St, 26/08/2015 - 19:04
19

Nevím po kolikáté to už bylo, ale pořád jsem měl pocit jako by to bylo poprvé. Hleděl jsem na sebe v zrcadle a nemohl tomu uvěřit. Konečně jsem to já. Ten kluk, který se ve mně ukrýval už od mého narození. Nikdy jsem nedokázal pochopit, proč mě bůh poslal na tento svět jako dívku. Nenáviděl jsem ho. Vlastně, stále to tak cítím. To pohrdání, které projde mým tělem pokaždé, když někdo vysloví jeho jméno. Bůh. Prý má být spravedlivý, dobrosrdečný a čestný. Jak je tedy možné, že mě zrodil do těla dívky, i když jsem si byl celý život jistý, že jsem kluk?

 Fascinovaně jsem zkoumal své nahé tělo v zrcadle. Konečně jsem se zbavil ňader, které na mém těle původně neměly být. Nevadily mi jizvy, které vznikly po zákroku. Jediné na co jsem dokázal pomyslet bylo, že jsou konečně pryč. Nakonec jsem zabloudil pohledem níže. Penis. Po takové době čekání, jsem se konečně dočkal. Už mě nic neomezuje v tom, abych byl mužem. Samozřejmě, mám sice jemný dívčí obličej, ale když se zkombinuje s tím správným střihem a barvou vlasů, nikdo nic nepozná. A doufám, že i já zapomenu na svou příšernou minulost. Na své původní tělo.

 S nekontrolovatelným úsměvem jsem přešel ke skříni a vytáhl z něj džíny a bílé tričko s krátkým rukávem. Nevím jak tento den popsat. Dnes jsem se konečně dostal z nemocnice. Propustili mě domů. Pořád jsem tomu nemohl uvěřit. Byla to realita nebo jen pouhý sen? Opravdu se mi mohlo stát něco tak úžasného? Splnil jsem si své přání?

 Ano, kvůli svému rozhodnutí jsem ztratil svou rodinu. Otec ani matka nezvládli mé rozhodnutí o změně pohlaví. Jenže.. já své pohlaví nezměnil. Jen jsem napravil chybu, za kterou jsem nemohl. Už jsem tak déle nemohl žít. Řekl jsem jim vše. Mé pocity, touhy.. a přesto mě s opovržením odmítli. Dokonce se mi snažili namluvit, že pár sezení s psychologem, nebo dokonce rande s nějakým chlapcem mi pomůže. Za to jsem je nenáviděl ještě víc. Chtěl jsem randit s kluky. Ale jedině tak, že jsem byl jedním z nich. Nemohl jsem to zvládnout s tím tělem, ve kterém jsem byl uvězněn tolik let a nedokázal se pořádně nadechnout.

 I přesto vše jsem se cítil šťastný. Svobodný a bezstarostný. Měl jsem pocit, že dnes začal můj život. Dnes jsem se narodil. Konečně přišla ta chvíle na kterou jsem celou věčnost čekal. Vyjít do světa jako nový člověk s novou identitou. Už nejsem Anet Urbanová. Už nikdy víc. Nyní jsem Daniel Urban. Nejradši bych si změnil i příjmení, ale to už nebylo možné. I úřady mají své hranice.

 Vzít si trenky? Taková věc mě vůbec nezajímala. Prostě jsem se rozhodl jít naostro. Na sebe jsem si v rychlosti oblékl přilnavé džíny a volnější černé tričko. Došel jsem do předsíně, nandal si první boty, které jsem viděl a v zrcadle si pročísl své vlasy dlouhé pod ramena, které jsem si doposud kvůli rodičům nemohl nechat ostřihat. A tak má první cesta neznámým městem, jako nový člověk, byla do kadeřnictví.

Měl jsem štěstí a jelikož nebyl nikdo objednaný, žena se rozhodla že mi můj účes udělá hned. Prý můj popis: „Chci vypadat jako sexy roztomilej cukroušek s barevnýma vlasama.“ byl tak zajímavý, že ho nemohla odmítnout. Nakonec jsem mohl jen s otevřenými ústy hledět do zrcadla. Opravdu jsem to byl já? To, co tahle kadeřnice dokázala úplně předčilo moje očekávání. Celkově jsem měl zkrácené vlasy k úrovni brady. Byly mírně sestříhané, nabarvené na černo a na jednu stranu obličeje jsem měl udělanou patku s tyrkysovým melírem. Cítil jsem se úplný. Jako by mi nic nechybělo.

Poté co jsem zaplatil a poděkoval kadeřnici za její dokonalé dílo, vydal jsem se do nejvyhlášenějšího baru pro gaye ve městě. Vždycky jsem toužil tam zajít, jenže jako dívka mi to přišlo divné. Nesnesl bych ten pocit, že jsem od nich odlišný a přesto v hlouby duše úplně stejný. Zhluboka jsem se nadechl, vyhnal všechny temné myšlenky a s úsměvem jsem vešel do baru.

Hned mě oslnily světla ze všech stran. Přeblikávala v různých barvách po celém klubu. Muži, kteří spolu tančili, mluvili nebo jen seděli vedle sebe byli okouzlující. Bylo to jako kdybych byl v nebi. Dokonce tam tančili u tyče nějací namakaní chlápci a jen v úplých kalhotech. Opravdu ráj.

Jelikož jsem nevěděl co dělat, prostě jsem se rozešel k baru a sedl si na volnou sedačku. Snažil jsem se být co nejdál ode všech, abych neposlouchal jejich konverzaci. No, vlastně jsem se styděl začít mluvit s kýmkoli cizím. Objednal jsem si martini a hned jak ji číšník dal přede mně, tak jsem se napil.

„Čekáš tu na někoho?“ Ozval se za mnou hlas. Opatrně jsem se otočil a nevěřil svým očím. Opravdu na mě promluvil takovej sexy chlap? Modré oči, blonďaté plavé vlasy, obličej s pravými chlapskými rysy a celkově jeho postava byla tak akorát vypracovaná. Věkově jsem mu typoval tak 22. No což, mě samotnému bylo už 19, takže jsem věk ani moc neřešil.

„Ne. Dneska jsem tu poprvý, tak není moc lidí, na který bych tu mohl čekat.“ Usmál jsem se a ukázal na sedačku vedle sebe. „Nechceš si přisednout?“

„Poprvý? Já jsem si řikal, že jsem tě tu ještě neviděl. Věř tomu že bych si tě všimnul. A nejsem jedinej.“ Mrkl na mě a posadil se. Jeho pohled byl stále upřený na mě. Jakoby mě jím hodnotil, možná i svlékal. Celým tělem mi projely příjemné vibrace. Byl to krásný pocit, když se o mě zajímá člověk jako je on.

„No.. až tak jistej si nejsem. Všichni tu někoho mají. Ale stejně děkuju.“ Kapku nejistě jsem se na něj zadíval a lokl si martini.

„Ale to víš že jo. Možná se ti to tak nezdá, ale věř tomu, že alespoň polovina chlapů tady si tě všimli. Jen to kvůli těm, kteří se zrovna snažej zbalit nedávaj najevo. Vidíš třeba támhle toho?“ Ukázal na chlápka, který zrovna tančil s nějakým mladším klukem. Oba vypadali celkem slušně.

„To je Adam. Chodí sem skoro každej den a pokaždý zbalí jinýho kluka. Schválně ho sleduj. Alespoň jednou za minutu se na tebe koukne.“ Sice jsem tomu nevěřil, ale stejně jsem ho upřeně sledoval. A opravdu. Asi po půl minutě se naše pohledy střetly. Rozpačitě jsem se zadíval do stolu a dělal jako že se nic nestalo.

Muž vedle mě se hlasitě rozesmál a dlaní mi pocuchal vlasy. „Máš úžasný reakce. Vidíš? Řikal jsem ti to. Jinak, já jsem David. Vždycky se tu jednou až dvakrát tejdně zastavim, pokecám s lidma a tak. Vlastně si mě zaujal na první pohled, tak jsem si řekl, že vyzkoušim jestli jsi i tak milej jak vypadáš. Ale popravdě jsi ještě zajímavější.“

Po jeho komentáři jsem celý zrudl a nevěděl co odpovědět. Bože, asi se mi zastaví srdce. Doufal jsem jen, že neslyšel jak hlasitě bije. Takový kompliment mi ještě nikdo neřekl. A už vůbec ne takový krásný chlap. Rychle jsem si znovu lokl pití.

„Eh.. j-já.. no..“ Snažil jsem se ze sebe něco vymáčknout, ale vůbec to nešlo. Jako bych zapomněl jak se mluví. Dobře, teď jsem se pěkně ztrapnil. Už jsem si myslel, že se mnou nebude chtít nic mít, když byl nějakou dobu ticho, ale on se jen rozesmál.

„To je dobrý. Nemusíš hned odpovídat. Pořádně si to promysli. Ale zajímalo by mě.. jak se jmenuješ?“

„Dobře.. já jsem Daniel.. “ Potichu jsem odpověděl. Náš pohled se střetl a já nebyl schopen ten okamžik přerušit. Jakoby se hlasitá hudba kolem nás vypnula a zbyly jsme tu jen my dva. Hleděl jsem do jeho blankytných očí, slyšel jen zběsilé bytí svého srdce a jeho podmanivý hlas.

„Danieli.. už musím jít, ale doufám že se ještě někdy setkáme.“ Na důkaz toho mi položil ruku na stehno a jemně stiskl. „Na stole je papírek s mým číslem. Jestli máš zájem, můžeš mi zavolat nebo napsat. Mohli by jsme někam zajít.“

Poslední pohled na něj. Omámeně jsem přikývl a poté viděl jen jeho vzdalující se záda, když opouštěl bar. S povzdechem jsem se otočil zpátky k baru a zadíval se na papírek s číslem. Už teď jsem si byl jistý, že mu zavolám. Byla jen jediná věc, která mě trápila. Přijme skutečnost? Nebude mu vadit má minulost? Mé jizvy?

Papírek jsem vložil do kapsy u kalhot, ale pro jistotu jsem si číslo ještě předtím opsal do mobilu. Pomalu jsem dopil své martini, zaplatil a ještě danou chvíli sledoval veselé páry okolo sebe. Přemýšlel jsem, jestli bych mohl být taky takový, kdybych se narodil jako kluk rovnou, ale nakonec jsem ty myšlenky vyhnal z hlavy. Minulost nezměním, ať je jakákoliv. Můžu jen doufat v přítomnost. Jít si za svým a žít. Poslední má myšlenka, když jsem opustil bar, byla na Davida a naše budoucí setkání. Takhle započal můj nový a šťastný život.

Dodatek autora: 

Dost by mě zajímal Váš názor na tuhle situaci. :)
Možná mi řeknete, že tohle téma tu nemá co dělat, ale podle mě je to právě naopak. Jen lidé se tomuto tématu vyhýbají.
"Je to proti přírodě." - Přesně tuhle větu nesnáším. :)
Já osobně si myslím, že člověk má dostat šanci začít znovu.. a být šťastný takový, jaký je. ^^

Hodnocení: 
4.707315
Průměrné hodnocení: 4.7 (41 hlas)
Žánr: 
Štítky: 
Detailní hodnocení není k dispozici.
Hodnocení:
4.9/5
- Komentářů: 4
To, že jsem to řekl alespoň Milošovi, mi hodně pomohlo. Spadla ze mě obrovská...
Hodnocení:
5/5
- Komentářů: 12
Nová naděje         Ráno musel vstávat brzy...
Hodnocení:
4.7/5
- Komentářů: 25
Myslel jsem si, že to nejhorší, co mě může potkat je smrt. Ani jsem netušil,...
Hodnocení:
4.8/5
- Komentářů: 24
Občas jsem skončil ve vazbě. V drtivé většině případů ne svojí vinou. Vždy...