Po, 18/08/2014 - 21:07
20

Po dlouhé době jsem zase s kamarády vyrazil na laser game. Oblíbil jsem si tuhle hru už při první návštěvě. A byl jsem v ní dost dobrý. Vlastně jsem byl nejlepší z naší party. Dnešní hra se nijak nelišila od ostatních. Připojila se k nám ještě jedna skupinka cizích kluků. Kluk z obsluhy pro neználky vysvětlil pravidla. Rozdali jsme si zbraně a rychle se namáčkli do výtahu. Výtah pomalu vyjel do patra. Dveře se líně otevřely a pak to vypuklo. Všichni se vyhrnuli do prostoru arény. Znal jsem tyhle prostory celkem dobře. Jezdili jsme sem dost často. Doběhl jsem na své oblíbené místo a vyčkal do okamžiku, kdy se arénou rozezněl zvuk oznamující začátek hry. Bylo nás celkem dvanáct. Bude to řežba. Jsem zvědavý, jestli bude někdo z druhé skupiny lepší než já. Z různých koutů arény se ozývaly zvuky oznamující zasažení hráče. Hráli jsme každý sám za sebe. Trojúhelník na mém hrudníku vydal zvuk a zhasnul. Někdo mě dostal. Odkud? Sakra! Musím se soustředit.

Byl jsem dobrý. Ale pořád jsem měl pocit, že mě má někdo na mušce. Překvapivě často jsem to schytával. Snažil jsem se na to nemyslet a soustředit se na hru.

Bylo tu horko. Prohrábl jsem si zpocené vlasy. Couval jsem pomalu chodbou. Opatrně. Pomalu. Potichu. A pak jsem zády narazil do cizích zad. Prudce jsem se otočil. Srdce mi bušilo. Přede mnou stál s vytřeštěným pohledem drobný blonďáček. Trojúhelník na jeho hrudi barevně svítil. Bezmyšlenkovitě jsem zmáčknul spoušť. Zhasnul.

Promiň!“ Usmál jsem se na něj a nechal ho tam stát se stále stejným překvapeným výrazem ve tváři. Dál jsem kosil soupeře a na překvapeného blonďáčka jsem na nějakou dobu zapomněl. Když se ozval gong oznamující konec hry, rychle jsme se nahrnuli do výtahu a všichni mezi sebou hodnotili hru. Sjeli jsme zpět do přízemí. Kluk z obsluhy už měl nachystané výsledky.

„Dneska to máme opravdu těsné. Na prvním místě je Jack Sparrow, ale v těsném závěsu ho následuje Darth Vader.“ Rychle jsem se rozhlédl. To bude ten, kdo mě vždy tak potichoučku a nenápadně sestřeloval. A pak jsem si to uvědomil. Celou dobu se díval na mě. Blonďák asi stejně vysoký jako já. Nebyl jsem si jistý, jestli ten úsměv co mu už nějakou dobu hrál ve tváři je pohrdání a samolibost nebo jen radost z dobře odehrané hry. Ostatní obdivně hodnotili těsný bodový rozdíl mezi námi.

„A jako v každé hře musí být i v této někdo poslední. Hráč s nejnižším skóre je IronMan.“ Partička cizích kluků se na sebe pobaveně podívala a začala se smát.

„Tobi z tebe asi vážně zachránce světa nebude.“ Ozval se kluk vedle mě a všichni se zasmáli. Drobný blonďáček, do kterého jsem při hře vrazil, si nervózně prohrábnul zpocené vlasy a jen pokrčil rameny.

Dáme ještě jednu?“ Zeptal jsem se. Chtěl jsem ještě hrát. Chtěl jsem ještě jednou porazit Darth Vadera. Souhlasně pozvednul zbraň a na tváři se mu opět objevil ten neidentifikovatelný úsměv.

„Hrajte beze mě. V tomhle jsem fakt špatný.“ Povzdychl si IronMan a sundal si vestu.

„Noták, Tobi, pojď hrát.“ Začali ho přemlouvat snad všichni z jeho party.

„Můžeme hrát na týmy. Je nás přesně dvanáct. Šest v každé skupině. A když vymyslíte dobrou strategii, máte šanci nás porazit, i když máte v týmu nejslabší článek.“ Významně jsem se podíval na Tobiho, který už seděl na židli u baru.

„Promiň.“ Vím moc dobře, jak jsme my chlapi ješitní. Nikdo z nás nechce prohrát. Ale on se tvářil, že je mu to naprosto jedno.

„Tobi, prosím, pojď hrát. Jen jednu hru ještě. Jamie, přesvědč ho. Kluci, pojďte. Jack Sparrow má pravdu vymyslíme strategii a natrhneme jim prdel. Pojď Tobi.“

„Ale už jen tuhle hru.“ Řekl blonďáček a nasoukal se zpátky do vesty. Kluk z obsluhy nastavil vesty, rychle vysvětlil pravidla a my najednou zase stáli ve výtahu. Dveře se začaly pomalu otevírat.

„Tentokrát vyhraju!“ Na okamžik jsem znervózněl. Jeho hlas a dech na mém zátylku mě vyvedly z rovnováhy.

„Tobi, za mnou!“ Zavelel a zmizel i s ostatními kamarády ve tmě. Musím přiznat, že ta jediná věta o vítězství mě mírně rozhodila. Nevyhraješ! Je to sice jen hra, ale chci vyhrát. I když musím přiznat, že je dobrý. Ozval se gong. Měli jsme každý své stanoviště a celkem dobře rozdělené úkoly. Alespoň jsem si to myslel. Někdo mě střelil. Rychle jsem se rozhlédl a na poslední chvíli zahlédl mizející postavu. Nebyl jsem si jistý, kdo z jejich týmu to byl. Snažil jsem se koncentrovat. Mají přece nejslabší článek. Nemůžou vyhrát. Nebo můžou? Znovu mě někdo zasáhl.

„Kurva doprdele!“ Právě se mi podařilo zakopnout o koberec. Za zdí se někdo pohnul. To mě vrátilo zpět do hry. Byl jsem rychlý. Opatrně jsem prostrčil hlaveň zbraně skrz okno. Stál tam. Blonďáček. Zády ke mně. Hlaveň se už téměř dotýkala jeho stále svítícího trojúhelníku.

„Promiň.“ Řekl jsem tiše a zmáčkl spoušť. Vyděšeně s sebou cuknul. Než se stačil ohlédnout, byl jsem pryč. A pak jsem uviděl úhlavního nepřítele. V místě, které by se dalo nazvat slepým bodem. Nebylo to až tak nedotknutelné místo. Znal jsem ho. Věděl jsem přesně, odkud mířit, abych ho zasáhl a on si mě nevšimnul. Byl jsem dobrý. Trvalo mu tři životy, než pochopil, odkud jej pokaždé trefím. Hra byla asi v polovině.

„Sakra kde je Tobi?“ Ozvalo se blízko. Dvě dobře mířené střely zneškodnily soupeře.

„Jamie, máš Tobiho? Jamie? Honey s náma není! Honey, sakra!“ Můj trojúhelník zhasnul.

„Jak to, že není s váma? Střídáme se, ne?“ Ozvalo se vpravo ode mne a ze tmy se vynořil Darth Vader.

„Tobi!?“

„Naposledy jsem ho sestřelil oknem skoro na konci chodby, co je u obvodové zdi.“ Klaply dveře výtahu.

„Tobi!“ Protivníci následovaly Darth Vadera k výtahu. Nechápal jsem situaci. Snad jsem zas tolik neřekl, když jsem ho označil za nejslabší článek. Slyšel jsem otevírání dveří výtahu.

„Tobi! Proboha, jseš v pohodě? Tobi, co je? No tak, koukej na mě.“ Došel jsem až k výtahu. Nevěděl jsem, co se děje. Blonďáček se krčil v rohu výtahu. Očima zíral do protějšího rohu a dlaněmi si přikrýval uši.

„Tobi? V pohodě?“ Zeptal jsem se solidárně. Opravdu nevypadal, že by byl v pohodě. Vrhnul na mě polekaný pohled a mě až teď došlo pár očividných věcí. První. Má až kýčovitě zelené oči. Druhá. Jsou si s Darth Vaderem v obličejích až příliš podobní. Třetí. Než jsem vstřebal informaci o zelené a zřejmé rodinné vazbě, držel mě Darth Vader pod krkem. Pevně. Neměl tak krásné oči jako Tobi.

„Cos mu udělal Jacku Sparrowe? Cos udělal Tobimu?“ Vrčel mi do obličeje a já neměl ani páru, co jsem měl udělat.

„Jamie přestaň!“ Zaškemral z rohu Tobi. Nic. Dál drtil můj krk a pomalu, ale jistě mě připravoval o poslední zbytky vzduchu. Nikdo do potyčky nezasahoval. Kolem dveří panovala podivná atmosféra.

„Honey! Honey přestaň sakra! On za to nemůže. Je to moje vina!“ Ozval se plačtivě znovu blonďáček. Honey? Pustil můj krk a vrhnul po něm pohled.

„Jistě, že to není tvoje vina.“ Objal ho kolem ramen a pohladil ho pomalu po vlasech.

„Vem mě domů, Honey.“

„Vezmu.“ Bez jediného slova zmáčkl tlačítko výtahu. Nakonec si to ale rozmyslel a na poslední chvíli vložil ruku mezi dveře.

„Zaplaťte a stavte se pak u nás. A pánové…žádné komentáře! A ty…třeba si ještě někdy dáme nějaký match. Jen my dva. A tam tě porazím!“ Jeho pohled byl vážný. A ať už to byl po první hře jakýkoliv úsměv, teď po něm nebyla ani památka. Znovu nechal dveře, aby se začaly zavírat. Využil jsem své příležitosti.

„Honey?!“ Znovu zarazil dveře v posledním okamžiku. Kdyby mohl jeho pohled vraždit, byl bych zaručeně mrtvý.

„Jmenuju se Kyle.“ Uvolnil dveře a my zůstali uprostřed tmy.

„Kyle? Úplně nevím, co se stalo, ale tuhle hru už asi nedohrajeme, co?“

„Taky nemám páru, o co šlo. Ale hrát už nebudeme. Jedeme domů.“

 

Od poslední hry s podivným koncem uplynul už asi měsíc. Právě jsem se chystal udělat rezervaci na dnešní den. První, co mě ale okamžitě ťuklo do očí, byl titulek velkými písmeny „DARTH VADER HLEDÁ JACKA SPARROWA“

„Dobrý den, rád bych udělal rezervaci na sedmou…pro šest…možná pro sedm lidí…ano a rád bych požádal o uzavření společnosti. Děkuji. Na jméno Jack Sparrow…jsem Kyle. Vyřiďte Darth Vaderovi, že může přijít hrát.“ Zavěsil jsem. Rychle se převlékl, sedl do auta a vyrazil.

Byl jsem na místě. A měl jsem víc jak tři čtvrtě hodiny čas.

„Jsem Jack Sparrow. Mám tady rezervaci od sedmi.“

„Dobrý den. Mám vám vyřídit, že Darth Vader to dnes zřejmě nestihne. Ale slíbil, že to zkusí.“ Souhlasně jsem pokýval a posadil se ke stolu. Čas pomalu plynul. Když bylo tři čtvrtě, kluci se začínali pomalu trousit. Šanci dostal. Nepřišel. Bylo sedm. Nemohli jsme čekat. Vzali jsme si vesty a zbraně a nacpali se do výtahu. Chtěl jsem si zahrát. Těšil jsem se. Dneska budu asi zase nejlepší. Usmál jsem se pro sebe. Dveře se otevřely. Hra začala. Dával jsem klukům pěknou čočku, ale překvapivě často mě někdo sestřeloval. Uběhlo to rychle. Jenže i těch pár minut ve stoprocentním nasazení dokáže člověka slušně odrovnat.

„Tak kdo z vás mi to dneska dával tak sežrat?“ Zeptal jsem se vesele, když jsme se soukali do výtahu.

„Já.“ Ozval se za mnou hlas. Darth Vader. Musel jsem se tvářit dost překvapeně a nechápavě, protože v rychlosti osvětlil situaci.

„Byl jsem v mírném skluzu, ale nakonec jsem vás stihnul. Ale myslím, že jsem stejně dneska nevyhrál.“ Pokrčil rameny a přistoupil do výtahu. Hodnocení bylo jasné. První Jack Sparrow, druhý Darth Vader. Překvapivě to nebylo zase o tolik bodů. Je vážně dobrý. To se musí nechat.

„Co chceš?“

„Dáme ještě jednu a pak si tady sedneme a já ti řeknu, co chci. Může být?“

I při druhé hře se mi nakonec podařilo zvítězit. I když to v závěru dopadlo velmi těsně. Rozloučil jsem se s klukama a posadili jsme se ke stolu.

„Tak co mi chceš?“

„Jsem Jamie, rád tě poznávám.“

„Ne, jsi Honey. Já jsem Kyle.“

„Nechci, abys mi říkal Honey! Každopádně bych se rád přidal k vám a hrál s vámi. S nikým tak dobrým jsem ještě nehrál.“

„Nebudu ti moct říkat Honey, nebudeš s náma moct hrát. Je to jednoduché.“ Zhluboka se nadechnul. Sevřel pěsti a nakonec souhlasil.

„Dobře, můžeš mi říkat Honey, ale jenom ty! Nikdo jiný!“

„Dobře.“ Věnoval jsem mu jeden ze svých štěněcích pohledů. Ukázal se jako celkem fajn kluk. Když už měl v sobě asi čtvrté pivo, položil mi vcelku jednoduchou otázku.

„Můžu se tě zeptat na něco soukromého? Jestli nechceš, nemusíš se k tomu vyjadřovat.“

„Co by to mělo být?“

„Co si myslíš o homosexuálech?“ Přiznávám. Zaskočil mě. Na malý okamžik jsem zaváhal a tak jsem raději sám položil otázku.

„Jsi?“

„Ne. Jen chci znát tvůj názor.“ Nebyl jsem si jistý, kam tímhle dotazem směřuje, ale bylo mi to jedno. Měl jsem na to celkem jasný názor.

„Je mi to jedno. Když prostě někoho miluješ, nezáleží na tom, jestli je to kluk nebo holka. Nezáleží na tom, co jsi ty. Ale mělo by to být vzájemné. Ne jen „strojené cosi“. Jestli chápeš, jak to myslím.“

„A co když někoho miluješ a on to neví.“

„No nejjednodušší asi bude mu to říct, ne?“

„Jenže co když nevíš, jestli to má ten druhý stejně?“ Pokrčil jsem trochu nechápavě rameny.

„Nikdy to nebudeš vědět, pokud se nezeptáš. Vždyť je to tak i v situaci, kdy se jdeš zeptat holky, jestli s tebou bude chodit, ne? Nikdy nevíš, co odpoví. Co se může stát? Odmítne tě. Přijme to. Vysměje se ti. Nic víc než případný trapas se nestane. Alespoň já si to myslím.“

„Rozumím. Ještě mám jeden dotaz. Co se stalo minule s bráchou?“

„Myslíš s Tobim? Já nevím, řekl bych, že vcelku nic, ale kdo ví. V první hře jsme do sebe narazili zády. A já ho zastřelil. A ve druhé hře jsem ho jen zastřelil. Nic víc. Nic míň. Prostě hra.“ Vážně stihnul vypít další dvě piva?

„Budeš opilej, to že jsem tady autem, neznamená, že jsem taxikář!“

„Asi to potřebuju. Víš…můj brácha…Tobi…Tobi je jinej než já, ale je to hrozně hodnej kluk. Chci, aby sis to pamatoval.“ Ztratil jsem se ve všech těch jeho dotazech a informacích. A další pivo jsem mu zatrhnul. Naložil jsem toho opilce do auta a odvezl ho před jejich byt. Myslel jsem, že to zvládne sám, ale nevypadalo to tak. Nakonec jsem musel zaparkovat a odvléct ho až před dveře. Hned po prvním zazvonění se otevřely.

„Jamie?!“ Tobi vypadal zmateně. Chvíli se díval na mě, chvíli na opilého bratra. Několikrát otevřel naprázdno pusu a pak jí zase zavřel.

„Zvládneš ho někam uložit sám, nebo ti mám pomoct?“

„Já…co se stalo?“

„Opil se. Kde má postel?“ Zavelel jsem, protože Tobi vypadal víc než nerozhodně.

„Poslední dveře napravo. Otevřu ti.“ Přibouchl vstupní dveře a proběhl kolem nás.

„Je…je mi blbě…asi…“

„Dones kýbl nebo cokoliv, do čeho může případně blejt!“ Opatrně jsem ho odložil do postele. Tobi stál za mnou se žlutým kýblem a s očima, které měly pořád ten překvapený výraz.

„Postav mu ho k posteli a nech ho pořádně vyspat. Jo, ještě abych nezapomněl. Máš kus papíru?“ Napsal jsem v rychlosti své telefonní číslo.

„Až bude chtít hrát, stačí zavolat. Kdykoliv. Dej na něho pozor! Dobrou noc.“

„Počkej!“ Málem jsem se lekl. Byl to skoro až výkřik. A zněl naléhavě.

„Na co?“ Stál přede mnou se sklopenou hlavou a nervózně pohyboval prsty. A potom se na mě podíval. Těma svýma neuvěřitelně zelenýma očima. Díval se na mě, aniž by cokoliv řekl.

„Musím jít.“

„Ne! Prosím! Mám strach, že se něco stane a já mu nedokážu pomoct.“

„Je jen opilý. Maximálně se může pozvracet. Nic horšího se nestane.“Uvědomil jsem si, jaká na mě najednou padla únava. Chtěl jsem domů. Do své postele. Pořádně se vyspat.

„Prosím. Kyle.“

„O kolik jsi mladší?“ Upřel na mě své nechápavé zelené oči. Tobi je jinej než já, ale je to hrozně hodnej kluk. Proběhlo mi hlavou.

„Asi o pět minut, proč?“

„Cože?!“ Teď jsem musel vypadat nechápavě já.

„Nedívej se na mě tak. Vím moc dobře, že jsem to horší dvojče. Možná, kdybych se nenarodil, svět by byl lepší.“

„Co to meleš? Jak horší? Jak kdyby ses nenarodil? Co je to sakra za kravinu? Tvůj brácha tě miluje. Jsi pro něho důležitý, tak se přestaň takhle chovat.“

„Když srovnáš nás dva, kdo je ti víc sympatický? Vždyť ani nevypadáme, že je nám stejně.“

„Samozřejmě, že on, když jsem s tebou neměl šanci mluvit. Vidím tě podruhé v životě a na poprvé jsme si toho fakt moc neřekli.“

„Máš pravdu. Jenže on dokáže životem proplouvat s takovou lehkostí. Všechno se mu daří. Na co sáhne, to se povede. Lidé ho respektují. Podívej se na mě. Co by na mě mohlo být lepší než na něm? Možná tomu nebudeš věřit, ale v životě jsem si prošel už tolika negativníma zkušenostma. A vždycky to byl Jamie, který mě z toho vytáhnul. Jsem mu jen na obtíž.“Nechal jsem záda přilepená ke dveřím a pomalu se spustil na zem. Zvedl jsem na něj káravý pohled.

„Víš co je na tobě lepší než na něm? Tvoje oči. Rozhodně máš hezčí oči než on. A možná, když se přestaneš chovat jako děcko, taky tě lidé začnou víc respektovat. A to, že tě tahá z průšvihů jen dokazuje, že mu na tobě záleží.“

„Nechtěl jsem se tak chovat. Ale to tvoje „promiň“… připomnělo mi to mého bývalého. Ani se se mnou nedokázal rozejít normálně. Prostě mi jen řekl, PROMIŇ. Po roce a půl. Jen tak. Dovedeš si představit, jak hrozně mi bylo. Nic horšího jsem v životě nezažil.“ Tohle na mě bylo trochu příliš. A…vážně mluvil o svém bývalém v mužském rodě? Bylo to jedno. Jestli tohle považuje za nejhorší věc v životě, tak je teda vážně ubožák. Vyskočil jsem na nohy a přirazil ho ke zdi.

„Rozchod je pro tebe nejhorší věc v životě? Tak dobře poslouchej Tobi. Řeknu ti, co je pro mě nejhorší věc v životě. Nejhorší věc v mém životě byla, když jsem v osmi letech viděl svou dvanáctiletou sestru, jak se proto, aby mě zachránila, vrhla pod kola kamionu. Každý večer, když jdu spát, to mám před očima. Pořád cítím, jak mi škubla rukou. Pořád vidím, jak se na mě usmívala, i když jí muselo být jasné, že nemá šanci zachránit se. Pořád slyším tu ránu, když do ní to obří auto narazilo. Pořád vidím, jak její tělo letělo vzduchem. Jak jí praskla lebka. Pořád na sobě cítím její horkou rudou krev. Pořád slyším sám sebe, jak jsem se s ní pár chvil před tím hádal. Jak jsem jí říkal, že jí nesnáším. A taky pořád slyším, jak mi rodiče vyčítají její smrt. Jak říkají, že jsem měl umřít já. Jak mě nenávidí. Nežije se s tím úplně snadno, víš?!“ Zíral na mě. Vyděšeně. V okamžiku, kdy jsem řekl praskla lebka jsem se neovládl. Skutečně jsem to pořád viděl. Z očí se mi nezadržitelně spustily slzy. Je to už tolik let a stále to tolik bolí. Nikomu jsem to ještě takhle barvitě neřekl.

„Promiň.“ Zašeptal a potom obtočil své štíhlé ruce kolem mého pasu. Jemně mě hladil po zádech. A já brečel. Jako malé děcko.

„Víš, proč byl pro mě ten rozchod tak těžký? Protože…jsem nechodil s holkou. Chodil jsem s klukem. Není úplně snadné, ani v dnešní době, najít si kluka. A když jsi řekl to „promiň“ všechno se mi to vrátilo. Vím, že jsi to říkal v úplně jiné situaci, ale stejně. A tvůj hlas. Když si to říkal, když jsem se na tebe jen podíval…uvědomil jsem si, že bych se do tebe mohl zamilovat. A to mě vyděsilo ještě víc. Chápeš jak to myslím?“

„Honey se mě ptal na můj názor na homosexuály. Začínám chápat proč. Řekl jsem mu, že přece když někoho miluješ, je jedno, kdo to je. Je jedno, kdo jsi ty. Ale když miluješ někoho a nezeptáš se ho, nikdy nezjistíš, jestli to náhodou není vzájemné.“

„Jak se jmenovala?“

„Katherin.“ Otevřel jsem oči a střetl se s jeho nádherně zelenýma očima. Neměl jsem nejmenší tušení, kdy jsme se zase svezli na podlahu. Klečel přede mnou a prohlížel si mě. A pak se váhavě dotkl konečky prstů mé tváře. Opatrně mi setřel poslední slzy. To že Jamie právě využil přistavený kýbl, mi nedocházelo. Probralo mě, až když prošel kolem nás.

„Jsem v pohodě, přespím u Petera.“ A než jsme se stačili vzpamatovat, byl pryč. Tobi se na mě vyplašeně podíval.

„Promiň…já…nechtěl jsem…já…“ Nebyl jsem si jistý ničím. Vždyť přece…hezký zadky, velký prsa, dlouhý vlasy, to jsou přece sexy holky, ty mám přece rád, ne? Ale ten jeho opatrný dotek konečků prstů na mé tváři. Přestal mi absolutně fungovat mozek. Cítil jsem se podivně prázdný. Opuštěný a prázdný. A on tady byl pro mě.

„Nevím, co mám dělat. Nechci, aby se něco zvrtlo. Nechci ti nijak ublížit.“Znovu se mě lehce dotknul na tváři.

„Tuším, že dáváš přednost holkám. Nebudu lhát. Můžu se z tebe zbláznit. Ale nedokázal bych tě do čehokoliv nutit. Bude to jen tvoje volba. Můžeš přespat u mě v pokoji. Budu spát v obýváku.“ Vážně mě tam nechal jen tak sedět na zemi? Pomalu jsem se přišoural ke dveřím, za kterými čekal jeho pokoj. Na okamžik jsem zaváhal a nakonec vstoupil. Cítil jsem se unaveně a věřil, že jen co si lehnu, usnu. Jenže jsem už víc jak dvě hodiny zíral do stropu a přehrával si všechny rozhovory dnešního dne. Jestli jsem to dobře chápal, je Tobi na kluky. Já jsem jeho volba. Ale dal mi šanci se rozhodnout. Má pravdu. Jsem na holky. Ale… Něco mě k němu přitahovalo. Na jednu stranu bych to zkusil, na druhou jsem mu nechtěl ublížit.

Na budíku svítilo 3:28. Cítil jsem, jak se mi chvěje celé tělo. Chci to zkusit. Nevím, co od toho čekat, ale stejně. Zřejmě už dávno spí. Zkusím ho políbit a uvidím. Třeba mi rychle dojde, že tohle není nic pro mě. Že jsem prostě stoprocentně na holky a ani jeho krásná tvář s nádhernýma očima mě nedokáže změnit. Potichu jsem vyšel z pokoje. Už v kuchyni jsem zaslechl jeho klidné tiché oddychování. Opatrně jsem se posadil vedle gauče a jen ho pozoroval. Skutečně je jiný než Jamie. Některými rysy si jsou hodně podobní, ale Tobi je víc…nevím. Nedokážu to správně nazvat. Má lehce pootevřená ústa. Přestávám se ovládat. Uvědomuju si mírné brnění celého těla. Skloním se k němu a nejopatrněji jak mohu, se dotknu svými rty těch jeho. Na okamžik se od něj odtáhnu. Neprobudil jsem ho. Příjemně voní a já na něj začínám dostávat chuť, jako by to byl nějaký zákusek. Podeberu jeho drobné tělo a vyzdvihnu jej do náruče. Instinktivně se ke mně přitiskne, aniž by se probudil. Ukládám ho do jeho vlastní postele a lehám si vedle něj. Chci se ho dotýkat. Chci slyšet jeho hlas a hlavně chci vidět ty jeho nádherné zelené oči. Jemně se mu začnu probírat blonďatými vlasy. Tělo mi začíná sžírat plamen touhy. Něžně ho líbnu mezi oči. Na drobný nos a už podruhé za tuhle noc na rtíky. Opatrně po nich přejedu prstem. Až nyní mi dojde, že mi začíná být těsno v trenkách. Vážně se mi postavil jen z těch několika málo doteků, které jsem mu daroval? Nepřemýšlím nad tím. Jazykem pomalu olíznu jeho rty a tiše mu zašeptám jeho jméno do ucha. Zavrtí se, ale neprobudí. Chci, aby se probudil. Chci, aby ukázal, co umí. Olíznu mu ucho. Škubne s sebou a posadí se. Využiju okamžiku a přisaju se na jeho ústa. Evidentně si ještě neuvědomuje celou situaci. Nechává můj jazyk, aby pronikl do jeho úst na exkurzi. Nejsem si jistý, jestli už mu vše došlo do důsledků, ale jeho jazyk se prvně dotkne toho mého. Připojuje se ke mně, jako by nechtěl zůstat pozadu. A pak mě najednou prudce odstrčí. Zrychleně dýchá a upírá na mě své vyděšené zelené oči.

„Tobi?“

„Ky-le? Zdáš se mi, že jo. Tohle není skutečnost.“ Opatrně uchopím jeho dlaň a navedu jí, aby se dotkla mého nabuzeného rozkroku. Přisunu se k němu blíž.

„Chci tě Tobi.“ Zavrním mu něžně do ucha, až se celý mírně zachvěje. Bez jediného slova se přesune do kleku a ujme se činnosti. Je rychlý. Možná má strach, že by se mu tento sen mohl rozplynout. Kdy mě zbavil trika, si neuvědomuji. Cítím jeho horký dech a každý dotek jeho prstů, který se rozhodne mi věnovat. Nechci zůstat pozadu. Chci to prožít s ním. Záměrně pomalu mu sundám triko. Jeho světloučký, útlý hrudník se zvedá v rychlých nádeších. Z pohledu na jeho dokonalé tělo mě vytrhnou jeho zoubky, které se mi právě zakously do bradavky. Bolestně zasyknu, ale on se na mě jen provinile usměje.

„Chtěl bych, aby ses mě taky dotýkal. Povol uzdu své fantazii.“ Pomalým pohybem jazyka mapuje můj krk. Od klíční kosti až těsně pod ušní lalůček. Jediným rychlým pohybem ruky ho žduchnu do peřin. Dochází mi, že jestli tohle pomalé hraní bude pokračovat, udělám se dřív, než dojde k něčemu většímu. Strčím mu jazyk do pusy a rychle prozkoumávám každé zákoutí. Táhne pomalu ruku po mém zadku a já se víc a víc přestávám ovládat. Obě ruce mu chytnu za zápěstí. Položím mu je za hlavu a uvězním ho ve své moci. Vyzývavě se proti mně prohne. Volnou rukou mu opatrně pohladím nabuzené přirození a on mi znovu vyjde vstříc. Udělám to znovu. Řekl bych, že se mu to líbí. Poprvé tiše zavzdychá. Málem mě to připraví o rozum. Jazykem mapuju jeho hrudník a dlaní stále přejíždím po jeho vztyčeném kamarádovi. Skousnul si spodní ret.

„Chci tě slyšet. Chci vědět, jestli to dělám správně. Jestli se ti to líbí. Ještě nikdy jsem nic takového nedělal.“ Místo odpovědi jen hlasitě vydechne. Na okamžik přestanu dávat pozor a se zaujetím pohladím sám sebe. Využije toho. Nevím, kdy to stihnul, nevím, kde vzal tolik síly a energie, ale najednou jsem to já, kdo leží na zádech. Sedí obkročmo na mě a usmívá se.

„Jsi si jistý, že to opravdu chceš? Teď a tady? Se mnou?“ Dochází mi, že mi už nějako dobu masíruje mého už tak ztvrdlého kámoše.

„Jestli se ti to líbí, neboj se vyjádřit.“ Kdy mě definitivně připravil o trenky, jsem opět nepostřehl. A to s jakou rychlostí schoval mého tyčícího se miláčka do svých úst taky ne. Bylo to neuvěřitelné. S každým pohybem jsem vzdychal víc a víc. Hlasitěji a hlasitěji. Na poslední chvíli jsem mu hrábnul do vlasů a přinutil ho, aby přestal. Sevřel sem svůj penis do dlaní a tiskl ho tak silně, jak jen jsem dokázal.

„Takhle to přece nemá skončit ne? Chci to dotáhnout do konce. Chci, aby sis to taky užil.“ Přitiskl jsem si ho na odhalená prsa a jemně mu prohrábl vlasy.

„Je to celkem jednoduché. Buď se udělám já do tebe, nebo ty do mě. Záleží na tom, jak to chceš.“

„Nevím. Nechci ti nějak ublížit.“

„Lež a sleduj, když se budeš chtít zapojit, přidej se.“ Natáhl se přes postel a vytáhl něco ze šuplíku. Opět mě srazil na znak do peřin. Ještě jednou schoval můj penis do svých úst a pomalu ho protáhnul. Dal si něco do dlaně a začal ho masírovat. Bylo to něco na olejové bázi a příjemně to zavonělo. Mastnou rukou mi přejel přes obě tyčící se bradavky a potom se pokusil skrýt jeden ze svých prstů ve svém dokonalém zadečku.

„Počkej, chci taky.“ Bez jediného slova mi vlil do dlaní trochu vonného oleje. Dráždil sám sebe a pomalu se pokládal na záda. Automaticky pokrčil nohy, nadzvedl pánev a navedl mou ruku správným směrem. Poprvé jsem se dotknul jeho staženého otvůrku a on hlasitě vydechl. Na okamžik jsem zaváhal. Zřejmě to vytušil. Uchopil mou ruku a mírně natlačil můj ukazovák dovnitř. Málem jsem se z toho pocitu udělal. Došlo mi, co se po mě chce. S každým pohybem prstu se ozývalo jeho slastné vzdychání. Dovnitř a ven, pomalu, rychle, bez jediného varování přidat současně druhý i třetí prst. Cítit, jak se jeho tělo pod těmi podněty třese chtíčem. Můj nabuzený kámoš začal dávat najevo, že už to dlouho nevydrží.

„Už to dlouho nevydržím. Potřebuju tě mít celého v sobě. Prosím.“ Vytáhl jsem z něj své prsty a on mě opět umístil do pozice ležmo. Naklonil se nade mě a věnoval mým vysušeným ústům rychlý polibek. A pak, bez jediného varování, dosedl na můj tyčící se penis až nadoraz. Během těch několika vteřin mě označkoval rýhami nehtů. Pomalu se začal zvedat nahoru a dolů. Nedokázal jsem vstřebávat tolik vjemů. Nechal jsem svému sténání volný průchod. Bylo zbytečné se snažit držet zpátky. Zahlédl jsem na okamžik, jak se můj penis objevuje a zase mizí v jeho dokonalém zadečku. Chtěl jsem se nějak přičinit. Stiskl jsem jeho nabuzence ve své mastné dlani a několikrát mu přejel po odhaleném žaludu. Bylo vidět, že se přestává ovládat. Pevně zaryl své nehty do mých prsních svalů a zvýšil tempo na maximální možnou rychlost. Bylo to rychlé. Nebyl důvod se snažit něco zdržovat. Měl sem pocit, jako by mi explodovalo celé tělo. Rozpadl jsem se na milion malinkých střípků, které už nikdy nikdo nesloží. Ten opojný pocit právě prodělaného orgasmu byl neuvěřitelný. Tobiho teplé sperma na mém hrudníku se začalo pomalu roztékat do stran. Vystoupil jsem z něho a přitáhl si ho do náručí. Lepivá bílá tekutina mi byla úplně ukradená.

„Jaký jsem byl?“ Zeptal se a já se malinko pousmál. Vzal jsem ho za ruku a strčil mu jí do své nadílky, která jej pomalu opouštěla.

„Jaký bys řekl?“ Díval se na mě těma zelenýma očima.

„Byl to ten nejkrásnější sen, jaký jsem kdy měl.“ Zašeptal ještě a propadl se do opojné náruče spánku. Když jsem s sebou škubnul, bylo ráno. Budík ukazoval 7:30 a já věděl, že mám nejvyšší čas, abych se stihnul připravit a dopravit do práce. Podíval jsem se na spícího Tobiho. Vypadal tak krásně. Štastně. Sebral jsem mu ze stolu kus papíru a napsal:

Promiň.

Musel jsem do práce. Kdybys chtěl svůj sen zažít znovu, stačí zavolat. Kyle

Naposledy jsem ho líbnul na čelo a spěchal pryč. V práci jsem zíral do monitoru tak dlouho, dokud mě nevyrušil mobil. Na druhé straně bylo nejprve ticho.

„Kyle? Já tě asi miluju.“ Byl to Tobi. Hlas se mu třásl. Jako by měl strach, že uslyší zápornou odpověď. Jenže já si ten fakt, že jsem se bláznivě zamiloval a prožil v noci ten nejkrásnější sex, uvědomil, už když za mnou zaklaply dveře.

„Hlupáčku. Vždyť já tebe taky.“

Hodnocení: 
4.92857
Průměrné hodnocení: 4.9 (hlasů: 84)
Detailní hodnocení není k dispozici.
Hodnocení:
4.9/5
- Komentářů: 11
Když Etien vylezl z té chýše, André ho zahrnul otázkami ohledně mého stavu....
Hodnocení:
4.9/5
- Komentářů: 2
Kapitola 12 „Tady to máte. Přeji dobrou chuť!“ usměju se a dám objednávku...
Hodnocení:
4.9/5
- Komentářů: 29
Netrvalo dlouho a ony kroky už byly docela blízko. Napětím jsem skoro nedýchal...
Hodnocení:
4.9/5
- Komentářů: 8
Myslel tu otázku vážne? Ťuklo mu kútikom keď videl ako bojujem z jeho otázkou....