Ne, 12/02/2017 - 08:05
24

Tomáš vytřeštěně sledoval známou tvář, a snažil se co nejrychleji vymyslet, jak z téhle situace ven.

Pan Gruber, majitel servisu, se s hlasitým vyheknutím sklonil, aby i on viděl pod auto.

„Tomáši…?“

Tomášovi bylo jasné, že mu došel čas na přemýšlení. Musel vylézt. Naučeným, plynulým pohybem vylezl zpod auta, a oprášil se. Ne že by to fungovalo na šmouhy a skvrny od šmíru. Vedle Marka v drahém obleku si připadal tak trochu jako Popelka bez kouzelné víly.

„Já… Nejsem ve stavu jít s tebou někam na jídlo, a tady ani nic v okolí není…“ zkoušel se vykroutit.
Osten v Markově pohledu byl najednou ještě výraznější.

„Jsem tu autem, někam si zajedeme,“ prohlásil nesmlouvavě.

„Než bych se umyl a převlékl, měl bych po pauze,“ nechtěl se Tomáš vzdát bez boje.

Marek přivřel oči a Tomáš by v tu chvíli přísahal, že nechybí moc, a uchýlil by se k násilí. Nechtěl, aby ho tady přede všemi čapl za flígr a odtáhl do auta jako neposlušného spratka, tak pro jistou o krok ucouvl.

Marek si odfrknul, a otočil se na pana Grubera.

„Můžete na moment?“ zeptal se ho tiše, a odvedl ho kousek bokem.

Tomáš třeštil oči na výjev před sebou. Nehledě na to jak moc napínal uši, celý rozhovor zachytit nedokázal.

„Kterýkoliv z našich…. Na víkend… All inclusive… Ještě dnes…“ Tomáš nechápavě sledoval, jak se tvář pana Grubera rozsvítila jak prdelka světlušky. Spokojeně kýval, načež si s Markem potřásl rukou.

Marek vyšel ven, vytáhl z kapsy telefon a s někým krátce mluvil velmi autoritativním tónem.

K Tomášovi zatím přišel jeho šéf, kterému takhle široký úsměv dodával díky jeho nadváze poněkud vepřový výraz.

„Tomáši, pan Montner s tebou potřebuje něco projednat. Zajdi se převléknout. Na zbytek dne ti napíšu placené volno,“ aniž by zpomalil, objal ho kolem ramen a směřoval ho na šatny.

„Ale to… Musím dodělat…“ snažil se namítat Tomáš, ale pan Gruber ho svíral překvapivě pevně.

„Neboj, postarám se o to osobně,“ umlčel ho nesmlouvavě. Tomáš neměl na výběr.

Vysprchoval se mnohem důkladněji než obvykle a byl vážně rád, že ho u toho nenachytal některý kolega. Nijak nepospíchal s oblékáním. Vůbec si neuměl představit, co mu Marek může chtít. Nechtěl ho znovu vidět, ani o něm slyšet. Až moc dobře si uvědomoval, co signalizuje jeho bušící srdce, kdykoliv se k němu přiblížil.

Vyšel ze šatny v džínách a světle modrém tričku, a poraženecky se rozhlédl, kde je zdroj jeho počínající deprese.

Marek stál opřený o své auto. Tomáše napadlo, jestli by si všiml, kdyby si ho vyfotil.

Stál tam, uhlazený jako z módního katalogu, ani jediný jeho vlas si nedovolil vybočit z formace. Přísný výraz lichotil jeho rysům, oči zamyšleně mapovaly horizont, jak poslouchal někoho na druhé straně telefonu, rty občas nesouhlasně semkl. Široká ramena zdůrazněná skvěle padnoucím, černým rozepnutým sakem a kalhotami stejné barvy, které mu na štíhlých bocích držel jednoduchý, ale elegantní pásek. Bílá košile kontrastovala s jeho opálenou kůží, povolená černá kravata se stříbrnými šikmými proužky byla jen poslední tečkou, posledním tahem štětce, který dovedl obraz k dokonalosti.

Tomáš si byl až bolestně vědom rozdílů mezi nimi. Zhluboka se nadechl a vyrazil na vlastní popravu.

„Ještě se ozvu, ale pro dnešek končím,“ uťal hovor ve chvíli, kdy si všiml pomalu se blížícího Tomáše.

„Nastup,“ zazněl strohý příkaz. Tomáš ještě ani nedosedl na sedadlo spolujezdce, a motor už zaržál. Síla prudkého rozjezdu zamáčkla Tomáše do sedačky, začal se pro jistotu sápat po bezpečnostním pásu.

Nevěděl proč, ale Marek zuřil.

Jen pár minut poté co se připoutal, zastavil Marek Mazlíka. Tomáš se překvapeně rozhlédl. Když si uvědomil, kde to vlastně byli, nejraději by utekl jako malý kluk.

Marek ho znovu zavezl k sobě domů.

„Jdeme,“ přikázal Marek znovu, a Tomáš marně vymýšlel, co asi provedl. V napjatém tichu vyjeli výtahem až do posledního patra.

Marek vpustil Tomáše do bytu. Ten se nedůvěřivě rozhlížel.

I když ho trochu děsila Markova temná nálada, chtěl si poslechnout, co mu hodlal říct. Jen fakt doufal, že u toho nenatrefí na doktůrka.

„Jen pro tvou informaci, Peťka jsem odsud vystěhoval hned ten večer, kdy jsme se rozešli. A rozhodně jsem neměl v úmyslu se k němu někdy vracet,“ prohodil Marek nebezpečně tichým hlasem, jako kdyby mu četl myšlenky.

Tomáš jen tiše kývl. Bylo fajn, že to Marek neplánoval, ale stalo se. Nechápal, jak to souvisí s ním.

„Kruci Tomáši,“ neovládl se Marek a zvýšil hlas.

„Mezi mnou a Peťkem bylo po všem už dávno před tím, než na tu poslední služebku vůbec vyrazil, chápeš?“

Naléhavost v jeho hlase Tomáše překvapila.

„Takyže ty a on… Vy už ne…“ dostával ze sebe zmateně.

„To si teda piš, že ne!“ zvolal zhnuseně Marek, kterému se ulevilo, že Tomáš nakonec přece jen chápe význam slov, kterými se mu snažil celou situaci vysvětlit.

„Ale já viděl…“ zašeptal Tomáš a uhnul pohledem.

„To mi teda řekni, cos vlastně viděl? Než jsem toho pitomce dotáhl ke křeslu, aby se mohl hroutit někde, kde by se mě nedotýkal, byl jsi pryč!“ dal Marek Tomášovi nahlédnout do beznaděje, kterou si on sám užíval celý víkend.

„Nedals mi na sebe telefon! Nepřihlásil ses na chat! Kruci, dokonce jsi mi ani neřekl svoje příjmení, abych mohl zjistit, kde přesně bydlíš!“

Tomáš ho šokovaně sledoval, jak rázoval místností, vztekle uvolnil kravatu, odhodil ji a rukou si frustrovaně prohrábl vlasy. Najednou už Marek nebyl ten uhlazený kravaťák.

Několik pramínků se mu znovu uvolnilo do obličeje, kde dosáhly téměř až k obočí. Stejně jako v sobotu Tomáš bezmyšlenkovitě přistoupil k Markovi a přesunul je ke straně. Neodolal.

Marek na místě zkameněl, Tomášova blízkost na něj v jeho aktuální náladě působila jako rozbuška, a stálo ho to veškeré sebeovládání, aby nevztáhl ruku po tom, co se samo tak bezelstně nabízelo.

„Jana,“ řekl tiše, když stáhl ruku. Stál před Markem, a srdce mu pádilo jako závodní kůň.

„Co?“ nechápal Marek.

„Jana,“ zopakoval Tomáš.

„Jaká?“ divil se Marek dál.

 „Tomáš Jana,“ vysvětlil klidně. Tohle se mu stávalo celý život, vtipy na jeho jméno mu přestaly připadat legrační už před lety. Většina lidí si je však neodpustila, a myslela si, jak jsou originální. No, nebyli.

Marek jen zamžikal. Veškerý vztek, který jím ještě před chviličkou zmítal, byl v nedohlednu.

„Takže mi věříš?“ zeptal se tiše, a váhal, jestli ho smí obejmout. Nechtěl ho vyděsit.

Nemohl uvěřit, že to bylo jen pár dní, kdy ho neviděl. Během tak krátké doby měl co dělat, aby si zachoval alespoň zbytky racionality.

Pavel mu sice původně radil, aby dal Tomášovi čas, že se určitě ozve sám, ale když Marek jen za dnešní dopoledne rozbrečel dvě pokojské a další recepční, vletěl mu do kanceláře a vřískal po něm aby vypadl a nevracel se, dokud si to nevyřeší. Když došel k Mazlíkovi, uvědomil si Marek, jak moc natvrdlý byl. Věděl přece, kde Tomáš pracoval!

„Asi,“ broukl Tomáš a nespouštěl z něj záhadný, šedý pohled.

„Co znamená tohle tvoje asi?“ pousmál se Marek.

„Věřím tomu, co říkáš. Ale nevěřím, že se tohle všechno vážně děje…“

„Přesvědčím tě, chceš?“ rozsvítily se v Markových očích nezbedné jiskry, které se velmi rychle měnily v nebezpečné plameny.

Přitáhl si Tomáše za boky a přitiskl ho k sobě, pevně ho objal a sklonil se k jeho tváři. Zaváhal, aby dal mladšímu možnost vycouvat. Tomáš však nedočkavě zvedl obličej, pootevřel rty a přivřel oči, ruce si opřel o Markův hrudník.

Výmluvnější pozvání už by snad byl jen několikametrový neonový nápis, pomyslel si Marek, a snadno se zbavil těch několika málo centimetrů, které dělily jejich rty.

Napřed se o Tomášovy rty jemně otřel, až mu unikl tichoučký vzdech. Pro Marka to bylo jako pobídka, aby ho škádlil dál. Lehce pohladil jazykem spodní ret, a Tomáš pevně semkl oční víčka. Jeho prsty se zaryly do Markovy hrudi.

To byla poslední kapka. Marek si přestal hrát, a Tomáše políbil. Plánoval vyrazit na zteč s plnou polní, a zcela ovládnout nově získané území.

Sotva však proklouzl jazykem mezi Tomášovy rty, zjistil, že nic takového se konat nebude, neboť ho tamní obyvatelstvo nadšeně vítalo.

Tomášův jazyk mu vycházel vstříc, a jeho touha a naléhavost si s Markovými nijak nezadaly. Tentokrát to byl Marek, kdo neudržel spokojené zamručení. Tomáš mu pomalu přesunul ruce za krk, kde jej pevně objal, jako by se snad bál, že mu Marek uteče.

Marek si užíval vytouženou Tomášovu blízkost, tiskl ho k sobě po celé délce těla. Rukama mu začal bloudit po zádech, vychutnávajíc si každičký centimetr.

Na Tomáše toho začínalo být moc. Cítil, jak se mu vzrušením chvějí kolena. Byl si až příliš dobře vědom toho, že naposledy cítil takovýhle dotek ještě na škole. A to už nějaký ten pátek bylo.

Ne, to by nebylo přesné. Naposledy to bylo na škole, kdy cítil intimní dotek, ale ne takovýhle. Rozhodně ne takovýhle. Kdyby v něm Lukášovy doteky vzbuzovaly takovouhle bouři, rozhodně by se nevzdal bez boje.

 Věděl, že je ztracený, že z tohohle bodu už nebylo návratu.

Zamiloval se do Marka a toužil po něm.

Možná byl naivní, ale nebyl hloupý. Moc dobře si uvědomoval, že je Marek z úplně jiného světa. Stejně tak dobře si uvědomoval, že je velmi vysoká šance, že si s ním jen tak pohrává.  A byl si jist, že si největší pravděpodobností příšerně natluče. To všechno dokázal přijmout. Dokázal nehledět na ta zrádná slůvka „co kdyby“, a být prostě jen jeho. I kdyby jen na chvíli.

Vyzývavě se zhoupl v bocích, aby otřel svou erekci o Markův poklopec.

Marek se v ten okamžik málem udělal. Odjakživa se strašně rád líbal, a Tomášovy horké polibky byly jako splněný sen. Většina Markových bývalých partnerů polibky hlavně přijímala, snažila se přizpůsobit jeho rytmu, což se jim občas i dařilo. Ale Tomáš… Tomáš nejen že polibky oplácel, ale také ho k nim vybízel a provokoval. Tohle už nebylo jen obyčejné líbání, tohle bylo jako smyslný tanec, kdy jeden naprosto přesně cítil, čím toho druhého vybičuje na maximum.

Přesunul ruce na Tomášovy pevné půlky, ukryté pod džínsovinou a polibek přerušil. Hleděli si do očí a zprudka dýchali.

„Ty… Zjevíš se odnikud, a během chvíle mi uděláš z mozku rozbředlou hmotu, která není schopná myslet na nic jiného, než na tebe. A já tě i tak chci víc a víc,“ šeptal Marek zadýchaně, zatímco se jeho tmavé oči vpíjely do Tomášových.

Tomu se z takového vyznání málem zastavilo srdce. Cítil, jak se mu do tváře valí krev. Chtěl víc. Potřeboval víc.

„Klidně budu třeba tvůj kryptonit, hlavně nepřestávej,“ odpověděl, a zaměřil se na rozepínání knoflíčků na Markově košili.

Marek se rozesmál. Zbožňoval Tomášův smysl pro humor. Zbožňoval, jak se snažil být za frajera. Třeba jako právě teď, kdy se mu provokativně otíral o penis, rozepínal mu košili, a přitom se červenal a třásl po celém těle. Musel být šíleně nervózní, vždyť už to bylo tak kolik…? Dva roky? Dva roky, co se ho nedotkl žádný muž. Už jen ta myšlenka ho málem srazila na kolena.

Ale zároveň mu pomohla přistát zpátky na zem. Bez ohledu na to, jak moc se na něj těšil, dva roky jsou dlouhá doba. To není něco, co by šlo odbýt v obýváku na gauči jen stáhnutím kalhot o potřebných několik decimetrů…

„Pojď se mnou,“ řekl nesmlouvavě a odtáhl mu ruku od své košile. Aniž by ho pustil, táhl ho za sebou do ložnice.

Tomáš překvapeně klopýtal za Markem. Ten rozrazil dvoukřídlé dřevěné dveře, a vtáhl Tomáše do obrovské ložnice. Stoupl si přímo před postel s černým, saténovým povlečením. Tomáše nechal kousek za sebou. Zůstal k němu zády.

„Je ti jasný, k čemu tady dojde? Jestli si to chceš rozmyslet, máš nejvyšší čas. Nejsem si jistej, jestli to pak ještě půjde. Jestli…“

Tomáš ho nenechal domluvit. Přistoupil zezadu těsně k němu, levou rukou mu zajel pod rozepnutou košili, zatímco pravačkou nejistě rozepínal pásek.

Marek zaskřípal zuby.

„A to jsem na to chtěl jít pomalu,“ povzdychl si. Prudce se otočil a trhnul Tomášem tak, aby padl na postel.

Tomáš ho sledoval hladovým pohledem, nedočkavě se na posteli pozadu sunul od okraje, aby uvolnil místo i pro Marka.

Ten pobaveně zavrtěl hlavou. Stáhl si sako, kravata letěla přes celou místnost. Poslední dva zapnuté knoflíčky vyřešil jediným trhnutím, a košile se poroučela na podlahu.

Po kolenou se vydal za Tomášem. Naklonil se nad ním.

Tomáš k němu vztáhnul ruce, chtěl se ho dotýkat. Marek mu je však snadno chytil a ocelovým sevřením uvěznil nad hlavou.

Volnou rukou Tomášovi vyhrnul tričko. Kochal se pohledem na dokonale vypracované tělo, které se pod ním chvělo touhou.

Znovu ho políbil, a volnou rukou mu přejel po žebrech až k bradavce, kterou palcem obkroužil.

Tomáš mu na oplátku zaskučel do úst a prohnul se jako luk. Markovy doteky příjemně pálily, byly nesnesitelně intenzivní, a přesto měl pocit že by ho zabilo, kdyby ustaly.

Marek se s potměšilým úsměvem přesunul na Tomášovu šíji, kterou zahrnul polibky. Když ji ochutnal i zuby, spokojeně zaznamenal, že mladík lapá po dechu. Pokračoval dál, přes vyhrnuté tričko až k růžovým terčíkům ztuhlých bradavek. S jednou si stále pohrával rukou, zatímco tu druhou nedočkavě olízl.

Tomášovy boky sebou nedočkavě škubly na znamení, že by si jich taky měl někdo začít všímat. Marka Tomášova citlivost na jeho doteky naprosto fascinovala. Foukl na vlhkou, vztyčenou bradavku.

Tomáš se přestával ovládat. Prudce trhnul zápěstími, a vysvobodil se tak z Markova sevření. Ruce mu zabořil do vlasů a vychutnával si jeho rty na svém těle.

Marek pro nečekaně volnou ruku ihned našel nové uplatnění – přes kalhoty sevřel Tomášův úd.

Tomáš se neubránil zasténání. Markova ruka ho drtila v sevření, a pevná látka kalhot způsobovala muka.

„Marku… Kalhoty…“ vydechl přerývaně, zrudlý studem. Nikdy by ho nenapadlo, že Marka požádá, aby ho svlékl.

Marek se spokojeně uchechtl. Jeho ruce opustily Tomášovy bradavky a přesunuly se níže. Rozepnul a stáhnul mu kalhoty, zatímco si jeho ústa pomalu polibky značila cestu k místům, která mu byla vystavena na odiv. Otřel se obličejem o světle modré boxerky, zatímco v dlaních znovu sevřel Tomášův zadek.

Tomáš se zazmítal, jak jeho tělo volalo po dalších a dalších dotecích. Na světlé látce prádla se objevila vlhká skvrnka. Marek ji spokojeně olízl, což z Tomáše vyloudilo další hlasitý sten. Při pohledu na jeho křečemi zkroucené tělo, které se toužebně zmítalo ve snaze o uvolnění Marek pocítil neskutečné zadostiučinění. Tohle s Tomášem dokázal on. To pro něj se na tom nádherném, pevném těle perlily drobounké kapičky potu. Jemně přejel zuby po napjaté látce spodního prádla. Lehce stiskl.

„Ne!“ zavřískl Tomáš. Bylo však pozdě, jeho tělo nevydrželo dráždění a on vyvrcholil.

Připadal si jako naprostý idiot. Takhle se ztrapnit! Marek si o něm určitě musel myslet, že je ubohý nadržený fracek. Nejraději by se neviděl.

Marek se přerývaně nadechl, až příliš dobře si uvědomoval, jak málo by stačilo, a Tomáše by následoval. Ten si předloktím zakryl oči.

„Omlouvám se,“ zašeptal.

Jestli Marek něco nečekal, tak vlnu něhy, která se přes něj v tu chvíli převalila.

„Co blázníš, vždyť jsme teprve začali,“ utěšoval ho tiše, zatímco mu stahoval potřísněné boxerky. Lehce ho jimi očistil, aby je v zápětí odmrštil.

Vychutnával si pohled na Tomášův pomaličku ochabující penis, obklopený krátkými světlými chloupky. Byl vážně rád, že Tomáš nepatřil ani mezi příznivce křovisek, ani mezi holátka. Znovu sevřel v dlani jeho chloubu, která téměř okamžitě na jeho dotek reagovala, a několikrát pohnul rukou.

Tomáš zalapal po dechu a konečně se na Marka znovu podíval.

„Ty jsi oblečenej,“ vypadlo z něj vyčítavě.

Markovi smíchy zacukaly koutky.

„Myslel jsem, že pro tebe bude bezpečnější, když si zatím nechám kalhoty, ale jestli ti to vadí…“ propustil Tomášův penis a vztyčil se na kolenou. Pomalu si rozepínal kalhoty, oči přitom upřené na Tomášův výraz. Svlékl si kalhoty a tyčil se před ním jen v bílých trenkách, ve kterých byla jeho erekce jasně viditelná.

Tomáš ho fascinovaně sledoval. Nebyl si jistý, jestli někdy viděl něco tak sexy, jako Markovo pevné tělo. Zadíval se na tenkou cestičku tmavých chloupků, která značila přímou linku od jeho hrudníku až do míst, kde se bílá látka napínala pod důkazem Markova vzrušení.

„Ještě,“ zašeptal a olízl si rty.

Marek sledoval Tomášův vzrušený pohled, jeho vlhké rty a touhou se lesknoucí oči. Takovému přání nešlo odolat, i kdyby chtěl. A on tedy rozhodně odolávat nehodlal.

Svlékl si poslední kousíček oblečení, stále ještě sledujíc Tomášův omámený výraz.

„Další přání,“ zeptal se pobaveně.

„Pojď ke mně,“ zněla odpověď, zašeptaná hrdelním hlasem. Markovi při pohledu na Tomáše zacukalo ve slabinách a stálo ho to veškeré úsilí, aby se neudělal teď hned, přímo na něj, jak tam tak ležel a lákal ho k sobě.

„Ty mě zabíjíš,“ zašeptal, a vrhl se na mladíka. Znovu jej políbil, a jeho ruce mapovaly celé jeho tělo. Zastavil se jen na okamžik, aby z nočního stolku vytáhl gel. Při pohledu na krabičku prezervativů se zarazil.

„Kondom?“ zeptal se pro jistotu.

„Nemusíš,“ odpověděl Tomáš bez zaváhání. Chtěl ho cítit v sobě, jeho kůži, ne nějaký kus kdoví čím napuštěného latexu.

Marek se spokojeně usmál. Ten kluk jako kdyby mu byl udělaný na míru. Normálně by s kondomem vůbec neváhal, třeba s Peťkou je používal vždycky, ale Tomáš… Tomáše chtěl cítit co nejvíc.

Vymáčkl si štědrou dávku gelu do dlaně, a potřel jí Tomášův penis, stejně jako dírku. Jednou rukou se věnoval Tomášově erekci, zatímco prstem druhé ruky opatrně zatlačil na vstup do jeho těla. Pronikl dovnitř překvapivě snadno. Pohlédl mu do tváře a pochopil. Tomáš ležel na zádech, oči zavřené, a zřejmě se ze všech sil soustředil na to, aby uvolnil všechny svaly v těle.

Bože, byl tak sladký… To nebylo fér. Opatrně v něm prstem zakroužil. Tomáš mírně zaklonil hlavu a nosem prudce nasál vzduch. Marek na něj zíral jako u vytržení.

Přidal další prst, zakroužil uvnitř jeho těla a lehce se otřel o citlivý bod. Tomáš si skousl spodní ret, nevědomý si toho, jak žhavě právě vypadal.

Marek cítil, jak se začíná potit. Neustále si opakoval, že musí být opatrný. Jemný. Citlivý. Nechtěl mu přece ublížit.

Po chvíli sevření jeho prstů uvnitř Tomášova těla o trošku povolilo, tak zkusil přidat i třetí prst. Tomáš zalapal po dechu a zasténal.

Marek pustil Tomášův penis a sevřel vlastní. Při pohledu na Tomáše vzrušeného do krajnosti, nevěnujícího pozornost ničemu z okolního světa vyjma Markových doteků, mu stačilo jen pár pohybů, a vyvrcholil si do dlaně. Takhle byla mnohem větší šance, že se dokáže ovládat. Alespoň trochu.

Své sperma si rozetřel po penisu, který se rozhodně nechystal polevit ze své připravenosti.

„Kdyby to bolelo, tak řekni,“ vybídl Tomáše. Ten teprve teď rozevřel do široka oči.

Tolik se oddával vlastní slasti, že nevnímal nic jiného. Při pomyšlení na to, že je to právě Marek, kdo se ho dotýká, byly pocity rozkoše téměř na hranici snesitelnosti, a jeho tělo na ně reagovalo automaticky. Chtěl Markovi poskytnout co nejvíc uspokojení, tak se soustředil na uvolnění svalů. Kdyby byl příliš sevřený, Marek by se do něj nedostal. Až teď si uvědomil, že tu vlastně jen ležel a nechal se rozmazlovat.

Marek si všiml, jak se Tomáš začervenal a pomyslel si, jestli je vůbec nějaký limit toho, jak moc sexy může někdo být.

Přiložil svůj penis k Tomášově dírce a opatrně zatlačil. Napřed to šlo pomalu, ale po překonání počátečního odporu do něj vklouzl překvapivě hladce. Přestal se hýbat a zaměřil se na Tomášův obličej.

Překvapený výraz se pomalu měnil ve spokojený, vztáhl k němu ruce a přitáhl si jeho tvář k polibku.

Marek si povzdychl. Ten kluk si ho namotal kolem malíčku. Políbil ho, a konečně pohnul boky.

Tomáš krátce stiskl Markův ret mezi zuby, a vyšel jeho pohybu vstříc.

A to byl konec Markova sebeovládání. Začal se v Tomášovi pohybovat, nořit se do jeho těla zas a znovu, co možná nejhlouběji.

Tomáš nadzvedl nohy a omotal je kolem Markových zad, aby mu usnadnil přístup do svého těla, každému jeho pohybu vycházel vstříc. Neubránil se hlasitému sténání.

Slyšet Tomášovy vzdechy a steny, to Marka dráždilo víc a víc. Během chvíle už do něj zběsile přirážel, nepříčetný vzrušením, až ucítil, jak se kolem něj Tomášovo tělo pevně sevřelo při orgasmu.

„Tak… Úzký… Sakra…“ dostal ze sebe jen, a vyvrcholil do Tomášova těla.

Znaveně padl vedle něj. Přitáhl si ho do náruče, a jemnými polibky mu zasypal obličej.

„Měls pravdu. Rozhodně kryptonit,“ vydechl vyčerpaně, a Tomáš se k němu přitulil s pobaveným úsměvem.

Bytem se rozlehl zvonek, doprovázený bušením na dveře. Oba sebou překvapeně trhli.

„Marku, vím, že jsi tam. Otvor!“ ozval se Peťkův hlas z chodby.

Marek se vyděšeně podíval na Tomáše.
Ten se od něj odtáhl s pohledem raněné laně. Jeho chvíle štěstí a lásky trvala kratší dobu, než čekal.

 

 

4.925
Vaše hodnocení: Žádné Průměrné hodnocení: 4.9 (hlasů: 80)
Detailní hodnocení není k dispozici.
Hodnocení:
5/5
- Komentářů: 20
Dostal som sa von z telocvične. Utekal som pred ním ako aj pred mojimi citmi....
Hodnocení:
3.9/5
- Komentářů: 22
Jsem tu zavřen už velmi dlouho... Jak dlouho? Sám nevím, je tu jen tma,...
Hodnocení:
5/5
- Komentářů: 1
21. Třicátý-druhý   Dale Pokud existoval posmrtný život, tak jsem...
Hodnocení:
4.9/5
- Komentářů: 19
Natan   Když jsem dnes odcházel z kanceláře, řekl jsem Alexovi...