St, 05/02/2020 - 21:11
7

Seděl jsem v rohu místnosti a pozoroval Radkova záda. Díky bílému tričku svítil mezi všemi těmi lidmi vysázenými na baru jak lampión. Už dobrou půlhodinu jsem se snažil přemluvit k pozorování někoho jiného.
„Kámo, takže Sten je v tom Londýně s ním?” zaslechl jsem útržek rozhovoru od našeho stolu.
„S kým?” probral jsem se z transu a věnoval Markovi překvapený pohled.
„S Denym,” odvětil.
„Beztak spolu teď píchaj jak dva králíci,” vyprskl smíchy Tadeáš.
„A i kdyby tak co? Stena bych opíchal taky,” pokrčil jsem rameny.
Všechny pohledy se na mě stočili a pak celý stůl vybuchl v hurónský řehot. Jen Tadeášův smích byl o poznání míň uvěřitelný. 
Já se nesmál. Myslel jsem to z půlky vážně. Sten byl vždycky hezkej kluk. Na každým prstě spousty holek ale jak tu každej věděl jeho jedinou vyvolenou či spíš teda vyvoleným byl Deny. Takže tenhle vývoj situace mě nějak nepřekvapil. Spíš naopak, bylo fajn že si to ti dva konečně vyříkali a my se nemuseli tvářit, že o Denyho orientaci nemáme tušení. Co se týče Stena, tam jsem věděl, že to nebylo o heterosexualitě nebo homosexualitě nebo dokonce bi. On měl zkrátka Denyho rád, což bylo dost očividný. Pro okolí. Oni měli svojí bublinu, ve který jim nefungovalo dobře vedení, takže jim trvalo delší čas než se informace dostala z bodu A do bodu B.
Co mě ale zaujalo víc…
„Ale je to jistý, že jsou spolu?” zeptal jsem se. „Myslím ofiko a ne jako kamarádi. A počkej… on jako v tom Londýně plánuje zůstat?”
Marek přikývl. „Jo, jo. Deny se s ničím netajil, však ho znáš. Včera byl na skok u mě tak mi to řekl. A zůstanou tam oba, vždyť tam mají práci.”
Překvapeně jsem nadzvedl jedno obočí a kývl. Nové informace. 
„Počkej on tu byl?! Jaktože já ho neviděl?” načepýřil se Ted.
A já vypnul. Zbytek hovoru mě už nezajímal. Vrátil jsem se pohledem zpět k Radkovým zádům. 
Teď nebo nikdy, říkal jsem si v duchu. Bylo mi jasný, že Radek byl v drtivý většině vždycky ten, co byl nahoře ale já bych ho dost rád viděl pod sebou. Už delší dobu. Tuším, že mě přitahoval od našeho prvního střetnutí, což budou nějaký tři nanejvýš čtyři roky. Ale přiznal jsem si to mnohem déle. Nešlo o city nebo nedejbože o lásku. Prostě chemie, přitažlivost. Měl jsem na něj zálusk. Nechtěl jsem ani výhody či něco podobného. Stačila by mi jedna noc. 
Zhruba před dvěma lety jsem načapal Radka s Denym. Ne přímo inflagranti, ale v situaci, kdy bylo dost dobře jasný a očividný, co se pár minut před mým příchodem dělo. Dneska už vím proč, ale tehdy jsem to neveděl,v ten moment jsem explodoval jako papiňák. Deny vypadl z Radkova bytu zatímco já vystartoval na Radka s tím, že všechno rozhlásím. Měl jsem plnou hubu homofobních keců a narážek ačkoliv si to dost odporovalo s tím, že jsem se už pěkných pár let znal s Denym a o jeho orientaci jsem veděl už taky dlouho. U něj mi to prostě nějak nevadilo. Ale na Radkovi jsem si vylil vztek. Bezúspěšně, jak jinak. Pověděl mi, ať to klidně řeknu, že se s ničím netají.
Pár dní poté jsem si konečně připustil, že mě krom žen přitahují i muži. Ano jsem bisexuální. 
Bohužel… do dnes jsem se neomluvil.
A pár týdnů na to jsem pochopil i další věci.
Radek se mi líbil. Respektive mě sexuálně přitahoval. A to jakože fakt dost. Když jsem zjistil, jak si stojí, o čemž se ani netajil, jak jsem si posléze potvrdil, tak mě to prostě naštvalo. Mimo jiné do dnes nemůžu vymazat z hlavy myšlenku na to, jak mu do toho pevnýho zadku zajíždím. 
Od té doby jsme s Radkem mluvili ještě míň než předtím. Byť jsme v podstatě v jedné partě. U pivka se moc často nescházíme. My dva spolu vlastně vůbec čas netrávíme. Nebylo to o moc jiný ani před Denym ale po něm… jo, ta scéna zkrátka byla ve vzduchu. Cítil jsem jí a chtěl to i osvětlit. Jenom jsem věděl, že jakmile řeknu A musím říct i B a C. To znamenalo přiznat Radkovi mojí dvojí orientaci a nejspíš i to jak nad ním občas v noci sním zatímco si honím ptáka v ruce.
Nějak jsem neměl odvahu ani na jedno z toho. Znal jsem Radka a pozorování lidí mi vždycky šlo. Kort když jsem věděl jaké náznaky hledat. Radek byl do Denyho hotovej. Úplně. A proto pro mě doopravdy nepřipadalo v úvahu za ním jít a vše mu říct. Omluvu by určitě přijal to jsem věděl na tuty. Jenomže s Denym v pozadí… no bylo mi jasný, že pravděpodobnost na mojí jednu noc je úplně minimální. Jasně, že Deny miluje Stena, jsem taky veděl dávno předtím. Jenomže udělat z trojúhelníku čtverec? Ne, díky.
Nicméně Denyho odchodem… se tahle situace mění. Teď už bych nejspíš mohl jít s pravdou ven. Mohl bych se omluvit a vyblejt i ten zbytek.
A tak jsem se sklonil k Tedovi. „Jdu do toho,” oznámil jsem mu.
Tadeáš trhnul hlavou a zadíval se na mě. „Jo? Zářez?”
„Jasně,” nenápadně jsem pohodil hlavou směrem k baru.
Tadeáš se zadíval stejným směrem. Lustroval osazenstvo a pak se mu obličej zkřivil v ironickém úsměvu. „Radek? Vážně? Tak to neklapne kámo.”
Pokrčil jsem rameny. „I kdyby ne, hovno se stane. Stejně mu dlužím omluvu.”
„Ok, takže… jedna noc, klasika?” zeptal se. Tadeáš byl jediný, kdo o mojí bisexuální stránce věděl a taky už slyšel, že bych Radka rád viděl pod sebou. Kromě něj to ale z mých kamarádů a kamarádek netušil nikdo.
Nebudu lhát. Nejsem úplně nejčistší duše pod sluncem. Máme s Tedym náramky. Na těch náramcích jsou obyčejné kroužky. Každej z nich je jeden zářez. Větší kroužky jsou velký ryby malý kroužky jsou malý ryby. Aby to bylo zábavnější kupujem si je vzájemně. Tedy v případě výhry. Není to levná sranda, protože jsou z bílého zlata. Každý ten přívešek stojí skoro patnácet. Když ale prohraju, což se mi zatím stalo je jednou, vymyslí mi Tadeáš nějaký trest. Posledně jsem takhle v noci skákal nahý do kašny na Václaváku a ještě si přes noc poseděl ve vazbě. Samozřejmě - platí to i opačně, když prohraje on, vymýšlím trest jemu.
„Jasně, jako vždycky,” kývl jsem.
„Ty vole, tak to dnešní noc strávím vymýšlením trestu,” smál se ale pak se na mě zadíval. „Pokud to náhodou klapne, mysli na to, že je to náš kámoš jo? Nemaž mu med kolem huby. Víš jak… Deny není pryč dlouho a taky - “
„Já vím,” přerušil jsem ho. „Neřeknu mu nic jinýho než čistou pravdu. Však mě znáš,” ujistil jsem ho.
Usmál se a podal mi ruku na stvrzení sázky. „Když to výjde dostaneš velkej kroužek," řekl se zamrkáním.
„No tak to bez debat," odvrkl jsem.
A pak jsem se zvedl. Upřímně, počítal jsem s tím, že ten trest dostanu. Ale i tak jsem to hodlal zkusit.
„Kam jdeš? Došlo ti pivo? Vem mi kdyžtak taky jedno,” všiml si Marek.
Kývnutím jsem mu dal najevo, že ok a obešel stůl.
Radek seděl na baru a povídal si s jedním černovlasým klukem. Znal jsem ho od vidění ale jménem ne. Jen jsem věděl, že je to nejspíš nový náhradník do postele za Denyho. 
Nasoukal jsem se mezi jeho barovou židli a jednu volnou. Chvíli jen tak stál a čekal až si mě barman všimne. Objednal jsem dvě piva a pak otočil hlavu k Radkovi.
Nervozita mě ještě nedoběhla ale tušil jsem, že na ní dojde.
„Mohl bych s tebou mluvit?” sklonil jsem se k jeho uchu. 
Překvapeně sebou škubl a ucukl hlavou. Oddálil jsem se a věnoval mu rozpačitý úsměv.
„Nepočká to na jindy?” nadzvedl obočí.
Zaváhal jsem ale něco v mém výrazu mu nejspíš řeklo, že nepočká, protože se zvedl.
„Fajn,” odvětil. „Tady nebo venku?”
Kývl jsem za sebe na dveře. „Sejdem se tam za dvě minuty jen vezmu pivko kámošovi,” oznámil jsem mu a otočil se, abych upaloval pryč.
Najednou jsem svýho rozhodnutí začal litovat. Ono je vždycky něco jinýho o tom přemýšlet a pak to reálně dělat. Nicméně už jsem byl v tom a tak jsem i se svým novým pivem zamířil z baru ven. Tedy mi ještě ukázal nemravné gesto, které jsem se smíchem odmávl.
„Sklenice ven nesmí,” oznámil mi vyhazovač.
„Ale no tak! Kendy, za chvíli přijdu. Jdu si jen pokecat,” protočil jsem nad ním oči. 
„Až se vrátíš osobně mi tu sklenici ukážeš,” napomenul mě s lehkým úsměvem.
„Jasně, jasně,” odkýval jsem mu a už se hnal ven. 
Radek čekal hned vedle vchodu. Zády opřený o zeď, v ruce telefon.
K nejistotě se konečně začaly přidávat i rozpaky. S holkama to bylo takový jinčí. Navíc jsem ještě nikdy nic takového nezkoušel ve vlastních vodách.
Stoupl jsem si k němu a rozhodl se počkat, až si to vyřídí. Stál jsem tam asi dvě minuty, než mě zaregistroval.
„Sakra,” škubl sebou. „Měl jsi něco říct! Ty bláho, dneska mě docela děsíš,” zasmál se. „Tak o čem jsi chtěl mluvit?”
Rozhlédl jsem se kolem a spokojeně zjistil, že jsme tu sami. Víceméně. Pár lidí na chodníku bylo nicméně dost daleko od nás.
„Chci se ti omluvit,” začal jsem a abych mohl uhnout pohledem odložil jsem půllitr dolů na rantl zdi.
„Omluvit?” vyjevil se.
„Za to před rokem,” narovnal jsem se zpět do stoje.
„Ach, jo tak. No, ok,” pokrčil rameny.
A ticho. Jasně, co taky mohl začít vykládat.
Nervózně jsem si prohrábl rukou vlasy. Teoreticky bych to mohl nechat jenom takhle. Jenomže nějak jsem tušil, že by rád slyšel víc. A hlavně, stál jsem tam přece, abych si mohl  v budoucnu od Tadeáše s úsměvem převzít další kroužek na svůj z půlky plný náramek. 
„Víš, není to tak, že bych měl něco proti gayům. Ostatně to ani nemůžu,” uchechtl jsem se. Pozoroval mě svýma velkýma modrýma očima a z jeho poker výrazu nešlo poznat nic. „Ale...zkrátka,” zhluboka jsem se nadechl a nějak nevěděl, jak pokračovat. Ne, prostě to ze mě nešlo. Občas je dost složitý přiznat celou barvu.
Radek ještě chvíli čekal a pak se usmál. „Hele v poho. Stalo se. Nečekal jsi to, prostě ok, omluvu přijímám.”
Obešel mě a v momentě kdy bral za kliku jsem ho strhl zpátky. Nutno podotknout, že dost nešikovně. Použil jsem víc síly než bylo potřeba. Přitáhl ho k sobě, jeho váha mě posunula o kousek dozadu, přimo ke zdi jejiž oporu jsem za zády ucítil. Radek se ke mně nedobrovolně natiskl a k tomu, aby jsme si nedali pořádné čelíčko, pomohla jen jeho reflexivně vystřelená ruka, kterou se opřel vedle mojí hlavy.
Zírali jsme si asi deset sekund do očí než ze mě vypadlo to, co jsem chtěl říct ještě předtím než jsem ho chytl za ruku. „Počkej.”
Jedno obočí mu vylétlo až k vlasům. „No, čekám?” zasmál se a mě ovanul jeho dech kupodivu mentolový.
„Piješ peprmint?” začuchal jsem si k jeho ústům.
„Jo,” kývl a mě konečně došlo jakže to tu vlastně stojíme.
Uvědomil jsem si, jak moc blízko mi je. Historicky byl takhle blízko mojí maličkosti asi poprvý. Došlo mi, že je opřený o jednu ruku vedle mojí hlavy a že já ho za tu druhou pořád držím u sebe a taky jsem si všiml, že moje levačka bůhvíproč svírá v pěsti jeho tričko.
Pustil jsem ho okamžitě jak jsem to zjistil. „Sorry,” zadrmolil jsem a sklopil zrak ke špičkám svých bot. Najednou mi to celý přišlo jako blbost.
„Nic se neděje, evidentně máš něco na srdci,” usmál se a za bradu mi zvedl hlavu, aby mi viděl do očí.
V ten moment jsem se rozhodl, že dneska příjmu svou porážku se ctí. Skutečně je lepší lovit v neprozkoumaných vodách.
„Ježíš,” bůhví proč jsem zrudl a ucukl. „Au!” zaskučel jsem, protože jsem se praštil o zeď. Nikdy neškubejte hlavou, když za ní máte cihly. Bolí to.
„V pohodě?” zeptal se a spustil ruku podél těla. 
Stále stál moc blízko. Jakože opravdu hodně.
„Jo.”
„Proč jsi tak nervózní?” naklonil hlavu na stranu jako zvědavý pes.
„Proč stojíš tak blízko?” ohrnul jsem ret.
„Ptal jsem se první,” vyplázl na mě jazyk.
„Protože jsi tak blízko, teď ty,” odvětil jsem jak nejklidněji to šlo.
„Jo, je ti nepříjemný?” rýpnul si.
„Ne, o tom to není,” odfrkl jsem si. „Nejde o tvojí orientaci.”
„Ne?”
„Ne.” Nechápal jsem, co to má být za hru ale začínal jsem být nervóznější víc a víc.
„Já vím.”
„Co víš?” zalapal jsem po dechu.
„Že ti gayové nevadí.”
„Huh, okey. Ale vadí mi, když mi lidé lezou do osobního prostoru,” zavrčel jsem a zapřel se mu o ramena s úmyslem ho odstrčit. Povedlo se ale spíš než mým přičiněním to bylo díky tomu, že se usmál a o krok ustoupil.„Je to zvláštní ale baví mě tvoje reakce, proto.”
„Moje reakce?” nadzvedl jsem obočí. „Jak to jako myslíš?”
„Neřeš,” mávl nad tím rukou. „Co máš na srdci? Ve vnitř na mě čeká kámoš.”
„Kámoš,” odfrkl jsem si. Radek zase nadzvedl obočí. Musel jsem se uchechtnout. „Na něm je vidět o co mu jde už z pěti kilometrů,” dodal jsem.
Vytřeštil na mě oči a pak se rozesmál na celé kolo. Nedalo mi to a přidal jsem se k němu.
„Zním jak žárlivá manželka,” podotkl jsem.
Přikývl. „Trochu,” naznačil prsty asi tak deset centimetrů. „No, tak šup, co jsi chtěl?” pobídne mě.
Ošiju se. „Omluvit se a ještě asi taky říct, proč jsem tehdy tak vyváděl.”
Díval se mi do očí a nic neříkal.
„Nebo to nemusím vysvětlovat?” nadhodil jsem.
„Ale jo, jen to vysvětli. Mě samotného to dost zajímá, už asi od tý doby, co jsi mě k sobě tak horlivě tahal,” zamrká na mě.
Neodpustil jsem si povzdechnutí a okázalé protočení očí.
„Díky tobě jsem si uvědomil, že mě krom žen přitahují i muži. Nebo teda spíš, díky tobě jsem si to konečně přiznal. Ale v ten den, nevím, prostě mě to překvapilo a i mě samotného dostala moje reakce. Ale teď už vím, proč to tak bylo.”
Stál tam a zíral na mě. „Tebe přita… tobě se líbí i muži?” jevil se upřímně a asi aby našel potvrzující znamení prohlédl si mě od shora až dolů.
„Jo.”
„Tobě se vážně líbí i chlapi? Tobě?” zopakoval skoro jako zaseknutá gramofonová deska.
„Jo,” přikývl jsem nevzrušeně. „Abych byl úplně upřímnej, tak před těma dvěma lety jsem si uvědomil, že mě přitahuješ ty…a teď mě nepochop blbě, není to tak, že bych tě tajně miloval nebo bůhvíco. Jde tu fakt čistě jen o chemii,” vybalil jsem to na něj.  Když jsem zjistil, že vypadá dost nechápavě, napadlo mě zvolit jiná slova. „Zkrátka mi došlo, že bych tě vážně rád ošukal. Jo, fakt jo. To je celý,” pokrčil jsem rameny a sám čuměl na to jak v pohodě jsem mu své tajné choutky podal. Skoro jako kdybych vyprávěl o jedné své běžné denní rutině. Nebo o čemkoliv jiném úplně nevzrušujícím.
A Radek, ten vždycky klidnej kluk se kterým nehne vůbec nic, tam stál a snad poprvý za ty roky, co ho znám, vypadal, že je doopravdy mimo. Úplně kompletně mimo. Neschopen slov. Klidný výraz byl ta tam. Místo toho jen čiré a opravdové překvapení.
Po pár sekundách zalapal po dechu jak vyvrhnutá ryba na pláži ale nic neřekl.
„No…” napadlo mě, že bych z týhle situace mohl vybruslit první, když už jsem s ní taky přišel. Už jsem úplně viděl Tedův výtlem až se vrátím. „To je asi tak vše, co jsem měl na srdci. Teď teda… měj hezkej večer, pozdravuj kámoše a jak jsem řekl, o nic nejde, nemusíš se bát, že nějak zraňuješ moje city bo tak něco. Fakt v klidu jo? Jde tu jen o ten sex o nic víc. Není to tak, že bych se kvůli tobě hodlal zabíjet. A ani to není tak, že ho po tobě chci. S tím vůbec nepočítám. Máš vlastně spousty lidí, co tě sexuálně přitahujou a nikdy s nima nic nemáš. Takže fakt se prostě tvař jako kdyby se nic nestalo…” zmlkl jsem a usoudil, že víc to doopravdy není třeba okecávat. Ještě jsem mu dal dvě sekundy na vzpamatování, které se však nestalo, zůstal mu stejně telecí výraz a tak jsem přešlápl z nohy na nohu, „Nic, užívej večera,” a vydal se pryč.
Nedošel jsem daleko. Radek mě chytl za ruku stejně jako předtím já jeho. Jenomže jsem to podvědomě očekavál. Bylo mi jasný, že takovéhle sdělení nenechá jen tak být. Proto jsem se k němu klidně otočil s tázavým výrazem ve tváři.
„Kam si myslíš, že jdeš?” zeptal se mě vážně.
To mě trochu zarazilo ale furt ne natolik, abych se tvářil vyděšeně.
„Proč? Mám jít za své přiznání do vězení nebo co?” zaujal jsem obranný postoj. Jo, moje klasický já bylo na scéně.
Zavrtěl hlavou. „Ne.”
Někdo otevřel dveře baru a málem do nás narazil. „Pardon,” omluvil jsem se dvěma přiopilým chychotajícím se děvčatům. Vysmekl jsem ruku z jeho sevření a vyrazil dopředu. Hlavně pryč od dveří. Zastavil jsem se asi po pěti ušlých metrech a otočil se.
„Takže? Máš další dotazy?” zeptal jsem se a nezabránil jízlivému tónu.
„Ne,” zavrtěl hlavou a provrtával mě pohledem zatímco ke mně kráčel.
„Tak co chceš?”
„Pojďme ke mně domů,” překvapil mě.
„Cože?!” jevil jsem se.
„Chtěl jsi mě ošukat ne? Tak pojď, ať se ti splní jeden z tvých vlhkých snů.”
Moje srdce si dalo od bušení krátkou pauzu. Jestli Radek předtím vypadal jak vyvrhnutá ryba pak já musel chvíli po něm připomínat mimozemšťana, kterého shodili z Jupitera rovnou na zeměkouli bez varování. Ano, až tak šokovaný jsem byl.
„Prosím?” chytil jsem dech a ucítil, že mi srdce zase pěkně buší, čili ne - neumřel jsem.
„No, jedeme domů, zašukáme,” pokrčil ten vůl rameny a vytáhl telefon. Rychle něco vyťukal a přiložil si ho k uchu.
„Co děláš?” nechápal jsem.
„Objednám nám ta… Dobrý den, chci si objednat taxi na - “ koukl na hodinky, „prostě, co nejrychleji ideálně tak do 15 minut na Václavskou….hm...jo...ok...dobře, bar Sahara, jo, nashle,” zavěsil a věnoval mi široký úsměv. 
Absolutně jsem se nechytal. „Ty chceš…” zděsil jsem se. „Jako vážně?”
„Jo, jako vážně, vždyť bych byl úplnej blbec, když bych tuhle šanci propásl,” zasmál se.
Ne, já nebyl mimozemšťan, já byl neandrtálec z doby kamený, kterýho nějaký pošahaný doktůrek z budoucnosti ze srandy teleportoval do 21 století, bo já vůbec netušil o co tu jde. 
„Nechápu,” svěsil jsem ramena.
„Co nechápeš?” bavil se. „Kurva Rendy, viděl ses v zrcadle? Ty vole, vždyť… ty seš sen každý ženský… a každýho gaye,” ukázal na sebe.
Trhnul jsem rameny. „Sorry ale do Denyho nebo toho černovlasýho na baru mám dost daleko.” Vskutku. Nejsem úplný střízlík. Sedmnáct let karate udělalo své.
„A jak ti dva s tím souvisí?” podivil se.
„No, tak asi máš tenhle “typ”, ne?” neodpustil jsem si prsty udělat uvozovky.
Razantně zavrtěl hlavou. „Houbelec, s Denym… tam bych se teď nepitval. Černovlásek ujde ale víš co? Ty jsem píchal já,” kývnul na mě bradou.
Pointa mi stále unikala. „A?”
„Ale od tebe se nechám rád ojet,” pokrčil rameny a když viděl jak mi oči vyjely z důlků rozesmál se.
„Jakože…”
„Jakože seš kurva velkej chlap, dost na to, abych tě do sebe pustil. Ne, vážně. Chceš to, zlato?”
„No…”
„Tak pojď na to.”
A že já šel. Jo, já vyloženě ujížděl.
Jen tu sklenici jsem tam fakt nechal. Venku... na tom rantlu.
Sakra.
5
Vaše hodnocení: Žádné Průměrné hodnocení: 5 (hlasů: 9)
Detailní hodnocení není k dispozici.
Hodnocení:
4.7/5
- Komentářů: 2
„Neuvěříš, co jsem se právě dozvěděl,“ vkročí starší muž do salonku a hněvivě...
Hodnocení:
4.9/5
- Komentářů: 19
Leonovi se skutečně podařilo probrat mě do určité míry z letargie....
Hodnocení:
5/5
- Komentářů: 12
Před 406 dny… V ponurém úsporném osvětlení zářivek Vertiga-1...
Hodnocení:
4.9/5
- Komentářů: 12
Hledí na něj. Uvědomuje si, že ten detektiv před ním, je sakra rychlý. Během...