Ne, 30/12/2018 - 00:56
4

5. srpna 1666

   Uběhly už tři dny, kdy Angelina vyhlásila nepřímou válku řediteli divadla. A taky tři dny od doby, kdy ji cikánka pozvala k sobě za kus plachty po představení. Nepřímá nabídka mizerně placené práce Angelině nevadila. Pokud přetáhne lidi od divadla sem a ukáže jim, že umění má i jinou podobu, bude jedině ráda. Její pomsta bude sladká.

   Cikánka ji toho dne po představení představila ostatním s tím, že její profesi určí po pozdějším průzkumu.

   Nebyli moc rádi, ale přijali ji.

   Nyní stála před hostincem, kde bydlela Dorothy Bloodworthová. Byla špinavá, hladová a nevyspalá. Ale pořád silná na duchu a s čistou myslí. Potřebovala si promluvit. Potřebovala někoho sevřít v náručí. Emily opustila dům krátce po ní, aby se vyhnula tahanicí s divadelními zřízenci o majetku. Ani se jí nedivila.

   Pomalými, nejistými kroky vešla dovnitř. Vzduch byl dusný, všude zapáchaly odpadky a krysy utíkaly rychle za roh, sotva slyšely něčí kroky. Po zemích se váleli opilci nebo bezdomovci. Když Angelina vešla dovnitř, našla jen vyhaslé lidské schránky a prázdné existence, které se utápěly v alkoholu a hořekovaly nad svými mizernými životy. Povšimla si také manžela Dorothy, který byl obklopen lehkými děvami a vykřikoval něco o politice ve svém jazyce. Zde mu nikdo nerozuměl, ani Angelina. Jen znala jména, která vykřikoval. A to ji děsilo.

   Vyšla po schodech nahoru spěšnými kroky.

   Na chvíli zaváhala. Nakonec jemně zaklepala a odstoupila o krok dozadu. Má vůbec právo sem jít?

   Sotva se otevřely dveře a ona za nimi spatřila svou plavovlásku, srdce jí div nevyskočilo z hrudi. Pořád tak okouzlující a nevinná. Dorothy, sotva spatřila ženu, jejíž hlas ji očaroval hned během prvního představení, vrhla se jí kolem krku a pevně sevřela u sebe. Angelina chvíli váhala, než ji opatrně sevřela také v náruči.

   „Jste krutá, Angelino,“ zašeptala Dorothy plačtivě a objala ji pevněji.

   Angelina jí jemně prohrábla vlasy. „Omlouvám se, Dorothy,“ zašeptala. Přiměla ji učinit pár kroků dozadu, aby se dostaly dovnitř a ona za nimi zavřela dveře. Opřela se o zeď a povzdychla si. „Omlouvám se,“ zašeptala znovu. „Bylo toho… poslední dobou trochu moc.“ Jemně ji pohladila po zádech.

   Dorothy k ní vzhlédla. „Co se stalo?“ zeptala se jen.

   Angelina mlčela. „Nic,“ zalhala. Cítila její hebké dlaně, jak jí projíždějí vlasy.

   „Nevypadáte dobře, Angelino. Co se stalo? A mluvte pravdu,“ řekla Dorothy ustaraně. Přiložila jí ruku na čelo a trochu ucukla. „Hoříte…“

   Angelina se pousmála. „To nic. Jsem v pořádku.“

   „Nejste… Měla byste pít bylinkový čaj…“

   „Dorothy, nepřišla jsem se sem hádat,“ řekla Angelina narovinu a taky jí prohrábla vlasy, až ženě před ní zrůžověly tváře. „Smím vás políbit?“

   „Ovšemže,“ vydechla Dorothy nedočkavě a přivřela oči.

   Angelina se k ní snížila a jemně ji políbila na rty. Byl to krátký polibek, skoro jako polibek na přivítanou. Jediný pohled však stačil, aby ji posléze Dorothy políbila hladově, dravě… tak náruživě, jak to uměla jen ona. Dny, které strávily od sebe, změnily se nyní v čistý chtíč, který je ovládl. Opět zhřešily, když uspokojovaly tu druhou tak, jak to uměly jen ony. Ten svůdný hlas Angeliny, když sténá její jméno, smí slyšet jen Dorothy. A tu stydlivou tvář zpoza dlaní smí spatřit jen Angelina.

   Měly spolu tajemství a dnes k nim přidaly ještě jedno.

   Ještě jeden hluboký, smyslný polibek, než se od sebe odlepily a ulehly jedna vedle druhé a oddychovaly. Angelina očima spočinula na těle Dorothy, které přímo vyzývalo, aby si ji vzala znovu, aby se jí znovu dotkla na místech, která zná jen ona. Koutky se jí mírně zvedly, když ji chytila pevně za ruku. Dorothy se k ní přitulila a opřela se o její rameno.

   „Co bude dál, Angie…?“ zeptala se tiše.

   „Netuším,“ uznala Angelina znaveně, upřímně.

   „Máte nějaké zprávy o svém muži? Či sehnala jste jinou práci, když jste odešla z divadla? Ach… Omlouvám se. Vyzvídám.“

   Angelina jí prohrábla vlasy. „Nic se neděje, má drahá,“ políbila ji do vlasů. „Nic o mém muži. Považují ho za mrtvého… Odešla jsem z divadla dobrovolně. Není třeba smutných tváří. Budu však pokračovat ve vytváření umění, jako doposud, jenom trochu jiného druhu.“

   „Malířství?“ zpozorněla Dorothy.

   Angelina se hrdelně zasmála. „Ne, drahoušku. To přenechám na vás. Vy máte jistě talent,“ řekla mile a políbila ji na rty. „Namalujte obraz jenom pro mě.“ Rty sjela po jejím krku směrem dolů k rameni. „Takový obraz, který bude vyzařovat vaši lásku…“ Špičkou jazýčku přejela po narůžovělém hrbolku na jejím ňadru. „Vaši chtivost…“ Zamířila dolů k jejímu odhalenému klínu a něžně ji políbila na podbřišek. „Vaši vzrušenost, když na mě pomyslíte.“

   Dorothy tiše vydechla. „Nemučte mne, Angelino,“ zašeptala vzrušeně.

   Angelina se nevinně usmála. „Jsem krutá?“

   „Ano, a moc…“

   Angelina se opřela o lokty a vyhoupla se nad ni, aby ji znovu políbila. „Proč tedy nevoláte o pomoc?“

   „Vaši krutost si užívám,“ zašeptala Dorothy proti jejím rtům, než se jí přisála na krk. Angelina přivřela oči. Jak nedůstojně ji to označila. Mírně s sebou škubla, když ta neposedná bohémka přidala i kousanec.

   „Zlobíte,“ ušklíbla se na ni.

   „To já ráda,“ zaculila se Dorothy nevinně jako dítě. Rukami jí pomalu sjela ze zad, sotva se jí dotýkaje špičkami prstů, až k jejím bokům. Ten letmý dotek vytvořil Angelině po celém těle husí kůži. Dorothy pohlédla na její ňadra a nahnula se k ní, aby mezi nimi spočinula se svou hlavou. Angelina ji přitiskla k sobě a prohrábla jí plavé vlasy. Políbila ji na čelo a pak na rty. Kéž by s ní mohla strávit celou věčnost…

   „Budu vás muset naučit slušným mravům,“ promluvila po chvíli. Dorothy se rozesmála, pořád s hlavou na její hrudi.

   „Říká ta, která mě svedla v první řadě,“ mrkla na ni koketně.

   „Vy jste se nechala, takže je to vaše vina.“

   „Spíše radost!“

   Angelina se široce usmála. Její plavovlasý anděl ji bohatě stačil ve světě, který se jí rozpadal mezi rukami. „Dorothy,“ zašeptala její jméno svůdně v blízkosti jejího ucho, až tváře mladé ženy zrůžověly. Angelina se ušklíbla a zašeptala její jméno ještě tišeji a svůdněji: „Dorothy.“

   Dorothy zrozpačitěla a váhavě na ni pohlédla.

   Angelina jí zkousla ucho mezi zuby, až se Dorothy roztřásla vzrušením. „Nemučte mě,“ zavzdychala poraženecky.

   Dostalo se jí však jen krátkého, zvonivého smíchu.

   „Nemučím vás, Dorothy, ale svádím,“ zazpívala Angelina vesele.

   Pevně ji objala a přetočila se s ní po posteli, takže Dorothy nyní ležela na ni. Propletla její nohy s těmi svými a prsty rukou sevřela prsty Dorothy.

   „Mé srdce bolí, když nejsem s Vámi,“ přiznala se.

   Dorothy se stydlivě usmála a snížila se k ní, aby ji umlčela polibkem. „Mluvíte hlouposti, paní Brownová…“

   Angelina se ušklíbla a pokrčila koleno. „Ale kdepak, má milá. Jen pozorně poslouchejte…“

   Dorothy se s radostí vrátila hlavou na její hruď a laskala její druhý prs. Zůstat takhle navěky, po tom obě toužily.

   „Unesu vás,“ zasmála se Angelina tiše.

   „Ach, prosím, udělejte to,“ zasmála se Dorothy stejně tiše.

   „Nebude vás váš manžel postrádat?“

   „Ani si nevšimne, když na pár dní zmizím.“

   Angelina se zarazila. Na mysl jí přišla krutá myšlenka. „Kdy se vracíte?“ zeptala se po chvíli ticha.

   Dorothy na ni zamrkala. Smutně pohlédla stranou a odtáhla se. Posadila se a objala si kolena.

   „Dorothy? Urazila jsem vás nějak?“ zeptala se Angelina starostlivě.

   „Ne…“

   „Rozesmutnila snad?“

   Dorothy mlčky přikývla.

   „Co se děje?“

   „Brzy… odjíždíme zpátky. Protože vy už nezpíváte, můj manžel nevidí důvod tady trávit čas až do října, jak měl v plánu,“ zašeptala se slzami v očích. „Moc utrácí, moc pije a jí, nemůže si to dovolit, pokud by takhle pokračoval až do října, jak jsme původně plánovali.“ zakryla si tvář a nedůstojně popotáhla slzy zpátky. Přála si je dostat pryč ze svých očí, aby je Angelina neviděla. „Ale teď, až zjistí, že už nevystupujete… Netuším, co bude dál. Nechci odsud odjíždět! Chci zůstat s vámi, ale zároveň nemohu. Angie, co mám dělat?“ pohlédla na ni zoufale se zarudlýma očima.

   Angelina ji smutně sledovala. Mohla ji jen pevně objat a hluboce políbit, i když se jí bránila a toužila po odpovědích. Přiměla ji lehnout si, nepřestávala ji líbat, dokud se jí nepoddala.

   „Jsem tady,“ zašeptala Angelina. „A pořád tady budu.“ Přiložila ruku Dorothy na své prso a pohlédla jí zhluboka do očí. „Copak cítíte? Jsem stejný člověk, jako Vy. Bije mi srdce, jako Vám. Jen tak nezemřu. Jen tak neodejdu.“ Vřele se usmála. „Opravdu si myslíte, že Vašeho manžela nechám Vás jen tak odvést?“

   Dorothy na ni hleděla se slzami v očích.

   „Nebuďte hlupáček, jste moje,“ zašeptala Angelina, než se k ní snížila a jemně ji políbila na rty. Dorothy jí omotala pevně ruce kolem krku. Zavřela oči.

   ‚Máte talent na rozplakávání žen,‘ pomyslela si Dorothy, nic nahlas však neřekla. Zahleděla se do těch očí, které ji upoutaly hned po onom svůdném hlase. Nemohla se od nich odtrhnout. Pousmála se a pohladila Angelinu po tváři.

   „Zapomenete na mne?“ zeptala se tiše.

   „Ovšemže ne…“

   „Ale ano. Zapomenete… Všichni zapomenou.“

   „Já ne,“ chytila ji Angelina za ruku a jemně její dlaň políbila.

   Dorothy pohladila její rty. „Slibte mi to… Slibte mi, že na mne nikdy nezapomenete.“ Široce se usmála. „A pokud zemřu mladá, povíte lidem můj příběh za mne!“

   „Příběh?“

   Dorothy ukázala své bílé zoubky, když se usmívala.

   „Ano! Jak jsme se poznaly. Jak jsme objevily zakázanou lásku. Povězte všem, kteří budou poslouchat o křivosti, která se vám stala. Všem zazpívejte, až přijde jejich poslední den a vy budete na blízku.“

   „Co tím myslíte, Dorothy…?“

   „Odjíždím, přeci… Nevím sice kdy, ale… Chci, abyste věděla, že vás nepřestanu milovat. A chci, abyste si naše chvíle zapamatovala. Protože já je rozhodně nezapomenu. A budu vyprávět váš působivý příběh i nadále. I poté, co se naše cesty zase rozdělí, a každá budeme v jiné zemi s jinými mravy.“

   „Jste nemocná?“

   „Nemocná láskou, na kterou nejspíš brzy i zemřu, pokud vás budu muset opustit.“

   Ta slova vyřčená tehdy v žertu je obě pobavila.

5
Vaše hodnocení: Žádné Průměrné hodnocení: 5 (hlasů: 2)
Detailní hodnocení není k dispozici.
Hodnocení:
5/5
- Komentářů: 13
Vypotácel jsem se z pokoje a opřel se zády o chladivou zeď. Nemohl jsem...
Hodnocení:
4.8/5
- Komentářů: 12
V hlavě mi drnčí neodbytný zvonek domovních dveří. Neochotně otvírám oči a...
Hodnocení:
5/5
- Komentářů: 4
„Tohle ti nedaruji,“ usměji se na něj nevinně, když sedí naproti mně. „Už se...
Hodnocení:
4.9/5
- Komentářů: 7
,,Zuko, půjdeme zapařit?" zeptal se mě Danno a já zavrtěl hlavou. ,,Dnes už...