Ryu
Čt, 12/06/2014 - 18:34
18

Nemohl jsem uvěřit na co to koukám... Já... Právě kopl no mrtvoly? Do hnoje? Nebo do mědvěda? Ale co by ten dělal v centru města že?....Nemám nejmenší tušení co to bylo ale, když se to pohnulo myslel jsem, že snad vypustím duši. "Aaahaaaah.." vydalo to ležící na zemi zvuk.... Byl to hluboký zvuk... Dalo by se říct lidsky znějící... Asi... Když jsem se nakonec odhodlal zvednout kus toho tmavého hadru myslel jsem že omdlím. Zůstal jsem tam stát jako tvrdý y se sevřeným hadrem mezi ukazováčkem a palcem a k tomu zvednutým malíčkem. Pod hadrem ležen pomláceny ale sakra velký chlap a to nemusím říkat že i když byl pomlácený tak to byl sakra ehm svalnatě, opálený, kousek. Měl dlouhé černo-blond vlasy. Vypadal jako nějaký zabiják ale přesto jsem od něj nemohl odtrhnout oči. Byl to chlap... Tak jako já... Tak proč se mi to tak líbilo? Pak se zas pohnul. "Ehhhh aaaahuuuu" zase se ozval. Pak jsem se vzpamatoval z prvotního šoku. zabalila jsem toho chlapa do toho hadru protože nic jiného poblíž nebylo a bylo docela zima. *co to sakra dělám?! No jasně... beru si cizího chlapa.. navíc někoho kdo vypadá na nájemného vraha...* nadával jsem si a snažil se ho unést.
Musel jsem vypadat komicky někdo oproti němu tak malý a navíc hubený. Ale bohužel se svým šprt vzhledem nic nenadělám. Kaštanově hnědé vlasy, po uši, pak safírově modré oči schované pod brýlemi, se jménem Hikaru samozřejmě to nemohl nikdo vědět, ale i tak a ještě k tomu mám na sobě školní uniformu. No mohu jen doufat, že mě nikdo neuvidí. Táhl jsem se celou ulici a každou chvilku odpočíval pak už u bytu jsem jen stál a šlo ze mě jen "heee heee heee heee" připadal jsem si jako ten maník kterého jsem nesl. Ten za celou dobu vydal dva zvuky "aaahaaaah" a pak "chrrrrrrr" musel jsem ho opřít o stěnu a aby mi nesklouzl a já mohl pohodlně odemknout, přitlačil jsem ho ke zdi svým, řekněme… pozadím...
Když se konečně dveře otevřely dokořán a já s ním konečně dorazil dovnitř, zapřemýšlel jsem kam ho dát... *měl bych ho osprchovat... všude měl krev... a je zraněný... jenže když ho budu sprchovat znamená to asi.. všechno... jen ho umyju nic víc... zachraňuju mu život.. ne?* to už jsem ho pokládal na postel a hadru nesl do koupelny. Kde jsem si vzal ručník a mísu s teplou vodou. Když jsem dorazil do ložnice položil mísu na stoleček vedle postele zjistil jsem něco divného... ten chlap na mě zíral... "uwaaaaah!!!" lekl jsem se a s pokrčenou nohou a ručníkem schouleným na hrudi jsem na něho vystrašeně zíral kdo by taky ne že ? Když na něho kouká 2metrový chlap se svaly jako gorila a vlasy dlouhýmy do půl pasu které byly černé ale konečky měl na blond a pak taky měl ohrnutý ret.. vypadal jako by vrčel nebo byl strašně opilej... a pak jeho oči... jeho nádherně fialové oči... mezitím co jsem obdivoval ty oči se předklonil a poblil mi postel... teď už strach vystřídalo naštvání. Tak já ho chci tady umýt, zachraňuju ho a on mi poblije postel a usne si?! Pak už následoval boj s tím když jsem z pod něho chtěl vytáhnout prostěradlo abych sklidil ten jeho.... dárek.... pak už jsem se dal do omývání... měl po sobě řezné rány, ale nebyly hluboké, jen jemné jakoby škrábance ale přesto nadělali dost krve. Měl je snad všude *To snad prošel růžemi nebo co?* když byl konečně omytý tedy až na jednu část, které jsem se prostě nemohl dotknout protože byla.... velká... výstavní... zřejmě lochneska... zuřivě jsem kýval hlavou a pokukoval po ní.
Ovázal jsem mu rány a pak se šel konečně se postarat o sebe. Když jsem se ale pokoušel usnout, nešlo to, protože kdo by spal v přítomnosti někoho takového takže nakonec jsem došel do ložnice a sedl si k tomu chlapovi, vzal jsem si knížku a četl si. Aspoň jsem se nemusel bát že mi tu umře... nebo něco podobného... raději jsem si ani nepředstavoval to taháni s mrtvolou. Je sice fakt, že soudě dle jeho váhy by se určitě rychle potopil, ale než bych jí tam dotáhl byla by nejspíše už v rozkladu, takže myslím, že to bych jí tady raději nechal a utekl... jak jsem tak přemýšlel, tak jsem samou únavou konečně usnul.
Měl jsem sen, jak mě pořád něco otravuje a já to pořád odháněl až jsem se nakonec fakt probudil a já zjistil že se nad mnou sklání postava s širokými rameny a vlasy jako vodopád dopadajíc okolo mé hlavy a zíraly na mě fialové oči. "Vstávej otroku! Chci jíst!" to byla první slova které na mě vypustil ten.... obří muž s lochneskou v rozkroku.
Po těch slovech jsem se vymrštil do sedu. Obr stačil uhnout. Škoda... Sice by to bolelo i mě, ale za ty slova si to zasloužil! "Otroku!? Co si sakra myslíš!? A kdo vůbec jseš?! .... A proč jsem sakra na posteli????" dořekl jsem když jsem si uvědomil že u něj sedím dost blízko. Usnul jsem přece v křesle ne? Nemohl snad... "Jsem.... Jsem princ Hakatu ostrova! Mé jméno je Natu! A ty jsi můj otrok! Tvým posláním a životním úkolem je se o mě postarat!!" říkal ten obr silným hlasem. Díval jsem se na něj jak na pošahance. Určitě musel být... Jak jinak tohle všechno vysvětlit?? "Nepraštil jste se někde do hlavy? Neutekl jste z blázince? " ptal jsem se se zvednutým obočím. Začal jsem se od něj raději pomalu sunout pryč. *Koho jsem si to sakra přivedl domů?!* Když jsem tak pokračoval v sunutí ani jsem si neuvědomil že už se sunout nemůžu protože ležím. Nade mnou jeho hlava. "Ehm....." nevědel jsem co sakra dělat. Zjevně byl šílený a teď mně chce zabít. "Buď v klidu otroku... jen ti ukážu kdo. Je. Tady. Pánem. Ze mě si tu srandu dělat nikdo nebude! Já jsem princ!" prskal na mě když ze sebe vyrážel tyhle veledůležitá slova. To jsem měl sakra říkat já ne?! To on si tu ze mě nejspíš střílel. Pak se jeho výraz změnil a on měl ďábelský úsměv jako bych byl nějaká pochoutka. Vůbec se mi to nelíbilo. "Etooo.. dobře dobře... jste princ... takže mě můžete pustit... jsem váš zachránce, kdybych vás sem nedotáhl, a to doslova, tak je z vás teď princová mrtvola!" s velkou lochneskou ale to už jsem neřekl. Spíše jsem se snažil dostat zpoza něj, jenže to jaksi nešlo. Doslova mě přišpendlil k matraci. Už jsem začínal mít trochu strach. "Neboj se otroku... Jen tě potrestám za tvou nevychovanost..." řekl temně když mi dával ruce nad hlavu a podržel je tam jednou rukou. Nejspíš mu došlo, že se chci bránit ať už tím potrestáním myslel cokoliv. Nejen že ten chlap byl sakra přitažlivej i přes jeho idiotské chování. Ale navíc byl nahej v mé blízkosti. Sice mě ohrožoval, ale nemohl jsem přestat myslet na tu lochnesku, ani na jeho tělo, ani na to, že jsem nejspíš na chlapy nebo na to, že jsem masochista a tohle se mi docela líbí… ale o to tu nejde! Ten chlap se na mě dívá jako na kus žvance, který by si měl dát jako jednohubku. Navíc ho neznám. Taky ze mě dělá otroka! Takže měl bych myslet především na to na co mám a ne ..... "C-c-co to?!" vykřikl jsem když jsem ucítil jeho druhou ruku na mých stehnech jak tam nebezpečně přejíždí. "Říkal jsem to, chci tě potrestat." Usmál se jako samotný ďábel a pak se sklonil k mému krku, kde přisál svoje rty. Jeho ruka neomaleně roztáhla moje nohy. Bránil jsme se teda, aspoň jsem se o to pokoušel, ale byla to marná snaha proti někomu, kdo je 2x větší než vy. Chvilku jsem se pod ním vrtěl a snažil se dostat z jeho dosahu ale, když se jeho ruka posunula výš a dotkl se mě… ano, přesně na tom místně… myslel jsem že umřu. Kousl jsem se do rtu, abych nezasténal. Cítil jsem jeho zuby, na mé klíční kosti. "P-p....přest... přestaň!" snažil jsem se ho zastavit i když teď už to bylo jen otázkou mé hrdosti. Nemohl jsem připustit, aby mě úplně cizí chlap takhle vzrušil. Navíc takovej magor. "Hmmmm... tvoje tělo říká něco jiného otroku!" zašeptal mi do ucha a pak mě políbil, dlouze a důkladně. Chvíli jsem si to užíval, než mi došlo, co řekl. Kousl jsem ho. Zasyčel, olízl si krvácející ret a usmál se na mě způsobem: *Tohle ti jen tak neprojde ty malej parchante.* Zachvěl jsem se. Jeho prsty už byly ve mně… neměl jsem ani oblečení a upřímně netuším, kdy to všechno stihl. V momentě kdy se ke mně přitisklo jeho svalnaté tělo, bylo přemýšlení nad moje síly. Cítil jsem všechno a už jsem si nemohl pomoci. I když to byl cizí chlap a pravděpodobně blázen. Já dlouho nikoho neměl a on to zdá se uměl moc dobře. Zasténal jsem a nakonec se poddal. Nejspíš toho budu litovat.
"Ale, ale. Otrok konečně chápe?" řekl se smíchem. Pak mi konečně pustil ruce a rty se sunul po mém těle níž a níž. Až nakonec dosáhl svého cíle a já ho ucítil na místě, kde bylo všechno slastí. Prohnul jsme se v zádech, zasténal a prsty jsem mu vpletl do jeho vlasů, které mě šimraly v tříslech. Pohyboval jsem pánví proti jeho ústům a on pohyboval zase prsty. "J-já... už... nemůžu.." řekl jsem. V tu chvíli mě pustil a já ucítil celou jeho váhu na sobě… teď měl obličej přímo přede mnou. Styděl jsem se. Styděl jsem se za to, že mám na sobě cízího chlapa, za to, že se mi to moc líbí i za to, že tu vzdychám, jsem zpocený, a zírám na něj až skoro prosebně. Jako by si mě najednou ochočil. "Vidím ve tvých očích co chceš... ale přece jen, tohle je trest." řekl a sklonil se k mému uchu. "Jdu do tebe." oznámil mi temně. Já si v tu chvíli vzpomněl jak velký je tam dole a než jsem si to uvědomil vyhrkl jsem "Myslíš, že se do mně vleze ta tvá lochneska?" když jsem si to uvědomil zakryl jsem si pusu a podíval se jinam... Tohle asi bude zlý. "Lochneska????" zeptal se. Myslím, že i z jeho hlasu šlo poznat, že to přirovnání ho trochu nakrklo. No a zase jsem udělal totální kravinu. "No lepší než velryba." zašeptal jsem a pak jsem se přikrčil. To jsem celý já a moje velká huba! Přesto jsem se neudržel při pohledu na jeho .... šokovaný obličej? No to asi bylo slabé slovo, protože vidět někoho tak velkého a taky namyšleného v šoku z toho, že někdo nazval jeho božské hmm nářádíčko velerybou je něco. Prostě jsem se musel zasmát, i když jsem se to snažil udržet, nešlo to. Věděl jsem, že za to zaplatím. Dosmál jsme se, když jsem ho cítil jak do mě chce vniknout. "Tak veleryba..." teď už to doslova zavrčel. "Jaký to neslýchaný otrok co pokukuje po svém pánovy, když je nemohoucí, dokonce přirovnává jeho části těla ke zvířatům." řekl naštvaně s úsměvem, který nevěstil nic dobrého. A taky, že ne… teda…jak se to vezme. V příštích vteřinách do mě vnikl tak prudce, že jsem myslel, že se rozletím. Bylo to bolestivé, ale příjemné zároveň. Pak začal prudce pumpovat boky a narážel do mě tak tvrdě, až čelo postele naráželo do stěny a já se ho musel pevně chytit abych zůstal na místě. Možná, že jsem se mýlil nebo tou rozkoší a bolestí jsem se bláznil, ale s každým výpadem proti mé pánvi jsme slyšel ho zašeptat "Veleryba." pak než jsem se nadál jsme oba vyvrcholily. Všechno se stupňovalo, až to nakonec vybouchlo. A taky myslím, že nejenom my jsme vybouchly, ale i nohy postele, páč jsme, zdá se, leželi na zemi a kolem se váleli třísky. Doufal jsem, že sousedi nejsou doma. Aniž mi došlo, co jsem právě udělal, že jsem se právě upsal ďáblovy a to neříkám naprosto hříšnému ďáblovi, tak jsem usnul v Natuově náručí.

Hodnocení: 
4.65476
Průměrné hodnocení: 4.7 (hlasů: 84)
Štítky: 
Detailní hodnocení není k dispozici.
Hodnocení:
5/5
- Komentářů: 16
„Nepleť sa do mojich vecí inak ťa zabijem a potom sa bez problémom...
Hodnocení:
4.9/5
- Komentářů: 7
Ziona mi povedala, že mám ísť ku najväčšiemu stromu v sekcii 3J. Sú to...
Hodnocení:
4.7/5
- Komentářů: 24
1999, konec října. Pátek, vokolo čtvrtý odpoledne. Je mi mizerně a začínám se...
Hodnocení:
4.8/5
- Komentářů: 3
Proč mám připoutané ruce k posteli a na sobě jenom trenky? To byla první...