Po, 12/03/2018 - 17:01
16

Po úprimnom rozhovore som Radkove pozvanie prijal.
Ukážem jeho bývalému, že je iba bývalý.
Náš rozhovor sme zakončili neskutočným sexom, pri ktorom sa Radek asi rozhodol, že ma bude trénovať na gymnastickú súťaž. Niektoré polohy boli na hrane s nemožným. Nebyť mojich tanečných predispozícií asi by mi tie nohy urval.
Ráno som mu zasa pripravil raňajky (neviem prečo ma to tak začalo baviť), no na pitie som mu priniesol iba vodu a to hneď z dvoch dôvodov. Prvý je, že tu nemám proteín a druhý, že nemienim počúvať jeho komentáre o tom ako som to zle pripravil.
„Dobre ráno,” zasmejem sa zo svojej strany postele. Otvorí jedno oko (zasa leží na bruchu, nejaká úchylka ?).
„Už zase? Stejně jako minulý týden?” okomentuje ranný výjav, posadí sa a oprie sa o čelo postele.
„Bolo, no teraz sme u mňa,” usmejem sa a podám mu tanier. Prezrie si raňajky, vianočku s maslom a džemom. Chcel som sa činiť viac, no zistil som, že máme skoro prázdnu chladničku.
„Budu tě muset naučit dělat snídani, když si se toho tak ochotně ujal,” zamrmle, no do jedla sa pustí.
„Zasa začínaš?” urazím sa na oko a postavím sa na odchod. Radek ma chytí za ruku a stiahne na posteľ. „Ja ťa budem musieť naučiť, jemnejšie zachádzanie.”
„Nestěžuj si, stejně se ti to jemně nelíbí,” odpovie mi pobavene a kusne ma do krku.
„Teba to veľmi baví, však?” zasmejem sa aj napriek jemnej bolesti. Odpoveďou mi je iba súhlasne zamumlanie.
Ešte chvíľu ma tam okusuje, keď sa mi podarí zastaviť jeho sexuálne chute. Keď sa nad tým zamyslím tak je to celkom zaujímavé. Ráno je to on, kto je nadržaný ako zajac, V priebehu dňa som to ja a v neskorých nočných a skorých ranných hodinách je to zasa on. Vlastne mam pocit, že ak budeme raz sami doma cely deň, tak sa z postele ani nedostaneme.
V škole sa zasa rozdelíme.
Cely deň si s Lenkou vymieňame sexuálne zážitky. Neviem presne ako sme sa dostali k tejto téme, no držali sme sa jej ešte aj na čokoláde. Dozvedel som sa že Roman ma rád veci ako putá a podobne hlúposti. Netušil som, že sa to Lenke páči, no proti gustu žiaden diškutáb.
Lenka sa pri opisovaní mojich pikantných scén často červenala (aj keď tie jej boli horšie) a zaprisahala sa, že nás niekedy musí pristihnúť.  No a teraz sa nemám báť spať so svojím priateľom?
Celý týždeň prebehol ako po masle. Radek si na moju prítomnosť zvykol až abnormálnou rýchlosťou. Všetky veci, ktoré mi doniesol, sú naspäť u neho. Dokonca má aj on nejaké trenky u mňa.
V stredu sme šli do kina, na nejaký nový horor. V škole sa tvári akoby nič, až na tie chvíle keď sa rozprávam s nejakým chlapcom. Vidím ako sa snaží no žiarlivosť z neho priam srší a mne sa to páči. Musím sa priznať. Niekedy sám vyhľadám spoločnosť iného muža len aby som videl ako Radek žiarli.
Napríklad vo štvrtok v midnighte. Radek rozpil pohár ako ho zvieral. Viete keď Radek žiarli potom má potrebu si niečo dokázať a tak je sex akosi... drsnejší? No čo narobím? Keď ide o Radka a sex som proste masochista.
Je piatok poobede a ja stojím pred skriňou a rozmýšľam, čo na seba, keď mi padne pohľad na najväčší kus oblečenia v mojej skrini. Je to Radkova mikina, ktorú si tu raz zabudol a akosi ju nehľadá. Presne to si vezmem.
Okolo pól druhej mi klope Radek na dvere.
„Co to máš na sobě?“ vyjaví sa ledva otvorím dvere.
„Tvoju mikinu,“ zasmejem sa a otočím sa okolo vlastnej osi s rozpaženými rukami.
„To vidím, ale proč?“
„Pretože som majetnícka ovca,“ žmurknem na neho a vyjdem cez dvere von. Bundu držím v ruke a druhou rukou zamykám dvere, keď sa mi obmotajú jeho ruky okolo pásu.
„Jsem taky majetnický, ale tvoje věci nenosím,“ zašepká mi do ucha až ma strasie.
„Tak takto. Do mojich vecí by si sa ani nezmestil a vadí ti snáď, že ju mám na sebe?“ otočím sa a zapichnem do neho výhražný pohľad. Prejde ma skúmavým pohľadom a nakoniec záporne zavrtí hlavou.
„Ne nevadí,“ odpovie a otočí sa smerom k schodom akoby nič. Tento chlap ma raz zabije. Vždy, keď mi takto šepká do ucha, moja krv sa zhromaždí iba v dvoch miestach a on to veľmi dobre vie. Mám pocit, že sa tým dokonca baví.
Cestou do TEJ kaviarne sa bavíme o všetkom a o ničom. Viete, to také rozprávanie, keď nemáte vyložene jednu tému ale lietate z jednej do druhej a nikdy sa pri ničom dlho nezdržíte.
V kaviarni nám Radek nájde  stôl pre štyroch, pretože trojku som mu rázne zakázal už v autobuse. Nemienim v takejto chvíli sedieť oddelene.
Akurát vychádzam z WC-ka (doma som na to akosi zabudol), keď zbadám blonďavého chlapca ako sa zozadu vešia na môjho priateľa. Zhlboka sa nadýchnem aby som tam proste bezmyšlienkovito nevtrhol a pomalým krokom sa vydám k nim. Môj pomalý krok sa zmení na razantné dupanie, keď sa štíhle prsty chlapca, ktorý sa stihol premiestniť oproti Radkovy (aspoň, že tak), obmotajú okolo jeho zápästia.
„Takže, jak jsi se rozhodl?“ je prvé, čo počujem keď sa k ním priblížim dosť blízko.
„To uvidíš,“ prenesie Radek keď zastanem pri stole beztoho aby sa na mňa pozrel.
„Čože?“ zhrozím sa a až vtedy mi venuje pozornosť.
„Ježíš...“ pochopí kto som a pustí Radkovú ruku.
„Nie, Štefan,“ poznamenám a podám mu ruku. Predsa len som sľúbil Radkovi, že budem milý. Blondín ju prijme a ja sa posadím vedľa Radka. Chvíľu si nás premeriava, keď spustí.
„Tak jak jste se poznali?“
„Pretiahol ma v sklade v bare,“ odpoviem úprimne.
„Jak jinak,“ zasmeje sa Michal.
„On si s tím začal,“ bráni sa Radek, začo ho obaja obdarujeme šokovanými pohľadmi. Ja len hraným no Michal úprimným.
„Nevěřím,“ vydýchne a Radek prikývne. „Takže si ho vlastne zbalil ty? Tak to klobouk dolů,“ venuje mi jeden zo svojich slniečkovských úsmevov.
„No povedzme si úprimne. Radek sa chytí ľahko keď je návnadou sex,“ zasmejem sa a odpijem si z kávy.
Rozprávame sa tam asi dve hodiny. Hlavne ja s Michalom. Vážne je to milý chlapec. Prezradí mi na Radka kopu zaujímavých vecí, ako napríklad ako sa prvýkrát zľakol, keď ho Michal porosil aby ho spútal. Alebo ako bol v šoku keď chcel aby ho udrel.
Áno Michal sa mi priznal so svojou masochistickou stránkou a ja silne uvažujem, že si aj ja zaobstarám niečo také.
Na konci stretnutia sme si s Michalom vymenili čísla a dohodli sa, že si niekedy sadneme na kávu. No už bez Radka, keďže ten povedal za dve hodiny možno tri súvislé vety.
Na moje počudovanie je vážne Michal extrémne milý človek (možno trocha naivný). Zistil som, že sa nemám čoho báť, že na Radka už ani nesiahne. Na zastávke sme sa rozlúčili, pretože Michal išiel na pešo.
„Můžeš mi vysvětlit, co to mělo znamenat?“ obráti sa na mňa Radek?
„Čo by sa stalo?“
„Proč se bavíš s mým ex jako s nejlepším kamarádem? Kde je ta tvá “žárlivost?“ nechápe. Pripadá mi to celkom vtipné. Sám neviem, prečo je to tak. Michal je proste ten typ človeka, s ktorým sa proste musíte skamarátiť.
„Tak to so mnou asi nebude až tak zlé ako s tebou. Michal je skvelý, milý človek a ja som rád, že som ho aj reálne spoznal. Inak by som ho asi naďalej bezvýznamne preklínal a nenávidel,“ smejem sa. Radek si ma ďalej premeriava nespokojným výrazom.
Keď prídeme k nemu domov mám chuť na jeho drobca, no on to zatrhne a proste sa umyje a ide spať. Žeby sa ho to až tak dotklo, že sa bavím s jeho bývalým?
 
Co obvykle následuje po udobření?
Sex, jak jinak. Takže hned, co jsme si Štefanem vše vyjasnili, už jsem dychtivě zápolil s jeho oblečením. Dotáhl mě k sobě do pokoje, neboť chodba mu nepřipadala zrovna vhodná. Seděl mi bokem na klíně, když do sebe nořil můj tvrdý penis a jeho vzdechy zaplnily celou místnost.
Následně jsem mu v praxi předvedl, že umím více poloh, než je jednu, jak si bláhově (anebo záměrně rýpal?) myslel a neopomněl to zmínit nahlas. Sice nejsem zrovna chodící Kámasútra, ale za život jsem se našukal tolik, až chudák litoval svých drzých slov. U mě se totiž neplatí jen za blbost, ale i za drzost.
Na schůzku s Michalem kývl, a tím nevědomě zabil dvě mouchy jednou ranou.
Zbytek týdne proběhne v relativně klidném tempu. Zjišťuji, že ovce se docela rychle stala součástí mého života. Ne vždy se mi ten pocit líbí, neboť mě často uváděl do stavu přetlakovaného papiňáku. Jen jen bouchnout, moc dobře ví, jak jsem žárlivý a přesto ho co chvíli vidím, jak se lísá k nějakému klukovi. Má jediný štěstí, že gayů je stále málo a tak mě to nechává víceméně chladným. Pokud nepočítám jeden jeho exces ve čtvrtek v baru, kdy jsem jen čekal až po tom vysokém a hubeném týpkovi, co byl výjimečně skutečně teplej, skočí a začne ho ojíždět přímo před mýma očima. Naštěstí si brzy uvědomil, kde je jeho místo. Nic nenamítal, když jsem ho dovlekl do skladu, jako prvně, a nechal se ojet bez větších výlevů emocí, což mu připsalo bezvýznamných sto bodů do plusu. Kdyby totiž ještě držkoval, nevím, co by následovalo.
V pátek vyrazíme za Michalem. Ovce dokonce v mojí mikině. Pozastavím se nad tím, protože jde o černou mikču s lebkou, která mi k tomu něžnému stvoření vůbec nejde, a také je tak o dvě velikosti větší, takže mu končí pomalu někde u kolen. Ovšem, chce jí mít na sobě, tak prosím. Mě je to putna, jako člověk, co nezná vlastní velikost, vypadá on. Ne já.
Michal můj záměr pochopí okamžitě. Ba co hůř. Chtěl se sejít se mnou, ale nakonec se baví s Ovcí, jak kdyby se s ní pásl na louce už od dětský let. A to chtěl slepovat náš vztah?! S každou další minutou jejich cvrlikání mě napadá, jestli se mi ta Michalova žádost spíš nezdála.
Ve chvíli, kdy přímo přede mnou, zabrousí bez rozpaků na sex a vyměňují si své masochistické úchylky, vypnu. Snesu hodně, ale takový rozhovor mezi dvěma lidmi, jejichž zadek jsem prznil víc než jednou, to už je na pováženou i pro mě. Ať si klidně vyměňují své zkušenosti, ale bez mé ctěné přítomnosti, na čemž se neopomenou domluvit, pozoruji je s nadzvednutým obočím a přemýšlím nad tím, do jakého vesmíru jsem se to kurva dostal?
Dojde mi docela rychle, že jediný žárlivý člověk v našem čerstvém vztahu jsem já, a on mi to vesele potvrdí.
Z kavárny dorazíme až ve večerních hodinách. Výjimečně mám volný víkend, ale chuť na sex mě potom, co jsem si potvrdil svojí zjevnou až moc žárlivou povahu, přejde. Umyji se a zalehnu. Štefan má sice ruce šmátralky, ale v mojí hlavě stále bliká Michalův návrh, abych navštívil psychiatra. Nakonec ho musím zpacifikovat, sevřu ho v pevném objetí, aby nemohl provokovat a během pěti minut se mi i s hlavou plnou myšlenek povede usnout.
V sobotu po obědě mě ovce vytáhne do víru velkoměsta.
„A kam vůbec jdeme?”
„Nechaj sa prekvapiť,” usměje se záhadně.
Jo, nerad to přiznávám, ale začínám se bát. Tuším neplechu. Ovšem Štefan si dává na čas. Prvně se chce procházet. Naštěstí ne ruku v ruce, to už bych mu asi doopravdy něco řekl.
Z Václaváku se však postupně dostáváme dál a dál, až staneme před sexshopem, kde se na mě ovce s rozzářeným úsměvem otočí.
Trvá mi to pouhé dvě sekundy. „Neříkej mi, že chceš něco z toho, co ti Michal doporučoval?!”
„Presne tak,” přikývne a drapne mě za ruku.
S výrazem člověka, co dostal slušný zásah elektrickým proudem, vejdu do menšího čtvercového prostoru plného erotických pomůcek, a to jak relativně normálních, tak i těch kýčovitých.
„Ale no tak! Tváriš sa akoby si chcel utiecť,” směje se, zatímco si se zaujetím prohlíží vystavené obojky na krk, u některých nechybí vodítko a dost jich má jako třešničku na dortu i pouta. Takové “dva v jednom”.
„Jo, to bych nejraději udělal,” odfrknu si z uctivé vzdálenosti. Nemíním se tu nějak více rozhlížet. Ne, že bych proti těmhle věcičkám něco měl. Pár už jsem měl i tu čest vyzkoušet. Ale z neznámého důvodu je mi po několika letech trapně. Prodavačka se na nás zářivě usmívá, ale naštěstí si prozatím odpustila ty klasické věty: s čím vám mohu pomoci? Máte přání?, kdyby je totiž řekla, už jsem venku.
„No tak!” drcne mi do ramene. „Čo ti je?” zeptá se a stoupne si na špičky, aby si mě mohl zvědavě prohlížet.
„Ty vážně chceš, abychom si po necelých dvou týdnech chození pořizovali takovéhle…” rozmáchnu ruce kolem sebe. „hračičky? Není na to brzy?”
Navrch na D/s vztahy nejsem zrovna odborník. Doufám, že až tak dalece jeho touhy nesahají.
„A kto povedal, že to všetko musíme hneď použiť? Iba, proste…ja by som to chcel,” opře se mi dlaněmi o hrudník a zvedne ke mně očička.
Víte, jak vypadal ten kocour v botách ze Shreka, když nasadil takový ten nyny kukuč?
Jo, tak přesně tak teď vypadá on.
Já budu litovat! Jak já toho budu litovat!
„Fajn,” zavrčím a otočím hlavu k prodavačce. „Věci na zakázku?” zeptám se.
„Jistě, cokoliv si budete přát,” odvětí.
„Na zakázku?” vyjeví se Štefan.
Přikývnu. „Jo, je to levnější než ty vystavené kraviny a navrch kvalitnější. Začneme jen pár věcmi,” vysvětlím a zamířím k pultu.
„Takže pouta ne klasické ale se sucháčem na ruce i na kotníky, bič kolem šedesáti centimetrů s minimálně třicítkou rukojetí, roubík, maska na oči, peří na lechtání a skřipce na bradavky,” vyjmenuji na prstech a úkosem pohlédnu na ovci, které s každým mým slovem vylézaly oči s důlků.
Nepočítám s tím, že bychom vůbec tohle všechno měli využívat. Nejsem sadista, ale ovce zjevně bude rozený masochista. Tímhle vyjmenováváním ho určitě dostávám do velkých rozpaků, což mi potvrzuje jeho rudá tvář, je to zábavné.
„A támhle to chci taky!” ukážu prstem na anální kolík s liščím ocasem (ovčí asi nebude v nabídce, ale tak co, zvíře, jako zvíře). Je to kýčovitý, ale ten Štefanův výraz mi za to stojí. Navrch nebudu lhát, jestli mu to někdy skutečně zasunu do zadečku, tak ten pohled asi bude stát za mnohem víc.
„A chcete umělý nebo kovový?” zajímá se.
Schválně se otočím na rudolícího drzého tvora, který ztratil veškerou svojí odvahu už ve chvíli, kdy já jsem získal zpět svou sebejistotu. „Jaký chceš?” zeptám se se zářivým úsměvem.
„Ne… neviem,” odvětí a zapíchne pohled do podlahy.
Strašně rád bych se začal smát, ale ovládnu se.
„Tak obě verze,” pokrčím rameny. „ Ty mi můžete dát rovnou, zbytek si vyzvednu.”
„Předpokládám, že materiál kůže a ocel?” ujistí se bruneta s úsměvem.
„Ano,” kývnu.
„Bylo by to tak za týden,” oznámí mi s pohledem do diáře.
Zanechám svůj telefon, aby mě mohli kontaktovat. Vypláznu patnáct stovek jako zálohu a další dva tisíce za ty ocásky, plus dvě kila za bičík, který vezmu taky (zrovna tenhle vypadá kvalitně).
Sotva, co vyjdeme ven, se na mě ovce vrhne. Respektive rozepne mi zip a nasomruje se mi na hrudník, nemít na sobě tak upnuté tričko, možná i pod něj. Ignoruje hrstku procházejících lidiček a zaboří mi nos mezi prsa.
„Co se děje?” zajímám se s hraným klidem.
„Hanbím sa, ako môžeš byť taký suverénný?”
„Nekupuju to prvně, a navíc nebyl jsi to ty, kdo mě sem dovedl?!” jevím se, ale v hrudi mi probublává smích.
„Bol, ja viem, ale aj tak sa hanbím,” přizná.
Obtočím kolem něj paže. „Jen počkej, až to na tebe použiji, to se teprve budeš stydět,” ujistím ho. A taky klepat vzrušením, na což se těším ze všeho nejvíc. Už dlouho jsem tohle nedělal, upřímně anální kolík s ocasem jsem ještě neměl v šuplíku nikdy. Tohle bude premiéra. Jednou.
Chce ještě do cukrárny a taky na jídlo, ale všechno zamítnu. Chci domů, chci si sednout na pelest postele a koukat se jak vrtí ocáskem. Té myšlenky se nemůžu zbavit, ani při sebevětší snaze. Oba kolíky mám v černé neprůsvitné tašce a slyším, jak se dovolávají svého uplatnění. Bohužel, vím, že dnes na ně nedojde. Možná tak na ten bičík, když si rád nechává napláct, tak ten by vskutku zvládnout mohl. I tak ho musím postupně obeznámit, nejde to hned. Zrovna tohle se prostě nemůžeme uspěchat, už teď vím, že to moje roky budované sebezapření dneska projde šíleně těžkou zkouškou (jestli projde).
Jedeme metrem, celou dobu mu špitám do ouška, jaké prasečiny ho čekají doma. Spíš ze srandy, nic z toho ve skutečnosti v plánu nemám.
Chudák neví, co dřív. Čím blíže jsme domovu, tím více rudne. Rukou nenápadně překontroluji jeho džínové kalhoty, které sice zakrývají na pohled všelicos ale na dotek už méně.
Dan není doma, což je dost příjemné zjištění. Vysprchuji se a pošlu do koupelny i jeho. Zabere mu to na můj vkus až moc času, ale nevyptávám se, co tam takovou dobu dělal.
Hned jak vejde dovnitř, oblečený jen v boxerkách a tričku, dopluje až ke mně jeho nervozita. Ano, mluvit v teorii, slyšet něco málo… je jedna věc, ale skutečně zažít, zase druhá.
Nejsem žádný sadista, nebo už vůbec ne někdo kdo si hraje na člověka, co má letité zkušenosti s takovými praktikami. O tom vím jen to, že těch stupidních padesát odstínů je blbost, neboť hlavní hrdinka si nechává díky své slepé zamilovanosti líbit všechno i manipulativní jednání hlavního hrdiny, který ještě navrch má sklony k sadismu už někdy z dob svého dětství. Ta kniha vlastně říká, že kdo má sadistické choutky musel si automaticky projít v životě šíleně těžkým traumatem, kterého vede k vymýšlení idiotských smluv (já bych chtěl vidět některého právníka, když by takovou kravinu četl) a k tomu, že se k ženám chová jako k otrokům. Tereza to četla a nadšeně mi vylíčila celý děj, plus přečetla některé pasáže. Velice rád jsem jí tehdy shodil z jejího obláčku. Vždyť klidně můžou mít lidé vztah dominantna a submisiva, aniž by to automaticky znamenalo, že podřízený musí dostávat tresty, které mu způsobují bolest. Na tom to vůbec nemusí být založené. Ne každý submisiv je automaticky masochista, jenž potřebuje modřiny a krev k dosažení orgasmu (ale ano, jsou i takový, to jo). Ovce třeba vůbec není ryze submisivní typ, jen se mu líbí drsnější jednání, což znamená, že má pouze masochistické sklony a i tam bych dovolil pochybovat jak dalece sahají. Proto to vyzkoušíme.
Dojdu až k němu. „Nedívej se za mě, ale na mě,” přikážu mu. „Svlékni se.”
„Čo?”
„Do naha.”
Přetáhne si tričko přes hlavu, aniž by uhnul pohledem. Rty má stažené do úzké linky a bradu vystrčenou dopředu. Složím si ruce na hrudi a čekám, až si stáhne i boxerky a zůstane kompletně nahý. Dost mě zaměstnává pohled na štíhlé, atletické tělo.
„Zůstaň stát, ani se nehni.”
Z tašky vytáhnu tři pomůcky a každou pečlivě prohlédnu a pomalu vyjmu z obalu. Koutkem oka sleduji, jak poulí oči a hluboce dýchá. V momentě kdy vytáhnu černý bičík opletený tmavě modrou kůží, doširoka rozevře oči a stále jen zarytě mlčí. Vyzkouším pružnost, čím tvrdíš, tím více je třeba citu v ruce. Může to totiž kurevsky bolet, tenhle je však pružný a měkký. Ideální pro začátečníky, kam spadám, neboť jsem naposledy tuhle věcičku používal před sedmi lety.
Můj penis je v režimu online už delší dobu, ale když ho přejedu lačným pohledem, s bičíkem, který ledabyle držím v ruce, zatím poklidně podél své nohy, cítím, že mi chybí málo k tomu, odhodit hračky a prostě ho klasicky ojet.
Ale nechci, když si nechá rád naplácat, tak s tímhle by rozhodně problém mít neměl.
Důkladně si prohlédnu každou skulinku jeho těla, potěší mě, jak mu tvrdne penis, když se pohledem dlouze zastavím v jeho rozkroku.
„Ke mně.”
Pomalu překoná dvoumetrovou vzdálenost a zastaví se na patnáct centimetrů přede mnou.
„Buď v klidu, neublížím ti. Chtěl sis to vyzkoušet, prosím. Kdyby cokoliv, řekni prostě dost,” informuji ho.
Pouze přikývne. Odložím hračku na zem a přesunu se za jeho záda. Podvědomě se narovná. Položím mu dlaně na lopatky, škubne sebou. „V pohodě, Štefane.”
Bříšky prstů pohladím nahá záda, nahoru a zase dolů, vnímám každý sval, obratel, lopatky. Má velmi štíhlé a pružné tělo, které svědčí o cvičení, to bude tím tancem.
Sjedu dlaní níž až na jednu jeho půlku. Nehne se. Pokleknu na jedno koleno a druhou rukou už silněji přejíždím mezi svalnatými stehny. Chvíli ho jen takhle hladím. Jednou letmo, podruhé tvrději. Postavím se a přejdu před něj, abych to samé dělal i zepředu. Záměrně se vyhýbám jeho údu, který sebou s každým přiblížením mých prstů či dlaně povážlivě zaškube. Postupuji výš po jeho těle a sám se narovnávám, dokud se neocitnu před jeho vzrušením staženou tváří. Neodolám a hluboce ho políbím.
Obtočím ruku kolem jeho zátylku a silně stisknu. Překvapeně zamrká a nadechne se v komentář, který z něj nakonec nevyjde. Aniž bych povolil sevření, vjedu mu prsty druhé ruky do úst. Ne jemně, ale ani hrubě. Nechám ho je důkladně navlhčit a rovnou s nimi zamířím z jeho pusy, mezi jeho půlky.
Musím se kvůli tomu na něj víc natisknout. Vnímám lehké chvění jeho těla a odevzdaný postoj. Krouživými pohyby dráždím jeho otvor.
„Řekni, že chceš, abych tě šukal.”
Očekávám nějakou drzou poznámku.
„Ošukáj ma,” překvapí mě.
Na to přijde řada později.
„Hodný kluk,” vniknu jedním prstem dovnitř.
Přidušeně zasténá. Stále mi upřeně hledí do očí, zatímco postupně přidávám další prsty. Musí vnímat mojí vlastní erekci, žár našich těl. Přesto je krásně poslušný. Po přidání třetího prstu ustanu v dráždění. Dobré dvě minuty se vůbec nepohnu. Cítím tep jeho zrychleného srdce, horkost nahého těla. Vím, kde je jeho citlivý bod a svým dalším pohybem po něm přejedu a přitlačím.
Unikne mu hlasitý sten, ale stále mě propaluje očima. Uvolním zátylek, vyklouznu prsty z tepla a sehnu se pro černou hračku. Vím je jedno, mě osobně tohle nikdy úplně nebralo, nicméně sledovat jak si to druhý užívá už je jiný kafe, přesně proto jsem se k tomuhle týrání nechával občas Michalem přemluvit. Ale nikdy mě nedonutil si hrát na nějaké pošahané vztahy typu: pán a otrok, nebo pán a pes. A latex už vůbec, to podle mě patří na ženský.
Odstoupím a začnu placatým koncem jemně přejíždět po rozpálené pokožce, krku, klíčních kostí, prsních svalů, lehounce plesknu obě bradavky, až s sebou škubne, z úst mu unikne sten. Objedu linii břišních svalů, podbřišku a několikrát polaskám celou jeho délku.
Co nejněžněji plesknu odhalený žalud, na němž se skví první kapička preejakulátu. Zakloní hlavu a táhle zasténá. Šokovaně přihlížím jeho vyvrcholení, dostřik má daleký, pár kapek jeho spermatu krom podlahy zasáhne i má stehna.
Tak zrovna takhle rychlý vývoj jsem nečekal, přisuzuji to vzrušení z neznáma.
Zadívá se na mě a mlčí. Měříme se pohledy a já očekávám, že prolomí ticho první. Nestane se tak.
„No fajn, pro dnešek asi stačí,” promluvím první.
 
Prejdem k nemu a sotím ho na posteľ. Obkročmo sa na neho posadím. Cítim jeho erekciu ako ma tlačí do zadku cez jemnú látku boxeriek.
„Žiadne také. Teraz to chcem použiť všetko,“ zavrčím a hladne sa mu vrhnem na pery. Nerozpojím ich až dokiaľ sa Radek aj so mnou nepretočí.
„Cože?! Seš si jistý?“ venuje mi skúmavý pohľad a ja len vzrušene prikývnem. Spojí zasa naše pery a aj s boxerkami na sebe sa natlačí na môj otvor. Neviem ako sa to presne nazýva... sex na sucho? Ale práve teraz to vykonávame. Radková erekcia uväznená v jeho boxerkách sa trie medzi mojimi polkami. Je to vzrušujúce a Radkov výraz tesne predtým ako sa takýmto spôsobom urobí je na nezaplatenie.
„Na čtyři, však víš jak,“ zasmeje sa a postaví sa z postele. Najprv mi padne pohľad na jeho na nitku premočené boxerky, pod ktorými sa vyníma jeho pomaly chabnúci penis. potom si však všimnem aj Radkov naliehavý pohľad a tak prejdem po štyroch k čelu postele, o ktoré sa opriem rukami a vyšpúlim zadok. Radek sa prejde po izbe, otvorí nejaký šuflik a nakoniec sa vráti za mňa na posteľ.
Ani neviem ako a moje ruky sú k čelu postele priviazané tmavomodrou kravatou.
Nekomentujem to, pretože na to ani nemám energiu. Môj mozog je zastrený hmlou vzrušenia a ja som v móde kedy je moja slovná zásoba ovplyvnená čisto na slová spojené s aktom uspokojovania.
„Uvolni se,“ zašepká mi do ucha a olizne ho. Zježia sa mi všetky chlpy na tele. Bozkáva mi krk, chrbát, zadok a naspäť. Rukami sa stará o prednú časť môjho tela. Hladká ma, hrá sa mi s bradavkami a sem-tam len tak akoby náhodou mi zavadí o penis a gule.
„Prosím... už mi tam... nie... čo strč,“ vytlačím zo seba s vypätím všetkých síl.
„Takové chlípné zvířátko,“ zasmeje sa no jeho ruky a ústa z môjho tela zmiznú.
Cítim ako sa mi zrazu niečo studené tlačí na dierku. Žeby ten kovový? Tlačí sa no nejde to. Ani zďaleka nie je tak veľký ako Radkov, no je úplne suchý takže to proste nejde. Radek sa ešte chvíľu snaží a mne tým spôsobuje miernu bolesť, ktorá však uspokojuje moje masochistické ja.
„Ne takhle to nepůjde, musím použít gel,“ zamrmle si a mňa predstava toho, že aj to málo, čo je vo mne ma zasa opustí, vydesí. Nechcem byť zasa prázdny. Potrebujem niečo v sebe. Ani neviem prečo, no jednoducho prirazím na kovový análny kolík. Bolesť mnou prejde v doprovode slasti. Prehnem sa v dokonalý luk a zakričím v zmesi slasti a bolesti.
„Zbláznil ses? Chceš se roztrhnout?!’“ zhrozí sa Radek, no ja jeho hlas vnímam iba okrajovo. Chcem viac... potrebujem viac!
Otočím zaslzenú tvár na Radka (čo mi to biologické predispozície dovolia).
„Prosím... viac,“ zašepkám, pretože na viac nemám silu. Sledujem Radkov šokovaný výraz ako ho nahradí výraz maximálneho vzrušenia. S tichým zakliatím sa pozrie na môj anál a kolík povytiahne aby ho mohol prudko vraziť naspäť.
Chcel by som vzdychať. Naozaj... chcel by som aby z mojich úst vychádzali vzdychi. No zo mňa vychádza iba krik. Kričím v návaloch slasti a bolesti, ktorá mi spôsobuje ešte väčšiu slasť.
Sledujem radka ako sleduje miesto kde sa do mňa vnára kolík. Udiera ma po zadku bez premýšľania. Vsadím sa, že na ňom budem mať zajtra modriny.
Na chvíľu prestane a natiahne sa po niečo na zem. Využijem túto príležitosť a troch sa nadýchnem, rovnako ako prehltnem aspoň nejaké sliny keď už väčšina končí na matraci podo mnou.
Po čo sa zohol zistím hneď ako dopadne ďalšia rana na môj zadok. Je to bič. Udiera ma bičom a kolíkom plieni môj zadok neskutočným spôsobom. Zopár rán mi dopadne aj na chrbát, lopatky a boky. Kričím až mi nestačí hlas. Zopárkrát už ma sklamal a môj výkrik znel ako keď sa snaží spievať horár vysoké C v opere, kde zohráva hlavnú ženskú rolu. Ešteže tu nie je Dan.
Kolík opustí zadok. Reagujem na to smutným zamumlaním.
„Chtěl jsi použít všechno,“ odbije ma Radek a strčí mi tam ten umelý. Je to iné. Vážne je to iné. Neviem popísať, čo sa mi páči viac, no tento tak veľmi nestudí. Teda aspoň na začiatku. Predpokladám, že keď ma ten kovový opustil už nepatril medzi studené kovy.
Radek mi vlepí zopár pús na kostrč, pričom vráža kolíkom najhlbšie ako to ide. Bičíkom ma udrie po stehne a kusne mi do krku, zasa.
„Jo, seš sexy… kurva, málem bych zapomněl,“ narovná sa a prestane so všetkým.
„Čo... čo robíš?“ pozriem sa na neho. Nerobí nič, iba sleduje kolík v mojom zadku.
„Zavrť zadečkem,“ prenesie zastreným hlasom a mne poskočí srdce. Fakt ho to vzrušuje. Mám pocit, že si to možno užíva viac ako ja. Chcem mu na to niečo povedať, no keď vidím ten jeho vzrušený pohľad neodolám.
„Takto?“ opýtam sa a zavrtím jemne zadkom. Radek iba zavrtí hlavou. Čo po mne chce? Zavrtím zadkom najviac ako viem. Cítim ako ma jemný chvostík plieska po stehnách. Pripadá mi to skôr nechutné ako sexi, no Radek to očividne vníma inak. Oči má vytreštené a ústa otvorené.
Nechá ma zadkom vrtieť celkom dlho než jednoducho ten kolík vytiahne von. V sekunde mám dnu jeho obrovský penis, ktorý sa s kolíkmi nedá porovnať a tak to zabolí viac. No... som predsa masochista, nie?
Sex sa zvrhne na prahpusté sexuálne uspokojovanie. Radek do mňa buší ako mu zvieracie pudy porúčajú a ja ho nechávam. Takýto sex mám najradšej.
Vystriedame niekoľko polôh, keď sa urobím tretíkrát a Radek druhý. Za celý sex, ma prinútil povedať asi milionkrát: „Patrím ti... som tvoj.“
Asi stotisíckrát: „Som tvoja čubka!“
A asi... no proste veľa: „Šukaj ma tvrdšie! Hlbšie! Rýchlejšie!“
Kričal som tieto frázy a im podobné asi 2 hodiny, kým sa konečne unavil, poslednýkrát ma vyplnil a padol aj so mnou na sebe do postele.
„Čo sprcha?“
„Serem na to,“ odpovedal mi a pevne ma objal. V takejto polohe (on na chrbte a ja celý na ňom), sme jednoducho zaspali. Neprikrytý, neumytý, neutretý. A, že čistotný človek.
Ráno sa zobudím v rovnakej polohe ako som zaspal. no jeden rozdiel tu je. Radková pravá ruka je na mojom zadku a končekom prostredného prsta sa dotýka mojej dierky. Môže na to myslieť aj keď spí? Zvrhlík!
Chcem sa postaviť, no neskutočne ma bolí zadok. Asi prvýkrát v živote ma zadok bolí tak, že sa neviem pohnúť.
Môj chabí pokus o pohyb zobudí Radka, ktorý si ma premeria pohľadom.
„Bolí?“ opýta sa.
„Neskutočne,“ zasmejem sa.
„Jo, kdybys nebyl tak nadržený a nevrazil si ten kolík do sebe, bylo by to teď mnohem lepší,“ skarhá ma a rukou mi odhrnie vlasy z tváre.
„Keby bolo keby boli by sme v nebi. Prestaň byť ako moja mama a radšej mi pomôž.“
Neviem akými zázračnými pohybmi ma dokázal Radek postaviť zo seba na nohy bez toho aby to nejako extrémne bolelo.
„Ovce, co to je?“ opýta sa zhrozene zatiaľ, čo si ukazuje na podbruško. Miesto keď som mal zhruba svoj análny otvor keď som spal.
„Čo by to bolo? Tvoje semeno. Ja som sa chcel ísť umyť,“ poviem ihneď na svoju obranu no Radkov, šokovano-zhrozený výraz sa nestratil. Keby som vedel v pohode stáť a nemusel sa opierať tak by som možno aj utekal, no teraz mi stena dodáva jedinú oporu a tak mu môžem iba čeliť.
„Ne, to není jen sperma. Štefane, to je krev,“ prenesie potichu akoby sa bál, že ma vydesí. Čož sa mu aj celkom podarilo.
„Krv?“
„Krev.“
„Chceš mi povedať, že si ma natrhol?“ neubránim sa obvyňujucému tónu.
Radek mi nič neodpovie, iba sa postaví a prejde až ku mne. Prudko ma otočí a prinútí sa rozkročiť a predkloniť.
„Máš jí i na stehnech, asi budeš natžený, snad jen to. Kurva!“ uľaví si a narovná sa. „Nemohl jsi prostě počkat? Chtěl jsem to nalubrikovat!“ osopí sa na mňa. Horko-ťažko sa na neho otočím a venujem mu vražedný pohľad.
„Takže ty mi roztrháš zadok a ja som tu ten zlý?“
„Já?! Zadek sis natrhl sám. Ovce jedna hloupá! Víš, co to znamená? Minimálně tři týdny bez sexu!“ rozčuľuje sa zatiaľ, čo pochoduje po izbe ako lev v klietke.
Po krátkej výmene názorov o tom, že ja nebudem môcť minimálne týždeň srať a jeho serie, že 3 týždne nezasunie, ma doniesol do kúpeľne kde ma nechal samého sa umyť a napokon ma nechal takéhoto odísť samého domov. Hotový gentleman!
Po ceste som si v lekárni kúpil masť na hemoroidy. Niekto mi niekedy vravel, že to vraj pomáha. Malo by to urýchliť hojenie.
V nedeľu som zostal doma a preklínal deň kedy som stretol Radka. Rovnako ako každý ďalší deň keď som potreboval ísť na záchod.
V stredu sa mi na moje prekvapenie Radek vo svojom kabinete ospravedlnil . Ako spečatenie nášho vzájomného (neviem, čo odpúšťal on mne), odpustenia. Ma prinútil mu ho vyfajčiť. Nesťažujem si (teda aspoň nie teraz, tam som frflal jak stará baba), Radkov penis milujem v akomkoľvek podaní, no je to kúsok nepríjemné.
„Už si spokojný?“ prenesiem trucovito zatiaľ, čo zapíjam chuť jeho semena.
„Ne, budu až večer, pokud tohle předvedeš alespoň třikrát,“ žmurkne na mňa.
„Ha, tak na to zabudni. Večer ma nemáš k dispozícii,“ odbijem ho a prejdem k zrkadlu na stene aby som sa upravil.
„Jakto? Chodíme spolu, ne? Měl by si mi být k dispozici kdykoliv,“ vrčí na mňa a ja cítim, že každú chvíľu vybuchne.
„Idem s Michalom do kina,“ odpoviem mu akoby nič, akoby som nevedel, že ho táto informácia rozpáli do biela. S Michalom chodíme každý deň von. Má neskutočnú srandu z toho, že ma Radek natrhol. Rozumieme si a rozumie si aj s Lenkou (to bude tým, že milujú keď ja trpím).
Radek tresne päsťami do stola až spadne zakladač s papiermi.
 
„S Michalem do kina? Na co jdete?” zeptám se a sám se divím, jak poklidně to zní, na to, že moje prudká reakce v něm vyvolala vyděšený pohled.
„Na nejakú romantickú komédiu, nespomeniem si na názov,” odpoví a pozoruje mě s nadzvednutým obočím.
„Aha, no, tak si to užije,” usměji se.
„Čože?” zeptá se hloupě.
„Abyste si to užili,” zopakuji a zvednu se, abych posbíral spadané papíry. Má to hned dva důvody, první, že opravdu potřebuji sesbírat ty papíry, abych nějak zaměstnal ruce a pokusil se uklidnit. Druhý, nechci, aby mi viděl do tváře.
„Rozumieme si, chodíme spolu von v podstate skoro každý deň,” odvětí klidně.
Aha. Chodí spolu každý den ven a mně se o tom ani neobtěžuje říct?! Proč asi? Teď ať mi někdo zkusí tvrdit, že nepřiměřeně žárlím! On chodí ven s mým bývalým, rozumí si spolu, ani se mi tuhle maličkost neobtěžuje sdělit a pak tu budu já ten, co žárlí až moc? Není zrovna důvěra to, na čem vztah stojí?
Ale fajn. Nebudu za žárlivého. Ovládnu se, o nic nejde. Jak o ke mně, tak já k němu. Ukážu mu zrcadlo.
Zatímco pomalu skládám papíry na hromadu, snažím se zklidnit dech. Nádech, výdech, nádech, výdech.
Nemůže mi na něm záležet až tak moc. Ještě je brzy a navíc… furt řeším svoji žárlivost, ale nikdy mě nenapadlo řešit jeho věrnost. Vždyť ho pořádně ani neznám! Nevím, jak si na tom je. Může si tvrdit stokrát, že jsem pro něj bůh, ale i boha lidé zradili, proč by nemohl on?
„Jsem rád, že sis našel kamaráda, i když je to zrovna můj bývalý. Teď mě omluv,” popostrčím ho ke dveřím a ignoruji jeho překvapený výraz. „Mám seminář, kde musím za chvíli být, tak ahoj, napíšeme si,” usměji se skoro mile a zabouchnu za jeho vykulenýma očima dveře.
Před pár dny mě obvinil z natrhnutého zadku. Ten kluk mě začíná prostě srát. Drzost je jedna věc, ale neschopnost přiznat chybu, je zase druhá.
Udělal chybu s tím, že mě obvinil. On přirazil na ten kolík, on si může za roztrhnutou prdel. Chtěl jsem ho nalubrikovat… ale komu není rady, tomu není pomoci. Budiž, tohle bych ještě zvládl. Přešel bych to, až tak velkorysý jsem.
Ale aby každý den randil s mým bývalým a ani se neobtěžoval mi o tom říct?
Pardon, to nepřejdu.
Nezbývá mi, než starý dobrý způsob ignorace. Postupně ho vytlačím ze svého života. Dostal se do něj rychle, neměl by být problém ho stejným tempem vyřadit. Mohl bych si s ním promluvit a zase poslouchat chytré kecy, kterak svojí žárlivost a majetnickost přeháním. Neměl mi zrovna tenhle “malinkatý” detail sdělit? Měl.
Už nechci se znova motat v kruzích a poslouchat, že ten “magor” jsem tu já. Pardon, ale s tímhle končím.
Zkrátka já si s láskou nerozumím. Jednoduchý. Proč jsem se na chvíli nechal obalamutit? K čemu mi to celé bylo?
Naházím pár svých švestek do batohu a zamířím na seminář.
Po celý den se cítím podivně lehký, jako kdybych se zbavil břemena, co mě celou dobu táhlo ke dnu. Kolem páté hodiny potkám ovci před vchodem do školy, kterak se vykecává s Markem, když mě spatří, polekaně od něj uskočí, jak kdyby to nebyl jen Marek, ale rovnou kobra královská.
Ani to mnou nehne. Ani trošku. A sakra! Tenhle pocit lhostejnosti mi doopravdy chyběl.
Projdu kolem něj jen s jednoduchým: „Čus.”
Neotočím se, i když za mnou zavolá. Jdu dál a s každým dalším krokem získávám ztracenou sebejistotu.
Nebudu něčí ochočený tygřík, co skáče, jak ovce píská. Kdepak.
Rozhodnu se navštívit Terezu. Ve stručnosti jí sdělím, jak se Ovce chová, pro jistotu. Je někdy dobrý vyslechnout si rádoby nezaujatou stranu.
„Až dneska ti řekl, že se s ním vídá pravidelně?!” vyjeví se.
„Ano, proč bych si něco takového vymýšlel?”
„Mě hlavně překvapuje, že jsi vůbec někomu dal šanci. Ale co takhle mu naznačit, že se k tobě nezachoval právě fér?” projeví se v ní její odvěká snaha neřešit problémy jednoduchým přímým řezem. Taky jsem býval takhle naivní, a teď jsem si to znova vyzkoušel, sice na pár dní, ale to mi stačilo.
„Myslíš si, že je ideální mít zkraje vztahu takovéto problémy? Na začátku má být všechno růžové, ne? Lidé jsou pořád spolu, nemůžou jeden bez druhého být. Jsme spolu asi tak třetí týden a on už víc času tráví s Michalem než se mnou, uznej Terko, že to není normální.”
Sklopí zrak do desky stolu. „Jste oba jiný, na to, aby takový vztah fungoval, by to asi chtělo víc důvěry a taky víc empatie. Věděl, do čeho jde, tohle vypadá, jak když ti to dělá schválně. Na druhou stránku, třeba se nikdy s nikým tak žárlivým nesetkal a…”
„Co do toho sereš mojí žárlivost?! O tu nejde, jde o princip. Obviní mě z natržené prdele, kterou si natrhl v podstatě sám. Chodí ven s mým ex, ale řekne mi to až x dní poté a ještě v podstatě omylem. Ne Terezo, podle mě pro tohle není vysvětlení. Takhle to nemá zkraje být. Funguje nám to v sexu, ale nikde jinde ne. Nemá to smysl.”
„Víš, já se ti teď bojím poradit. Neznám ho, ale znám tebe. Udělej, co si myslíš, že je správně. Buď to pak olituješ, nebo ne,” usměje se smutně.
No, alespoň jsem se vykecal, hned jsem šel domů o další gramy lehčí. Skoro jsem si připadal, jako dřív. Jako v době, kdy mi ovce nelezla do života. Doma jsem sbalil všechny jeho věci a pod menším úplatkem v podobě pozvání na tři pivka, jsem vyslal Dana, ať to předá. Byl zpátky do hodiny s tím, že to dal Romanovi, kupodivu ani jeden z vlastníků bytu nebyl doma, nebo spíš pastýřka byla, ale ve sprše.
O kom se mluvívá… hned, co mi Dan oznámí, komu předal těch pár švestek, volá mi Roman.
„Ahoj Radku, dal jsem mu to na postel. Lence jsem nic neříkal, ale ty mi řekni, o co jde? Ať se můžu připravit.”
Bez větších průtahů mu shrnu situaci a i své dojmy. Po mém vysvětlení nastane pár sekund ticha.
„Nevím, co říct. Podle mě on to tak vůbec nemyslí, ani ho nenapadlo, že to tak budeš brát. Ale, chápu, co se mi snažíš sdělit… a nemusíš se bát, tentokrát nejsi žárlivý magor, ani trochu. Jsem na tvojí straně.”
„Díky, hlavně mi nezačni brečet do telefonu! Nebo zavěsím! Vlastně, já zavěsím i tak. Čus,” rozloučím se s lehkým smíchem.
Kolem večera mi ovce napíše, že se chce stavit. Odpovím naprosto jednoduše: Šetři kroky, jdu spát. Někdy jindy, možná. Dobrou noc.
Vzbudím se s takovým divným pocitem na hrudi. Je mi těžko, ale ranním krátkým běháním čítajícím pouhých deset kilometrů se mi povede ten pocit shodit. Nahradí ho lehkost. Přemýšlím celou cestu nad tím, jestli se chovám správně. Neměl bych si přeci jen s ním promluvit?
Jenomže myšlenka na to, že takhle vztah na začátku opravdu vypadat nemá, co bude dál? Přesně ta mě utvrdí v tom jak správné je mé jednání.
Štefana potkám jako na potvoru třikrát, ale pokaždé v davu lidí. Vždy ho jen s milým úsměvem pozdravím: „Ahoj Párku.” Nic víc, nic míň.
Na tréninku si ho krom pár vysvětlení, co dělá špatně a trošku komandování, neboť mívá záseky, jinak nevšímám. Ani neřeším, s kým trénuje. Popravdě, kdyby se mě někdo zeptal, tak to nejsem schopen ani říct, jestli byl ve dvojici s tím, oním či případně tou.
Záměrně hned, co skončí hodina, vyjdu z cvičebny ještě dřív, než většina lidí.
Zajdu do fitka, navštívím Romana, který je výjimečně doma. Zahrajeme starý dobrý CS 1.6 klasik. Boží věc, doporučoval bych střílečky hrát během zkouškového, ale i mimo. Kdykoliv má člověk ne zrovna dobrou náladu, tak to ohromně zabírá.
Mluvíme o všem možným, ale tématu mého (ne)vztahu se vyhneme. Roman mi přizná, že pastýřku asi miluje. Málem se válím smíchy po zemi, když to jeho “asi” zazní. Tak pokud jsem do někoho tvrdý, vím to určitě, ne?
V pátek si užiji volného dne lelkováním. Nejdu vůbec nikam. Nikdo mě na bytě neobtěžuje, když nepočítám odpolední návštěvu Markéty, která mě i Dana zapřáhne a společnými silami uvaříme Lasagne a nějaký random zeleninový salát. Navečer jdu do práce. Ovce mě bombarduje zprávami úspěšně už druhý den a tak si někdy kolem třetí hodiny mobil jednoduše vzteky vypnu. Nebaví mě to.
Už od začátku jsem věděl, že to celý je špatný nápad.
Podvědomě očekávám jeho přítomnost v baru. Dokonce mám i připravené, co mu povím, až na mě naběhne a zase začne mě obviňovat, jako kdybych já za to mohl, protože on chyby nedělá. Jen já.
Nasrat! Kdo mu sakra pomohl, když dobrovolně šel do auta se sadistou? (ano, já ho k němu navedl, ale šel s ním sám, kdyby měl trochu rozumu, tak by nevlezl do auta k někomu, koho zná dvě minuty, to sorry, ale jeho blbost). Kdo mu dovolil skoro všechno, co jiným celé roky zakazoval, aby se jen utvrdil v tom, že důvěra je drahá a blbě se zasluhuje? Varoval jsem ho o své žárlivosti, a jak se mi odvděčí? Schází se s mým ex, aniž by mi to byl řekl.
Ubohý. Začínám se těšit, až mi přijde od plic říct, na co si to hraju, a pak mu já od plic řeknu, jaký hovado je on.
Proč mě to kurník tak sere?
Nepřijde. Ani v sobotu, ani v neděli.
Vzato v pondělí na mě čeká před kabinetem.
„Ahoj,” usměje se na mě smutně.
„Ahoj, můžu? Potřebuji dovnitř,” kývnu na dveře, před kterými stojí.
„Mohol by som s tebou hovoriť?”  zeptá se tiše.
„Ááá Radku! Vás mi poslalo samo nebe!” ozve se za mými zády Peroutka.
Můj dnešní zachránce! Nevěřil bych, že ho někdy budu potřebovat.
„Copak potřebujete?” zeptám se zvědavě.
Jen něco těžkého přenést, ale když si všimne ovce, tak se stáhne. Bohužel, nesouhlasím.
„Ale, tady pan Válek už ví, co potřeboval. Rád vám pomůžu,” usměji se upřímně a ignoruji ten smutný ovčí výraz, který mi rozbuší srdce. Naštěstí se mi podivný tlukot podaří cestou do školní knihovny uklidnit.
 
Trápi ma to. Viem, že som mu to mal povedať skôr... nie mal som mu to povedať hneď. Alebo sa ho rovno pýtať, či mu to nevadí, keďže viem aký je. No to, čo s Michalom riešime tri dni, má byť pred jeho ušami ukryté.
Michal sa ku koncu týždňa sťahuje a Radek má za dva týždne narodeniny. Vlastne by som to ani nebol vedel keby mi to Michal nepovedal. Viem, že Radek na také veci nie je, no rovnako viem, že chcem aby mal so mnou všetko, čo do vzťahu patrí.
Bol som bezradný... jediné, čo mi napadlo bolo kúpiť mu nejaký proteín (ja viem, som veľmi kreatívny). Michal mi však dal zopár rád o tom, čo má Radek rád. Chodil s nim dlhšie a tak o ňom vie oveľa viac a preto som sa rozhodol sa s ním stretávať pokiaľ je ešte v tomto meste aby sme to naplánovali, čo najlepšie. 99,9% jeho rád sa točilo okolo sexu a tak sme pri tom aj zostali. Rozhodol som sa dať Radkovi najlepšiu noc jeho života, kedy si môže uspokojiť všetky svoje chúťky a potom to len tak akoby náhodou zakončiť tým 10l vedrom proteínu, ktoré som mu objednal. Nanešťastie sa nič z toho pravdepodobne neuskutoční. Radek ma ignoruje. Poslal mi všetky moje veci a správa sa akoby som bol iba jeho študent. Trápi ma to. Viem, že je nahnevaný a rovnako viem, že je to moja chyba a tak sa rozhodnem stretnúť v piatok pre zmenu s Terkou, pretože predsa len ona o ňom vie tiež oveľa viac.
„Tebe jsem dlouho neviděla… tak povídej, tuším, o čem chceš mluvit,“ neprekvapuje ma, že vie o čo ide aj keď som jej o tom ešte určite nevravel. Som si viac ako istý, že Radek sa s ňou o tom rozprával, čo je pre mňa istým spôsobom dobrá správa, pretože to znamená, že mu na mne záleží.V kocke jej vyrozprávam, prečo som sa stretával s Michalom a hlavne prečo som mu o tom nič nepovedal.
„Myslela jsem si, že to bude jinak,“ vyhŕkne šťastne a prestane sa venovať robeniu kávy.
„Čože?“
„Dostat se k Radkovi je docela umění, bylo mi jasné, že nemůžeš být takový hlupák, abys ho při první příležitosti podváděl navrch s jeho ex,“ vysvetlí mi vševediaco. Ako môže jeden človek vedieť všetko iba z jedného stretnutia? Vážne sme sa do teraz videli iba vtedy keď som tu bol s Radkom.
„No tak mi poraď, čo mám robiť,“ prepichnem ju prosebným pohľadom. Terka si iba povzdychne a oprie sa o operadlo stoličky, na ktorú sa pred chvíľou posadila (sedíme v kaviarni, pretože už som nemohol čakať a musel som sa vyrozprávať hneď).
„Co asi? Omluvit se.“
„Ja viem. Snažím sa o to už dva dni, no nedvíha mi a moje SMS ignoruje,“ odpoviem sklamane načo Terka vyskočí zo stoličky.
„A ty se mu chceš omlouvat přes telefon?! Běž za ním a prostě mu to řekni. A teď huš! Musím pracovat,“ vytlačí ma z dverí kaviarne a hodí po mne môj kabát.
No bola úprimná a mala pravdu. Dar z nebies mať takúto známu/kamarátku.
 
Dodatek autora: 

Zapomněla jsem dodat, že tohle je tedy předposlední díl :) Takže za týden (pravděpodobně jen týden) už bude závěr. Snad se vám to četlo dobře :)

4.97561
Vaše hodnocení: Žádné Průměrné hodnocení: 5 (41 hlas)
Detailní hodnocení není k dispozici.
Hodnocení:
4.9/5
- Komentářů: 10
Domů jsem dorazil s malou dušičkou a velkým očekáváním. Jsem si jist, že...
Hodnocení:
5/5
- Komentářů: 2
Ayato se probudil jako poslední týden zase dřív než Kyo. Šel udělat snídani a...
Hodnocení:
5/5
- Komentářů: 25
„Nechceš si zahrát basket?“ Díval jsem se na oranžový míč a snažil se skrýt...
Hodnocení:
4.7/5
- Komentářů: 5
Conor   Neviem, či moje okolie na tom bolo o niečo lepšie než...