Po, 03/08/2015 - 09:50
5

(Láska je souhra okolností, proti kterým je málokdo schopný jakkoliv bojovat. Jen ti nejsilnější z nás to dokáží a využijí její pasti ve svůj prospěch.)

>>Jmenuju se Shunsaki Kazemaru, ale můj přítel mi říká Kazi-chan. Naprosto nechápu proč. Zpočátku se mi to nelíbilo, ale už jsem si na to zvyknul.

Svůj obličej často zakrývám pod hnědými vlasy. Díky tomu méně vyniknou i tmavé oči. Nemám je moc rád, ale mému příteli se líbí. <<

„Co tam děláš Kazemaru-san?“ ozval se můj otec… bydlím jenom s ním a vždy mi bez dovolení vleze do pokoje…

„Kaine Seito, jo? To si budu pamatovat.“ říkal jsem si sám pro sebe, když jsem dorazil domů.

„Docela dobře umí pracovat s ostatními.“ Usměju se. Nenechám tě jen tak utéct…

Pomalu jsem se osprchoval, doloudal do postele a ulehl. Netrvalo dlouho a upadnul jsem do spánku.

 

Před dvěma dny jsem oslavil sedmnácté narozeniny. Otec mi připravil velkolepou oslavu, na kterou však pozval jenom rodinu. Mohl pozvat i mé kámoše ze školy a také… Hachiro-san, mého o rok staršího spolužáka, ale nestalo se tak a já zůstal sám na oslavě mezi starými. Neužil jsem si to… pořád jsem myslel na něj… na Hachiro-san jako na svého přítele. Chodíme spolu už druhý měsíc…

Seděl jsem ve stínu právě kvetoucí sakury a se zavřenýma očima v poklidu rozjímal… vzpomínal na nedávnou oslavu…

„Kazi-chan!!“ uslyším ho. Otevřu oči a sleduju Hachiro-san, jak se ke mně velkou rychlostí přibližuje a mává rukou ze strany na stranu.

„Co tu děláš? Měl ses vrátit až za týden.“ Byl jsem překvapený, ale neváhal a vyskočil na nohy, abych ho mohl přivítat… dlouhým vášnivým polibkem.

„Přijel jsem dřív, už jsem to bez tebe nemohl vydržet!“ Jeho ruce se začnou dotýkat mé kůže na zádech. Zajel pod tričko.

„Tady ne, Hachiro-san.“ Zastavím ho, když se mu zapřu o ramena a odtáhnu se. Zrovna včas! Z domu vyšel otec a už z dálky na mě volal. Ze začátku jsem mu nerozuměl a tak jsem popadnul ruku Hachiro-san a rozběhl se za ním.

Když jsme se zastavili kousek od něj, začal…

„Mám pro tebe překvapení-“ řekl a na chvíli utichnul. Zadíval se na můj překvapený výraz a poté na Hachiro-san.

„Překvapení? Pro mě?“ zeptal jsem se nevěřícně. On přikývnul.

„A vlastně i tady pro něj.“ Pokračoval.

„To je Hachiro-san, tati!“ Měnil jsem hlas jako bych byl dítě. Jak vtipné…

„Já vím.“ řekl a sáhl do zadní kapsy kalhot. Podíval jsem se na svého přítele a poté zpátky na otce. Báli jsme se, čím nás překvapí. Najednou trhavým pohybem vytasil obálku. Zakoukám se na ni a čekám, co se bude dít dál.

„Tady.“ pověděl a podal mi ji.

„Je to takové malé pozvání. Dobře si to nastudujte.“ Převezmu ji a pak už jenom sleduju otcovy záda mizící v domě.

„Kazi-chan?“

„Ne, nevím, co to znamená Hachiro-san. Pojďme to zjistit!“ Prudce mu zamávám obálkou před nosem a rozběhnu se pryč… pryč na nedalekou louku. Cítil jsem se tak svobodně… choval jsem se jako malé dítě. Točil se jako na kolotoči… zavadil o nohu a nemotorně, ale bez bolesti, dopadl na zem. Musel jsem se začít smát.

„Kazi-chan!“ slyšel jsem z dálky vyděšený hlas Hachiro-san. Nevšímám si ho, už jsem začal rozdělávat obálku, když tu dopadl na zem vedle mě.

„Co tam je?“ Začal se mnou cloumat.

„Nech mě a vydrž, už na tom pracuji.“ Provokoval jsem ho vypláznutím jazyka. Naklonil se ke mně, chytil mi zápěstí a hluboce políbil. Na chvíli se vysmeknu a ihned zaprotestuju.

„Počkej… ta obálka.“ Nezajímá ho to. Převalí se přese mě a přitlačí k zemi. Vždycky jsem byl slabší a v těchto věcech vždy vyhrál… Pustil mi zápěstí a začal rukama prozkoumávat tělo, přitom už ho tak dobře znal… Jeho dlaň přistála na mém rozkroku. Zasáhly mě rozpaky. Ihned začal tvrdnout, a když k tomu ještě přidal lehké zmáčknutí, byl jsem obklopován silnou vášní, která mým tělem pumpovala adrenalin.

„Hachiro-sa-!“

„Kazi-chan… miluji tě!“

„Ahhh!!“ vykřiknu z plných plic.

 

Leželi jsme na trávě, drželi se doteď zpocenýma rukama a pozorovali pohybující se mraky, tvoříc různé obrazce. Zčervenal jsem při vzpomínce na nedávný sex. Zase mě dokázal tak lehce dostat…

„Kazi-chan?“ otázal se opatrně.

„Ano?“

„Co ta obálka?“ řekl a ukázal mi ji. Rychle jsem se po ní ohnal a sebral mu ji z ruky. Neváhal jsem a otevřel ji. Ruce Hachiro-san přistály na mém rameni. Čekal, co se bude dít. Vyndal jsem z ní papírek, který byl přehnutý na polovinu. Zlehka jsem ho oddělal a začal nahlas číst.

>> Milý Kazemaru-san, můj synu… Před dvěma dny si oslavil sedmnácté narozeniny a já si myslím, že bych tě měl začít brát jako dospělého. Z tvé strany už je to tak dlouho, tak v tom nevidím žádný problém. Vím, že nejsi zvyklý na překvapení z mé strany… ani to překvapení být nemělo, ale věděl jsem, že s sebou budeš chtít vzít Hachiro-kun, a tak mi nic jiného nezbylo. Ale není to tak lehké, jak se zdá… Zvu vás dva na malý výlet (dvě noci). Odjíždíme už zítra. Kolem sedmé ráno, mě počkejte před domem. Já ještě musím zajet něco vyřídit. Těším se na vás, hoši. Tvůj otec <<

 

„To jsem od tvého otce nečekal, abych řekl pravdu.“

„Já taky ne, ale víš co?“ Zakýval hlavou.

„Už se těším.“ dopověděl jsem a políbil ho. Vzal mi z ruky dopis a odložil ho vedle nás. Začal náš polibek prohlubovat…

„No nic, jdu se balit.“ řekl najednou z ničeho nic.

„Ahoj Kazi-chan!“ Pevně mě objal a jazykem sjel po mém krku. Trochu jsem se roztřásl.

„Ahoj!“ odpověděl jsem mu.

Po chvíli jsem se vydal na cestu i já. Zamířím domů se stejným úmyslem, jako měl Hachiro-san. Bude to bezva!

Celý zbytek dne se nemůžu soustředit. Byl jsem z toho tak vzrušený! Ano, sice jede i můj otec, ale zajisté jedem do nějakého hotelu a já budu s Hachiro-san na pokoji!! Žádné chození po památkách, nic takového! Budeme pěkně ležet v postýlce za zamčenými dveřmi… Krásné vyhlídky.

***

V noci jsem nemohl zaspat! Usnul jsem až kolem třetí hodiny ráno… Osprchovat, převléct, umýt zuby a poté si nachystat lehkou snídani. Přitom všem jsem přemýšlel nad naším výletem.

 

*DING DONG*

 

Překvapil mě zvonek u dveří. Rychle jsem vyskočil na nohy a běžel otevřít. Před dveřmi stál Hachiro-san. Neváhám a skočím mu kolem krku.

„Ahoj.“

„Dobré ráno, Kazi-chan. Vyjíždíme?“

„Cože? To už je tolik hodin? Musel jsem se zapomenout. Počkej chvíli.“ Nevěděl jsem, co říct a kam první skočit. Zmatení mě dočista ovládlo. Rychle jsem sebral batoh a utíkal ven. Zabouchnul jsem dveře a popadl Hachiro-san za zápěstí.

„Pojďme.“ řeknu mu s nadšením. Auto před příjezdovou cestou už bylo připraveno a řidič v něm také. Otevřel jsem kufr a hodil do něj můj i přítelův batoh. Dívali se na mě překvapeně.

„Vyjíždíme, nasedat!“ zařvu.

A teď už jen rychle dojet na místo a vše může začít… Měl jsem vše dobře promyšlené, koho by napadlo, že to dopadne úplně jinak?

 

Cesta na místo trvala asi hodinu a půl. Jeli jsme přes pole a skrz les někam úplně na samotku. Zastavili jsme před velkým dřevěným srubem, který byl ze tří stran obklopován stromy. Pouze zepředu šlo vidět krásné jezero. Malá terasa před vstupem dovnitř, byla dokonale upravená.

„Ty jo!“ Všem nám spadla ústa. Bylo to tu opravdu nádherné. Vkročili jsme do prostorné předsíně a začali se rozhlížet kolem.

„Honem Hachiro-san!“ řval jsem po něm, když už jsem poskakoval po obývacím pokoji. Zem byla pokryta různými kožešinami a po stěnách byly různé trofeje.

Začal jsem hledat pokoj pro mě a přítele, ale nikde nebyly dvě postele!

„Tati? Kde spíme s Hachiro-san?“

„Každý v jiném pokoji synku.“ Vykulím na něj oči. Tak to ne! Chtěl jsem být s ním. Smutně se na ně podívám. Bez šance…

***

Chtěl jsem být s ním, ale nedokázal jsem je nijak přemluvit. Nevím proč, ale Hachiro-san z nějakého důvodu souhlasil s otcem… A tak trávím noc sám u sebe v pokoji. Jak smutné.

Tu ve mně něco zabrní… Záchod! Okamžitě jsem vyskočil z postele, ale pomalými posuny nohou jsem se sunul kupředu. Když tu zaslechnu hlasy. Jeden patří otci.

Přiblížil jsem se jako neslušné dítě blíže a začal odposlouchávat. Něco uvnitř mě, se začalo svírat…

„Dobrá tedy, přiznám se ti… Ano, je to pravý důvod.“ Záchod a okamžitě! Otočil jsem se a měl v plánu odejít, když jsem zavadil o stoličku.

„Kazemaru-san?“ Otočil se na mě otec.

„Kazi-chan? Co tu děláš?“ Zůstanu ticho. Hachiro-san… Co se tu děje? Rozešel se ke mně a popadl mě za ruku.

„Pojď, musíme si promluvit.“ Začal mě táhnout ven z domu.

„Počkej… já-“

„Ano?“ Podívá se na mě.

„Potřebuju na záchod.“ Když to vyslovím, začneme se smát. Najednou se přiblíží a vášnivě mě políbí.

„Utíkej, počkám na terase.“ Zlehka mě otočil a plácnul po zadku.

Netrvalo mi dlouho a vyšel jsem za ním. Stál opřený o zábradlí a pozoroval měsíc, odrážející se v lesklém jezeře. Já zatím vymyslel plán. Pomalu a hlavně potichu jsem se k němu přiblížil a popadnul ho kolem pasu.

„Aaaaa!! Co to děláš?“ vykřiknul po mně.

„Hádej.“ Vypláznu na něj jazyk. „Tak, co jsi potřeboval tak nutného?“ řekl jsem mu s naprostým klidem.

„Vlastně nic důležitého. Chtěl jsem jenom s tebou strávit tuhle chvíli a jen tak pokecat.“

„Uprostřed noci? Vážně?!“ Trochu na něj zvýším hlas.

„Klid Kazi-chan.“ Nastalo ticho…

Po chvíli ale promluvím. „Co ti vlastně chtěl, můj otec?“

„Nic zajímavého, jen drby.“

„Hachiro-san! Od příjezdu tady, jsi jako vyměněný, to tě vytvořili v nějaké fabrice a vyměnili?“ zaprotestuju.

„Ne nevytvořili mě v žádné fabrice! Jsem naprosto normální!“ Začal po mě řvát. Ne, nebyl to ten muž, kterého znám. Začínal jsem z něj být nervózní.

„Kazi-chan?“ řekl po chvilce. „Posaď se.“ dopověděl a ukázal na křeslo, které bylo zády ke vchodu. Poslechl jsem ho a usedl. Učinil tak samo, ale naproti mně. Natáhnul ruce přes stůl a chytil mi dlaně.

„Přece jenom něco důležitého mám… Bylo mi ctí jet tady s tebou a chci, abys věděl, že jsi pro mě ta nejdůležitější osoba. Chytl jsem se do tvé pavučiny lásky a jsem rád, že z ní nedokáži vyklouznout. Miluji tě, Shunsaki Kazemaru.“ Vykulil jsem na něj oči. Říká mi často, že mě miluje, ale teď… bylo to jiné. Celou tu dobu jsem se mu díval zpříma do očí. Tikaly mu ze mě na dveře a zase zpátky. Co to má znamenat? Problesklo mi hlavou.

Postavil se a obešel si stůl. Prsty levé ruky mi nadzvedl hlavu a obdařil mě hlubokým polibkem. Chytl mě za ruce a donutil vstát.

„Pojď.“ řekl, zatáhl mě zpátky do domu, kde ani trochu nezahálel. Rychlosti blesku skopl boty z nohou a mířil do pokoje… do svého pokoje.

„Opravdu chceš? Teď?“ musel jsem se zeptat. Přikývnul.

Když jsme vešli do pokoje, po celém obvodu byly rozložené zapálené svíčky.

„Kdy?-“ vyšlo z mých úst.

„Neptej se.“ Vtáhl mě dovnitř a zabouchnul dveře. Už na nic nečekal. Přitlačil mě na ně a začal vášnivě sjíždět jazykem po mém krku. Už teď bylo těžké udržet se na nohou. Měl jsem otevřená ústa a rychle oddechoval, když se jeho noha dostala mezi mé. Vzal si do dlaní můj obličej a jazykem vyplnil prázdnotu uvnitř mých úst. Začal jsem na něj dorážet. Silněji…

Po těle se mi rozléval pot… puls se zvýšil a dal do pohybu adrenalin. Vzrušení mě obklopovalo ze všech stran. Tvrdnutí penisu bylo nevyhnutelné. Jednou rukou mě popadnul za krk a přitáhl si blíže, druhou jezdil po mém oblečení a užíval si doslova každý dotek. Sjel dolů… ruka přistála na mém ztopořeném penisu.

„Líbí se ti to, že ano?“

„Agh!“ odpovím mu místo slov. Okamžitě se zakousnu do ruky, abych utišil další sténání.  To mě zatím dráždil pouze přes oblečení. Jsem v háji! Tak vzrušený! Vzal mi ruku a odtáhl od úst pryč. Trhnutím se přiblížil a zakousnul se do spodního rtu. Zajel jsem mu rukama do vlasů a začal škrábat pokožku hlavy.

„Mil-“ Chtěl jsem mu říct, jak moc ho miluju, ale zastavila mě další obrovská dávka rozkoše. Chci tě! Chci tě víc! Hned teď! Honem! Zatoužil jsem ještě více po jeho vášnivých, ale přesto něžných, dotycích. Chytl lem trička a rychlým tahem ho stáhnul k zápěstí. Dokázal mi tak zvednout ruce vzhůru.

Nevím, jak to udělal, ale nějak dobře ho tam zaseknul, nedokázal jsem oddělit ruce od sebe. Přetáhl jsem je tedy přes jeho hlavu a přitáhnul si ho blíž. Nemohl utéct… Zabořil jsem se do jeho úst a proboural malou bariéru, která mi stála v cestě. Vzal mě do náruče a odnesl na postel. Uvolnil jsem ho.

Opatrně mě položil na kraj postele a rukama olemoval celé mé tělo. Sjel až dolu k lýtkům. Vyhrnul nohavici pravé nohy a zhluboka se přisál. Cucflek? Vykřiknul jsem. Ničemu jsem se nebránil, ruce stále svázané, byly položené na jeho rozčepýřených vlasech. Hladil mou nohu a zajížděl pod pyžamo a zpátky. Poté vyjel ven úplně a nadzvedl se, aby mě mohl políbit. Když odvedl mou pozornost, zajel rukou do pyžama a silně stiskl můj penis. Kousnul jsem ho. Opustil má ústa a přesunul se k ušnímu lalůčku, kde můj útok opětoval. Teplý vánek z jeho úst mě donutil zatřepat se. Opět ta šílená rozkoš!

Po těle se mi začal rozlévat pot… těžce jsem popadal dech… Jazykem vytvořil cestičku plnou teplých kapek až k mé bradavce. Začal kroužit kolem ní. Užíval si to…Zatlačil mi na ramena a donutil mě lehnout si. Popadl mé uvězněné ruce a stáhl za hlavu. Nepřestával je držet, lehce mi šimral dlaně…

Hachiro-san… Tak strašně moc tě miluju! Se zavřenýma očima jsem prociťoval každý jeho dotek. Všechny byly tak něžné a zároveň vášnivé. Kéž by to nikdy neskončilo. Síla rozkoše, která se mou šířila, stále zvyšovala můj puls… Ztrácel jsem se v jeho svůdných dotycích. Přiblížil svůj obličej k mému, aby mě mohl obdařit dalším polibkem.

„Jsi tak roztomilý.“ Zašeptal mi do ucha.

„Ne-agh-toho!“ Rukou si začal pohrávat s mým penisem. Začal pomalu a poté přidával. Nakonec se zastavil u špičky. Pohrával si s ní, věděl přesně co a jak udělat... nedokázal jsem nic. Snažil jsem se akorát udržet své sténání na uzdě… Blaho, které jsem dnes pociťoval, nebylo normální. Tak brzo… cítil jsem konec… Najednou přestal. Chvíli jsem zůstal se zavřenýma očima, ale nedalo mi to, a otevřel je… Co to??

 

4.894735
Vaše hodnocení: Žádné Průměrné hodnocení: 4.9 (hlasů: 19)
Detailní hodnocení není k dispozici.
Hodnocení:
4.9/5
- Komentářů: 4
Kapitola 11 Zbytek týdne uběhl ani nevím jak a je tu neděle. S povzdechem se...
Hodnocení:
4.8/5
- Komentářů: 5
Yukio: *Bojím se ho?* prolítlo mi hlavou, když zabočil za roh. *Hm, kdo...
Hodnocení:
5/5
- Komentářů: 6
Dalšího rána se Erik probudil s bolestí hlavy a převráceným žaludkem. Bylo...
Hodnocení:
4.7/5
- Komentářů: 8
Žár je nesnesitelný. Jestli odsud nevypadnu co nejdřív tak tu prostě umřu....