So, 01/01/2022 - 19:51
1

„Vaše Veličenstvo, je tu ještě poslední věc.“ Kníže Avar položil příbor a pohlédl na císaře, sedícího v čele bohatého hodovního stolu. Starý muž, šedivý, vrásčitý a s moudrým pohledem znepokojeně zamlaskal.

„Co ještě, Avare?“

„Jen maličkost, Vaše Veličenstvo. Zima je u konce a blíží se slavnost Zlatého květu. Je potřeba začít s organizací.“ Avar mluvil medovým hlasem a s pokorným úsměvem na tváři. „Ale, pokud se tím nechcete letos zatěžovat, bude mi ctí, postarat se osobně o vše potřebné.“

Císař se napil ze zlatého poháru a přikývl. Avara, stejně jako téměř zbytek šlechty, která tu byla, nesnášel. Byl však už hodně starý a nabídka, která jej zbavila dalších, vedlejších, povinností jej potěšila.

„Budiž. Ale tento svátek je mezi lidmi velmi oblíbený, tak doufám, že se ho chopíš zodpovědně.“

„Samozřejmě, Veličenstvo. Bude mi potěšením.“

Císař znovu kývl hlavou a vstal od stolu. Ostatní přísedící se také zvedli ze svých židlí a mírně se uklonili, když panovník odcházel. Avar se uchechtl, když císař opustil síň. Věděl, že starý muž bude s jeho nabídkou souhlasit a přišlo mu veselé, že si tím sám podepsal ortel smrti. Kníže byl nadmíru spokojen, že se jeho plán plní přesně tak jak má.

Atentát, který na císaře plánoval, spolu s dalšími představiteli šlechty, včetně barona Torrila, byl na spadnutí. A když odcházel z místnosti, pomyslel si, že letos bude slavnost Zlatého květu opravdu krvavá…

 

 

 

„Miluju jaro,“ vzdechla Katla. Seděla na lavičce před srubem a se zavřenýma očima si nechávala dopadat paprsky slunce na tvář. Theron seděl vedle ní a pokuřoval dýmku. Odpočívali po obědě a užívali si první vlnu teplejšího počasí.

„Těším se na slavnost. Irba říkala, že letos bude mimořádná.“

„Slavnost?“ Zeptal se Arris, který se zrovna vracel s vědrem od potoka. Katla otevřela oči a s Theronem se na chlapce překvapeně podívali. „No přeci slavnost Zlatého květu.“

„Nic mi to neříká,“ Arris si opláchl obličej a když se znovu napřímil a uviděl jejich překvapené tváře, zamrkal a nervózně se ošil.

„Co je?“ Zeptal se. Katla nevěřícně zakroutila hlavou. „U všech bohů, kde ty jsi to byl celý život? Vždyť je to jeden z nejdůležitějších a největších svátků!“

„Katlo!“ Okřikl jí mírně Theron, když spatřil Arrisův rozmrzelý výraz. Katla si povzdechla. „Je to slavnost k uvítaní jara. Slaví se tři dny, lidé se během svátku scházejí, společně hodují a modlí se k bohům. Zpívají se taky oslavné písně a co si budeme povídat,“ mrkla na Arrise a zasmála se, „taky se hodně chlastá.“ Theron se tak zasmál a přistoupil k mladíkovi.

„Jsem rád, že letos budeš svátek slavit s námi,“ řekl mu a chlapec roztáhl ústa v nádherném úsměvu.

„Mimochodem, s Theronem jezdíme před svátkem pravidelně do města na Zlatý jarmark. Prodáváme maso a kůže, a taky si trochu hrábneme do kapes a koupíme si něco pěkného. Loni jsem si tam pořídila krásný šátek,“ rozplývala se Katla.

„To je pravda. Ve městě vždy trochu nastřelíme ceny, tamní lidé si to mohou dovolit a před svátkem jsou štědřejší.“

Arris se usmál. Líbilo se mu, jak je Katla nadšená a i Theron vypadal, že se těší. Z obou vyzařovala dobrá nálada.

„Těším se, až se vrátíte domů a pochlubíte se, jak jste pořídili,“ přál jim upřímně Arris.

„Myslel jsem, že bys chtěl jet taky. Pomohl by ji mi s prodejem a pak si taky něco koupil.“

Mladík se zarděl. „Nemám peníze. A mimo to, nic nepotřebuji. Vy dva jste mi dali a dáváte dost.“

„Nejde o to, že něco potřebuješ. Můžeš si pořídit něco, co by jsi chtěl. A nemusíš být tak skromný. O peníze si nemusíš dělat starosti, pracuješ tvrdě a dobře. Zasloužíš si něco, co tě potěší.“

Theron se znovu usmál a stejně jak byla předtím natěšená Katla, začal být i on sám.

 

 

Cesta do města byla dlouhá. Spolu s několika dalšími obyvateli vesnice putovala trojice téměř celý den. Nakonec se ocitli před hradbami města a splynuli s davem, vstupujícím obrovskou bránou. Město bylo rušné, plné lidí a zvířat a páchlo po splašcích a potu. Arrise přesto uchvátilo svou rozmanitostí a životem. Davy lidí pomalu postupovali ulicí, všude byl slyšet hlahol, rozhovory, pokřikování a smích. Katla musela skoro křičet, když chtěla něco říct a Arris si ani neuvědomil, že se usmívá. Tolik ho město pohltilo.

Trvalo dlouho, než se dostali k samotnému tržišti. Theron vysvětlil Arrisovi, že musel několik dní předem poslat holuba s žádostí o malý prodejní plácek a že za to musí celkem dost zaplatit. Hned ho však ujistil, že náklady se mu každý rok vrátí téměř trojnásobně.

Postavili jednoduchý stánek a z povozu, který je doprovázel z osady vyložili zboží. Pak už zbylo jen čekat na zákazníky a kupce. Arrise prodej moc bavil, byl k lidem přátelský a usměvavý. Theron s Katlou ho skoro nepoznávali, ten stydlivý chlapec najednou komunikoval a dokonce i obstojně smlouval. Obchodu se dařilo a během jednoho už pozdního odpoledne prodali téměř polovinu zásob.

„Co byste řekli na pěkný korbel piva? Zajdu do šenku, támhle naproti.“ Nabídla se Katla, když pro dnešek končili. Theron přikývl a dal jí do ruky pár mincí. Pak zůstali s Arrisem sami.

„Nachystám nám spaní,“ usmál se mladík a došel do povozu pro pár kožešin a přikrývek. Lovec mu cestou říkal, že spí obvykle u stánku, protože město je v noci obvykle plné lapků a hrdlořezů, kteří se neštítí ničeho. Také vždy pro jistotu zůstal jeden vzhůru, na hlídce.

Rozložili tedy lůžkoviny na zemi a pak se oba posadili a odpočívali. Katla nakonec zašla do hostince ještě dvakrát, protože pivo bylo dobré a po náročném dni jim přišlo k duhu. Poté se domluvili, že první hlídku bude držet Arris, pak Theron a nakonec, ke svítání Katla. Dívka se tedy uložila ke spánku, a díky náročnému dni i ležáku usnula téměř okamžitě.

„Měl by jsi jít spát,“ zašeptal Arris, když s Theronem seděli vedle sebe. Osvětlovalo je jen jemné světlo pár pochodní, které byli sem tam rozmístěné na domech. „Asi ano. Ale celý den čekám jen na to, abych tě políbil,“ špitl Theron ještě tišeji a naklonil se k usmívajícímu se chlapci. V objetí se dlouze líbali až Arris lovce jemně odstrčil. Přemluvil ho nakonec, aby se taky uložil ke spánku a konečně si odpočinul. Theron usínal držíc chlapce za ruku.

Noc proběhla v klidu. Hlídky si střídali po domluveném čase a než se nadáli, nastalo ráno. Lidé už s prvními slunečními paprsky začali plnit tržiště, doufajíc, že nakoupí to nejlepší na slavnost a i něco pro své potěšení.

Stejně jako první den, šly obchody velmi dobře. Navíc bylo krásné ráno, což přilákalo další zákazníky. Arrise prodej velmi bavil, líbila se mu ta všudypřítomná energie města, dobrá nálada a rozmanitost.

Bylo už skoro poledne, když najednou dav téměř utichl a pozvolna se rozestupoval. Uvolňoval cestu pro barona Torrila a jeho družinu, kteří přijížděli na koních do hradu, který se tyčil nad samotným městem. Torril působil nafoukaně a projížděl tržištěm pomalu, aby mohli poddaní vnímat jeho majestát. On sám ale málokomu věnoval pohled a byla to nejspíš krutá hra osudu, že stočil oči zrovna na Theronův stánek.

Prudce zastavil a nevěřícně se zadíval na chlapce, jak se s úsměvem baví se starším mužem a dívkou. Když se vzpamatoval a ujistil sám sebe, že se mu to nezdá, začal přemýšlet. Zabít ho tady a teď by byla šílenost, vyvolalo by to rozruch, lidé by zpanikařili a vyvolal by tím jen nežádoucí otázky. Skoro zaúpěl, když si nakonec uvědomil, že bude muset požádat Avara o pár stráží, aby ho mohl zatknout a zabít jej v útrobách hradu. Vymyslet důvod k zatčení bude to nejjednodušší, tačí ho obvinit například z krádeže a nikdo už se ptát nebude. Ale baronovi naskočila husí kůže, když si uvědomil, jak moc bude Avar zuřit.

Beze slova pak pokračoval v cestě a modlil se ke všem bohům, aby to neodnesl on sám.

 

 

Potily se mu dlaně a nervozně přešlapoval na místě. Když sdělil Avarovi, co viděl, čekal, že začne okamžitě zuřit. Místo toho kníže vstal z křesla, klidně přešel ke stolu a zapálil si. To však barona znervózňovalo ještě víc.

„Víš, Torrile, už kvůli tobě doufám, že je to nepovedený žert,“ prohlásil suše a vyfoukl kouř z úst.

„Obávám se, pane, že nikoliv. Je mi to líto, omlouvám se, ale pokud mi dáte ještě šanci-“

„Mlč!“ Přerušil ho, teď už mnohem podrážděněji Avar. Přistoupil k němu a zadíval se mu přímo do očí. Torrilovi se v tu ránu už nepotily jen dlaně, ale taky půlky.

„A teď mne dobře poslouchej,“ zašeptal ledově kníže. „Posral jsi to, neskutečně. Ale, jak už jsem kdysi říkal, mám tě docela rád. Vyřešíme to ale trochu jinak,“ Avar znovu přistoupil ke stolu a nalil si víno do poháru. „Napravíš svou chybu tak, že zjistíš, kde ten kluk teď žije. A taky mi seženeš ty dva kretény, co měli na starost se ho zbavit a přivedeš je. Potom ti řeknu co dál. A teď vypadni!“

„Ano, můj pane,“ Torril sklopil zrak, otočil se a odešel.

Za dveřmi si úlevně oddychl, že vyvázl překvapivě dobře a na chodbě se srazil s nahou dívkou, kterou si nechal kníže zavolat. Jak procházel mezi zdmi hradu, uslyšel najednou její naříkání, pak křik. Zastavil se a poslouchal, až nakonec její prosby utichly. Zavrtěl hlavou a vydal se z hradu, aniž by si za pár minut vzpomněl na nevinné děvče, které na vlastní kůži poznalo, jak to vypadá, když se kníže rozčílí a které přestal bít, až když se skácelo na zem, z uší vytekla krev a oči zůstaly mrtvolně otevřené.

 

 

 

Netrvalo to dlouho, Torril měl dobrou motivaci pospíšit si se zadanými úkoly.

Nejprve se chtěl vrátit na trh a nenápadně vyzpovídat samotného Arrise. Už se připravoval, jak zapřede přátelský rozhovor s ním a jeho doprovodem. Než se tak ale stalo, jejich stánek už byl prázdný. Od ostatních trhovců se dověděl, že své zboží vyprodali brzy a jeli domů. Naštěstí byli velmi přátelští a sdělili, v několika přátelských rozhovorech s prodávajícími sousedy, odkud pochází. Baron byl rád, že první část úkolu má za sebou a hned nato si dal zavolat dva muže, kteří měli chlapce odstranit..

A tak teď znovu stál před Avarem i se s těmi dvěma pitomci, co mu tak zavařili.

 

Tentokrát se nepotil jen v obličeji, ale i mezi půlkama. Vytáhl z kapsy kapesník a otřel si jím čelo. Stál vedle mužů, kteří vypadali ještě nervózněji, když sledovali knížete, jak si s kamennou tváří čistí nehty luxusní dýkou. Po chvilce ticha, která provinilcům připadala jako nekonečná, k nim přistoupil. V rukou si pořád pohrával se zbraní.

„Nějak pořád nedokážu pochopit, jak jste se mohli opovážit, nesplnit zadaný úkol. Naprosto jednoduchý úkol.“ Promluvil děsivě klidně k Prvnímu a Druhému. Oba se začali klepat a potit, věděli a už mnohokrát slyšeli, čeho je kníže schopný, obzvlášť, když není po jeho.

První se odhodlal promluvit: „Vaše Knížecí Milosti, dovol-“

„To on!“ Skočil mu naléhavě do řeči Druhý. Padl na kolena a prosebně se na šlechtice zadíval. „Jasnosti! Je to jeho vina! Říkal jsem mu, že ho podřízneme a bude hotovo, ale on si s ním chtěl ještě užít! Poslal mne zpátky ke koním, když jsem odcházel, viděl jsem, jak si sundavá kalhoty!“ Zoufalostí už téměř křičel.

První na něj vrhl nevěřícným pohledem, který se v okamžiku změnil ve vztek. Než však stačil vydat hlásku, aby oponoval, spatřil jak, snad během vteřiny, Avar uchopil klečícího muže za vlasy a jedním přesným máchnutím mu prořízl hrdlo. Krev vytryskla jako gejzír a pokryla knížecí tvář i šat. První v šoku a s otevřenými ústy sledoval, jak si Avar jemně sáhl ke koutku úst, kam mu stekla kapka krve, a pak si zakrvácený prst, téměř labužnicky, olízl.

„Takže,“ přistoupil Avar k Prvnímu a bez jediné emoce ve tváři. „Doufám, že je tohle dostatečná motivace. Budu totiž opět tak laskavý a dám ti druhou šanci, můžeš napravit, co jsi podělal. Ale tentokrát, to uděláme jinak…“

 

 

„Něco pro tebe mám,“ řekl Theron, když večer odpočívali na lůžku. Chlapec se překvapeně zdvihl na lokty a upřel na něj zrak. Sledoval, jak se lovec pousmál, pak vstal a vrátil se zpátky s podlouhlým předmětem, zabaleným do plátna. Podal jej sedícímu mladíkovi a přisedl si.

„Co je to?“ Zeptal se Arris, než začal dárek rozbalovat. Theron mu jen pokynul, aby se podíval. Chlapec tedy opatrně rozložil látku. Na klíně mu teď ležel krásný tisový luk. Vydechl a opatrně jej vzal do rukou, aby si ho prohlédl ze všech stran.

„Therone, já…“ zašeptal se zrakem pořád upřeným ke zbrani.

„Koupil jsem ho na trhu, když jsem měl hlídku. Doufal jsem, že bych tě mohl něco naučit, když budeš chtít,“ zarděl se nervózně lovec, když Arris stále nic neříkal. „Ale pochopím jestli-“

„Je nádherný. A budu rád, když mne budeš učit. Mockrát ti děkuji,“ Arris se na něj konečně podíval a usmíval se. Theronovi se dokonce zdálo, že se mu trochu lesknou oči. Chlapec opatrně odložil luk stranou a přitiskl se k muži. „Ale já pro tebe nic nemám. Omlouvám se,“ zašeptal omluvně.

Theron se usmál. „Já mám tebe. Mám víc, než jsem si mohl kdykoliv přát,“ pohladil jej po havraních vlasech a vášnivě ho políbil.

Položili se na kožešiny a hořečnatě se líbali a hladili. Vnímali intenzivně jeden druhého, ochutnávali se a mezi polibky vzrušeně oddechovali. Theron se sklonil k Arrisově klínu, vzal jeho penis do úst a začal si s ním hrát. Slyšel jak mladík slastně zasténal. Už věděl jak na to, co má Arri rád a vychutnával si to příjemné mučení, jak se chlapec svíjí a vzdychá, obzvláště když laškovně přejíždí jazykem špičku jeho údu.

Po chvilce se lovec znovu naklonil nad Arrise. „Už to nevydržím,“ zašeptal vzrušeně mezi polibky. Mladík se jen usmál, když ho Theron uchopil pod koleny a přisunul k sobě. Za pár okamžiků už cítil, jak opatrně, pomalu, vniká do jeho útrob a slastí zaklání hlavu. Pak už netrvalo dlouho, aby oba přivedl do extáze. Vyvrcholil a ještě si užíval pohled na Arrise, který se dostal na vrchol pár vteřin po něm. Byl to nádherný pohled, když vyděl jeho tělo ve slastné křeči a slyšel jak skoro křičí.

Nechal ho vydýchat a pak, aniž by sám věděl proč, jakoby mu ta slova omylem vypadla z úst a on je nestačil zachytit, vyhrkl:

„Miluji tě!“

Trochu se polekal, že to vyslovil. Cítil se i trochu trapně a napjatě sledoval, co na to Arris. Ten se na něj překvapeně a vážně podíval. Klekl si poté naproti němu, vzal jeho tvář mezi jemné, téměř ženské dlaně a podíval se mu hluboko do očí.

„A já miluji tebe,“ odpověděl mu a sladce lovce políbil.

 

Hned druhý den začal Theron učit Arrise s lukem. Vyrobil jednoduchý terč a zavěsil jej na strom vedle srubu. Pak vysvětloval jaký postoj má mladík držet, jak vysoko má mít lokty, jak se dívat. Potěšilo ho, že Arrise to opravdu baví a rád se učí.

„Srovnej záda a loket dej trochu víš,“ naváděl ho, když stál za ním. Lehce se dotkl jeho paže a nasměroval ji do správné pozice. „Nemysli na nic, soustřeď se jen na svůj cíl.“

„To jde celkem těžko, když se ke mně takhle tiskneš,“ zasmál se Arris.

„Soustřeď se,“ usmál se i Theron a krok poodstoupil. Arris se párkrát zhluboka nadechl, vydechl a pak dech zadržel. Pak uvolnil prsty, pustil tětivu a vypustil šíp.

Terč minul o dobrý metr.

„Nesměj se, nikdy jsem to nedělal,“ zachmuřil se chlapec, když se Theron uchechtl. „Já vím. Promiň. Jen tě škádlím. Měl jsi vidět mne, když jsem se učil.“

„Až na to, že ty jsi byl malý kluk, co se sotva naučil mluvit.“

„To je pravda,“ zasmál se znovu Theron. „Tak šup, ještě jednou. Po jednom šípu se střílet nenaučíš.“

Arris se připravil a nakonec vystřelil šíp do okraje terče. Trochu se zaradoval. Jestli měl na něco štěstí, tak na svého učitele.

 

5
Vaše hodnocení: Žádné Průměrné hodnocení: 5 (hlasů: 3)
Detailní hodnocení není k dispozici.
Hodnocení:
4.4/5
- Komentářů: 10
Až v autobuse si uvedomím čo všetko sa stalo. T-to že som vážne spravil?! Ako...
Hodnocení:
5/5
- Komentářů: 3
Bylo už docela pozdě večer, když se konečně Sam vrátil do hotelového pokoje a...
Hodnocení:
4.6/5
- Komentářů: 6
Bylo to už dávno, kdy velký Arcimág a alchymista stvořil mocný artefakt....
Hodnocení:
4.7/5
- Komentářů: 4
Společně s Atsushim jsme procházeli temnou chodbou a hráli si na slepce. Všude...