St, 21/02/2018 - 14:11
15

Věnování: 
Všem, kteří se mnou mají trpělivost a čekají na další kapitolu Medvídka. Sorry, ještě chvilku ​=o)

Dvojice mladíků s unavenými tvářemi nastoupila do vozu metra a ani se neobtěžovala hledat pohledem místo k sednutí. Ne v pátek ráno. Přes všechny ty sladké řečičky o toleranci a boji proti xenofobii, kolem asiata a svalnatého černocha se menší kroužek volného prostoru vytvořil vždycky. Jestli to bylo jejich odlišností, která ani dnes do pražského metra moc nezapadala, nebo jestli bylo na vině jejich upnuté a barevné oblečení, to by se dalo dokázat jen stěží.

Na druhé straně vozu začalo být nezvykle živo. Dva muži v šedých vestách přes tmavá trička se pohybovali s klidem a jistou nadřazeností. Občas někoho oslovili a prokázali se malým odznáčkem.

„Ty vole, revizoři,“ zakňučel čokoládový obr a zkusil se nenápadně přesunout co možná nejdál od blížící se hrozby v naději, že se mu podaří vystoupit, než k němu dojdou. Jeho společník jen vyčerpaně zvedl hlavu. Moc dobře věděl, že útěkem na sebe jeho kamarád jen přitáhne pozornost těch dvou-

Tak moment. Odkdy revizoři vypadali takhle dobře? Černovlasý muž rázem ožil a s mírným úsměvem si olízl rty. Za zkoušku nic nedá, ne?

Ramenatý dlouhán k němu pomalu přistoupil. Černé vlasy nagelované, aby držely dozadu a nepadaly mu do očí, které měly tu nejzvláštnější zlatohnědou barvu, jakou Kensuke kdy viděl. Tmavé strniště pokrývalo hranatou čelist a dodávalo cizinci punc nefalšovaného samce.

„Dobrý den, kontrola jízdenek, prosím,“ oslovil ho tichým, přirozeně hrubým hlasem a mávnul lesklým předmětem v široké dlani.

„Dobrý den,“ usmál se na něj Ken jemně. „Já si ji asi zapomněl koupit,“ přiznal a nervózně se ošil.

„Vyřešíme to pokutou na místě, nebo vystoupíme a budeme hledat doklady?“ vzdychl revizor unaveně. Byl rád, že tenhle alespoň nevypadá, že se bude prát nebo utíkat. To jednomu dovedlo spolehlivě pokazit den.

„Asi… Asi vystoupíme,“ zamrkal na něj Ken nevinně, až si Lumír, který vše ze svého místa sledoval, překvapením protřel oči. Jeho kamarád a kolega z práce s tou atrapou na policistu opravdu flirtoval, a to ještě nebylo ani osm ráno!

Revizor zkontroloval ještě několik okolo postávajících cestujících, ale všichni mohli malý papírek doložit, a tak byl Ken jediný, koho si muž vyvedl z vozu. Jeho kolega vystoupil také, zřejmě museli pracovat ve dvojicích. Starší muž zatím procházel nástupiště a kontroloval lidi tam. Vysoký černoch vrazil hlavu mezi ramena a snažil se působit co nejnenápadněji, když se kolem něj prosmýkl k východu. Nad jezdícími schody se zastavil a čekal na Kena, který si právě prohledával kapsy. Lumíra to zarazilo, protože Ken si kupoval jízdenku vždycky na celý rok. A nikdy ji nevytahoval z malé peněženky, kterou obvykle nosil pod trikem na řemínku kolem krku.

„Jestli nemáte ani občanský průkaz, zavoláme policii, a dořešíte to s nimi,“ navrhl vysoký revizor, kterému podle Kenova odhadu nemohlo být moc přes třicet, monotónním hlasem.

„A… Nešlo by to bez toho, pane revizore?“ zamrkal na muže významně.

Adam se zarazil. Znal ten tón i pohled. Většinou ho na něj ale používaly náctileté nanynky, přesvědčené o své neodolatelnosti. Prohlédl si menšího muže pozorněji.

Před ním stál tak o deset čísel menší štíhlý asiat, kterému se rozcuchané delší vlasy vlnily kolem překvapivě jemného obličeje. Tak trochu vypadal jako panenka, s tím hustým vějířem dlouhých řas obklopujícím tmavé oči, které na hladké pleti vynikaly jako černé diamanty. Součástí balíčku byl i rovný nos a plné rty, které co chvíli přejel růžový jazyk. Jo, nebylo pochyb. Ten kluk po něm normálně vyjel. A Adamovi to rozhodně nevadilo.

„Copak, bojíme se reakce rodičů?“ usmál se na provinilce pobaveně.

„Jo, tátu by asi trefil šlak,“ vyprskl Ken upřímným smíchem. „Ale už pěkných pár let nejsem pod zákonem, takže by se to stejně nedozvěděl. Co kdybych místo pokuty nabídl… Řekněme… Něco jiného?“ naklonil se k revizorovi a ani se nenamáhal zakrývat, jak vdechuje jeho vůni. Byla svěží, ale přesto mužná. Podmanivá. Takovou člověk nekoupí. S tímhle testosteronovým lákadlem se musí narodit.

„Stála by ta nabídka za malér, který bych tím riskoval?“ ztlumil hlas obr smyslně, až Kena zamrazilo.

„Tím jsem si poměrně dost jistý,“ kývl hlavou Ken tak prudce, až mu pramínek vlasů spadl do tváře. Než jej stačil vrátit na místo, udělala to silná ruka zlatookého muže. Ken zatajil dech.

„Poslouchám,“ broukl muž hravě a Ken by si nejraději zatleskal. Jestli tohle nebyl jasný signál, že letadlo je připravené přistát na určené dráze, pak už nevěděl, co by to bylo. S jistotou sáhl do vlastního výstřihu a z malé, kožené peněženky vytáhl vínovou vstupenku se žlutým V.I.P. nápisem.

„Stavte se dnes večer v klubu. Nebudete litovat, pane revizore,“ zamrkal na to ztělesnění vlastních nemravných snů.

„To je úplatek?“ vyklenul muž pobaveně husté obočí. Nevěděl, co to má být za vstupenku, ale ten kluk ho začínal bavit.

„To bych si nedovolil!“ vykulil Ken oči v předstíraném šoku. „Tak to vyznít rozhodně nemělo,“ zubil se. „Jen mě napadlo, že když já vím, čím se živíte, budete se třeba taky vy chtít kouknout na mě. Navíc, proč bych uplácel revizora, když mám tohle?“ sáhl znovu do peněženky a vytáhl svou jízdenku.

Adamovi cukaly koutky potlačovaným smíchem. Ten kluk byl číslo. Vzal si od něj barevnou kartičku.

„Pokud tam půjdu, mám se ptát po někom konkrétním?“ snažil se tvářit nezaujatě.

„Nemyslím, že mě přehlédnete,“ uculoval se Kensuke. „Ale vždycky se můžete zeptat, kde je Ken,“ doplnil, když mu s menším zpožděním došlo, kam vlastně sexy revizor směřoval.

„Ken?“ zvedl překvapeně muž oči od volné vstupenky. „Jako ten Ken?“ opakoval nevěřícně.

„Ken jako Kensuke, pane revizore. Svět se netočí jen kolem panenek od Mattela,“ opravil ho mladík nevzrušeně a bylo vidět, že to nedělá prvně.

Adam přikývl a raději se kousl do jazyka, aby mu nepřiznal, že spíš než Ken by k němu sedělo Barbie. I když, takhle prostořekou panenku by nejspíš ČOIka rychle stáhla z trhu. Nejspíš bude i poměrně divoká, jestli Adam četl jeho gesta správně. A on fakt doufal, že se neplete a ten kluk se ho pokouší sbalit.

„Mohl bych se domluvit na baru, aby mi dali vědět, až dorazíte…“ zatvářil se Ken zamyšleně a Adamovi bylo jasné, že čeká alespoň na jméno.

„To se po Kenovi ptá každý večer tolik lidí?“ uculil se nevinně, zatímco se v duchu lámal smíchy v pase.

„Jeden nikdy neví,“ dělal Ken záhadného.

„Takže když na baru řeknu, že Adam hledá Kena, vysloužím si zdarma pití, nebo i něco víc?“

„Možná i jeden V.I.P. taneček…“ zašeptal Ken a měl pocit, že se v těch medově zbarvených očích vysokého revizora nejspíš brzy utopí.

„Ale já netančím. Dovolte,“ odstrčil černovlasého mladíka nešetrně, když si všiml, jak se jeho kolega potýká s dvojicí náctiletých vládců světa, kteří byli přesvědčeni, že jich se pravidla netýkají, a měli dost zakrnělé mozky, aby věřili, že ve dvou revizora přeperou.

Ken jen zalapal po dechu, když ho muž, který se mu nepřímo představil jako Adam, surově odstrčil a přehnal se kolem něj jako bouřka. Užasle sledoval, jak vpadl do začínající rvačky, většího z chlapů popadl za triko pod krkem a jednou rukou nadzdvihl do vzduchu, až mladému výtržníkovi nezbylo než nadávat a kopat nožkama v prázdnu.

Ken si pro jistotu otřel ústa, aby si ověřil, že neslintá. Ten chlap byl prostě… Oh, jo. Přesně tak. To všechno a ještě mnohem víc. V kapse mu zavibroval telefon.

„Mám tu na tebe čekat, nebo tě přefikne na hajzlíku?“

Kensuke se na zprávu od Lumíra zašklebil. Úplně a kamaráda zapomněl. Rozhlédl se kolem. Vypátrat vysokého černocha v metru bylo stejně snadné jako jindy, i když ta malá potyčka revizorů vyvolala zájem několika lidí, kteří začali tvořit hloučky očumujících, připravených nahrát video brutálních revizorů ihned na internet. K jejich smůle Adamova přítomnost mladíky zklidnila s efektivitou sedativ. Zavrtěl hlavou a přiměl se odtrhnout pohled od těch snově širokých ramenou, útlého pasu a … Ne, nic takového. Kdyby tam na něj čekal, jen by nastalo trapné ticho. Svou šanci dostal a vytřískal z ní maximum. Rázným krokem vykročil ke schodišti, nad kterým čekal Lumír. Teď byla řada na revizorovi, aby udělal krok správným směrem.

Krok ke Kenově pozadí.

 

 

„Děláš si srandu!“ vypískl Zdenda nevěřícně. „Kdes k tomu přišel?“ kulil modrá očka na vizitku, kterou Adamovi dal Kensuke ráno.

„To je jedno, ne? Ptal jsem se tě, jestli víš, kde to je…“ zabručel Adam a na okamžik zalitoval, že nepoužil internet. Zdeněk, sekretářka na jejich centrále, měl však v těchto věcech přehled stejný, možná i lepší.

„Jasně že vím, kde to je,“ načepýřil se blonďák s mohutnou patkou přes levé oko. „Jen by mě zajímalo, kde morous jako ty přijde k volnému vstupu, pěti drinkům a V.I.P. sedačce v nejlepším strip klubu široko daleko,“ vyplázl jazyk na tmavovlasého dlouhána.

„Od někoho jsem to dostal,“ pokrčil Adam rameny a podepsal poslední papír. „Mám se tam s ním večer sejít.“

„Chceš říct, že po tobě vyjel někdo ze zaměstnanců… Ne, to ti nespolknu!“ zalapal Zdenda po dechu.

„Jo, asi dělá na baru, protože tam se po něm mám ptát…“ zamumlal Adam neurčitě.

Zdeněček zkřížil ruce na prsou a zamyšleně si muže měřil. Byl to nádherný kus chlapa, ale dost nepřístupný. Jen se probít tou jeho tvrdou slupkou by trvalo roky, a nejspíš proto ho nikdy nepřitahoval – což bylo očividně vzájemné. Byl však asi ze všech lidí nejblíž tomu, aby ho nazval kamarád. A jestli po něm vyjel některý z tamních barmanů… Tedy… Jasně, vzhledově se nemohli rovnat tanečníkům, ale pořád to byli výstavní exempláře. Říkalo se, že majitel klubu zaměstná jen toho, z koho se mu postaví, i kdyby mělo jít o uklízeče. A nejspíš na tom něco bylo, protože pohled na zaměstnance se moc nelišil od pohledu do katalogu se spodním prádlem.

„Jdu s tebou,“ řekl pevným hlasem.

„To teda nejdeš,“ odbyl ho Adam bez zaváhání.

„Jdu,“ nehodlal se Zdenda vzdát bez boje.

„Je to vstupenka jen pro jednoho,“ ušklíbl se na něj Adam vítězoslavně.

„Vím. Já si vstup klidně zaplatím. Jen si tě na takovým místě fakt neumím představit,“ přiznal a v hrdle mu zabublal smích.

„Co, myslíš, že jsem nikdy nebyl na striptýzu?“ pozvedl mohutný muž obočí nevěřícně. Ani takové pako jako Zdenda ho snad nemohl mít za nějakého mnicha, ne?

„Uvidíme,“ uculil se světlovlasý muž tajemně.

 

 

 

Ještě ten večer pochopil, jak to Zdeněček myslel. Bylo mu krajně nepříjemné, jak bylo v klubu plno. Hladové pohledy, skenující jeho postavu v bílém roláku a džínsech, mu taky moc nepomáhaly. A už vůbec mu situaci neusnadňoval ten poděs se zastydlou pubertou, který nakonec vážně šel s ním. Od chvíle, kdy před půl hodinou do klubu vešli, ještě nepřestal hodnotit všechny vystupující. Právě byl na řadě celkem slušně stavěný blondýn s poněkud většími ústy. Zdenda z něj byl vedle.

„To nemyslíš vážně? Má tlamu že by mohl bejt brácha Micka Jaggera…“

„No právě… By mohl kouřit péra na štorc…“ zasnilo se to pako.

„Bože ty seš kretén!“ vyprskl Adam své pivo a byl rád, že jím nikoho neohodil.

„Nemáš vychování,“ ušklíbl se Zdeněček. „No? Tak kdo je ten hezoun, co ti dal vstupenku na tohle parádní místečko?“ vzpomněl si, proč tu jsou.

Adam se zamyslel. Měl se sice ptát na baru, ale ten byl teď, když seděli u pódia, trochu z ruky. Kolem naštěstí procházel jeden ze zaměstnanců, obsluhující právě V.I.P. stolky.

„Promiň, kde bych našel Kena?“ zeptal se ho nejistě, když k němu přistoupil.

Mladík ho přejel hodnotícím pohledem a našpulil nepřirozeně rudé rty.

„Vydrž, hezoune. Je zrovna na řadě. Pak za ním můžeš zajít do šatny.“

Adam i Zdeněk nechápavě sledovali chlapcova vzdalující se záda.

„To mě poser,“ vyhrkl Zdenda. „Takže... Tu vstupenku ti dal Ken? Ten Ken??? Ken, co tady tancuje? Volej sanitu, asi mám infarkt na koulích,“ ovíval se teatrálně.

„O čem to sakra mluvíš?“ vrčel Adam podrážděně. Nechápal, o co jde. Jaká šatna?

Světla v sále potemněla a Adam z několika míst zaslechl Kenovo jméno. Zpozorněl. První tóny, které naplnily sál, zněly jako country. Na podium napochodoval útlý kovboj.

„Kovboj? Vážně? Větší klišé už by byl snad jen hasič nebo policajt…“ zamumlal Adam otráveně, ale postavu pohupující se v rytmu však z očí nespustil. Po chvíli poznal, že je to upravená verze Kid Rockova hitu All summer long, ve které se zpívá o tom, kterak si kovboj užíval léto se sedmnáctiletým chlapcem kdesi v Michiganu.

A že je mu ten plynule se pohybující kovboj podezřele povědomý.

V průběhu písně štíhlé tělo opouštěl jeden svršek za druhým, jen klobouk skrývající tanečníkovu tvář se jako naschvál z místa ani nehnul. Ke konci už zbýval jen on, vysoké kožené boty a titěrné spodní prádlo s obrázkem americké vlajky, které odhalovalo nevelké tetování známého ušatého Playboy loga nad pravou slabinou, téměř u kyčle. I když s Adamem taková vystoupení obvykle nic nedělala, nervózně poposedal. Samozřejmě, Zdeněček už měl tou dobou dávno vyřvané hlasivky, jak mladíka povzbuzoval, ať to neprotahuje a už se konečně ukáže.

Až tehdy tanečník zvedl tvář a přejel pohledem stolky pro V.I.P., kde se v jednom místě nápadně dlouho zdržel. Tváří se mu rozlil spokojený úsměv, když si jednou rukou strhl tanga, zatímco druhou rukou své slabiny bleskově překryl tmavým kloboukem. Publikum šílelo, dožadovalo se klobouku. Kensuke však jen předvedl elegantní otočku, s posledními tóny písně zády k divákům nasadil klobouk na hlavu a pleskl se přes nahý zadek tak silně, až se na hladké kůži pevné půlky objevil bílý obtisk štíhlých prstů. V tu chvíli to vypadalo, že rozvášnění diváci klub zboří. A to naštěstí většině z nich uniklo, že než opustil pódium, Ken rozverně mrkl Adamovým směrem.

Klub znovu rozezvučely tóny známých písní, kterými DJ lákal návštěvníky k tanci na nevelkém parketu, který se rychle zaplnil dvojicemi, plnými rozbouřených hormonů. U některých už by byl problém rozlišit, jestli ještě tančí, nebo už provozují nemravné hrátky.

„On na tebe mrknul. Já to viděl,“ pronesl Zdenda konsternovaně. Otočil se čelem k Adamovi.
„Jak jsi, pro svatý kladivo mezi Thorovýma stehnama, dokázal sbalit Kena?!“

„Vlastně… On vyjel po mě,“ přiznal Adam, který musel přiznat, že měl mladík pravdu. Rozhodně se nedal přehlédnout.

„Tak… Tak co tu sedíš?!“ vyšiloval Zdeněček. „Padej za ním, než to pominutí mysli odezní a on si to rozmyslí!“ vystrkoval ho od stolu netrpělivě. Adama na chvilku napadlo, jestli by se neměl urazit, ale pak nad tím mávl rukou. Nakonec, na skleničku by ho pozvat mohl.

 

O hodinu později se přistihl, že je mu s tím energickým striptérem překvapivě dobře. Ten kluk měl šarm a smysl pro humor, který mu naprosto vyhovoval. Dokonce ustál i Adamovy kousavé poznámky, což bylo poměrně dost vzácné. Kolem půlnoci však začal nápadně často kontrolovat čas.

„Copak, šaty se ti promění v zástěru a auto ve starou dýni?“ bavil se Adam, který už začínal pociťovat vláčnost, kterou jeho tělu propůjčoval alkohol.

„Tak něco,“ zasmál se Ken krátce. „Ráno musím někam zajít, tak bych měl jít spát v trochu rozumnou hodinu.“

„Neříkej, že máš ještě jednu práci…“ podivil se přiopilý Adam roztomile.

„Ne, ale brácha se stěhuje, a momentálně drží hlídku nad tím svým prckem, takže na byt se jdu kouknout já. Mám tam být před osmou, a jestli zaspím, nejspíš mě stáhne z kůže,“ mumlal si Ken spíš pro sebe.

„Myslíš, že by mi ji pak nechal…? Ona je to celkem dost pěkná kůže…“ naklonil se Adam až k němu, aby mu mohl svůj požadavek říct přímo do ucha.

„Cože?“ vyjekl Ken pobaveně, protože větší hovadinu už dlouho neslyšel. Podíval se do Adamových očí a humor ho okamžitě přešel. Touha v nich byla téměř hmatatelná.

„Um-Hmm…“ pokýval vysoký muž hlavou, aby svým slovům dodal větší váhu. „Hlavně tahle část má své kouzlo,“ vjel mu rukou hbitě pod triko a odtáhl lem kalhot. Ken už se ho chystal odstrčit, když mu došlo, že jen pohladil jeho tetování králíčka. Nechal si ho udělat už před lety, kdy mu Playboy přišlo jako to nejvtipnější, co si mohl nechat vytetovat. Ne že by toho nyní litoval, jen… Asi by volil opatrněji.

Adamův dotek ho na podbřišku pálil, a přesto jej mrazilo. Na okamžik přivřel oči a představil si, jaké by to bylo, kdyby se ho dotýkal jinde. Nebo všude.

„Ale když musíš, tak musíš,“ pokrčil hromotluk rameny a otočil se k odchodu. „Tak zase někdy,“ mávl Kenovým směrem a sebejistě vykročil k východu.

„To nemůže myslet vážně…“ vydechl Ken konsternovaně. Kam se poděl ten sladce přiopilý bůh? „Vrátí se. Musí,“ ujišťoval se šeptem. Ramenatá postava však nejen, že se nevracela, ale cestou k východu ani nezpomalovala. Kensuke znejistěl. Co se to stalo? Prudce vyskočil a vyběhl za Adamem, než mu zmizí z dohledu.

Adam mel ruce křečovitě sevřené v pěst. Neotočit se. Nezpomalit. Rovná záda. Pevný krok. Pokud ho Kensuke chce, bude si pro něj muset dojít. Už pochodoval po chodníku před klubem, a černovlasý mladík stále nikde. Že by se v něm spletl? Kruci, to nečekal… Měl by se tam vrátit, a požádat ho o telefon? Ne, to by bylo ubohé. Mohl by sem ale zajít za pár dní a náhodou ho potkat. Pak už by to tak nápadné být nemuselo, a –

Chladné prsty pevně sevřely Adamovo zápěstí. Trhnutím se otočil, připravený poslat k zemi toho obejdu, který má drzost na něj sáhnout. Setkal se však s Kenovým rozpačitým pohledem.

„Já… Nedal jsi mi na sebe telefon.“

 

 

 

Ken se nervózně ošil, když ho Adam bez zaváhání vedl skrz ztrouchnivělé, slušným množstvím fixů počmárané, dveře přímo mezi dvěma obchody. Zámek na nich byl očividně už nějakou dobu vylomený a chodba za nimi vypadala jako v dokumentech o problémové mládeži. K dokonalosti chybělo snad jen pár spacáků a jeden nebo dva feťáci na podlaze. Kdyby ho dnes odpoledne napadlo, že ho zatáhne do průmyslové čtvrti plné převrácených popelnic, pozval by Adama k sobě domů, místo aby přijal jeho pozvání.

„Copak, princezno?“ otočil se po něm Adam se škodolibým úsměvem. „Bojíš se, že si umažeš šatečky?“

Kensuke přimhouřil oči, zhluboka se nadechl a vkročil do tmavé chodby. Snažil se nevěnovat pozornost zvláštnímu křoupání pod vlastními kroky. Rozhodně nechtěl vědět, na co to vlastně šlape. Vysoký muž jen spokojeně kývl hlavou a bral schody do patra po dvou. Ken jen tiše zakňučel, když v chodbě osaměl. Odhodlaně vykročil na první schod a pohled mu bezděky padl na použitý prezervativ, zavěšený na starém, tepaném zábradlí. Nikdy se nepovažoval za citlivku, ale ruce raději ukryl do kapes, kde je sevřel v pěst. Ne, tady se rozhodně nebude ničeho dotýkat. Opatrně stoupal vzhůru k místům, kde mu zmizela Adamova mohutná postava.

V patře byly dvoje dveře. Vlastně spíš jedny, ty druhé byly jen obyčejná mříž, kterou držel pohromadě asi už jen relativně nový řetěz a visací zámek. Za mříží byl vidět prostor, který z části zaplňovaly krabice. Možná to tu některý z blízkých obchodů využíval jako sklad, napadlo Kena. Pokračoval tedy k těm druhým, mírně pootevřeným dveřím. Ty už budily více důvěry. Byly celé kovové, a i když byly počmárané od sprejerů, působily bytelně. Nedůvěřivě je nohou otevřel dokořán, aby se ujistil, že tam na něj nečeká žádné další překvapení.

Čekalo. Prostor za dveřmi byl nečekaně rozlehlý, jako by tu měl být další z obchodů. Místo toho ho však do očí udeřila obří televizní obrazovka, velká sedačka a několik posilovacích strojů, které byly rozestavěny po celém prostoru.

„Jestli chceš utíkat, tak to neprotahuj,“ broukl Adam odkudsi zpoza dveří. Kensuke opatrně vkročil do jeho království a zavřel za sebou. Dveře vydaly hlasité klapnutí, jak se automaticky zamkly. Zůstal u nich nerozhodně stát a pohledem si měřil široká ramena, která těsná látka trička jen zdůrazňovala, zatímco Adam pil u ledničky nějaký džus přímo z krabice. Tady už to nevypadalo tak zle. Vlastně… Tady už to bylo poměrně… Pěkné. Takové… Adamovo. Z Kena začal opadat nepříjemně svíravý pocit a vykročil k němu.

„Zuj se, buď tak laskav,“ zarazil ho však Adam, aniž by se k němu otočil. „Ať mi tu nenašlapeš.“

Kensuke se zarazil a podíval se dolů. Za dveřmi sice byl velký čtverec lina, ale zbytek podlahy pokrýval světle šedý koberec, na který on málem stoupl v botách.

„Promiň,“ hlesl a skopl boty. Adam mu nepřišel jako uklízecí maniak, ale jestli měl všude světlý koberec, rozhodně jím být musel. Přistoupil k tmavovlasému obrovi.

„A co dál?“ usmál se na něj, jak se mu vracela sebejistota.

„Co bys řekl?“ oplatil mu škleb Adam a založil si ruce na prsou, čímž vynikly jeho bicepsy.

„Noo…“ protáhl Kensuke a ukazováčkem sledoval vystouplou žílu na mohutném předloktí pravačky, kde se mu rukáv trochu vyhrnul. „Mohli bychom si pustit televizi. Nebo muziku. Nebo jít prostě do sprchy a pak…“ a nechal větu úmyslně nedokončenou a skousl si spodní ret. Významně se na Adama podíval a nevinně zamrkal.

Adam se té provokaci jen tiše zasmál. Sáhl do zadní kapsy, odkud vytáhl telefon. Aniž by uhnul pohledem z Kenových očí, něco na něm nastavil a celým bytem se ozval hluboký hlas v doprovodu známého rytmu.

„Life is too short? Vážně?“ rozšířil se Kenův úsměv, když si uvědomil, že to hraje Kai Tracid. A poměrně nahlas.

„No, chápu, že na tohle by se ti asi vystupovalo špatně,“ broukl Adam pobaveně a ve tváři se mu udělal dolíček.

„No, tancovalo by se na to asi fakt blbě,“ připustil Ken a olízl si rty. „Ale mohlo by se na to skvěle šukat.“

Adam jen nepatrně pohnul prstem na dotykovém displeji, a muzika zvýšila hlasitost do té míry, až měl Ken pocit, že mu rezonuje hluboko v kostech. Cítil, jak se mu tělem šíří příjemné brnění a jeho srdeční tep ovládla nedočkavost.

„Nepřijdou si stěžovat na hluk?“ zakřičel, aby měl jistotu, že ho Adam uslyší. Ten ho jako hadrovou panenku nečekaně uchopil za boky a zdvihl do vzduchu. Přitiskl si ho na tělo a jakoby Ken nevážil víc, než průměrná pánská taška, s ním vykročil bytem. Kensuke mu obmotal nohy kolem pasu a cítil, jak se mu zrychluje dech.

„Nepřijdou. Je to tu dobře odhlučněný. Dokud vlastním křikem nepřinutíš okna popraskat, nedostane se ven ani jediný zvuk,“ vysvětloval hromotluk, zatímco menšímu muži pevně stiskl zadek.

„Božínku, tak ty jsi úchylák,“ vypískl Ken nadšeně a v očích mu zářily jiskřičky smíchu. Rázem se ocitl na zemi. Než se stihl rozhlédnout kolem, na jeho tělo začala dopadat ledová voda. Překvapeně vyjekl a uskočil z dosahu studené sprchy. Nevěřícně lapal po dechu a rozmrkával šok.

„Nepodceňuj choutky nás, úchylů,“ smál se mu Adam do tváře, ruku ještě stále na pákové baterii ve velkém sprchovém koutě.

„To jsou mi vtipy,“ brblal Ken a stáhl si mokrý svetr. Vytáhl z kapsy telefon i peněženku, aby se ujistil, že se k nim voda nedostala. Úlevně vydechl.

„Máš štěstí,“ zabručel na Adama. Už se nadechoval, aby mu dal přednášku o tom, jak i legrace má své hranice, ale nedostal k tomu příležitost.

Adam se totiž svlékl.

A Kensuke pochopil, proč byl nejspíš i ten původní Adam vyhnán z Ráje. Něco takhle hříšně nádherného by určitě dokázalo celá slavná nebesa podpálit jako stoh suché slámy. S Kenovým spodním prádlem se mu to tedy rozhodně dařilo.

Věděl, že bude vypracovaný. Byl si sakra dobře vědom, že ty tmavé linky, které se mu občas objevily v levé straně výstřihu, budou tetování. Ale ani za diamanty posetá varlata by ho nenapadlo, že bude mít tohle. Něco, co na mužském těle považoval za naprosto nejžhavější ozdobu. Celé jeho levé prso, přes klíční kost až téměř na krk a pak dolů, po celé té svalnaté paži až k zápěstí. V tetování se nevyznal, a tak netušil, jestli mají různé tvary a vzorce nějaký význam, ale přišlo mu to jako obrazce, zdobící těla maorských válečníků.

A sakra jo, Adam vypadal přesně jako někdo, kdo by svou hakou mohl zahnat nepřítele na útěk. Vlastně, uvědomil si Ken při pohledu na jeho přirození, které si zatím jen tak klidně spočívalo mezi jeho stehny, se malinko chtělo utíkat i jemu. Neměl by na tohle mít zbroják???

„Problém?“ bavil se Adam Kenovým upřeným pohledem ve svém klínu. Jasně že věděl, že je větší, než průměr. Ale tohle se prostě neomrzí.

Ken zaklepal hlavou jako mokrý pes, aby se přiměl podívat velkému muži do tváře.

„Uvidíme,“ usmál se smyslně. Na tohle se těšil čím dál víc. V rychlosti ze sebe strhal svršky a připojil se k Adamovi pod nyní už teplou sprchu. Ani za nic by nepřiznal, že si očistu, vnější i vnitřní, odbyl už doma, než se s ním sešel. O takových věcech se prostě nemluví.

„Můžeš?“ natočil se k zlatookému obrovi zády a stáhl si vlasy stranou, aby mu naznačil, co po něm chce.

Adam mu bez meškání začal mydlit útlá záda. Vychutnával si dotek hladké pokožky možná o trochu víc, než by měl. Na druhou stranu… Oba byli dospělí a oba věděli, proč sem dnes Ken přišel.

Ken si užíval dotek hrubých dlaní na citlivé kůži zad a žeber. Sotva se silné prsty přesunuly k jeho hýždím, začal dýchat pootevřenými ústy. Pro jistotu.

„To by mělo stačit,“ vydechl Kenovi Adam kdesi nad uchem.

„To teda rozhodně nestačí,“ zabručel Ken, kterého absence horkých dlaní na jeho kůži přímo bolela.

„Fajn,“ zazubil se zlatooký obr. „Tak až se umyješ, přijď. Já počkám v posteli.“

Ken se překvapeně rozhlédl, ale Adam jako kdyby se rozplynul. Sakra, takhle to nemyslel. Nepotřeboval se půl dne ráchat ve vodě. Jen ještě chtěl… Argh, paličák jeden!

Adam se pohodlně rozvalil na posteli a snažil se nesmát nahlas, když viděl, jak Kensuke vztekle vypochodoval z koupelny a s vražedným pohledem se rozhlédl kolem.

Když vyšel z koupelny, znovu ho plnou silou zasáhla dunící hudba, kterou předtím tlumily zdi koupelny a tekoucí voda. Ručník, kterým měl omotané boky mu málem spadl, když si uvědomil, že tenhle byt nemá ložnici. Adamova postel stála částečně ukryta za kuchyňskou linkou, proto si jí nevšiml hned při vstupu. A její majitel si na ní spokojeně hověl, záda podložená polštářem, aby se mu pohodlně sedělo. Zatímco se přibližoval, očima hladově hltal hostinu, která se mu nabízela.

Tmavé vlasy, vlhké ze sprchy, se svalovci kroutily do divokých, neuspořádaných vln a padaly mu do čela. Vypadal díky tomu jako nefalšovaný grázl, což se Kenovým slabinám náramně líbilo. Zlatavé oči si ho pobaveně měřily a plné rty v křivém úsměvu, smyslném jako nic na světě, mu dávaly najevo, že ví naprosto přesně, jak na té lehce rozválené posteli působí.

Ken sjel pohledem dál a byl rád, že mezi ním a postelí nejsou žádné překážky, o které by se mohl přerazit. Nahé tělo opáleného krasavce tak trochu působilo jako fotka z nemravného časopisu. Svaly na břiše se mu zřetelně rýsovaly pod pokožkou, tmavé chloupky na podbřišku fungovaly jako naváděcí značky, směřující Kenův pohled k Adamově rozkroku, přes který měl jen tak ledabyle přehozenou pravačku, aby se alespoň mírně zakryl. Při pohledu na jeho mohutná stehna měl pocit, že tyhle svalnaté sloupy musí mít obvod zhruba tolik, jako on v pase.

Opatrně přistoupil až k posteli. Co dál? Měl by na něj sprostě skočit? Nikdy nebyl stydlivý, ale tohle bylo… Jiné. Adam v sobě měl něco, co ho vracelo do dob, kdy byl ještě nesmělý panic.

Opřel se jedním kolenem o matraci a zadíval se mu do očí, zatímco kolem nich plynuly v nekonečné smyčce rady, jak je život příliš krátký, a měli by si jej užít.

Adam toho měl tak pávě akorát. Vztáhl ruku a sevřel Kenovo štíhlé zápěstí. Jediným trhnutím ho přemístil na postel vedle sebe.

„Jestli chceš utéct, máš poslední možnost,“ zavrčel, rozladěný mladíkovým dosavadním váháním. Jestli to ten kluk jen hrál, aby ho nabudil, byl v tom zatraceně dobrý.

Ken překvapeně zamrkal. Ne, na útěk ani nepomyslel. Vztáhl ruku, aby ji mohl přitisknout na mohutný hrudník. Nikdy nebyl na takhle přehnaně svalnaté typy, ale Adam… Byl prostě úplně jiná liga. Potřeboval se ujistit, že je skutečný.

„Kdybych chtěl utéct, tak mě nezastavíš. Teď, ani jindy,“ usmál se sebevědomě na muže, který se nad ním skláněl.

„Vážně, prcku?“ zajiskřilo Adamovi v očích a rychlostí útočící kobry útlému tmavovláskovi přišpendlil zápěstí nad hlavou v pevném sevření své ruky.

Kenovi se srdce rozbušilo ještě rychleji, jak se přes něj převalila vlna vzrušení ze síly v tom stisku kolem jeho rukou. Nadřazenost z Adamova jantarového pohledu div neodkapávala. Naučeným pohybem se o silné tělo zapřel kolenem a zabral. Během chviličky seděl obkročmo na jeho klíně a oběma rukama mu tiskl silné ruce do měkké matrace.

„Vážně. A toho prcka si nech od cesty, v šestadvaceti na něj nejsem zrovna zvědavý,“ zabroukal, spokojený sám se sebou, zatímco se jeho ručník bezhlesně sunul z postele k zemi. Ani jeden z nich mu nevěnoval pozornost.

Adamovou tváří se rozlil široký, spokojený úsměv. Prudce trhl předloktím takovou silou, až ho útlý Ken neměl šanci udržet. Místo aby ho znovu svalil pod sebe, ho však jen chytil za zátylek a přitáhl si ho k polibku. Zbožňoval, když se jeho partneři nebáli jeho letitým posilováním vypracovaného těla, ale tenhle byl snad úplně první, který si myslel, že nad ním má navrch. A nebál se to zkusit.

Ken jen překvapeně vydechl, když se Adam z jeho sevření vysvobodil s okázalou lehkostí. Než stihl zareagovat, tiskly se už na něj sametové rty a na tvářích cítil jeho strniště. Bez otálení mu do úst vjel jeho jazyk, který místo nějakého k polibkům vybízejícího tance jako dobyvatel ovládl nové území. Jen si bral, hladově a nenasytně. Kena by nikdy nenapadlo, jak úžasný to může být pocit. Odmítal se však podřídit tak snadno.

Adam na svém dolním rtu ucítil ostré zoubky, až zasykl. Překvapeně se odtáhl a viděl Kenův spokojený úsměv. Ne že by mu trocha kousání vadila, ale tohle… Nevěřícně si slízl kapičku krve. Jako by v tom viděl výzvu, olízl si Ken horní ret a znovu se sklonil k polibku. O co mu šlo, pochopil Adam vzápětí, když ho sám políbil. Ten striptér si vážně zakládal na tom, že by se Adamovi mohl rovnat. Byl nejvyšší čas ho vyvést z omylu. Nechal ho, ať si užívá své prozatímní vítězství v polibcích a rukou mu sjel k hýždím. Natiskl ho pevněji ke své plně probuzené erekci a spokojeně zaregistroval, jak se černovlásek prudce nadechl, když se jejich údy o sebe otřely. Sáhl pod polštář, kde měl nenápadně ukrytou pumpičku s lubrikantem. Trochu si vymáčkl na prsty a pustil se do přípravy jeho vstupu.

Ken si byl moc dobře vědom, že tohle mu Adam nejspíš jen tak nedaruje. Sotva pocítil jeho prsty, nenápadně prokluzující do jeho již připraveného těla, měl chuť se začít smát. Jestli si Adam myslel, že si ho zkrotí během intenzivní přípravy, tak se pletl. Ken připravený už přišel.

Nebo si to alespoň myslel, uvědomil si, když se silné prsty otřely o jeho prostatu a on se kolem nich nedočkavě stáhl, jako kdyby v sobě nic na světě nepotřeboval víc, než tuhle dráždivě laskající ruku. Cítil se tak báječně plný… Ale věděl, že jsou to jen prsty. A taky věděl, že nedočkavě se cukající penis pod ním bude mnohem… Větší. Nejspíš ho roztrhne až k lopatkám, sakra.

Adama příjemně překvapilo zjištění, že se Kensuke připravoval, než k němu přišel. Dost to vše urychlovalo. Znovu poslepu hmátl pod polštář a vytáhl krabičku kondomů. Kensuke se na něm posadil, aby mu uvolnil trochu místa. Adam zuby jeden z balíčků roztrhl a zkušeně si jej navlékl. Štíhlého striptéra pak mírně přizvedl, aby na něj mohl vzrušením omámený mladík dosednout.

Kensuke si připadal jako by se vrátil do puberty, kdy mu připadalo zajímavé, vyzkoušet některé návykové látky. Viděl rozmazaně, slyšel jen dunění hudby, která mu v nekonečné smyčce vymývala mozek a znemožňovala mu soustředění, srdce mu splašeně tlouklo a měl pocit, jako kdyby jeho zadnice získala nějaká nová nervová zakončení. Takhle vydrážděný do extrému, aniž by se u toho alespoň třikrát udělal, ještě nebyl. Okrajově vnímal, že si Adam navléká ochranu a pomáhá mu na něj nasednout. Cítil, jak do něj pomalu vklouzává, ale to nebylo to, co právě teď potřeboval. Odtáhl silné paže ze svých boků a dosedl na ztopořený penis tak prudce, až vyjekl.

„Chceš se zmrzačit?!“ vyhekl Adam překvapeně, když se po něm mladík svezl až ke kořenu.

„Ano prosím,“ odpověděl se smyslně zakloněnou hlavou Ken, který přestával vnímat okolí. Adam jen zavrtěl hlavou a doufal, že alespoň striptérovo tělo ví, co dělá, když už mozek jaksi nebyl přítomen. Začal se v něm opatrně a pomalu pohybovat, aby se ujistil, že mu neublížil.

Kensuke nebyl spokojený. Roky tančil, nějakou dobu i zpíval, měl skvělý cit pro rytmus a tohle… Kruci, vždyť ten kluk byl úplně mimo. Potřeboval… Musel… Rychleji. Hlouběji. Důrazněji. Víc!

Adam se kousl do rtu, když si Ken začal sám určovat, jak razantně to chce. A že to chtěl hodně. Až když podruhé zpomalil, uvědomil si, o co jde. Ten zvrhlík ho vážně šukal do rytmu! Nejspíš by mu vyhovovalo, pokud by Adam jen tak klidně ležel a nechal ho užít si jeho spanilou jízdu. Už si ani nepamatoval, kdy ho v posteli někdo takhle nasral.

Ken vykřikl, když se pod ním Adam nečekaně pohnul. Pevné tlapy ho silně přitiskly na horké tělo, které se i s ním zvedlo z postele.

„Ne!“ vykřikl. „Co děláš?!“ Cítil, jak se mu Adamův penis, který v něm ještě stále byl, otíral o citlivá místa s každým dlouhánovým krokem. Pevně se ho chytil kolem krku, aby nespadl.

„Zmlkni,“ zavrčel Adam nebezpečně a Ken se teprve nyní trochu probral. Co mu vadilo? Kruci, vždyť to bylo tak… Tak perfektní!

Adam došel až ke stolu, na kterém byl telefon, vysílající do hudební sestavy pokyny k přehrávání. Měl celou složku dunivé muziky, používal ji ke cvičení. Původně prostě pustil poslední přehrávanou, ale co by měl vybrat teď, aby to bylo… Řekněme… Uspokojivé?

Ah, Tremor, to by mělo stačit, pomyslel si a škodolibě se zaculil, zvědavý, jak si s tím jeho tanečník poradí. Hlavně s tou rychlejší částí. Otočil se k posteli, ale sedačka byla mnohem blíže. Pomalu do ní dosedl a vyzývavě se zadíval do překvapené tváře.

„No prosím, pokračuj,“ vybídl Kena.

„Cože?“ zamrkal Kensuke překvapeně. Vůbec nechápal, o co jde.

„Už jsem ti přece říkal, že já netančím,“ zabručel Adam a houpl boky, aby mladíka nasměroval k požadované činnosti.

Až tehdy si Kensuke uvědomil, že Adam změnil muziku.

Kruci. Zavřel oči a zaposlouchal se do rytmu. Znal tu píseň a nikdy se mu nelíbila. Ani trochu. Kdepak. Ale… Musel uznat… Rytmus měla velmi příhodný.

Volby písně Adam litoval už během první minuty. Tohle dlouho nevydrží. Kensuke po něm klouzal a přirážel ho do sebe ve zběsilém rytmu. Na tváři se mu perlil pot a i Adam cítil, jak hrubá látka pohovky vsakuje vlhkost z jeho kůže.

Ani nepostřehl, kdy začal Ken sténat nahlas. Cítil, jak černovláskovo tělo pomalu vypovídá službu a tak své ruce vrátil na jeho boky, aby mu pomohl s pohyby. Nadzvedával si ho v rytmu, který mu určoval a netrvalo dlouho, byli oba zalití potem a na hraně mohutného orgasmu.

Než píseň dozněla, oba jen unaveně lapali po dechu, upocení a ulepení od Kenova spermatu. To Adamovo bylo zatím stále uvězněné v latexovém pouzdře uvnitř těla mladšího muže.

„Vypni ten krám,“ zabručel Ken svému svalovci do ucha, když si o jeho rameno vyčerpaně opřel hlavu. Tohle bylo poprvé, kdy ho jedno kolo takhle vyřídilo.

Adam ho s radostí poslechl. Byl si jistý, že teď nějakou dobu nebude chtít hudbu ani slyšet. Vysunul se Kenova těla, udělal na použitém kondomu uzlík a chystal se ho cestou do sprchy vyhodit, když si všiml, jak Kensuke pravidelně oddychuje. S tichým smíchem ho znovu zdvihl a odnesl na postel, kde přes něj hodil deku.

„Byl jsi skvělej, zlato. Na stole máš peníze na taxík, někdy ti zavolám,“ mumlal Ken ze spánku a Adam zatnul zuby. Nevěděl, jestli se smát, nebo toho hajzlíka bez milosti vyhodit ze své postele.

Při pohledu na jeho uvolněnou tvář, když objal polštář a přitiskl se k němu, se to rozhodl odložit na ráno. Zatím si mohl dát v klidu sprchu a lehnout si vedle něj. Rozhodně mu totiž předvedl tanec, na který hned tak nezapomene.

 

 

Kensuke se otráveně poškrábal na podbřišku. Nesnášel, když usnul, aniž by si dal sprchu. Zvlášť po sexu. Smrděl sám sobě a věděl, že bude muset alespoň dvě hodiny větrat, aby svůj byt zbavil toho odéru.

„Velmi sexy,“ podotkl pobavený hluboký hlas nečekaně blízko.

Kensuke se trhnutím posadil. Nebo se o to alespoň pokusil, než ho ostrá bolest v bedrech zarazila zpět do matrace. A ta matrace nebyla jeho. Kruci, ani ten byt nebyl jeho!

„Co? Jak?“ nechápal.

„Jestli řekneš, že si mě nepamatuješ, asi tě prohodím oknem,“ bavil se rozespalý obr po jeho boku.

„Adame?“ užasl Ken. „Já… Já jsem tu přespal?“

„Jo.“

„Ale já… Já nikdy nespím u nikoho…“ blábolil zmateně.

„To mi došlo ve chvíli, kdys mi řekl, ať si vezmu peníze na taxík a že se mi ozveš. Tohle vážně normálně říkáš?“ vyzvídal. Ken jen přikývl, bylo mu trapně.

„A už ti za to někdo rozbil hubu?“ zabublal smíchy svalovec.

„Párkrát jo,“ přiznal Ken a do tváře se mu nahrnula krev. Adam se neovládl a začal se řehtat na plné kolo.

Ken by se nejraději někam zahrabal, utekl hodně, hodně daleko. Ale byl si jistý, že mu nohy ještě nějakou dobu nebudou sloužit. Pak si uvědomil, že je neděle.

„Sakra, kolik je?“ otočil se na Adama vyděšeně.

„Půl devátý ráno, proč? Ty ses na ten byt nešel dívat včera?“ tápal starší z mužů.

„Byl, ale odpoledne mám jet za bráchou na chatu. Jeden cucák mu dělá do přítele a já slíbil, že mu pomůžu vysvětlit, že nemá sahat na cizí koťata.“

„Netipl bych tě na fandu dlouhodobých vztahů,“ uculil se Adam.

„Náhodou, já jsem romantik. Pokud je to s tím pravým, tak proč ne. A ti dva se k sobě hodí až moc,“ trhl Kensuke rameny. „Ty s tím máš problém?“

„Ne, jen… Nikdy jsem nepotkal nikoho, s kým bych chtěl trávit čas i jinde, než v posteli,“ vysvětloval Adam. „Teda… Zatím,“ opravil se tiše při pohledu na Kenovu zamyšlenou tvář.

„Jestli ten brejlatej idiot bráchovi na toho prcka sáhne, Jiro ho zabije. Jenže… Já teď nejsem úplně ve stavu, abych pobíhal u vody a řešil to…“ promnul si Ken soustředěně bradu. „Moment…“ zamumlal a v očích se mu rozhořel nebezpečný plamínek. „Adame, máš na dnešek nějaký plány?“

Dodatek autora: 

Jen takový malý bonusek pro ty, které zajímalo, jak on to vlastně ten Kensuke má. A řekla bych, že to má dost... Naplňující laugh

Hodnocení: 
5
Průměrné hodnocení: 5 (hlasů: 32)
Detailní hodnocení není k dispozici.
Hodnocení:
4.9/5
- Komentářů: 21
„Ty si mě prohlížíš?!“ zaburácí mi u ucha Vidarův chraplavý hlas. Leknutím...
Hodnocení:
5/5
- Komentářů: 5
Bolí ma hlava. Cit do tela sa mi vrátil až nechcene rýchlo. Otvoril som oči a...
Hodnocení:
5/5
- Komentářů: 17
Zostal som stáť. Neexistovalo veľa riešení.Mark sa pohol od dverí a ja...
Hodnocení:
4.9/5
- Komentářů: 19
Dny a týdny plynuly, a Warren ani nevěděl, kdy se začal každé ráno rutinně...