Po, 10/06/2019 - 21:08
2

Jeremy na něj zaraženě hleděl, div nepustil mísu s jídlem na zem.

‚Uklidni se!‘ pomyslel si. ‚Každá země to jiný mrav. Co u nás znamená… tamto, zde může znamenat něco jiného… ne? Na druhou stranu - proč by u toho tolik váhal?‘

Odkašlal si.

„A-…Aha,“ v tu nejhorší možnou chvíli mu selhal hlas. Nikdy se necítil potupněji, než nyní.

„Nevadí ti to?“ pohlédl na něj Lewis zaraženě.

„Ehm… tradice by se měly ctít… nejspíš?“

„Nejspíš?“

Jeremymu docházela slova a argumenty. Jak z toho ven? „Je možnost odkladu?“

„Odkladu?“ zeptal se Lewis skoro pohoršeně. To on tady má být pohoršen!

„O pár dní?“

„Zachránil jsem ti život. Tradice hovoří jasně.“

‚Vyspat se s někým, když jsem na mol, je něco jiného, než když mi tady narovinu řekne, že mě chce přetáhnout!‘ začal Jeremy panikařit doopravdy.

„Odmítáš mě snad?“

‚Trefa do sloního zadku! Získáváš bod za nevšímavost!‘ nadával Jeremy ve své hlavě a snažil se vymyslet milou a originální odpověď, jak z toho ven. „Jsem už celkem unavený, půjdu si lehnout,“ snažil se zahrát tuto konverzaci do autu.

„V pořádku. Doprovodím tě,“ vstal Lewis pohotově.

‚Jenom to ne! Tedy jo, ale ne!‘ pomyslel si Jeremy ihned. „Zvládnu to sám.“

„Je mou povinností tě doprovodit.“

‚Tvou povinností je taky se se mnou vyspat!‘ pomyslel si Jeremy, když prchal od ohně. ‚Na tohle nejsem ani připravený, ani dostatečně opilý. Sakra, kde jsem se to vůbec ocitl? Mám snad odvrátit tento rituál, aby nebozí lidi nemuseli spát s někým, koho vidí poprvé v životě, v podstatě?‘

Zarazil se však s nohou ve vzduchu, když ho Lewis sevřel ve svém medvědím objetí a pevně ho držel na své hrudi. Chvíli váhal, než se na něj ohlédl. Lewis skrýval svou tvář v jeho rameni, když se zeptal: „Urazil jsem tě snad?“

Jeremy mlčel a pohlédl k zemi. „Ne,“ ozval se po chvíli.

„Tak proč?“

„Protože… toho budeš litovat jednou.“

Lewis k němu vzhlédl. Nyní se mu Jeremy díval do očí. „Nebudu toho litovat,“ slíbil mu Lewis důvěrně. Jeremy opět odvrátil pohled. Budeš toho litovat ve chvíli, kdy odsud opět zmizí. Možná na něj zapomeneš, ale on si s sebou ponese další vzpomínku na tebe. Jeremy si povzdychl a vymanil se z jeho sevření.

„Tradice by se měly dodržovat, ne?“ řekl hlasem, který nepoznával, a vydal se zpátky k jeskyni, kde se probudil. Lewis se za ním bezradně díval a pohlédl zklamaně k zemi.

„Nemusejí,“ ozval se po chvíli. „Když si to zachráněný nepřeje… nemusí se držet tradic.“

Jeremy se zastavil. „Proč jsi tuto zkoušku nepodstoupil již předtím?“ zeptal se.

Lewis sklopil zrak k zemi. „Protože jsem prokletý,“ řekl jen.

„Jak prokletý?“

Konečně se na něj otočil a Lewis k němu opět vzhlédl. „Tak, že o ženě nesmýšlím, jako jiní muži. Tak, že nepřemýšlím nad tím, kolik mi žena dá potomků. Tak, že bych dal cokoliv na světě, abych odsud mohl prchnout. Tak, že jsem pořád snil, že jednou se najde partner i pro mě, který tyto myšlenky pochopí,“ řekl, když už stál opět v jeho těsné blízkosti. „Když jsem tě zachránil… měl jsem pocit, že ty jsi ten vyvolený, který mě má zbavit prokletí.“

Jeremy mlčel, než se zeptal: „A jsem?“

Nad hlavami jim jasně svítily tři měsíce a každý z nich mlčky přihlížel jejich rozhovoru. „Ano,“ pravil Lewis konečně, vážně.

„Sotva jsi mě poznal…“

„Bohové však rozhodli. Poslali mi tě, jako mého partnera, kterého budu chránit a ctít. Nedovolím nikomu, aby tě zranil, a nikdy tě nezradím. Ochráním tě před hněvem bohů a zničím všechny démony, kteří se k tobě kdy přiblíží. Buď se mnou prokletý a žij o samotě a trápení, nebo mě spas, jak si přejí naši bohové.“

Opět nastalo mezi nimi ticho, které ničil jen pravidelný Lewisův výrazný a Jeremyho tichý dech. Lewis se ještě o krok přiblížil, uchopil jeho tváře do svých velkých dlaní a dle tradic zde na Oxyrionu otřel jejich čela o sebe na důkaz náklonosti.

„Neměli bychom tedy rozhněvat bohy,“ zašeptal Jeremy konečně a Lewis se mu zahleděl do očí. Na tváři se mu mihl drobný úsměv, když Jeremy uchopil jeho tváře a svým čelem se otřel o to jeho. Lewis tak učinil ještě jednou, pomaleji. Bylo to dětinské a hravé, ale zároveň najednou tak intimní. Odtáhl se a nabídl Jeremymu ruku, aby ji chytil. Jeremy ještě jednu chvíli zaváhal, než stiskl jeho ruku a nechal ho, aby ho odvedl, kam chtěl.

 

Jeremy postřehl, že Lewis uhasil oheň. Na nic se neptal a svlékl ze sebe špinavý šat. Lewis se objevil za ním a kolem pasu mu uvázal stejnou látku, jakou měli všichni ostatní z jeho kmene. Bylo to trapné, ale opět tak intimní. Jeremy cítil každý jeho dotek na své kůži výrazněji. Zarazil se však, když jeho teplo kolem zmizelo.

„Lewisi?“ stočil k místu, kde ještě před chvíli stál, hlavu.

„Lehni si na zem,“ slyšel z druhé strany. Kdy se stihl přemístit? I přesto se Jeremy váhavě uvelebil na dece z bylin, na které doposud stál. Chvíli jen tiše poslouchal kroky a klidný Lewisův dech.

Zpozorněl, když slyšel, že se dostal za něj.

„Řekni mé jméno,“ slyšel tichý, svůdný důraz v blízkosti svého ucha a kousl se do rtu.

„L-…Lewis,“ řekl tiše. Cítil, jak mu rukou pomalu přejíždí po boku nahoru pod paži a tiskne ho k sobě.

Příjemně hřál ve srovnání s chladnou zemí. Chtěl se otočit a čelit mu, ale co když tak urazí jeho bohy nebo pošpiní jeho tradici?

Rozechvěl se vzrušením, když mu stiskl bradu mezi prsty a přiměl ho stočit tvář k němu.

„Udej své jméno,“ zašeptal Lewis ještě svůdněji.

„Jeremy,“ vydechl Jeremy ještě tišeji, než předtím.

„Jeremy,“ polaskal jeho jméno Lewis na svých rtech tak něžně, že by svedl kdekoho. Prsty zmizely z Jeremyho brady, místo toho ho dlaň ještě trochu přiměla stočit tvář k Lewisovi. Chvíli poté ucítil na svých rtech větší a teplejší. Jen trochu, opatrně se otřely, než se vrátily pro hlubší, dravější polibek o zlomek vteřiny později.

„Lewisi,“ zašeptal jeho jméno mezi polibky.

„Jeremy,“ ozýval se přes temnotu jeskyně Lewisův hlas.

 

Nakonec (k velkému překvapení Jeremyho) se nejednalo o rituál, který si myslel, že se jedná, ale o rituál jemu podobný. Když už ho tak vášnivě sváděl a líbal, čekal, že dojde i k jiným činnostem. Místo toho ho však Lewis jenom pevně sevřel ve svém náručí a usnul. Usnul! Jak drzé! Co to je za rituál! Nejdříve ho nažhavit, svádět, a pak si jen tak usnout? A se stanem v rozkroku, který skrýval jen nějaký hadr, má nyní dělat co?

Ačkoliv nerad vymanil se z jeho sevření. Takhle by stejně usnout nemohl. Ale Lewisovi to očividně nedělalo nejmenší problém!

Tradice jsou tradice. A měly by se dodržovat. Ale tahle by se měla teda přepsat nebo poupravit! Aby manželé o své první noci spolu jenom spali v objetí a nanejvýš se sváděli do nepříčetnosti a líbali - co to je za rituál?!

Tu noc už Jeremy usnout nemohl, a tak se raději potuloval po Oxyrionu, zatímco mrzl jen v látce, která skrývala jeho opět vzrušený klín.

 

Když se unavený vrátil po nějaké době zpátky do jeskyně, viděl, že oheň je rozdělaný, ale Lewis nikde nebyl k nalezení.

„Lewisi?“ zavolal do prázdné jeskyně.

Polil ho nepříjemný pot.

Znovu zavolal jeho jméno.

Rozhlédl se po prázdných pláních Oxyrionu.

(planeta Black/Oxyrion, pláně Oxyrionu, ještěrčí den roku švába, brzké ranní hodiny modrého měsíce)

 

Jeremy moc dobře věděl, že Lewise může najít jen on sám. Místní lidi mu nerozumí. Jejich řeč se doposud nenaučil. Chtěl se Lewise, až se probudí, zeptat, zda ho jejich řeč naučí, aby se s nimi mohl i sám domluvit a zjistit tak něco víc… Místo toho se nyní již třetí hodinou (původně pobíhal, posléze) plahočil po pláních Oxyrionu, kdy mu černá země splývala s oblohou. Ani netušil, kam jde. Jedno ale věděl jistě. Vzdaloval se od bezpečného místa, kde byli místní lidi. Byl sám a neozbrojený. Zrazený, hladový a žíznivý.

Uběhlo několik dní (spíše nocí), kdy se takto po planetě Oxyrionu potácel o samotě a hledal Lewise. Ale nikde ho nenašel.

Když vysílením padl na zem na sklonku šestého dne, znaveně zavřel oči.

„Lewisi,“ zašeptal slabě, než usnul.

(planeta Black/Oxyrion, pláně Oxyrionu, den mocného Boha Usupiho roku švába, brzké ranní hodiny modrého měsíce)

 

Když se probudil, zamžikal kolem sebe. Pohlédl na své hodinky, které pořád nesly stejné datum. 25. května 2018. Zkousl si spodní ret a skryl si tvář za hřbetem ruky. Nesnášel svůj osud. Proklínal ho. Nezjistil, co se mělo stát a co měl změnit, tak se vrátil zase na začátek? Netušil, co se stalo. Zemřel Lewis? Opustil ho? Nebo snad ten trhlý náčelník všechny svrhl jako oběť pro své rozzuřené bohy? Nevěděl. A jeho mysl ochabla. Vrátil se zpátky na začátek. Může snad této události zabránit? Smí pozměnit zdejší plynulý čas, aby zachránil muže, který zachránil předtím jeho? Bude vůbec schopný ho zachránit? Tiše vydechl a posadil se. Uměl si představit, co bude následovat. Vždycky, když selže, je tomu tak. Vše se opakuje. A on musí jen tiše přihlížet, než bude mít právo to změnit. Tentokrát neselže. Nesmí. Vstal a nohy ho nesly tam, kde předtím. K místu, kde se měl setkat s onou příšerou, jež je zde nazývána démonem i bohem. Opět bude muset pro jeho dobro zemřít, pokud se Jeremy nerozhodne jinak. Dokáže změnit osud, aby tito tvorové neumírali? Zastaví ten směšný rituál? Zastavil se na okraji propasti. Nyní přece znal polohu jejich vesnice. Může se tam dostat přímo. Jak ho ale místní lidé přijmou, když jim do vesnice vkročí cizinec? Pravda. Zamyslel se. Je opravdu potřeba obětí těchto příšer pro dobro této země? Smí pozměnit tento časoprostorový proud natolik, aby z toho vyvázla i tato nevinná zvířata? Když nevstoupí na jejich území, nezaútočí na něj. Tak by měla reagovat všechna zvířata.

Zarazil se a něco si na zadní stranu svého deníku nakreslil. Rozhlédl se kolem a něco tiše poslouchal. Kousl se do kloubu prstu a sledoval svůj obraz.

Vesnice byla přímo v údolí těch stvoření. Takže kdykoliv sešli dolů, aby započali svůj rituál nebo přinesli oběť bohům, rozzuřovali místní zvěř. Nešlo o boží soud, ale o pošetilost člověka. Nebo jsou to skutečně zdejší bozi? Místní lidé tomu věří. Náčelník tomu věří. Nepůjdou proti někomu, kdo je má vést, ne? Podrbal se na hlavě. Jsou to jen spekulace. Nemá žádné pádné doklady. Ani místní historii nezná. Netuší, co se stalo, že Lewis zmizel. Ale pokud tomu může nyní zabránit, udělá pro to vše. Zavřel svůj deník a rozhlédl se po pustině kolem něj.

Měl by se vyhnout setkání s místními stvořeními? Nebo pokračovat tak, jak pokračoval minule? Musel se setkat s místními lidmi a nejrychlejší cesta byla je potkat při lovu. Nebo jim v lovu zabránit.

Delší dobu zvažoval své možnosti.

Nakonec se rozhodl pro dobro místní zvěřiny.

Do vesnice lidí půjde přímo, i kdyby ho to mělo vrátit zpátky na začátek.

Nemá co ztratit. Pokud opět selže, znovu se přemístí na začátek a bude moci opět začít, dokud nezmění zdejší historii pro dobro místních lidí.

Tak zněl jeho úkol.

Aniž by si pamatoval, kdo mu ho zadal, rozhodl se ho splnit i v tomto světě.

5
Vaše hodnocení: Žádné Průměrné hodnocení: 5 (hlasů: 4)
Detailní hodnocení není k dispozici.
Hodnocení:
4.8/5
- Komentářů: 9
V pondělí po naší nepovedené párty nepřijde Daniel do školy. Neukáže se celý...
Hodnocení:
4.9/5
- Komentářů: 11
"Jsme tu všichni?" Zrovna jsem usedal do zrcadlového sálu, kde nás čekalo asi...
Hodnocení:
5/5
- Komentářů: 6
K překvapení Ryua i Mikaela, tento jejich nábor šel až překvapivě dobře....
Hodnocení:
5/5
- Komentářů: 19
„Děláš si ze mě prdel?!“ prskne hněvivě. „Co to do háje zkoušíš? Nechceš s tím...