St, 11/05/2022 - 16:23
2

„Takže, dneska nebudeme dělat se vzrušením vůbec nic, ani to není scéna. Normálně se mnou můžeš komunikovat. Nemusíš používat safewords, stačí říct, že ti je to někde nepříjemné. Stejným způsobem, jako to děláš s Anastázem. Je to jasné?“ mluvil Diego klidným hlasem a rovnal si vedle sebe provazy. Oba seděli na zemi, na polštářích, které sundali z pohovky. Juri přikývl, že rozumí.

„Začnu rukama, ty jsou vždy dobrá zkouška a pak uvidíme. Rád improvizuji, tak se nediv, když něco nepoznáš.“ usmál se Diego a napil se z kouřícího hrnku. Postavil ho zpátky na zem a pak se podíval na Juriho, který seděl s našponovanými nervy. Byl trochu nejistý, ale Diego působil uvolněně, jako by z něj všechna ta prvotní nervozita spadla. Sebevědomí z něj začalo sálat a uklidňovalo Juriho zdivočelé myšlenky.

Diego k němu natáhl ruce. Juri se nechápavě zamračil. Diego jej totiž nechytil, pouze otočil dlaně směrem nahoru a pobízivě se na Juriho podíval. Očividně čekal, jak druhý zareaguje. Juri polkl. Nebyl si jistý, co je od něj očekáváno, ale vložit mu do dlaní svoje ruce se zdálo být logické. Možná to byl nějaký Diegův rituál. Že se mu dobrovolně odevzdá nebo tak něco.

Osmělil se a trochu naklonil, aby lépe dosáhl. Diego se na něj pochvalně usmál, docílil svého, a hřbet každé ruky si přitáhl k ústům. Věnoval mu dva drobné polibky, které donutily tváře červenat, a pak si ruce přitáhl na svá kolena. Juri je nechal ležet a neodvažoval se ani pohnout.

„Vyzkouším jednoduché Takate. Otoč se, prosím, vlož si ruce takhle k sobě,“ předvedl mu pozici, kterou je učili i na lekci, jež s Anastázem absolvovali. Kde potkali Ludise. „akorát za zády.“ dořekl Diego a Juri několikrát přitakal. Klekl si na polštář, zády k Diegovi, a spojil ruce tak, aby je mohl druhý uvázat. Pozice mu nedělala problém, jen pravý kotník zanaříkal. Špatně na něj dosedl a už se nechtěl dál hýbat, aby to druhému nějak nepokazil.

Nedočkavě se oklepal a překvapeně zvedl obočí. Diego na nic nečekal, hned si jeho předloktí chytil a druhou rukou začal vázat. Juri si matně pamatoval postup, tak jej nepřekvapilo, když se mu provaz objevil na levé paži. Anastáz ho vždy musel poprosit, aby s pažemi nehýbal. Diego byl však opravdu zkušený. Bez problému si vystačil jen s jednou rukou, takže Juriho předloktí pořád svíral a s hbitostí zavázal uzel, který jim byl popsán jako x friction.

Další linie provazu vedla pod prsa a dvě upevnění pod pažemi byla na místě tak rychle, že to Juri s těží zaregistroval. Trochu se zavrtěl a překvapeně vydechl. Svaly se uvolnily téměř samy od sebe. Diegovy dlaně mu přejely spokojeně přes lokty na ramena a zase zpět.

„Krásně se do toho pokládáš.“ komentoval s úsměvem v hlase a Juri sklopil stydlivě hlavu. Něco zkrátka bylo na tom tónu, kterým ho Diego chválil. „Dotkni se prosím postupně všemi prsty svých palců.“ poprosil jej vzápětí a Juri poslechl.

Neměl s pohybem prstů nejmenší problém a vítal ten známý uklidňující pocit naprosté prázdnoty. Anastáz vázal pevně, těsně. Diego ne. Provazy byly o něco volnější, pohodlnější, ale bylo i tak jasné, že uzly jsou pečlivé a těžko by se z pozice dostal. I stopy po sobě provaz zanechá, ale ne jenom z pouhého sezení v provazech. Diego by s ním musel manipulovat, aby mu vysloužil nějaké skutečně rudé.

„Cítíš se pohodlně? Můžu tě takhle chvilku nechat, nebo chceš rozvázat?“ přišla otázka a Juri se kousl do rtu. Nechtěl přiznat, že se mu z provazů nechce. Uvědomoval si, že Diego neumí číst myšlenky, ale nemohl se zbavit pocitu, že by to občas ocenil. Nadechl se.

„Jsem v pohodě.“ řekl co nejlehčím hlasem a trochu si odkašlal. Kompromis. Nemusel nic přiznat, ale Diego jistě pochopí.

„Dobře.“ zasmál se Diego, jakoby věděl nějaké tajemství a vstal. Juri se otočil, málem si vyvrátil krk. Diego si vzal hrnek s čajem a s grácií se přesunul před Juriho, aby k sobě byli čelem.

„Nechceš polštář?“ zeptal se Juri, když se Diego usadil na dřevěné parkety do tureckého sedu. Nemohl si pomoct, cítil se teď trochu trapně. Věděl, že tváře musí mít rudé. Diego nic moc neříkal, jen s úsměvem zavrtěl hlavou, že ne. Také se zdál být trochu jiný. Jako by utišil sám sebe a soustředil se na vázání. Jeho pohled věděl co chce a Jurimu neskutečně imponoval.

S každou přibývající minutou se však pod těma očima Juri styděl čím dál tím víc. Sklopil hlavu s nejistým úsměvem a raději sklopil víčka.

„Co teď?“ zeptal se po další chvilce. Diego stále nic neříkal.

„Teď tě budu tiše obdivovat.“ usmál se Diego, jako by to byla naprosto jasná věc a Juri zvedl obočí. Tiše obdivovat? Skutečně. Druhý nevypadal, že by se nudil. Což Juriho překvapilo. Anastáz se snažil pořád hýbat dopředu, nikdy jej nenechal jen klidně sedět a nic nedělat. Nebyl na něco takového zvyklý. Vždy se poměrně rychle přesunuli k sexu.

Polkl.

Oba byli oblečení. Nikdo nikomu neříkal pane, ani se jej Diego nedotýkal. Pohledem však zavadil o každý kousek jeho těla… Juri si byl jistý. Bylo na té chvíli něco napínavého. Jako by se trpělivý dravec rozhodoval, co udělá s kořistí teď. Jaký bude další krok a Juri věděl, že takové myšlenky ho vždycky šíleně vzrušovaly. To odevzdání.

Avšak než se stačil cítit skutečně nepohodlně, Diego zvedl hrnek s čajem. Malinko se napil a podal si další provaz.

„Nechám rozhodnutí na tobě. Buď tě můžu rozvázat a pokračování příště, nebo tě můžu rozvázat a zkusíme jinou pozici, nebo,“ odmlčel se a prsty přiložil Jurimu na bradu. Zvedl mu hlavu, aby se na něj podíval a Juri poslušně otevřel oči. „Nebo tě nechám v Takate a přidám Futomomo, úvaz na nohy.“

Juri si navlhčil rty. Futomomo. Několikrát přikývl a položil se do Diegova doteku na bradě, jako by mu tak mohl povědět všechno beze slov. Druhý však čekal a ruku stáhl k sobě, aby mohl mladší pohodlně promluvit.

„No…“ Juri divoce přemýšlel, jak nejlépe přiznat, že chce zůstat takhle, aniž by to musel skutečně říct. „Asi mě takhle můžeš nechat?“ vydoloval ze sebe nakonec a Diegův výraz udělal hned několik změn. Juri věděl, že nemá vyhráno ještě než Diego promluvil.

„Dobře, chceš nechat takhle. Znamená to, že futomomo ne?“ zeptal se, ale oba věděli, co se snažil Juri sdělit. Zamračil se. Trochu se odtáhnul a narovnal v ramenou. Provazy se mu zaryly do kůže s tichým slibem. Diego se ho rozhodl trápit.

„Myslel jsem, že jestli chceš, samozřejmě,“ vysunul obratně nohy zpod sebe, tak, že seděl na polštáři a pokrčené nohy před sebou. „že futomomo je v pohodě. Jestli ti to nevadí.“ říkal trochu zmateně a nakonec obě nohy narovnal, protože mu přišlo, že se tak hrozně nabízí. Několikrát propnul špičky, protáhnul si bolavý kotník a uvelebil se, aby neseděl na kostrči. Diego jej bedlivě pozoroval.

Juriho prsty u nohou byly sotva pár centimetrů od Diegova kolene a kdyby chtěl, mohl by snadno dosáhnout. Neodvážil se však. Byl opatrný, aby se ani nepřiblížil. Diego možná řekl, že se nejedná o scénu, že je to zkrátka jen vázání bez ničeho. Jejich pozice byly ale jasně dané, nechtěl být drzý.  

„Děkuji za tvojí ohleduplnost. Mně to ani v nejmenším nevadí. Měl jsi někdy svázané ruce i nohy najednou?“ všiml si Diego zamyšleného výrazu, a rozhodl se, že zatím nenechá Juriho utéct nikam daleko.

„Měl.“ odpověděl Juri popravdě a pokrčil pravou nohu. S Anastázem nezkoušeli moc, ale Ludis uměl vázat skutečně dobře. O něco pevněji než Diego. Ale možná si Diego šetřil některé triky až na později.

„Super, nebudeš se mi teda děsit?“ usmál se znovu starší a po kolenou přišel až úplně před Juriho. Byli u sebe skutečně blízko. Pozoroval Diegův zvedající se hrudník a zavrtěl hlavou. Cítil to známé táhnutí a klid, které mu prázdnily mysl. Nechtěl se tomu však poddat. Alespoň ne teď.

„Trochu uvolni,“ poprosil ho Diego a levou rukou mu obepnul kotník, aby ho odtáhl trochu dál od těla. „Můžu ti vyhrnout kraťasy?“ zvedl pohled a Juri přitakal. Byl bos a teplákové kraťasy byly tím nejpohodlnějším, co v takových vedrech nosil.

Diego mu s doktorskou odborností sroloval nohavici kraťasů. Juri zatajil dech. Bylo to zatraceně svůdné gesto.  

Následoval single column na kotníku, který se Jurimu vždy strašně líbil a pokračoval s provazy až ke koleni. Diego se pomalu propracoval zase dolů a v půlce navázal další provaz, protože jeden nestačil. Juri zpevnil břicho, aby se nepřevrátil dozadu a hluboce dýchal.

S každým napnutím hrudníku cítil svázaná žebra a zápěstí, která držela za zády jen díky úvazu.

„Vypadáš jako unešený řecký polobůh.“ usmál se Diego na své dílo a Juri přikývl. Prudce dýchal. Pokrčená noha ho omezovala víc než by se mohlo zdát a ruce za zády jej ubezpečily o vlastní bezbrannosti. Diego si s ním mohl dělat co chtěl.

„V pořádku? Chceš rozvázat ruce? Nebo se nějak přesunout?“ všiml si Diego Juriho podivného výrazu a nahlédl mu za záda. Juri pochopil a vyzkoušel, že cítí všechny prsty. Bez problému. Měl pocit, že by takhle mohl trávit hodiny.

„Juri, budu tady potřebovat odpověď. Je všechno v pořádku? Chceš na chvilku zabrzdit? Je toho na tebe moc?“ začal být Diego skutečně podezíravý a Juri se pousmál. Všechno bylo v naprostém pořádku. Nepříjemně se mu potila noha pod kolenem, ale nemohl se v tu chvíli o něco takového starat. Naznačil, že ne, pak zavřel oči a uvolnil krk. Hlava mu spadla k hrudníku.   

To se však Diegovi nelíbilo. Klečel před Jurim, ale neseděl na patách. Byl tak o celou hlavu výš než svázaný mladík. Dlaní mu zvedl bradu.

 Juri se nechal, oči stále zavřené. Věděl, že mu Diego neublíží. Neměl z něj strach. Uvolnil obličej a spokojeně pootevřel pusu, protože ucítil palec na spodním rtu. Několikrát mu přejel přes oba koutky, ale do úst nezajel.

„Ty bys dokázal svézt i svatého.“ promluvil Diego hlubokým hlasem, očividně zaskočený Juriho povolností a důvěrou. Mladík se zvládl sotva pousmát. Neotevřel oči. Neměl důvod. „A padáš hluboko, hm?“ ucítil prsty ve vlasech. V odpověď zabroukal něco nesrozumitelného.

Diego se dál probíral jeho vlasy a Juri si opřel těžkou hlavu o pokrčené koleno, stejně bylo svázané. Druhou nohu pokrčil směrem dozadu, aby nemusel zatínat svaly na břiše a držet se v mírném předklonu. Trochu se bál, že usne, ale Diegova ruka ve vlasech, jako by ho ujišťovala, že i to je v pořádku. Nechal se tedy kolíbat ve své přátelské apatii. Bylo to jako ztratit veškeré ponětí o světě. Na nic nemyslel, nic se mu nezdálo, zkrátka jenom byl. Existoval.

Nevěděl, kolik času uběhlo, když mu Diego tichým hlasem oznámil, že ho rozváže, ale může zůstat jak je.

Zůstal tedy. Nepohnul rukama, dokud mu Diego neprohnětl ramena a paže nespustil do klína. Svaly ho táhly, ale nebylo v jeho silách se starat o něco takového. Prostě je nechal ležet tam, kam je Diego položil, a když byl pobídnut, aby se opřel dozadu, poslechl.

Uvědomoval si vlastní zavřené oči i ruku, která se jej stále dotýkala. Hravě se probírala jeho vlasy a uvolňovala zacuchané prameny.

„Je to pro tebe úplné přirozené, že?“ Diegův hrudník lehce vibroval, když za ním promluvil a Juri se malátně nadzvedl. Přikývl. Očima spadl na poházené provazy mezi polštáři a misku kandovaného ovoce, která ležela v dosahu. V tichosti se natáhl pro pár sladkých pamlsků a strčil si je do pusy.

„Máš to takhle s provazy pokaždé?“ zeptal se Diego, vycítil, že se mladík probírá.

Juri si dal na čas. S rozvážností rozkousal tři kousky sladkého zázvoru a zavrtěl hlavou. Bylo těžké přemýšlet.

„Často ale.“

Moc dobře věděl, že na provazy reaguje rychle. Anastáz to považoval za velkou výhodu, protože se, dle jeho slov, nemusel ani pořádně snažit. Juri se zkrátka do provazů ponořil a hned jak měl svázané ruce, věděl, že padá do onoho blaženého stavu. Někdy trval sotva pár minut, jako teď, někdy až do druhého dne. A Anastáz by si s ním mohl dělat co chtěl.

„Málo lidí reaguje takhle intenzivně.“ přiznal Diego a Juri znejistěl. Možná se to Diegovi nelíbilo. Věděl, že někteří lidé měli rádi výzvy a on se právě bez zábran nabídl jako něco docela laciného.

Ztuhnutí svalů Diega upozornilo, že byl nesprávně pochopen. „Což není nic špatného. Já osobně preferuji, když svoje bunnies nemusím hodiny mučit, jen aby se konečně nechali spadnout alespoň na deset minut.“ usmál se Diego důvěrně a trochu si ho upravil, aby neležel přímo na něm, a viděli si tak trochu do obličeje. Juri uhnul pohledem. Známý stud jej nepřekvapil, vítán však také nebyl.

„Navíc, když mi padají takhle sladce.“ přidal Diego bez zaváhání s cíleným úsměvem a Juri polkl. Diego měl talent na říkání slov, která by nikdo v životě nevyslovil s takovou samozřejmostí.

„Nevadí ti to, že ne? Já jsem to popravdě nečekal, kdybych věděl, tak bychom udělali něco míň intenzivního.“ pokračoval Diego, smířil se, že mnoho odpovědí Juri nesvede. Juri si uvědomoval, že měl možná Diega varovat. Diegova slova však nezněla jako výtka, ani po lítosti nebylo stop. Pokrčil tedy rameny a tichým ne potvrdil, že současný vývoj mu opravdu nevadil.

Cítil se příjemně, bezpečně, a jako něco cenného, co je třeba opatrovat.

„To je dobře. Budu si to pamatovat na příště, že provazy na tebe takhle fungují. Vážně se nemůžu dočkat, až spolu uděláme pořádnou scénu.“ pokračoval Diego nenásilně a rozptyloval druhého rukou ve vlasech a na rameni. Juri ležel jako vláčný kousek těsta.

„Myslíš, že něco stihneme do víkendu?“ začal Juri uvažovat trochu kriticky a zamračil se, protože jeho vlastní program byl naneštěstí docela plný. Sejít by se však chtěl.

„Nevím no…“ sdílel Diego jeho myšlenky. Také měl ještě mnoho záležitostí k vyřešení a nebyl si jistý, jestli by bylo moudré plánovat první scénu na dny v horách. „Možná bychom mohli až přijedeme. Já jsem ubytovaný přes Airbnb a myslím, že majiteli je docela jedno, jestli zůstanu déle. Moc rezervací asi nemá.“ analyzoval Diego a Juri si podal dalších pár kousků kandovaného ovoce. Cítil, že jej probírá ze snového stavu, ve kterém nemohl pořádně přemýšlet.

„Nemá moc rezervací?“ zapochyboval nahlas. Přes léto, hlavně ve staré části města, byly všechny možnosti ubytování naprosto plné a turistů víc než dost.

„On je to můj známý a pronajímá celý byt poměrně draze. Teda na poměry Airbnb.“ přiznal Diego a v jeho hlase zněl úsměv. Juri nevěděl co ho pobavilo, ale nemohl se přinutit k nejistotě. Bylo mu na něco takového moc pohodlně.  

„Draze? Stojí to alespoň za to?“

„Stojí. A jelikož se známe, tak mi dal trochu slevu. V hale má ohromný klavír, možná bys na něj mohl příští týden zahrát?“ řekl Diego zcela vážně a Juri se narovnal.

„Počkat, ty si pronajímáš byt, ve kterém má někdo klavír?“ zeptal se Juri trochu nevěřícně a otočil se na Diega, který ho nechal. Juri si teprve všiml, že sám Diego byl opřený o nohu kuchyňského stolu a vypadal naprosto domestikovaně. Pobaveně se na zmateného mladíka usmíval.

„Jop.“ potvrdil s vráskami kolem očí. „On, ten kamarád, je trochu zvláštní, ale neumí hrát, celkově nemá rád hudbu. Bylo mu však líto klavír prodat nebo ho jen nechat stát, tak ho nechal v bytě.“ vysvětlil Jurimu a ten zavrtěl nechápavě hlavou. Záviděl lidem, kteří si mohli dovolit mít jen tak někde klavír a nehrát na něj.

„Jestli je mu to líto, může ho dát mě.“ mrmlal Juri trochu uraženě, že si nemůže dovolit ani pořádné piano. K pořádnému klavíru se dostal jen souhrou okolností a štěstí.

„No mohl bys mi na něj alespoň zahrát.“ poznamenal Diego zapomenutou myšlenku a Juri se mu podíval do očí. Napadaly ho samé nemravné myšlenky. A všechny zahrnovaly klavír.

„A jenom zahrát, nebo bychom mohli dělat něco víc?“ zeptal se odvážně. Hlavu však plaše odvrátil a raději se natáhl pro další ovoce. Trochu víc se uvelebil na polštářích, aby seděl čelem k Diegovi.

Ten zvedl překvapeně obočí a větší úsměv zadržel skousnutím rtu.

„Samozřejmě, že můžeme dělat něco víc. Pokud mi dáš celé odpoledne svého času, můžu vymyslet něco zajímavého.“ odpověděl mu Diego tajemně, ale v jeho hlase byly patrné tóny tiché pobídky. Vyzvání. Jestli si mladší, méně zkušený, troufne.

Juri polkl. Myšlenky by se mohly stát pravdou. Nezaváhal.

„Tak se domluvíme o víkendu na konkrétní den. Já zavolám Paulovi, aby mi to tu o týden ještě prodloužil.“ zareagoval Diego na Juriho nesmělé přikývnutí. Za jistých večerů by možná vyžadoval více verbálních odpovědí, Juri se zdál však být tak plachým, že i to nejmenší mrknutí souhlasu jej stálo spoustu energie. A oni měli čas.

„Dej si ještě.“ podal Jurimu misku se sladkým a Juri zvedl obočí, že mu Diego nabízí jeho vlastní pochutiny. Diego, jako by tušil, se usmál a pokrčil rameny.

Povídali si ještě několik desítek minut. Diego Jurimu popisoval svoji práci a knihu, kterou překládal před pár měsíci. Pak zmínil i své články ohledně náboženství a Juri s překvapením fascinovaně poslouchal. Diego věděl neskutečné množství informací, vypadalo to, jako by si pamatoval každou knihu, kterou kdy přečetl.

Juri si mohl jen domyslet, jak vypadal Diegův byt. Jistě byl plný knih až ke stropu a prázdná místa zaplněná časopisy, tajemnými spisy a nejpodivnějšími předměty. Přesně jako ve starých filmech. Nezeptal se však nahlas.

Miska s ovocem byla prázdná když se Diego zvedl. Juri ho doprovodil ke dveřím a s neklidnýma rukama zamával ode dveří. Jeho tvář neopustil úsměv, ale jakmile si byl jistý, že Diego je pryč, srdce se rozbušilo. Až moc divokých myšlenek se toulalo jeho vědomím a stopy po provaze nad zápěstím malovaly krásné obrazy. Několikrát po nich přejel a zavřel oči. Už příští týden.

Ve sprše se přivedl k vrcholu během pár vteřin. Překvapilo jej, jak intenzivně byl Italem vzrušován a ještě několik dlouhých minut v horké vodě klidnil následky rozbouřeného těla. Dotýkal se hrudníku, stehen, konečky prstů zajel i pod páteř. Místa, kterých by se za jiných dnů tolik nedotýkal jej s příslibem Diegových rukou lákaly jako med. Opakovaně vydechoval uspokojený chtíč a byl skutečně vděčný, že je v bytě sám.

Soukromí mu dávalo právo nespoutanosti a za pár chvil už znovu prudce dýchal. Líně se držel v ruce, nepospíchal. Po krátké mohutnosti předchozího orgasmu své vášně krotil, soustředil se na své tělo. Objevoval zapomenutá tajemství a s představou Diegových prstů přejel přes rty. Dovedl si je vybavit jako by byl v koupelně s ním. Zajel dál, až odpočívaly na jazyku, majetnicky, a Juri by nemohl dělat nic jiného, než jenom poslušně čekat. Možná by Diegova ruka sjela přes bradu, střed hrudníku, až dolu. Uchopil se pevněji a druhou rukou se přidržel studených dlaždiček. Ani se nepohnul. Prudce dýchal. Měl celý večer.

Náhlý stres, že s nikým jiným než Anastázem nebyl už několik měsíců jej dotlačil k rozhodnutí. Anastáz si až moc užíval stimulaci zezadu než aby se střídali.

Těžce Juri přemluvil své vzrušené tělo, ale už jedno vyvrcholení mu pomáhalo. Vylezl ze sprchy. Ve skříňce pod umyvadlem našel všechny potřebné pomůcky, umyl se, a nahý se schoval v chladivých pokrývkách svého pokoje s velkou osuškou v ruce.

Záclony zatažené a slunce na opačné stromě domu. V místnosti bylo příjemné světlo podvečera, telefon si položil na bledě modrý polštář, aby na něj dobře viděl. Chvilku se jen nepohodlně kroutil, aby měl co nejlepší přístup. Zároveň však nechtěl ušpinit povlečení, protože bolesti spojené s úklidem zkrátka nesnášel. Jeden z důvodů, proč mu to tolik nechybělo a vystačil si jen s Anastázem a jeho potřebami. Nakonec si pod sebe rozložil ručník a zůstal klečet. Sedl si však na paty a stehna roztáhl od sebe, aby mohl na měkké matraci lépe balancovat. Pár pohyby si dovedl znovu do plného vzrušení a natáhl se pro gel.

Použil štědré množství, nehodlal se zranit, a z tašky vytáhl nejmenší velikost. Pamatoval si, když mu šokovaný Valera poprvé sdělil, že na sex musí trénovat. Kdyby jen tehdy věděl…

Zkroutil se s rukou zezadu a nakrčil nos nad známou bolestí. Prudce vydechl a druhou rukou se držel nejistě v dlani. Pomalu jí pohyboval, dával si na čas. Zezačátku to bylo s pomůckami bolestivější, ale bylo to rychlejší, a hlavně pohodlnější, než jen prsty. Hrál si se svým tělem zkušeně a nezapomněl se občas bolestivě zakousnout do zápěstí. Přímo přes malé protlačeniny, zanechané po provaze. Od Diega.

 Zavřel oči a drobně se usmál, když jeho svaly konečně povolily. Dýchal kvapně s otevřenou pusou a navlhčil si rty, které rychle vysychaly. Na malý moment se ani nepohnul a zvykal si na přítomnost cizího objektu ve svém těle. Moc dobře věděl, jak se patřičně odměnit.  

V pravidelných intervalech tlačil na prostatu a po pár vteřinách měl pocit, že nervy se musí spojovat přes podbřišek až ke kořeni penisu, kde se pevně svíral. Začal pohybovat i druhou rukou a zaklonil hlavu. Chybělo mu to. Koleny se zabořil víc do matrace a koutkem oka zavadil o rozsvícený telefon.

Věděl, že na sobě nese jeho stopy, levé stehno na sobě mělo tři dlouhé důkazy a Juri se nahrbil pod touhou s jakou se svíral. Zastavil vlastní dech, aby chytil utíkající vyvrcholení a záda nahrbil jako kočka, když přišlo. Setrval bez pohnutí, svaly se křečovitě stáhly a plíce zhluboka vydechly zadržovaný kyslík.

Oči nechal zavřené a jemně po sobě přejížděl prsty.  

Palcem přejel přes špičku penisu a cuknul sebou jak byl citlivý. Spolknul tiché prosby, nespatřily světlo světa a hrudník se prudce zvedal. Už po druhé uklidňoval zdivočelé tělo a kůži, která jen hořela, aby se jí někdo dotýkal.

5
Vaše hodnocení: Žádné Průměrné hodnocení: 5 (hlasů: 2)
Detailní hodnocení není k dispozici.
Hodnocení:
5/5
- Komentářů: 8
Gabriel La Croix „Já se dokážu ovládat.“ Upozorním ho. Je pravda, že jsem...
Hodnocení:
5/5
- Komentářů: 23
Zahradník   Naštěstí Faileon musel počítat se vším. Znal jednoho...
Hodnocení:
4.9/5
- Komentářů: 33
Jak to bylo dál? Nikdy jsem ani nesnil o tom, že by život mohl být takový....
Hodnocení:
4.9/5
- Komentářů: 13
Zmáčkl jsem spoušť. Sprška krve potřísnila graffity na zdi vyhlášeného baru....