Út, 28/09/2021 - 20:35
1

Theron ležel mezi kožešinami a pozoroval jej. Když tu nebyla Katla, nebyl důvod, proč by nemohli spát vedle sebe na plošině. Jsou přece oba muži.

Lovec ležel na boku, hlavu opřenou o paži a sledoval pravidelně se zdvihající a klesající hruď. Už to bylo několik týdnů, co se jeho sestra přestěhovala k Irbě a chlapec mu od té doby nedal spát. A jeho to děsilo, hodně. Ale ve skutečnosti ne tak moc, jak by předpokládal. S každým večerem, s každým ránem a každým dnem, jej více a více převládala touha se ho dotknout. Prohrábnout temně černé vlasy, pohladit bílou kůži a ochutnat rudé rty. A ten chtíč byl postupem času silnější, než obavy z takových myšlenek. Byl tak krásný, u všech bohů, byl tak nádherný.

Theron nevěděl co dělat. Hodně se za tu dobu spřátelili, ale cítil, že jeho pocity tuto rovinu začaly překračovat. Každou noc usínal déle než on a každé ráno se dříve probouzel, aby se mohl dívat na jeho klidnou spící tvář. A cítil, že už to asi dlouho nevydrží. Musí něco udělat, něco, co neohrozí jejich přátelství, protože o to v žádném případě přijít nechtěl.

Mladík se zavrtěl a otevřel oči. Sedl si, když viděl, že je Theron už vzhůru a promnul si tvář.

„Dobré ráno,“ zazíval. „Jsi už vzhůru? Zaspal jsem?“ Optal se a vstal z lůžka. Theron zakroutil hlavou. Arris se na něj podíval. „Snad ne další...Omlouvám se.“

„Ne, neboj se, spal jsi klidně,“ Odvětil mu lovec. Arris mluvil o svých nočních můrách, které už nebyly tak časté, přesto se sem tam objevily. Chlapec si je někdy pamatoval, někdy ani nevěděl, že křičel ze spaní a Theron jej musel probrat, aby mohl zase v klidu spát.

Arris přešel ke kádi s vodou a opláchl si obličej.

„Myslím, že budu spát radši na lavici,“ ozval se za ním lovec. Mladík se narovnal a překvapeně zamrkal. „Hrozně sebou v noci meleš, chci se taky občas vyspat,“ řekl Theron schválně ledovým hlasem. Doufal, že tak trochu potlačí své pocity, když k Arrisovi nebude tak přátelský. Chlapec posmutněl.

„To je mi líto. Měl jsi mi to říct dřív. Ale jestli je to kvůli mne, tak budu spát na lavici já,“ pronesl zklamaně Arris. „Dobře,“ odvětil Theron. Arrise jeho chladný hlas překvapil a cítil se špatně, že mu způsobil tak špatnou náladu. Chtěl se mu omluvit, ale než to stihl, Theron se oblékl a beze slova odešel ven.

Celý den byl pak lovec zamlklý a strohý. I když se mu mladík snažil zvednout náladu, pořád byl zamračený a odtažitý. Arris to pak nakonec vzdal. Jeho chování mu přišlo moc líto, ale nechtěl už raději muže dráždit. Až když usedli večer ke stolu se odhodlal.

„Therone, co se děje? Udělal jsem něco?“

Lovec jako kdyby jej neslyšel odpověděl ledovým hlasem: „Zítra půjdu na lov, budu celý den pryč. Ty dodělej během zítřka ty kožky, měl bys to stihnout. A nezapomeň zkontrolovat maso. Jdu teď spát, vyrazím brzy ráno.“ Aniž by čekal na nějakou odpověď vstal, opláchl svou misku a beze slova si lehl.

Arris zůstal sedět u stolu. Přešla ho veškerá chuť k jídlu. Byl zmatený a mrzutý z Theronova chování, přemýšlel, co asi provedl, že se jeho přístup tak náhle změnil.

Po pár minutách se konečně zvedl, sklidil ze stolu a ulehl na lavici. A přestože byl z práce unavený, trvalo dlouho, než konečně usnul.

 

 

Když se chlapec ráno probudil, Theron už byl pryč. Zklamaně se tedy vypravil do práce a doufal, že se mužova nálada trochu zlepší, až se vrátí domů. Udělal veškerou zadanou práci, trvalo to celý den, a očekával, že Therona přivítá s kořistí a v lepším rozpoložení.

Lovec dorazil domů až za tmy, s poměrně úctyhodným úlovkem. Statná laň mu však náladu nezlepšila a byl odtažitý jako předešlého dne. Jediné, co Arrisovi řekl, byl plán zítřejší pracovní náplně. Pak se v tichosti najedl a ulehl na lůžko.

A tak to pokračovalo několik dalších dní. Arris by spočítal na prstech jedné ruky, kolik vět mu za den Theron řekl a mladík byl z toho čím dál více zoufalý. Nevěděl, co se pokazilo, co on sám asi pokazil, ale drásalo ho to. Tak moc, že se jednoho večera odhodlal.

Byli po večeři a Theron se znovu bez jediného slova chystal na kutě, když k němu přišel Arris.

„Nevím co se stalo, nebo co jsem provedl. Ale nejsem hloupý, Therone. Pochopil jsem, že už mne tu nechceš. Ráno odejdu.“ Mladík se otočil, že si půjde lehnout, ale lovec jej uchopil za zápěstí. Pochopil, že byl odtažitější, než by chtěl a Arrisův odchod jej vyděsil. Tohle nechtěl. U všech bohů, připadal si tak hloupý. Nepřál si, aby Arri odešel, vlastně ani nevěděl co chce. Ale tohle to určitě nebylo.

„Počkej,“ zarazil jej a snažil se zachránit situaci. „Nechci abys odešel. Promiň, že jsem byl takový. Já,“ přemýšlel jak dál pokračovat a byl vděčný, že je chlapec tak trpělivý a poslouchá ho. „Mám jistý...problém. Ale není to tebou, to určitě ne. Je to ve mne. Prosím. Prosím, zůstaň.“

Arris se na něj upřeně díval. Byl zmatený, ale nakonec kývl. „Už nebudu tak protivný, slibuji,“ pokusil se na něj Theron usmát. Jeho srdce tajně zaplesalo, když mu nakonec mladík úsměv oplatil. Arris se pak otočil a ulehl na lavici.

„Pojď sem. Ať se pořádně vyspíš,“ houkl na něj muž.

„Budu tě zase budit, radši tu zůstanu.“

„Neboj se. Pojď sem, já si když tak poradím,“ znovu se usmál a Arris se nenechal dvakrát pobízet. Lehl si na lůžko a byl rád, že se nemusí choulit na úzké, tvrdé lavici. Popřáli si pak dobrou noc a zanedlouho oba pravidelně oddechovaly.

 

 

„Pojď sem,“ přikázal mu ten povýšený hlas. Stál před tou obrovskou postelí úplně nahý. Byli sami, před jeho zraky vykázal všechny ostatní chlapce a dívky a zůstal jen on sám. Tělo měl pokryté husí kůží, ale ne kvůli chladu. Kvůli strachu.

„Pohni se!“ zvýšil na něj svůj ledový hlas a on se neochotně došoural k posteli. Muž se k němu přiblížil, sedl si na okraj lůžka a roztáhl nohy. Pak jej uchopil za dlouhé vlasy, zatáhl a donutil ho tak kleknout.

„Kuř,“ pronesl bez jakéhokoliv náznaku emocí a zapálil si. On jej vzal poslušně do úst. Hnusilo se mu to, jeho přirození páchlo a mělo odpornou slanou chuť. Snažil se to ale ignorovat a dělat, to co stejně musel, co nejlépe. Věděl totiž, že v opačném případě by přišel trest. A ten muž za nespokojenost trestal velmi tvrdě.

Netrvalo dlouho a muž začal vzdychat a položil se do polštářů. „Jedno se ti musí nechat,“ pronesl mezi steny a nasál modravý kouř do plic. „Na to, že seš jen podělaná kurva někde z Hovnova, umíš kouřit fakt dobře.“

Začal vzdychal ještě hlasitěji, ale najednou se vymrštil do sedu, bolestivě jej chytil za vlasy a zatáhnul. Musel zaklonit hlavu, aby mu vlasy nevyrval. Pak se nad něj muž naklonil, tak blízko, že cítil jeho dech. „Možná až moc dobře,“ zavrčel. „Snad sis nemyslel, že si to odbudeš tak rychle? Ještě jsem s tebou ani nezačal.“

Hodil s ním na postel a on se neodvažoval otočit, dokud mu to nebylo dovoleno. Koutkem však zahlédl, jak něco uchopil do ruky. Bič.

Nebylo to poprvé, co ho na něj, nebo ostatní použil. Věděl tedy co přijde. Štiplavá bolest a rány v jednom ohni pokaždé, když se spletená kůže dotkla jeho pokožky. Prvních pár ran se dalo, v rámci možností, snést. Jak ale pokračoval, jeho záda i zadek pálily čím dál víc, až mu nakonec vyhrkly slzy. Teprve pak na něj rozkročmo zasedl, omotal mu bič kolem krku a zatáhl. Začal lapat po dechu a muž mu mezitím šeptal do ucha.

„Moc toužíš se nadechnout? Dovolím ti to, když mne hezky poprosíš,“ uslyšel a i když na něj neviděl, věděl, že se usmívá. Cítil, jak mu jeho bezmoc dělá dobře, jak si to užívá. Pokusil se promluvit, ale z jeho úst vyšlo jen chraptění. Muž zatáhl ještě o trochu více a zbavil jej tak poslední možnosti popadnout dech. „No tak...Popros mne,“ našeptával mu dál a v úsměvu odhalil bílé zuby.

„Pro...s-sím,“ vynaložil poslední zbytky kyslíku v plicích na chraptivou, téměř neslyšnou prosbu. V tu ránu kožený had okolo krku povolil sevření. Stačil jen sípavě popadnout dech a rozkašlat se, než ho mužovi ruce hrubě obrátily na záda. „Prosím, MŮJ PANE!“ Zavrčel na něj a vlepil mu pořádnou facku.

„Vidím, že se musíš naučit správným způsobům. Buď v klidu, odpouštím ti,“ slezl z něj a sebral ze stolku několik kusů provazů. „Dokonce budu tak laskavý, že tě to sám naučím.“

S těmito slovy mu spoutal ruce za zády. Pak omotal provaz kolem paží a hrudníku a přesunul se k jeho penisu. Bolestivě podvázal jeho úd i s varlaty a nakonec pevně spoutal i jeho kotníky.

On se bál. Strašně se bál, jako pokaždé, když byl v jeho přítomnosti. Na všechny byl krutý, ale jeho si oblíbil a vždy se na něm vyřádil nejvíc. Věděl, že když s ním zůstane, čeká ho jen bolest. Pokaždé měl pocit, že už dosáhl hranice, že už zažil to nejhorší. Ale on vždy vymyslel něco nového, další způsob mučení, posouval hranice dál a dál a on si byl jistý, že už to jednou nevydrží a zemře. Umučí ho v téhle posteli, v této ložnici, spoutaný, nahý, umlkne navždy rukou ďábla v lidském těle. Alespoň ten pocit ponížení, který měl ze začátku, už nepociťoval.

Z těchto myšlenek jej muž vymanil, když vstal a došel k vyřezávanému stolu. Z malé vykládané truhlice vyndal několik předmětů, on však ze své pozice nerozeznal, o jaké předměty se jedná. Sotva se mohl pohnout. Až když se k němu muž vrátil, rozpoznal v jeho dlani drahou dýku. Začal jí kroužit okolo jeho bradavek, kolem pupíku a pak po zbytku těla. On cítil to chladné ostří, měl z toho husí kůži a začal se třást. Když se nabroušená ocel dotkla jeho pravého boku, nevydržel a cuknul sebou. Ostří se mu díky nečekanému pohybu zarylo do kůže a způsobilo malou řeznou ránu, která však začala ihned krvácet.

„Hlupáku,“ zasmál se muž. „Můžeš si za to sám. Nedá se nic dělat, budu tě muset potrestat,“ znovu ho uhodil do obličeje a pak jej uchopil za čelist. Podíval se mu hluboko do očí a zavrčel: „Nebudeš ani krvácet, když si to nepřeji, rozumíš? Nebudeš mrkat, nebudeš ani dýchat, když ti to nedovolím!“ Další facka. A pak se přesunul k jeho chodidlům On si všiml, že je pořád vzrušený, snad ještě více než předtím.

Stál teď nad ním, u jeho nohou. Uchopil pravé chodidlo a zvedl další předmět. Dlouhou jehlu, nástroj tak nevinně vyhlížející. V jeho rukou se však stal nástrojem působící jen muka.

„S tvojí výchovou bude víc práce, než jsem čekal. Ale neboj se,“ vložil mu hrot jehly pod nehet,“ rychle se to naučíš.“ Jen to dořekl, začal pomalu tlačit a on ucítil strašlivou bolest, která se rozlévala do celého prstu a nakonec pohltila celé chodidlo.

Vyhrkly mu do očí slzy a snažil se ucuknout, ale držel jej pevně. Zasouval tu ostrou nepatrnost pomalu, hlouběji a hlouběji, až nakonec mladík začal křičet.

„Prosím, prosím můj pane,“ žadonil. Muž s úsměvem, užívající mladíkovo utrpení pokračoval. Zatlačil jehlu do půlky nehtu, když chlapec začal křičet z plných plic. Bolest byla nesnesitelná, ovládla jej bezmoc a přál si jen, aby to už skončilo. Slyšel, že čím víc křičí, tím více se jeho trýznitel směje. Křičel tak, že už snad hlasitěji nemohl a muž se smál a smál.

„NEE! PROSÍM, PROSÍM!!! UŽ NEEE!!!“

 

 

Plakal, strašně plakal a když se probral, cítil, jak ho z toho řevu škrábe v krku. Ale nemohl ten příval strašlivých emocí zastavit. A i když jej Theronovi ruce dostali do sedu a lovec se jej snažil utěšit, pořád vyděšeně lapal po dechu a brečel. Nemohl prostě v tu chvíli rozeznat, jestli je při vědomí, nebo je stále lapen v noční můře.

„Arrisi...klid, klid, byl to jen sen,“ šeptal Theron. Nakonec to lovec nevydržel, nevydržel se dívat na jeho muka a tak jej pevně, přesto jemně uchopil a objal. Sedíc ho držel v náručí a snažil se chlapce zklidnit. Cítil, jak se třese, jak mu jeho slzy dopadají na hruď a začal jej hladit po vlasech.

„Jsi v bezpečí. Neboj se, nedovolím, aby ti někdo ublížil.“ Když Arris zaslech ta slova, uvědomil si přítomnost, kde je a co se stalo. Zvedl uplakanou tvář a pronikavé oči, stále uslzené, upřel na Therona. On mu pohled, se vší vážností oplatil. Najednou měl potřebu vložit do toho pohledu veškeré své pocity, všechno, co chtěl, aby Arris věděl.

„Nikdo ti neublíží, dokud jsem s tebou,“ zašeptal znovu. Stále držel mladíka v objetí a pak ho vzal dlaní za zátylek. Palcem mu utíral slzy z tváře a uvědomil si, že chlapec se na něj dívá se stejným chtíčem.

Jeho pohled bylo svolení, tím pohledem říkal jedinou věc: Utěš mne. Teď nebo nikdy. Chci to stejně jako ty, tak už to udělej.

Poslechl. Sklonil se k němu, zavřel oči a jemně, téměř nepatrně se dotkl jeho rtů. Jen ochutnávka, jen příslib polibku a čekání na opravdový souhlas. Oči měl stále zavřené a okamžik, který mu však připadal jako roky, se nic nedělo. Začínal už panikařit, pochybovat, když najednou ucítil vlhké rty na těch svých. Polibek prohloubili. Arrisovi rty chutnaly sladce, přesně tak, jak si je Theron představoval. Pak se lovec odvážil, opatrně strčil jazyk do mladíkových úst a chlapec mu začal oplácet stejnou měrou. Líbali se nejprve opatrně, ochutnávali jeden druhého, až byl polibek čím dál více dravější a vášnivější. Začali se vzájemně zkoumat rukama. Hladili se, nejprve po ramenou a pažích, pak po hrudi. Theron pak pomalu sjel dlaní na chlapcův podbřišek a nakonec se opatrně prsty dotkl jeho údu. V ten okamžik Arris ztuhl a odtáhl se.

„Co se děje? Copak?“ Zašeptal, teď už trochu vzrušeně Theron. V jeho šepotu byla slyšet obava, polekal se, že se unáhlil. A taky nechtěl dělat něco, co by se Arrisovi nelíbilo. Chlapec uhnul pohledem. Sám nevěděl, co se stalo. Toužil po Theronovi, po jeho krásném těle, po jeho zájmu i vstřícné povaze. Cítil, jak mu imponuje, obdivoval ho jako člověka a byl mu vděčný. Ale bál se.

Něco v jeho podvědomí mu říkalo, že nechce, aby se jej takto dotýkal, i když vlastně nevěděl proč. Možná to bylo těmi sny, kde zažíval muka. Byly tak strašlivé, že nechtěl něco takového zažívat i v bdělosti. A pak mu zase něco říkalo, že s Theronem to bude jiné, že on by mu neublížil. Byl naprosto zmatený, sváděl ten vnitřní boj a začínal být zoufalý z toho, že neví jak se rozhodnout.

„Promiň,“ rozsekl jeho myšlenkové pochody nakonec Theron. „Asi bude nejlepší, když půjdeme spát a budeme předstírat, že se nic nestalo,“ řekl, trochu zklamaně a chtěl si znovu lehnout, když ho jemná dlaň uchopila za paži.

„Ne, počkej, prosím,“ Arris se na něj prosebně zadíval. Pak se konečně odhodlal a obkročmo mu dosedl do klína. „Omlouvám se,“ zašeptal mu teď do ucha pro změnu chlapec. „Chci to. Chci...tebe.“

Lovec jej pohladil po stehnech, která jej obklopila a pak se nenechal dlouho pobízet. Znovu se přisál na mladíkovi rty a vychutnával si je s veškerou vášní. Přitiskl se k Arrisovi tak silně, jakoby s ním chtěl splynout, tolik po něm toužil. Mladík se začal mírně pohybovat, třít své mužství o Theronovo. Začal být také velmi vzrušený. Lovec jej líbal po hrudi, jazykem si hrál s jeho bradavkami a z chlapcových úst se vydral vzrušený sten.

Muž si připadal, že pukne. A když se i za pár okamžiků Arris neodhodlal, odvážil se sám a zaplul, opatrně, do jeho rozkroku. Ulevilo se mu, když tentokrát neucukl a místo toho opět zavzdychal. Naposledy se mu vážně podíval do očí. „Nechci dělat nic, co by ti vadilo.“ Arris se pousmál a nečekaně sevřel jeho úd v dlani. Pevně, odhodlaně. Theron už pak na nic nečekal, vzal jej, položil ho na záda a sehnul se k jeho klínu, zatím co si třel vlastní penis. Nevěděl sice moc dobře, co má dělat, nikdy nic takového neprovozoval. Tak prostě dělal to, co si myslel, že bude Arrisovi příjemné a co by bylo příjemné jemu. A dle všeho to fungovalo, protože chlapcovo vzdychání bylo pravidelnější a hlasitější.

Muž se pak od penisu a varlat přesunul k otvoru a začal jej připravovat. I to se dle všeho jevilo Arrisovi jako příjemné. Dokonce tak, že se ke svému vlastnímu překvapení, zvedl na lokty a prohodil udýchaně: „Už můžeš, jestli chceš.“

Theronova hlava se zvedla zpod klína s překvapeným, ale dychtivým pohledem. Arris znovu kývl, že to myslí vážně. Vůbec se nebál, byl z toho sám překvapený. Možná kvůli tomu, že věděl, že Theron by mu neublížil, že kdyby se něco dělo, mohl by se ozvat a lovec by hned přestal. A navíc byl tak něžný. Arris si uvědomil, že to chce, stejně jako on.

Muž se nad něj naklonil a políbil ho. Pak si slinami navlhčil penis a začal do mladíka pronikat. Velice opatrně, pomalu a sledoval chlapcovu tvář, připravený přestat při sebemenším náznaku nevole. To se však nestalo, ani když už byl celý v něm a začal si užívat, jak je úzký. Začal přirážet, nejprve pomalu, pak rychleji a náruživěji. Mladík pod ním sténal slastí a třel si vlastní přirození, což Therona dovádělo k šílenství, téměř do extáze. Cítil, že už dlouho nevydrží, byl tak strašně vzrušený, jako nikdy v životě, přirážel a přirážel, zuřivě, uchváceně.

Hlasitě zasténal, když dosáhl vrcholu a naplnil Arrisovi útroby teplou tekutinou. A až když se mu krev začala hrnout znovu i do mozku, všiml si, že mladík pod ním stále vzdychá a rukou se snaží také konečně vyvrcholit. Uchopil, tedy jeho penis do své dlaně a dokončoval, co Arris začal. Za několik málo vteřin se i mladík téměř prohnul v zádech a hlasitě vykřikl, když pokropil Theronovu ruku svým spermatem. Hlasitě oddechoval, když se nad něj lovec naklonil, naposledy jej políbil a lehl si vedle něj. Nebylo třeba nic říkat, jen se k sobě přitiskli a do pár minut spali.

Ještě než lovec upadl do hlubokého spánku, pomyslel si, že Arris, je jeho nejkrásnější a nejlepší kořist.

Dodatek autora: 

Omlouvám se za případné překlepy a chyby. Užijte si další kapitolu :)

5
Vaše hodnocení: Žádné Průměrné hodnocení: 5 (hlasů: 2)
Detailní hodnocení není k dispozici.
Hodnocení:
5/5
- Komentářů: 16
„Nepleť sa do mojich vecí inak ťa zabijem a potom sa bez problémom...
Hodnocení:
4.8/5
- Komentářů: 28
„Samueli? Potřebuji, abys pro mě někoho sledoval,“ zavolá na mě otec poté, co...
Hodnocení:
4.8/5
- Komentářů: 4
Nevím, co mě probudilo, ale jistě s tím měl hlad co dočinění. Anebo že by...
Hodnocení:
5/5
- Komentářů: 2
Ambriel tichounce zasténá a otevře oči. Jde to ztěžka, protože má pocit, jakoby...