Pá, 02/01/2015 - 12:24
12

Pomalu otevřel oči, zaslechl nějaké tu šustění. Vadilo mu to, chtěl spát, musel spát. Zlomené křídlo je prostě zlomené křídlo.

Trochu zvedl hlavu a podíval se, co kde a proč to šustí, opravdu mu to vadilo. Viděl jen obývák, nikde nikdo, jen v krku hořel oheň. Vyčerpaně se zvedl a postavil se. Oči se mu samy zavírali, ale on se rozhlížel stále dokola.

Tak zaprvé, jak se sem dostal? Poslední, co si pamatuje, je… jak si bral upíra v koupelně.

Zrudl až po uši, netušil, co ho to napadlo, vůbec nechápal, jak to udělal. Jedním si byl ale jistý, upírovi trochu srazil hřebínek, tohle asi nečekal.

Všiml si, že dveře, které byly hned vedle dveří do koupelny, ty poznal, bylo na nic velkým písmem WC a ještě obrázek sprchy. Zkrátka, ty druhé dveře byly otevřené. Nedalo mu to a přešel tam, ano stále byl unavený, ale zvědavost je zvědavost, přeci jen nikdy nebyl v upířím doupěti, tedy toto byl luxusní byt, a nikdy nevěděl, co upíři rádi, krom krve samozřejmě.

Přiložil svou dlaň na chladné dveře a otevřel je ještě více.

To, co spatřil, mu vyrazilo dech.

Upír… si zpíval a vařil.

Musel se tiše zasmát, vypadlo dost komicky, jak měl na sobě zástěru, aby se neumazal, jak i když byl rychlý, se mu na pánvi připalovalo něco, co by se dalo považovat za karbanátky, jak se dohaduje se zeleninou, kterou se snažil naaranžovat na talíř, zřejmě jako oblohu. Sem tam také nezapomněl upít ze své skleničky, ve které byla krev, o tom anděl nepochyboval. Ale celá tahle situace byla… dost komická. Nikdy si nemyslel, že uvidí upíra vařit.

Bylo jasné, že si upír zpívá, aby se uklidnit a jídlo nevyhodil ven.

Anděl se zasmál hlasitěji. Jídlo zatím zdatně poráželo upíra.

Byl rád, že si ho upír, zatím nevšiml, přeci jen ho šmíroval.

Má mu pomoci vařit, nebo jen pozorovat a bavit se tím, jak mu to nejde?

Neodolal.

Hlasitě si odkašlala a sledoval, jak sebou upír trhl natolik, že karbanátek, který zrovna otáčel, odhodil kamsi za sebe. Anděl se opřel o rám dveří a velmi pobaveně se smál.

Upír ho sledoval, sice mu cukaly koutky, ale nejraději by se neviděl, právě zničil jeho snad hodinovou snahu o něco poživatelného. On to nepotřeboval, ale nechtěl anděla nechat o hladu. A ještě ke všemu všude byly ty igelitové pytlíky a tašky, ve kterých si vše tohle přinesl.

Nakonec si dal jen dlaň před ústa, ten pitomej anděl se zapomněl ustrojit a teď tu stojí v celé své kráse. To, že má každý pramen svých dlouhých světlých vlasů na jinou světovou stranu, mu dodávalo takový… sexy divoký vzhled. Už se viděl, jak ho opírá o kuchyňskou linku a bere si ho. Musel se rychle posadit na židli, kterou tu měl, a dát nohu přes nohu. Začínal mít, poměrně viditelný problém. Co ho to napadlo… starat se o anděla. Měl o tam nechat ležet. Ale ne, to on ne. On ho musí uzdravit… aby ho pak zabil…

Raději se natáhl pro svou skleničku s krví a bez pardonu ji do sebe oklopil na ex.

Tohle je krušné. Proč jen anděl nemůže být malá tlustá a ošklivá ženská…? Proč to musí být… ON?

Sledoval, jak anděl ve své nahotě vstupuje do kuchyně, jak se zapotácel a opřel se o kuchyňkou linku tak, že i když ne na upíra, trochu vystrčil tu svou prdel.

Upír, aniž by si to jeho mozek uvědomoval, dělal volnou dlaní, jako by andělovi mačkal zadek, do druhé dlaně se kousal. Vařil tu… nemůže si ho přece jen tak vzít… spálilo by se tu jídlo pro anděla…

Dilema… obojí asi stíhat nebude…. Nebo bude?

Nevydržel to, prostě ne, on musí.

Anděl, neanděl.

Rychlým, upířím, pohybem se dostal za anděla a objal ho. Dost pěvně, aby anděl nemohl utéct a dost jemně, aby mu v těle nezlámal kosti.

Svou hlavu položil na andělovo rameno, musel se trochu uklidnit, i když by ho teď nejraději do anděla strčil, teď hned okamžitě. Byl jak slintající pes, který hledí na kus masa, které leží přímo před ním. Žádný pes by neodolal.

Anděl sebou trhl, když ucítil něco na svém těle a horký dech na svém rameni. Pomalu pootočil hlavu, a dost jasně mu těkalo jedno obočí. Nebylo jasné, co udělá, bylo však jasné, že je anděl docela podrážděný a unavený. A to se snažil ignorovat TO, co ho tlačilo do stehna.

„Ty…,“ zavrčel a pomalu zvedl jednu ruku, aby tou rukou v následující minutě od sebe upíra odhodil a přitiskl ho na protější zeď. „Ty…,“ zopakoval naštvaně. „bys něco chtěl…?“ špitl mu nepříjemně do ucha a volnou rukou upírovi dost pevně, i přes kalhoty stiskl penis. „Tobě to nestačilo před chvílí v koupelně?“ zavrčel anděl. Zdálo se, že i anděl před sebou vidí kus masa… jako ten pes… jen se zakousnout…

„To bylo před dvěma dny!“ vyjekl zoufale upír a bolestně přivřel jedno oko. Anděl měl dost silný stisk v jeho momentálně nemálo citlivých partiích.

„Dva dny?“ podivil se anděl, jenže tak i trochu ztratil na své ostražitosti, a než se nadál, byl zády opřený o kuchyňskou linku s nohama dost od sebe.

„Jo…,“ přikývl upír, jeho oči…. Byly takové zakalené… rozhodně ne v přítomnosti… upír byl v jiném světě, to anděl pochopil. „Dva dny jsi prospal… zítra budeš mít křídlo OK,“ zamumlal sotva srozumitelně, že anděl měl co dělat, aby rozuměl.

Anděl se jen ušklíbl, co taky měl jiného dělat, a využil toho, že upír si byl ve své vlastní fantasii.

Upír jen překvapeně zamrkal očima, jak se zdálo, byl posazený na stole a anděl ho jednou rukou dost snadno přinutil si na ten stůl lehnout. Byl zase na zádech? Proč? Jak?

Snažil se posadit, snažil se nějak, dostat zase na vrh, to v koupelně byl omyl, on není tenhle typ… on není dole! To přeci není možný!

Vzepřel se na rukou, ale hned zase padl na záda. Kupodivu ho anděl, ani nemusel tlačit, stačilo jen, aby trochu více nasál do úst upírův penis, čím upíra na chvilku odrovnal.

Anděl se pro sebe ušklíbl, jednou dlaní si pohrával s varlaty upíra, a když měl jistotu, že upír moc nepřemýšlí a jen si užívá, strhl z něj kalhoty – to, že si upír už ty kalhoty asi nikdy neoblíkne, neřešil.

Jenže, to, už upírův mozek zase začínal pracovat, a upír se pomalu zvedal.

„Tak na to urychleně zapomeň,“ nesouhlasně zavrtěl hlavou anděl.

Upír ho přeci jen neposlech, nehodlal se tu podřizovat nějakému anděli, který byl sice sexy, až to bolí, ale to neznamená, že ho tu ten anděl zprzní. Ne, už více mu ho tam nestrčí, on není ten typ, co by si rád něco strkla do zadku. A už vůbec ne, ničí penis, o je ten, co to tam strká jiným, ne sobě!

Posadil se na stůl podvědomě, obtočil nohy, kolem anděla – nenabízel se mu, jen aby mu anděl náhodou neutekl, a jemně se mu přisál na bradavky. Když zaslechl andělovo slastné vydechnutí, musel se trochu pousmát a vzal do své chladné dlaně andělův penis.

Jednu dlaň dal andělovi na krk, kam i následně pomalu přemístil svá ústa, dal si však pozor, aby anděla nekousl. Ne teď. Na to přijde řada jindy…

Anděl při polibku na krk jen přivřel oči, byla to jeho dost silná erotogenní zóna.

Vzrušení v něm narostlo na takovou úroveň, že už nemohl čekat. Objal upíra, donutil si ho na stůl lehnout a strčil do něj jeden prst. Využíval toho, že je trochu vyšší, a tak upíra skoro zalehl.

I když se upír snažil bránit, pochopil, že teď nemá už moc šanci dostat se nahoru. Anděl ho totiž dost pevně držel a ještě si ho připravoval. Upírův rozum opět udělal papá, jako v koupelně před dvěma dny.

I když se upír snažil ještě jakkoliv uniknou tomu, co ho čeká, anděl byl nekompromisní. Navíc si ho tam úplně nepřipravil a pronikl do něj. Upír jen sykl bolestí a přivřel oči. Navíc byl dnes anděl, nějak tichý, ale když si všiml jeho zastřených očí, nedivil se, že ho neprovokuje, i když se to upírovi v koupelně líbilo, jako si ho anděl dobíral, a pak… ojel jako nějakou šlapku… mělo to prostě své kouzlo, zatímco tohle bylo… jako znásilnění. Ale znásilnění, které si užívají obě strany.

Upír zvrátil hlavu a vydechl, i když to zprvu bolelo, anděl byl prostě milenec jak se sluší a patří. Věnoval se sobě i upírovi. A upírovi se nevěnoval jen tak, že by ho honil, ale hrál si s bradavkami upíra, sem tam se mu přisál na krk.

Kdyby upír nevěděl, že si ho teď bere anděl, myslel by si, že to je taky upír… jak opatrně anděl našel místo, kde je tepna… jak kousl…

Upír byl slastí bez sebe, anděl byl… prostě anděl. A i když to bylo obráceně, než by to mělo být, i když jeho zadek už kvůli tomuhle blonďákovi není panna, teď mu to nevadilo.

Anděl upírovi, cosi zachroptěl do ucha, narovnal se, a pak svezl k zemi.

Upír se pohotově narovnal a sledoval, jak anděl, stále vzrušený, leží na zemi, oči navřené.

Upírovi se chtělo smát, anděl omdlel při sexu.

Tak tohle mu už tuplem neodpustí, ale má taky šanci mu to dát sežrat.

Několika dost silnými fackami anděla probral, převalil na záda, opatrně však, nechtěl mu ublížit, ani nějak poranit křídla, roztáhl mu nohy, a ještě do dost zmateného anděla pronikl.

Anděl vyjekl, nebyl připravený a snažil se upírovi nějak ubránit. Pomalu mu docházelo, že omdlel při sexu a upír mu to teď dává sežrat se vším všudy.

Anděl se zakousl do vlastního předloktí a odvrátil zrak, nebylo to tak, že by se mu to příčilo, ale cítil se trapně, ponížen sám sebou.

„Copak, anděli?“ špitl mu zle upír do ucha, načež ho políbil na odhalenou část krku. Nezapomněl taky anděla zpracovávat rukou, přeci jen chtěl, aby si to užili oba dva, teď když byli podle upíra ve správné poloze, teď když už bylo vše tak, jak má být.

Upír po chvilce cítil, jak to na ně přichází, jak se mu svaly v těle napínají. Svou dlaní přitvrdil i při zpracovávání anděla, a jaké překvapení pro oba bylo, když se udělali v kuchyni naráz… jenže upír si svůj orgasmus nemohl vychutnávat nějak dlouho, připálili se mu karbanátky pro anděla.

S vrčením vstal od anděla, který byl myšlenkami mimo, překročil ho a spálené maso dal z plotny s dost peprnými nadávkami stranou. Veškerá jeho snaha přišla vniveč, navíc si ten sex teď ani moc neužil, když hned po tom musel vstát kvůli těmhle černým divným masovým plackám.

Vztekle se otočil na anděla, chtěl mu dát co proto, že kvůli němu připálil jídlo, ale když viděl, jak nevinně a klidně oddechuje na zemi v jeho dost moderní kuchyni, jen se na něj usmál. Jako se matka usmívá na dítě, které únavou usne při pohádce. Prvně vzal papírové utěrky a anděla dost precizně očistil, pak ho vzal do náruče a za jej šel uložit na gauč, aby mohl v klidu odpočívat.

Je dobře, že se anděl uzdraví už zítra, možná ho totiž nezabije, možná dá i druhé straně v blížící se bitvě šanci na výhru.

Ano, bitva… jedna z mnoha vedená mezi jejich dvěma rasami. Ta bitva, kvůli které chtěl tohoto blondýna odstranit. Ale už se mu moc nechtělo… nevěděl proč… ale bylo by fajn ho tu mít napořád…

Debile, je to anděl! Vyjela po něm ta rozumná část mozku a donutila upíra, aby se posadil před krb a dál rozjímal u ohně.

4.887095
Vaše hodnocení: Žádné Průměrné hodnocení: 4.9 (hlasů: 62)
Detailní hodnocení není k dispozici.
Hodnocení:
5/5
- Komentářů: 10
Jeho chvíľkový udivený výraz stojí za to. V hlave sa mi prebúdzajú sebavedomé...
Hodnocení:
4.7/5
- Komentářů: 49
Uprostřed naší malé stranické tiskové konference mi v kapse u kalhot...
Hodnocení:
4.2/5
- Komentářů: 4
''Prihraj mi!'' Kričal vyšší pochudší chlapec, ktorý práve stál na kraji...
Hodnocení:
5/5
- Komentářů: 4
Sledoval jsem lidi kolem mě, jak se připravují na poslední, rozhodující bitvu....