumlal Martin.

„Ještě v klidu seď, nikam nespěcháme,“ broukl Dan a začal uklízet. Ordinaci chtěl opustit v takovém stavu, v jakém ji našel. Jeho sestřička byla pečlivá. Rozhodně by ho za tuhle pirátskou akci nepochválila, ale konec konců, šéf byl on. Pečivě zavázal všechen odpad, který nadělal. Ten biologický po cestě hodil do suterénu ke spálení.

Když dorazili domů, byla skoro půlnoc. Pomohl Martinovi vysvléknout a chvilku zaváhal, jestli ho má uložit do pokoje pro hosty a nebo k sobě do ložnice. Pro jistotu ráno převlékl povlečení, ale nechtěl se nějak podbízet. Návštěva to nakonec vyřešila za něj, protože automaticky zamířila k ložnici.

Na prahu Martin chvilku zaváhal, zkoumal, které straně postele dává Dan přednost. Podle štosu knih položených na jednom nočním stolku usoudil, že volno bude vpravo. Posadil se na postel a pozoroval Dana, který na jeho stranu navršil haldu polštářů.

„Tak, ať máš hlavu položenou výš než tělo. Pěkně si lehni a já za chvilku přinesu led,“ ukládal ho Dan, jako mimino. Pak se rychle vysprchoval, natáhl spací triko a pro dnešní noc k němu přidal i volné trenýrky. Aby šel naostro, jak byl zvyklý, si netroufal. Nakonec z mrazáku vyndal led, nasypal ho do igelitového pytlíku, který ještě zabalil do látkového kapesníku. Pozhasínal a vstoupil do ložnice.

Viděl, že ho Martin poslechl. V polosedě, uvelebený na pravém boku, koukal z okna na blikající světla města. Dan rozsvítil malou lampičku, při které si byl zvyklý číst a zhasl velké světlo u stropu. Zalezl do postele, za záda mladíka. Přehodil přes sebe přikrývku a pak uchopil do ruky balíček s ledem.

„Přinesl jsem ti chlazení,“ zašeptal. Přisunul se těsně k Martinovi a opatrně mu položil obklad na levou tvář. Při té příležitosti se přitiskl co nejblíže k hřejícímu tělu a nadechl se úžasné člověčí vůně, složené z aviváže, sprchového gelu a hlavně trošky potu. Zavrtal obličej do vlasů na Martinově zátylku. Ucítil, jak se mladík zamlel a pak přikryl jeho ruku tou svojí.

„Teď se chceš mazlit, co? Sadisto jeden. Máš smůlu, rozbil sis mě. Plánoval jsem, že se zítra neposadíš, ale teď to vidím tak, že se budu pěkně válet a ty budeš kolem mě lítat s kašičkama a obkládkama,“ vyhrožoval mu jeho vánoční pacient.   

„Ale prosím tebe, nedramatizuj to,“ tiše se zasmál Dan. „Po takhle lehké extrakci můžeš cokoliv. Kdyby to byla spodní osmička, tak bych ti samozřejmě naordinoval klid, ale tohle nemělo ani pořádné kořeny.“ Vtiskl polibek na Martinovo rameno a pokračoval: „Když už jsme u toho, tak ti hned po svátcích založím kartu a začnu na tom tvém chrupu pracovat. Pokud budeme mít štěstí, tak o příštích Vánocích máš po starostech,“ pokoušel se o optimistický tón.

„Co za to?“ zašeptal Martin, který po prožitém šoku pomalu sklouzával do spánku.

„Cokoliv si řekneš,“ opět ho lehce políbil Dan. „Třeba si mě můžeš spoutat?“ házel udičku a doufal, že se mladý muž chytí a on si konečně splní erotický sen. Odpovědí mu bylo jen oddechování. Ještě chvilku si užíval toho, že není v posteli sám, ale nakonec zvítězilo pohodlí, opatrně se otočil, zhasl lampičku a během minuty spal.

Na Štědrý den, kolem desáté se Dan probudil. Chtělo se mu strašně moc na záchod. Chvilku bojoval, přesvědčoval se, že nutkání zaspí, ale nakonec se rozhodl vstát. Jak se tak pokoušel vyhrabat z pokrývek, pravou rukou šáhl do studeného mokra. Hodně hlasitě zařval.

„Co je?“ vymrštil se do sedu Martin. V zápětí se zašklebil a chytil si levou tvář.

„Sakra, je tu mokro,“ oznámil mu Dan a šel se vyčůrat. „Ty v klidu lež, přinesu něco na bolest a  udělám ti pudink,“ houkl ještě přes dveře.

Martin pohmatem prozkoumal mokrou skvrnu. „Vypadá to, že jsi něco nestihl,“ zavolal a pokusil se ustlat si trochu dál.

„Houby,“ zahučel Dan. „To ten led. Jak jsme usnuli, tak ti obklad spadl, pak se všechno rozpustilo a vyteklo. Měli jsme toho oba dost,“ podal Martinovi lék a šel do kuchyně. „Máš raději vanilkový, nebo kakaový?“ křikl po chvíli na Dana.

„Žádný, ale mám hlad, tak je mi to jedno,“ upřímně odpověděl Martin. Zavřel oči a čekal, až analgetikum zabere. Chvilku přemýšlel, jestli si neskočí pro noťas, ale nakonec se zvedl a také si došel na toaletu a do koupelny. Dal si rychlou sprchu a pak si všiml pokladu, ve formě Danova županu. Respektive v pásku od županu. Sebral ho a v ložnici schoval pod polštář.

Dan uvařil puding, našlehal tvaroh a smíchal. Nandal Martinovi velkou misku a chtěl mu jí odnést do postele, ale ten už se mu osprchovaný a voňavý hrnul do kuchyně.

„Jdi se v klidu osprchovat. Já se najím a pak se sejdeme v ložnici,“ vybídl Dana a v zápětí se začal cpát.

„A neměli bychom nejdřív ozdobit stromeček?“ vzpomněl si Dan.

Martin s plnou pusou jen zavrtěl hlavou a mávl rukou směrem ke koupelně. Stromeček rozhodně počká, ale ten prolhaný zubař musí být pořádně potrestán.

Dan se dal v koupelně do velké očisty. Oholil se a to jak na tvářích, tak i v rozkroku a podpaží. Hrudník a břicho si neholil nikdy. Nelíbilo se mu, když vypadal jako oškubané kuře. Byl tmavovlasý a chloupky mu rostly dost rychle. Nestačil by kupovat žiletky a nebo by musel chodit do salonu na epilaci. Nemusí mít přeci všechno. A navíc, Martin nezmiňoval, že by si přál nějaké holátko.

Ve skříňce našel anální sprchu a udělal pořádnou očistou i zevnitř. Když byl ke své spokojenosti čistý a voňavý, chvilku rozvažoval, co si má vzít na sebe. Nakonec  usoudil, že ručník kolem boků bude stačit. Už i příprava ho dokázala nabudit a tak si penis ručníkem pevně přitáhl k břichu.

Když otevřel dveře ložnice, uviděl Martina, který ležel nahý, záda podložená polštáři, ruce zkřížené na hrudi, jak upřeně sledoval jeho příchod. Chvilku nechal Dana, aby si ho prohlédl. Dlouhé, hubené tělo, světle hnědé chloupky jen jemně zarůstaly cestičku od pupíku dolů, v klíně zkrácené, ne zcela vyholené. Hrudník měl hladký. Ovšem z podpaží mu cosi vykukovalo. Penis mu ležel zatím volně, vykloněný na levé stehno.

„No konečně,“ pronesl mladík. „Trochu jsem tu zapnul topení aby nám nemrznuly zadky,“ oznámil, pak vstal a přistoupil k Danovi: „Než se začneme pořádně potit,“ zašeptal mu do ucha a jedním hmatem z něj strhl ručník.

Dan na sobě cítil Martinův spokojený pohled a následně i horké ruce, které ho uchopily za ramena, sklouzly na chvilku dolů po pažích a pak se přesunuly na krk. Od krku dolů začaly svůj průzkum nanovo.

„Jsi jako plyšák,“ zkonstatoval Martin když prsty zkoumal jemné černé chloupky obrůstající dvorce Danových bradavek. Pak znovu chytil Dana za paže a nasměroval ho k posteli. „Tady si klekni, čelem k té skříni,“ poručil a ukázal na kraj postele.

Dan poslech. Klekl si na určené místo a pozoroval svůj obraz v mléčném skle, ze kterého byly vyrobené dveře zmíněného šatníku.

„Ruce za záda!“ zazněl přísně další Martinův požadavek.

Bez sebemenšího zaváhání Dan rozkaz splnil. Ihned ucítil, jak jsou mu ruce pevně svazovány, sice měkkou látkou, ale Martin ho rozhodně nešetřil. Nenechal mu naději, že by se z uzlů snadno dostal.

„Tak doktore, teď ti udělám pořádnou prohlídku,“ sdělil mu mladík a stoupl si před něj. Bylo vidět, že se mu situace začíná zamlouvat, podle jeho, také již řádně prokrveného penisu. Chytil Dana trochu silněji za vlasy na zátylku, zaklonil mu hlavu a doslova mu nacpal jazyk do úst. Druhou rukou mu pomalu sjížděl po páteři dolů a umístil svůj prostředník tak, že mu pěkně zapadl mezi půlky. Ale jen na krajíček. Nesnažil se dotknout stále ještě ukrytého konečníku.

Dan nevěděl, jestli se má trochu předklonit a tím vyšpulit zadek, aby měl Martin snadnější přístup dovnitř jeho těla a nebo naopak, raději nevytrčit pánev dopředu a otřít si svůj penis o ten Martinův. Vybral si dráždění penisu, ale Martin v zápětí uhnul. „Žádný takový,“ vysmál se mu doslova. „Teď trochu víc roztáhni kolena, ať se ti koule pěkně houpou  v prostoru.“

Dan ihned poslechl. Byl vzrušený, jako snad nikdy před tím. Martin opustil prostor před ním a vlezl si také na postel. Dan doslova cítil jeho pohled, kterým mu klouzal dolů po páteři. Po chvíli ho mladík ještě trochu donutil zacouvat blíž ke středu postele a roztáhnout víc stehna. Nakonec byl spokojený. „Tak, ani se nehni,“ přikázal a na chvilku opustil ložnici. Vrátil se ale v několika vteřinách a na postel dopadlo pár balíčků s kondomy a velká tuba s gelem.

Dan zíral na svůj klečící obraz ve dveřích a litoval, že místo mléčného skla nemá zrcadlo. Takhle neviděl detaily, jen stínové postavy. Právě se za ním jeden stín vynořil a pak položil ruce na jeho prsa. Šikovné prsty našly bradavky a začaly si s nimi pohrávat. Na šíji ucítil polibky, které střídaly lehké kousance.

Martin otevřel gel a trochu si vymáčkl do rukou. Znovu začal dráždit Danovy bradavky, tentokrát prsty kluzkými od gelu. Podle zrychleného dechu poznal, že je s jeho laskáním starší muž víc než spokojený. Zkusil seštípnout tvrdé hroty trochu silněji. Dan sice vyjekl, ale neprotestoval. Za odměnu mu po nich tedy Martin chvilku kroužil jen bříšky ukazováků.

„Ano, ano, prosím,“ zašeptal Dan, zaklonil hlavu a opřel si ji o Martinovo rameno. Bradavky ho brněly a vysílaly elektrické impulsy do jeho penisu. Kéž by ho Martin takhle štípal a hladil i tam dole. Zkusil zakroutit pánví. Na zadku ucítil tvrdý úd svého trýznitele. Ten si přestal hrát s bradavkami a rukama klouzal dolů. Jako kdyby slyšel Danovy úpěnlivé prosby, ale těsně na podbřišku se ruce zastavily. Ozvalo se zlomyslné uchechtnutí a najednou horké tělo zpoza jeho zad zmizelo.

„Martine,“ zaznělo ložnicí prosebně. Dan se pokoušel v odrazu zachytit, co mladík dělá. Vypadalo to, že si lehá, ale protože byl schovaný za ním, podrobnosti mu byly utajené, do té chvíle, než se mu mezi doširoka rozevřená stehna nacpala hlava. Pak ho silné ruce hrochu nadzvedly, aby vytvořily pohodlný prostor pro další mučení. Dan chvilku zíral do světle hnědých očí. Nechápal, co Martin sleduje, než ucítil horký jazyk, který přejel přes jeho koule.

„Ježíši,“ vyheknul. Ne že by mu ještě nikdy nikdo varlata neoblízl, ale ta zvláštní poloha dělala z příjemných věcí doslova slast. Mladý muž pod ním ho uchopil za boky a trochu si ho přitáhl k sobě. Jazykem mu znovu začal přejíždět po koulích a občas zavadil i o zatím pevně sevřený vstup do jeho těla. Dan vzdychal a kroutil se jako žížala na háčku. Stehna ho začala od nezvyklé polohy trochu bolet, ale nepostěžoval by si za nic na světě.

Martin ho po chvilce laskání trochu nadzvedl a znovu si na ruku vymáčkl gel. „Tak se mi ukaž,“ zašeptal a štědrou dávkou potřený prostředník levé ruky zkusil jemně zasunout do Danova těla. Snadno překonal počáteční odpor svalů. Opatrně prstem kroužil a promazával gelem růžovou tkáň. Po chvíli prst vytáhl, hladil Danovi půlky a znovu jazykem laskal varlata.

Dan začínal být zoufalý. Jediná část, které se Martin nedotkl byl jeho ubohý penis, na jehož vrcholku se už pomalu formovala kapička Cowperovy tekutiny. Slastné pocity v oblasti jeho pánve se mísily s bolestí svalů ve stehnech a začaly se ozývat i nepřirozeně zkroucené paže. Sklonil hlavu a upřeně zíral dolů mezi svá stehna na dobře se bavícího Martina.

Ten ho na chvilku přestal dráždit jazykem a zaujatě sledoval kapičky potu, které stékaly z čela staršího muže. Spokojeně se ušklíbl a pak jedním rychlým tahem vrazil Danovi do zadku palec až na doraz. Trefil se přesně do prostaty. Dan zařval a z jeho penisu vystříkla malá dávka bílé tekutiny.

„Pro Boha tě prosím, už mě pořádně udělej, nebo mě zabij,“ zaškemral Dan.

„Když jsou ty Vánoce a ty tak pěkně prosíš,“ nechal se obměkčit Martin.  Hbitě se vysoukal z pod zpoceného Dana. Navlékl si kondom a nanesl na sebe pořádnou dávku gelu. Klekl si za svojí oběť, kolena vsunul mezi roztažená stehna a začal si Dana na sebe pomalu přitahovat.

Tuhle polohu Dan nečekal. Myslel si, že mu Martin rozváže ruce a vezme si ho „na pejska.“ Místo toho byl něžně posazen do klína mladého milence, který velmi opatrně a pomalu zasouval svůj úd do jeho, zatím ještě zcela neuvolněného konečníku.

Chvilku trvalo, než se Martinovi podařilo dostat se do Dana až po kořen. Oba dva pak zůstali strnulí a udýchaní. Martin si tiskl Dana v náručí, líbal ho na krk a olizoval mu z něj kapky  potu. Po chvíli začal malinko pohybovat pánví a zároveň pravou rukou uchopil Danův penis. Ložnicí se v zápětí začalo rozléhat sténání, vzdychání a rytmické pleskání.

Danovo vyvrcholení na sebe nenechalo moc dlouho čekat. Vlastně sám sobě gratuloval, že vydržel až takovou dobu. Téměř pyšně sledoval, jak jeho sperma stéká po dveřích šatníku. Ve chvíli, kdy se tam rozstříklo, ho Martin převalil na bok, zvedl mu pravou nohu a několika prudkými pohyby se také přivedl k orgasmu.

Tohle jeho ložnice ještě nezažila. Dan ucítil, jak mu Martin uvolnil ruce. Měl pocit, že je už nikdy nedokáže natáhnout před sebe. Zřejmě i trochu zasténal, protože v zápětí se mladší muž posadil,  pomohl mu otočit se na záda a začal mu paže a ramena masírovat. Nakonec vzal deku a oba je pod ní zachumlal.

„Dneska už ten stromeček asi neozdobíme,“ prohodil po chvíli Dan. „A včera jsem zapomněl dát vařit brambory na salát, takže ten asi taky nebude,“ pokračoval po chvíli. „Budou ti stačit řízky s chlebem?“ položil na konec zásadní otázku.

„Jak tě tak poslouchám, budu si je muset asi usmažit co?“ zasmál se Martin.

„Jsi moc chytrý chlapec,“ pochválil ho s úsměvem Dan a zavřel oči.

Když se probudil, byla venku tma. Trochu zmateně se rozhlédl a zašátral po mobilu. Na nočním stolku ho nenašel, tak se zvedl a pomalu, navzdory protestujícím svalům se došoural ke dveřím. V obývacím pokoji se mu naskytl pohled na Martina, usazeného na sedačce s notebookem.

„Ahoj,“ pozdravil ho s úsměvem hoch. „No to je dost, že jsi se probral, už jsem myslel, že zaspíš Ježíška.“

„Ježíška?“ zeptal se zmateně Dan. Pak mu pohled konečně padl k oknu, kde stála v modrém kbelíku jedlička, lehce našikmo, opřená jednou stranou o zeď. Zbytek větví, které trčely do prostoru byly ozdobené bonbony a perníčky.

„Tys je našel?“ zeptal se trochu zbytečně Martina.

„Našel a už mám hlad. Chceš si na večeři něco obléknout a nebo se mám taky svléknout?“ zeptal se Martin a s povytaženým obočím sledoval, jak Danovi pomalu dochází, že na sobě kromě přirozeného ochlupení, nic nemá.

„No jo, promiň, já se trochu opláchnu a pak udělám ty řízky,“ vyhrknul Dan a rychle zmizel v koupelně. Takhle zmordovaný už dlouho nebyl. Když po čtvrt hodině dorazil do  kuchyně, čekal ho další šok. Na stole ležely dva talíře s řízky a salátem. Martin už seděl a znaménko v koutku úst se lehce hýbalo, jak jeho majitel marně zkoušel zadržovat smích.

„Tys i uvařil?“ položil Dan druhý blbý dotaz večera.

„Kdepak, to zvládla ta restaurace, co máš kousek od baráku,“ prozradil Martin původ večeře.

Dan oběma nalil do přichystaných sklenek červené víno a  ztěžka se posadil naproti hubenému klukovi, který už netrpělivě poťukával prsty na stole. Pozvedl svojí skleničku: „ Na co si připijeme?“

Martin se chvilku zamyslel. Pak také uchopil skleničku, cinkl s ní o Danovu a pronesl: „Na inzerát!“

 

Melodie vycházející z mobilu nabírala na hlasitosti. Dan se netrpělivě zavrtěl a když ani jeho třetí povzdechnutí nezabralo, lehce nakopl postavu, zachumlanou vedle něj pod teplou duchnou. První nahlas vyslovená nadávka byla známkou toho, že spáč si začíná uvědomovat tvrdou realitu.

„Kurva, práce,“ zavrčel Martin a pomalu se hrabal z postele. Závistivě pozorovat Dana, který se právě otáčel na druhý bok přitahoval si k sobě jeho polštář. Začal se opatrně pohybovat po pokoji a za světla mobilu hledal oblečení. Na chodbě se ozvaly kroky a ihned na to opatrné  zaťukání na dveře.

„Martínku, pospěš,“ šeptem ho pobízela zpoza dveří babička.

„Ale jo, babi! Už jdu, do pr...,“  syčel Martin a pokoušel si navléknout ponožku.

„Nenadávej, buď tiše, ať nevzbudíš pana doktora,“ napomenula ho stará dáma a pomalu scházela ze schodů do obří kuchyně, která sloužila i jako jídelna.

„Jasně, hlavně kurva nevzbudit pana doktora. Jebu pana doktora!“ nadával Martin, ale docela tichým šeptem.

„To víš, že mě můžeš jebat,“ ozvalo se mu za zády s tichým smíchem: „Ale nejdřív musíš pěkně nakrmit kravičky a pak to vezmi laskavě přes sprchu,“ dostalo se mu ještě dalšího doporučení od Dana, který se mu z tepla postele naprosto bezostyšně vysmíval.

„Nech si ty kecy, nebo tě můžu ujistit, že u štědrovečerní večeře si rozhodně neposedíš,“ zavrčel výhružku mladý muž, kterému se konečně podařilo najít a navléknout všechny svršky. „Za tři hodiny jsem zpátky, tak se podle toho laskavě zařiď. Budu potřebovat vlídné zacházení,“ povzdechl si ještě a zmizel.

Dan se na zabouchnuté dveře jen ušklíbl a v klidu se znovu natáhl do peřin. Zavřel oči a i přes zvuky probouzejícího se hospodářství, pomalu sklouzával zpět do spánku.

Martin se mračil jako čert a v kuchyni rychle na dvě kousnutí zlikvidoval krajíc chleba s máslem a medem. Lokl si čaje a loupl očima po nadskakujícím otci, který ho vybízel k větší rychlosti. „No jo, však ty krávy nechcípnout,“ zahučel, navlékl si pracovní bundu a vyrazil k ustájením. Celý listopad a prosinec se snažil Danovi vymluvit nápad, že letošní rok stráví Vánoce u jeho otce na farmě. No jasně, Danečkovi tu nic nehrozilo. Úžasný pan doktor měl imunitu. Omotal si kolem prstu celou Martinovu rodinu. Takže se teď může pěkně vyvalovat v posteli a až se uráčí vylézt, tak mu bude babička podstrojovat a rozplývat se nad ním až do večeře.

„Doufám, že jsi nevzbudil Dana?“ nezapomněl také tatík projevit obavy o blaho vzácné návštěvy. To už oba cpali seno z dopravníku do jesliček před spokojené krávy.

„Ale to víš že jsem ho vzbudil, jenže se zase v klidu otočil a chrápe dál, princátko!“ odsekl Martin a posunul se k další dojnici.

„Tak to je dobře,“ spokojeně odkýval otec: „Musí si odpočinout, má náročnou práci.“

„Je to zubař, ne kardiochirurg,“ odfrkl Martin.

„Jen to nezlehčuj,“ vyjel na něj starší muž. „Medicínu vystudoval a zubařů je nedostatek. A vůbec, ty můžeš být rád, že sis takového slušného člověka našel,“ výhružně se na svého syna zadíval a hned pokračoval: „Musí být neskutečně trpělivý, když tu tvojí kousavou povahu vystojí. Doufám, že mu doma pomáháš a neválíš se jen u počítače?“

Martin jen protočil oči a chytil do ruky koště, kterým začal vymetat kravám stání. To jak byla jeho rodina ochranářská vůči Danovi ho nepřestávalo fascinovat. Na druhou stranu musel v duchu přiznat, že jeho nejbližší mají pravdu, když mu předhazují, že je hulvát a neandrtálec. Celou jeho pubertu museli řešit excesy ve škole i jinde. Vždycky zaměňoval upřímnost s drzostí a docela rád se rval.

S Danem to bylo jiné. Ne, že by si na něj občas neotevřel pusu, ale Dan na to buď reagoval se smíchem a nebo, pokud Martin přestřelil únosnou mez, mihnul se mu v modrých očích podivný stín, který hned v zápětí ledově omotal něco uvnitř Martinova hrudníku. Snažil se pak co nejrychleji staršího muže potěšit. Když se Martin rozhodl, že Brno vymění za Prahu a začal studovat na ČVUT, zažádal si o kolej. Nechtěl se nakvartýrovat hned k Danovi a tehdy poprvé uviděl ten bolavý pohled. Musel pak pracně z introvertního přítele dolovat, proč je tak zamlklý. Nakonec se domluvili, že se nastěhuje do Danova bytu, ale trval na tom, že mu bude řádně platit nájem.

Dan nezapomněl na slib a pustil se do Martinova vzhledu. Začal samozřejmě nejdřív důkladnou správkou zubů. Když mladík utrpěl svoji první dentální hygienu, přivázal večer doma Dana na hodinu k topení a uspořádal mu přehlídku oblíbených pornofilmů, kterou pak završil důkladnou osobní předváděčkou vlastních fantazií. Ještě že byl pátek, protože další den panu zubaři rozhodně do skoku nebylo. Navzdory velkému rozdílu věku a povah uplynul od jejich prvního setkání rok a ani jeden z nich by neměnil.

Martin po víc jak třech hodinách práce pomalu kráčel do obytné části farmy. Oblečení nasáklé pachem chlévů nechal v převlékárně a jen v boxerkách nakráčel do sprchy. Mýdlem a šamponem nešetřil. Bylo mu jasné, že by ho Dan ihned vypakoval, pokud by z něj ucítil třeba jen špičku kravského ohonu.

Když ze sebe oplachoval už druhou várku pěny, klaply dveře a hned nato cvakl zámek. Koupelna byla plná páry, ale i přes to bylo poznat, kdo že je další zájemce o sprchu.

„Tak co, kovboji? Chceš umýt záda?“ zeptal se Dan, zatímco ze sebe svlékal župan.

„Ale? Milostpán se nám vyspinkal? Tak jen polez, polez! Na záda se můžeš vykašlat, ale s něčím rozhodně pomoc potřebuju,“ oznámil mu Martin a rovnou se pěkně opřel o stěnu sprchy a rozkročil nohy, aby chytil lepší stabilitu.

Dan na nic nečekal, vzal si do sprchy menší ručník, který hodil na zem a klekl si na něj. Přeci jen už nebyl nejmladší a nechtěl si otlačit kolena víc, než bylo nutné. Okamžitě ho zalil déšť příjemně horké vody. Na mokrý penis, vztyčený před jeho obličejem se na chvilku zálibně podíval a pak lehce olízl vrcholek žaludu. Ucítil, jak ho Martin pohladil po hlavě a pak mu pevnou ruku položil na zátylek a lehce přitáhl ke klínu. Na nic už nečekal a nechal si Martinova ptáka zajet jak nejhlouběji to šlo. Měl štěstí, že ho nikdy netrápil dávicí reflex, takže neměl problém si orální sex užívat stejně, jako jeho partner.

A Martin se nechal doslova a do písmene pohltit, jak šikovnými ústy, tak i erotickým divadlem, u jeho nohou. Sledoval, jak voda dopadá na nahá záda a stéká přesně mezi mírně vystrčenými půlkami Danova zadku. V duchu si představoval, jak pramínek kopíruje terén intimních partií. Zalechtá sevřenou růžici konečníku a pohladí pečlivě vyholená varlata. Ultranaturalistická představivost a šikovná ústa způsobila, že mu orgasmus nastoupil sotva deset minut po Danově zakleknutí. Zasténal a poslal svoji dávku rovnou na přítelovy krční mandle.

Dan po chvíli propustil penis ze svých úst a opřel si tvář o Martinovo břicho. Ten  k němu v zápětí sklouzl do podřepu. Políbil ho a zašeptal: „Otoč se a pěkně na všechny čtyři.“

„Nemáme tu gel,“ zaprotestoval Dan.

„Neboj, jen tě trochu pomazlím, abys nebyl nadrženej. Stejně si pořádně užijeme až v Praze,“ uklidnil ho Martin který se v zápětí sklonil k Danově zadku. Jemným tlakem na záda ho donutil, aby se opřel o lokty a tím na něj víc vystrčil pozadí. Pak už jen začal plochou svého jazyka přejíždět přes anál a rukou šikovně zpracovával erekci svého staršího přítele.

Dan se snažil být potichu, ale moc mu to nešlo. Doufal, že zvuk sprchy jejich ranní hrátky utají. Ucítil špičku horkého jazyka, jak se mu snaží vklouznout dovnitř těla a zároveň pevnější stisknutí varlat. Vyjelo z něj hlasité vyjeknutí a zároveň s ním i sperma, které skončilo na zmáčeném ručníku pod ním.

O vteřinu později se ozvalo zabušení na dveře koupelny: „Marťas, jestli vycmrndáš všechnu horkou vodu, tak se až do Nového roku myješ v potoce!“

Mladý muž se postavil, vypnul vodu a koukl dolů na ztuhlého partnera: „My dva jsme vycmrndaný dost, ne? Tak šťastný a veselý Pražáku!“

Dodatek autora: 

Tato povídka byla psaná jako vánoční jednorázovka. Ale protože se mi dohromady sešlo čtrnáct tisíc slov, rozdělila jsem vám ji na tři kusy. Snad jsem do ní dostala všechno co máte rádi :-) Přeji vše nej do roku 2017.

4.96629
Vaše hodnocení: Žádné Průměrné hodnocení: 5 (hlasů: 89)
Detailní hodnocení není k dispozici.
Hodnocení:
4.6/5
- Komentářů: 6
Na obzoru již slunce pomalu zapadá. Nebe je lehce růžové, a to zlaté oko stále...
Hodnocení:
5/5
- Komentářů: 0
Alex: Než jsem se nadál byl večer a já se oblékal do slabší mikiny. „Kam...
Hodnocení:
4.4/5
- Komentářů: 4
Projel mnou šok, který mi vzal vědomí… najednou mě pohltila tma a já nevěděl,...
Hodnocení:
5/5
- Komentářů: 10
Od chvíle, co odešel od toho uzlíčku nervů, nepřestával mít pocit, že to...