St, 10/07/2019 - 20:55
4

Věnování: 
for Armiger

Cítil jsem ho hluboko v sobě. Dotýkal se zcela jistě několika mých orgánů a dráždil všechno, co měl na dosah hadice. Nešlo to jinak než s křikem plným slasti a mírnou štiplavou bolestí na konci konečníku. Kousal jsem se střídavě do rtu a do paže, abych se trochu utišil, ale moc to nepomohlo. Navíc mi to Eric pohledem zakázal a uvěznil moje ruce nad mou vygumovanou hlavou. Nic tak nebránilo mým hlasitým vzdechům vycházet ven po každém přírazu, který byl víc než jen naplňující. Bylo mi jako bych měl umřít. Hlava měla co dělat, aby neexplodovala a srdce běželo jako křeček na svém malém běhacím kole. Dech jsem vůbec neovládal, a když se délka přírazů začala zkracovat, začal mi ve velké míře docházet. Eric si toho všiml a na moment se zastavil. Políbil mě na čelo a pak na růžovou tvář. Utřel mi tu jedinou slzu, která přetekla z mých modrých očí, a pousmál se.

„V pořádku?“ Zašeptal mi do ucha.

„V tom nejlepším… jen,“ zarazil jsem se a zrudnul až po zadek.

„Jen?“

„Asi… už… už budu,“ zašeptal jsem sekaně a vysloužil si pobavený úsměv od svého chlupatého krasavce. Nedalo mi to a trochu jsem uraženě nafouknul tváře. Jemně se dotkl mého nosu a zaměřil na mě svůj svůdný hnědý pohled.

„Tak to budeme… oba naráz,“ pošeptal mi, olíznul si jako ve zpomaleném záběru spodní ret, a pak ač by na to nějak upozornil, začal znovu přirážet proti mému nadrženému zadku!

 

Vystříknul jsem tak moc, že jsem trefil i svou bradu. To, že to skončilo i na břiše a hrudi snad ani nemusím říkat. Hned na to mě uvnitř slabin smáčelo něco podobného ražení a já poznal, že i Eric se udělal, jak přeci jenom sám tvrdil. Udělal se a to ve velkém stylu, jelikož část z toho jeho mléčného výrobku vyletěla ven a smáčela mi vnitřní stranu stehen. Oba jsme vydechli ještě doznívající kousky vzrušeného vzduchu a Eric si po minutě a půl položil svou velkou chlupatější hlavu na moje rameno. A dalších pár dlouhých minut na mě takhle spokojeně ležel.

Hladil jsem ho po celou dobu v černohnědých dlouhých chlupech, které mě místo vlasů a čuchal jeho neobvyklou, ale nádhernou vůni. Vůni rozkvetlé louky smíchanou s hlínou a pampeliškami. Sem tam jsem cítil jeho rozpálené rty, které mě jemně kously do oblasti krku a pak olízly způsobené zranění.

Ach jo, to mě teď bude ožižlávat jako štěně svou první hračku.

Vzdych jsem, zabručel si ještě něco o knižní Míně pod vousy a nakonec se pousmál. Je to vlastně hrozně roztomilý. Jak chce, aby bylo všem jasný, že patřím jen jemu. Bože, už jsem totálně, pohádkově mimo a jako princezna zaláskovaně kecám kraviny. Ale upřímně. Krásnější zvrat událostí jsem si navečer ani nemohl vysnít. A že ten den to byl jediný můj sen, který jsem za nic na světě nehodlal vyměnit. Do konce života s Ericem by bylo to nejlepší, co se mi mohlo před happyendem a konečnými titulky stát. Najednou jsem přemýšlel jen a jen o nás.

Než jsem se nadál, usnul jsem vyčerpáním jako tygr v zoo, kterého vyšťavila návštěva všech čumilů a oťukávačů skla. Ušklíbl jsem se při pohledu na svou hruď. Eric na tom zřejmě taky trval, jako na spánku, jelikož a protože to poslední, co jsem vnímal, byl jeho pravidelný hluboký dech.

 

****

Ráno mě probudilo projíždějící auto, které z nějakého důvodu muselo hlasitě zatroubit na kolegu před ním, který dělal bůhví co u sebe před garáží. Né, že bych to viděl, ale odhadl jsem to podle vzniklé a dost hlasité hádky obou účastníků. Těm bylo zřejmě jedno, že někteří lidé v téhle ulici ještě spí a plus asi taky to, že je dost z nich ještě v plenkách. Takových sprostých slov jsem naposledy slyšel říkat otce, když upravoval rodinný rozpočet. Nutno podotknout, že moje miniaturní utrácení se nedalo srovnat s megalomanstvím mé nevlastní sestry. Ale to už je teď minulostí. Neříkám, že už je nechci nikdy vidět, nebo je navštívit, ale nevrátím se k nim. Už bych nedokázal žít pod jednou střechou s otcovými názory a Sallyinou leností. Tak nějak si myslím, že by jsme měli dospět, všichni tři. A můj odchod tomu jen prospěje. Toliko k mé rodinné situaci a jak jí psychicky dávám.

 

První šok přišel s nahmatáním něčeho hebkého a zbaveného chlupů! Byla to lidská ruka, o trochu větší než moje a očividně mužská lidská ruka! Objímala mě kolem pasu a vytvářela hřejivý pruh, který mě začal pálit. Její dotek byl spalující ale přitom tak dobře známý. Proč jen mi to přišlo strašně příjemné? Co je to za ruku a proč mě odmítá pustit? Chtěl jsem se přetočit čelem k Ericovi ale zabránila mi vtom ta ruka a… Taky překvapivě něco hebkého a vypracovaného!

Bože, to je přeci hrudník! Vypracovanej spocenej hrudní koš s těmi nejtvrdšími bradavkami!

Co dělá za mnou na mých holých zádech?!

Už jsem to samou ohromující touhou a strachem nedokázal snášet a co nejvíc stočil pouze hlavu do úhlu, kdy se vám běžně láme vaz. To, že to bolelo a celkově to bylo nepříjemné, se mi jako na povel vykouřilo z hlavy! Hleděl jsem do uvolněné spící tváře muže s mírným strništěm a hnědým vrabčím hnízdem! Někoho mi připomínal, ale to nebylo podstatný. To, co jsem jako první udělal ani zdaleka neodpovídalo mojí inteligenci.

„AÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁ!“ Vykřikl jsem na celé kolo a vyskočil z postele na Adama jako by mě brali na ostří nože! S mužem na vedlejším polštáři to trochu škublo a rozespale rozlepil jedno nádherné hnědé oko. Tenhle odstín hnědé, skoro jantarové mi byl tak známě povědomý, až jsem se vnitřně vyděsil. Ale pořádně zmatený jsem byl ve chvíli, kdy na mě jemně zamrkal, posadil se a zívl. Podrbal se na hlavě,  a pak se na mě hrozně zaláskovaně usmál. Bože, je tak sexy až se mi postavil! Ta jeho rozespalost mě ještě víc rozpálila. Co se to sakra jen děje?! A proč mám takový známý poci…?

„Alexi…?“ Promluvil na mě sametový hluboký hlas a já se málem propadnul do pekla. Tentokrát jsem zamrkal já a zaměřil se na detaily jeho nahého úžasného těla. Byl trochu mohutnější a svalnatější než já. A o délce jeho pérového vojáka ani nebudu mluvit. Polknul jsem a dál se rozplýval nad jeho hnědým skenováním.

„Ty…? P-podívej se… n-na ruce…,“ dostal jsem ze sebe koktavě a čekal. Nechtěl jsem tomu faktu vůbec uvěřit, ale moje hlava i srdce dospěli ke stejnému výsledku. Ke stejné neuvěřitelné odpovědi.

Ten nahý sexy muž v posteli… je můj…!

Eric mě bez jediného zaváhání poslechl a pohlédl na svoje teď normální ruce. Zalapal po dechu a pak vyletěl z postele stejnou rychlostí jako já před chvíli!

„AÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁ!“ Křikl a detailně prohlížel každý kousek těla, které jakoby neznal. Pozoroval jsem ho se směsicí úžasu a úlevy. Dotkl se své tolik jiné tváře a přešel k malému zrcadlu v rohu místnosti. Tam stál jako opařený asi osm minut, než se otočil na mě.

„Co… se to děje?“ Zeptal se šeptem a udělal krok ke mně.

„To… se ptáš ty mě?“ Nadzvedl jsem obočí a pomyslel si něco o magorech a pitomcích.

„Vždyť… jí obnovila…“

„Obnovila co?

„Kletbu. Výměnou za tvůj život, jsem řekl ať…“

„Cože si?! Křikl jsem překvapeně a udělal rázný krok k jeho nahé maličkosti. Naštvaný krok.

„To už je teď jedno!“ Uzemnil mě pravdou a já polknul další nadávky. K vzteku!

„Hm… to asi jo. Tak jak to, že vypadáš… takhle?“ Nedolil jsem si to pojmenovat. Zatím ne.

„Nevím…“

„Ale já to vím!“ Promluvila náhle ostrým hlasem žena, která se jako blesk zjevila u dveří pokoje a nepříjemně se usmívala. Takový ten obličej masového vraha. Oba jsme na ní naráz stočili veškerou pozornost a se směsicí pocitů prozřela naší zmatenost.

„To si byla ty!“ Řekl dotčeně Eric a ukázal na ní prstem jako prvňáček u výslechu.

„Čekal si… vílu kmotřenku?“

„Vážně zkoušíš moje nervy, Rose,“ poznamenal Eric a promnul si oba spánky. Pousmál jsem se, ale raději nic neřekl. Mého potěšeného úšklebku si všimla jen třetí osoba v místnosti, která asi ani osobou už nebyla, dle toho, co jsem na ní viděl. On pohled na ní jasně říkal, že je to čarodějka. Černé pavoučí šaty, znaky na rukách, špičatý klobouk a hůl na konci zatočená do bizardního tvaru připomínající zavináč. Jo, typická čarodějka Emo-style.

„Vlastně za to můžeš ty,“ prohlásila a ukázala skoro bílým prstem na mě. To, že jsme oba na Adama, jí očividně netrápilo, ba co víc, zdálo se, že si ten pohled užívá. Něco mi říkalo, že pár chlapů, ve svým čarodějným životě, už viděla a měla. A taky určitě musela dělat… Moment!

Tohle je ta čarodějka, která… To sakra znamená, že oni dva…! Trochu jsem se na ní žárlivě zamračil!

„Jak to jako myslíš, že já?!“

„Protože ses do něj zamiloval. Navzdory všemu!“

„A proč to říkáš, jako by to byla chyba?“ Oponoval jsem nespokojeně. Vzdychla a nečekaně si dal ruku v bok, jako to dělají dnešní paničky v seriálech.

„Není to chyba. Jen jsem to nečekala.“

„Spíš nedomyslela svůj ďábelský plán,“ opravil jí Eric a ušklíbl se, sice jen lehce ale i tak bylo znát, že ho její hněv dost potěšil. Nevím, proč ale vidět ho takhle mi vlévalo do srdce nový pocit. Takzvaně mi spadl kámen ze srdce, když jsem zahlédl, že svojí bejvalku očividně nesnáší. Což je vzhledem k tomu, že ho proklela, pochopitelný i bez nápovědy.

„Tohle myslíš jak?“ Zeptal jsem se, když se moje mysl zastavila u správného bodu rozhovoru.

„Zaklela mě tak, že jsem se nikdy neměl změnit zpět, dokud se do mě někdo nezamiluje,“ vysvětlil Eric, jako že pro mě nic moc nevysvětlil.

„Nechápu, v čem byl problém. Vždyť…“

„Kletba měla dodatek,“ pokračoval Eric a pousmál se. Věděl, že bude muset vysvětlovat dál.

„A to jakej?“

„Pokud já se do nějaké ženy zamiluji, u ní se projeví jen nenávist,“ Eric ukázal na své srdce a pak někam do prostoru. „Tím chtěla tady milá Rose, docílit začarovaného kruhu.“

„Aha… Nečekala, že… se stane… tohle…,“ došlo mi pomalu a zrudnul jsem. Poprvé jsem se zastyděl, že stojí před těma dvěma úplně bez ničeho. Eric se ušklíbnul, a udělal pár kroků ke mně. Pohladil mojí tvář a já znervózněl jednou tolik.

„Myslím, že nebyla jediná,“ zašeptal a přivřel ty svoje sexy hnědý oči. Málem jsem se stal vajíčkem na měkko a tvrdo zároveň. Ach jo, a ke všemu si toho moc dobře všimnul a pobaveně se usmál. Za to jsem měl hroznou chuť mu vrazit jednu do nosu. Bohužel převažoval ten hloupej pocit vzrušení a zamilovanosti. Jsem idiot.

Bože, už mě sakra polib, ať můžu k nebesům!

Zdálo se, že myslí na úplně tu samou věc, protože se sehnul k mým ústům a bez varování se chtěl zakousnout přesně do spodního…!

„Než se vrátíte k sexuálním radovánkám, upozorním vás na jednu věc,“ ozvala se Rose skoro přísně a bouchla holí o zeď domu. Škubnuli jsme sebou a zastavili veškerou činnost těl, kromě dýchání.

„Tak do toho.“

„Tenhle dům byl součástí kletby, takže když zmizela, zmizí i on.“

„Jako, že jsme bezdomovci?“ Zajímal jsem se a najednou si všiml, že zmizel velký obraz a skříň.

„Poraďte si. Hlavně byste se měli obléct, než zmizí obvodové zdi a zahrada.“

„Skvělý,“ prsknul jsem a sledoval, jak i ona pomalu mizí s pobaveným úsměvem na tváři. Eric nic neřekl a přešel k mým kalhotám. Pak je po mě hodil a hledal svoje.

„Vypadneme odsud.“

„Seš i jistej?“

„Čím?“

„No, že to všechno, co si znal, zmizí. Nebyl to váš domov?“

„Posledních pár let jsem nic tak nenáviděl jako tenhle barák, Alexi.“

„Chápu. Tak fajn, když to cítíš takhle.“

 

****

Stáli jsme před mizejícím domem a sledovali, jak se minulost vypařuje a nahrazuje jí současnost. Tak trochu mi to bylo líto, ale při pohledu do rozhodných hnědých očí jsem věděl, že je to vlastně dobře. Eric si zasloužil nový začátek a rozhodně jsem ho nechtěl držet na místě, který bral jako vězení.

Když z velkého sídla zbyl jen plot a schránka, vzdychl jsem a pomyslel si, co jako teď.

„Budeš se muset o mě postarat, to víš, že jo?“

„Co prosím?“

„Neznám tenhle svět… přesněji tuhle dobu. Existují pořád nějaké hotely?“

„Víc než je potřeba. Problém bude s penězma,“ ironie byla na místě, ale když jsem šáhnul do kapsy, rychle mě přešel smích a vtipy. Eric si mě jen přitáhnul k sobě a jemně mě políbil na rty. Potřeboval jsem utěšit, takže jsem se hned mlsně zapojil. Nakonec mi oblíznul špičku nosu a zůstal tím svým v mých vlasech. Zvyky zvířátka nezměníš za noc.

„Co když dneska přespíme třeba v lese?“

„C-c-cože?! Jako vážně?!“ Skoro jsem to vykřikl, jak mě to dostalo!

„Hm, myslím, že nás to jednou nezabije. Zítra můžeme vymyslet víc.“

„Už nejsi medvěd, tak bys tak měl přestat uvažovat,“ poznamenal jsem a dál přemýšlel, kde dneska složíme hlavy. Tedy spíš, kde budeme mít dost vášnivý sex, dle mého malého vystříknutí do textilu před dvěma minutami, kdy mě ten blázen strkal jazyk do krku. Eric se pousmál.

„Medvěd? Tak si mi v duchu říkal?“

„Ne, říkal jsem ti sexy medvěd.“

„Tak to je jiná,“ řekl a už mě znovu svíral v náručí, bože tohle nejde vydržet. Nechce mi to udělat přímo tady na ulici, že ne. Z jeho funění byl znát pravý opak. „Takže půjdeme do toho lesa?“

„Ani náhodou! Na kraji města je motel, tam přespíme a o lese už ani slovo!“ Zavelel jsem, vzal ho za ruku a pevnými rozhodnými kroky nás směroval na místo určení, které bylo mimochodem hodinu pěšky a to přes pár větších parků, které nápadně připomínali malý lesík. Eric sevřel mou ruku a nechal se bez protestů vést. Spokojenost z něj sálala až do mého pytlíku.

„Jak je libo, princezno,“ zašeptal sladce a při klesajícím slunci vedle mě šlapal poloprázdnou ulicí, pryč od svého dlouholetého a tolik prokletého vězení.

Dodatek autora: 

Po dlouhém čekání, tu pro vás mám poslední závěrečnou kapitolu éhle krátké blbinky na rozptýlení :-P Konečně jsem se dokopala k tomu jí opsat ze svého psacího sešitu do wordu :-) Snad se vám i závěr bude líbit. 

4.916665
Vaše hodnocení: Žádné Průměrné hodnocení: 4.9 (hlasů: 12)
Detailní hodnocení není k dispozici.
Hodnocení:
4.9/5
- Komentářů: 6
Ráno sme si s Miškou spravili raňajky a čakali na Janu, kým sa vráti z jej...
Hodnocení:
4.7/5
- Komentářů: 22
Takano Rokushi tiše ležel na posteli a hleděl do stropu, mírně zpocený, s ...
Hodnocení:
5/5
- Komentářů: 6
Obraz Tallantridy - Kapitola 30,5 - Předehra Divoká růže   |...
Hodnocení:
5/5
- Komentářů: 5
Stinná zákoutí tisového háje – Kapitola 21 Likiar a Šárči   |...